Mezi pisoáry

1 Úvod

Pisoár je zařizovací předmět, hygienické zařízení převážně určené pro močení mužů ve stoje. Název pochází z francouzštiny. V některých zemích může název znít neslušně, proto se užívá také slovo urinál. Roku 1866 byl ve Spojených státech pisoár poprvé patentován. Výhody tohoto zařízení oproti klasické záchodové míse spočívají v menší potřebě prostoru, v menší spotřebě vody a také například v možnosti rychlejšího střídání uživatelů.

Obr. 1 Osové vzdálenosti pisoárů a manipulační prostor

Zařízení pro močení ve stoje můžeme rozdělit podle několika hledisek. Podle tvaru rozeznáváme pisoárové stěny a žlaby, pisoárové stání, pisoárové boxy, pisoárové mušle. Pisoáry se vyrábějí ze sanitární keramiky, ale také z nerezové oceli a plastů. Existuje několik způsobů splachování – ruční, automatické, časované, teplotní, žádné. Zařízení pro močení ve stoje můžeme najít jak v interiéru, tedy za dveřmi hygienického zařízení, tak v exteriéru – jsou to mobilní zařízení na festivalech nebo pevně stojící zástěny (vespasienne) v ulicích měst.

Existují také pisoáry pro ženy. Jejich užívání se ovšem nijak zvlášť nerozšířilo [1].

V následujícím textu se autorova pozornost zužuje pouze na pisoárové mušle a bariéry mezi nimi na pánských toaletách. Zároveň si autor neklade za cíl objevit již dávno objevené, ale pouze upozornit na jisté skutečnosti.

2 Osové vzdálenosti

Zařízení pro močení ve stoje bývá většinou navrhováno do prostor občanské vybavenosti, do prostor, kde je potřeba vyšší kapacity hygienického zařízení. Dle v současnosti platné normy se pisoáry navrhují v minimální v osové vzdálenosti 75 cm od sebe, 45 cm od stěny [1], přičemž manipulační prostor před lícem prvku má být mezi 60 až 80 cm. Především vzájemné minimální odstupy mušlí nebývají vždy dodrženy, pak při plném vytížení hygienického zařízení dochází k přímému fyzickému kontaktu vedle sebe stojících mužů – například při přestávce sportovního utkání, na toaletách v nákupním centru, v baru. Ve chvíli, kdy nejsou používány všechny pisoáry, jsou tato zařízení většinou obsazována způsobem, který lze nazvat „pravidlem 1-3-5“. V případě, kdy muži společně nestojí u jedné pisoárové stěny nechávají mezi sebou vždy jednu mušli volnou, která slouží jako bariéra. Přihlédneme-li také k tomu, že se na ženských toaletách vše odehrává za zavřenými dveřmi, vede nás toto zjištění k tvrzení, že i muži mají právo na soukromí, nebo na alespoň takový pocit. Samozřejmě, že řešení je nasnadě. Výrobci sanitárního vybavení nabízí pisoárové mezistěny.

3 Průzkum

Obr. 2 Průzkum skutečného stavu pánských toalet

Pro účely tohoto článku byl zhotoven malý průzkum. Ve velkých nákupních centrech a v divadlech v Ostravě byly zdokumentovány pánské toalety. Výběr byl zúžen právě na tyto dva druhy občanské vybavenosti z důvodů jisté extrémní představy o současné kultuře. Bylo zjišťováno, v jaké vzdálenosti od sebe jsou pisoáry osazeny a jestli jsou či nejsou od sebe odděleny mezistěnou.

Pouze dvě lokality ze 13 zkoumaných jsou vybaveny dělící mezistěnou. Nacházejí se ve skupině divadel. Velmi překvapivé ovšem je zjištění, že téměř 54 % zkoumaných osových vzdáleností je menších než normou povolených.

Po provedení průzkumu toalet v budovách občanské vybavenosti byli dotázáni studenti ve věku 22–26 let, zda jim vadí, že pisoáry na toaletách nebývají odděleny mezistěnou. Z rozhovorů s respondenty vyplývá, že většině dotázaných nevadí nepřítomnost bariéry mezi mušlemi. Pouze přibližně čtvrtině mladých mužů vadí od sebe neoddělené pisoáry. Mělo by se ovšem zdůraznit, že určitou roli v záporných odpovědích dotázaných hraje alkohol. Převážná většina dotázaných totiž pisoáry používá v hospodách a barech, kde k mušli přistupují pod vlivem a je jim tedy spíše jedno, zdali a jak blízko vedle nich někdo stojí.

Graf 1 Osové vzdálenosti pisoárů v nákupních centrech a divadlech

Graf 2 Odpovědi respondentů

Graf 3 Nejčastější velikosti na trhu dostupných pisoárových mezistěn

4 Pisoárové mezistěny – situace na trhu

Výběr ze sortimentu pisoárových mezistěn na trhu není velký. Firmy zabývající se výrobou (popř. prodejem) sanitární keramiky nabízí, ve srovnání s počtem nabízených zařízení pro močení ve stoje, velmi málo typů dělících prvků. Většinou jde o bariéry z bezpečnostního matovaného nebo mléčného skla [1], nerezové oceli [1], plastu, sanitární keramiky [1], nebo z laminovaných MDF desek. Nejčastěji jde o prvek obdélníkového tvaru, případně oblého tvaru s větší výškou než šířkou. Tyto prvky jsou osazovány na stěnu tak, aby zakryly boční pohled na mušli a aby bylo možno snadno udržovat čistou podlahu a stěnu v blízkosti pisoárů.

5 Závěr

Myšlenkou, která předcházela tomuto příspěvku, bylo prozkoumat a porovnat pánské toalety v nákupních centrech a v divadlech. Předpoklad byl takový, že v nákupních centrech bude méně kvalitní řešení pisoárů a naopak že v divadlech budou mušle od sebe více vzdáleny a budou odděleny mezistěnou. Tento předpoklad se ovšem vyplnil pouze částečně. Nejde pak tedy prohlásit, že kulturní zařízení je na tom lépe s „kulturou“ toalet. Proto také byli tázání mladí muži z autorova okolí. Skoro 70 procentům dotázaných nevadí, že pisoáry nejsou odděleny mezistěnou. Častá menší než minimální osová vzdálenost mušlí je brána jako samozřejmost.

Z průzkumu pánských toalet můžeme usoudit, že jejich řešení není mnoho závislé na druhu občanské vybavenosti. Spíše záleží na investorovi – jednotlivci či organizaci.

Z četnosti míst osazených bariérami mezi pisoáry, ale také z katalogových popisek jednotlivých výrobků a v neposlední řadě z jejich prodejních cen se dá usoudit, že pisoárová mezistěna je brána jako nadstandard. Tedy optické oddělení dvou pisoárů, potažmo pocitové oddělení dvou vedle sebe stojících mužů, se zdá v naší společnosti být luxusem. Je to přinejmenším podivné v době, kdy kvalita sociálního zařízení částečně vypovídá i o (kulturní) vyspělosti společnosti.

Závěrem jsou přiloženy autorovy návrhy řešení optického oddělení pisoárů.

Na obr. 3 je navržena lomená stěna, na které jsou osazeny pisoárové mušle. Předpoklad je takový, že stojící muž je z pravé strany „chráněn“ zalomením stěny, z leva se natáčí k zařízení a odklání se přitom z roviny kolmé ke stěně osazené zařízením. Rozhledu na obě strany částečně brání zalomení stěny. Takové řešení je samozřejmě dražší než klasické uspořádání. Rozdíl v délce stěny osazené 3 pisoáry v klasickém uspořádání a stěnou lomenou je asi 65 cm.

Obr. 3 Řešení pisoárů na lomené stěně

Obr. 4 Rozhled u pisoáru s mezistěnou

Na obr. 4 je schematicky naznačen „pisoárový“ rozhled muže asi 180 cm vysokého. Co se stane s jeho rozhledem, když bude běžná mezistěna posunuta o 40 cm výš?

Literatura

• [1] http://en.wikipedia.org/wiki/Urinal
• [2] ČSN 73 4108 Šatny, umývárny a záchody. Praha: Český normalizační institut, 1994.
• [3] https://www.tzb-info.cz/4208-sanitec-nove-pisoary-s-poklopem-a-nove-delici-pisoarove-steny
• [4] http://cz.franke-ws.com/produkt_detail.xsp?prod_id=408&prodfam_id=105&lang=CZ
• [5] http://www.koupelny-sen.cz/toprak-hotel