Hledání vody pomocí virgule pohledem hydrogeologa

1. Úvod

Ve sdělovacích prostředcích nedávno problesklo sdělení, že se chystá zavedení živnosti zvané proutkař. Nejprve mi prolétlo hlavou, co je to zase za hloupost. Nicméně po chvilce přemýšlení nad problematikou působení proutkařů považuji tento krok za rozumný. Ve zprávě bylo také sděleno, že proutkaři budou muset složit zkoušku, při níž bude jejich úkolem najít tektonickou poruchu nebo inženýrskou síť. Nebudu polemizovat s tím, jak tato zkouška bude probíhat. V našem korupčním hospodářství jí může úředník Ministerstva zemědělství (úřad, který s tímto nápadem přišel) nebo kterákoliv úřednická komise realizovat způsobem „tady je tektonická porucha, najděte ji…” (obdoba zkoušek typu „jakou barvu má toto červené auto…”). Jak říká kolega RNDr. Lukáš Falteisek, který se fenoménem proutkaření odborně zabývá (resp. snaží se dokázat, že proutkaření nefunguje), test bude muset být realizován jako dvounásobně slepý, což znamená, že ani osoba, která bude provázet proutkaře kandidáta po zkušebním polygonu, nebude vědět, kde se hledaná tektonická porucha nebo inženýrská síť nachází. Hlavní výhodu živnosti zvané proutkař (výhodou pro nás) vidím v tom, že tyto osoby budou mít hmotnou odpovědnost. To znamená, že pokud vodu v podzemí nebo třeba kabel nenajdou, budou muset zaplatit nadbytečné vrtné nebo výkopové práce. Plánovaným krokem se velmi rychle přefiltruje inflace proutkařů na ty, co to skutečně umí a ty ostatní.

2. O proutkaření podrobněji

Profesí jsem hydrogeolog s geofyzikální praxí, který umí používat virguli (resp. uměl, stárnu a hlavně v poslední době měřím převážně metodou VDV). Navíc jsem vyučený elektromechanik, který před vysokými školami (ČVUT FEL a PřF UK) pracoval ve fabrice (7 let) a na stavbě (2 roky). A právě na obří stavbě elektrárny Dukovany jsem se proutkaření naučil. V té době jsem ještě nevěděl, že se učím nevědeckou a odbornými kruhy neuznávanou metodu prospekce. Na stavbě bylo tehdy naprosto běžné, že někteří elektrikáři a instalatéři dohledávali kabely a potrubí pomocí virgule, a to s poměrně vysokou účinností, jinak by je stavbyvedoucí vlastnoručně znectil. Na uložení inženýrských sítí byly na stavbě k mání projekty, ale to, co bylo zahrabáno pod zemí, nebývalo dost často na svém místě… Na katedře hydrogeologie jsem pak měl možnost seznámit se s pracemi RNDr. Břetislava Krčmáře a měřením Ing. Miroslava Boušky zabývajícími se atmogeochemií a proutkařením. Z dalších měření, která pro ně realizovali RNDr. Jiří Dohnal PhD. a RNDr. Zdeněk Jáně, jasně vyplývala korelace nalezených geofyzikálních anomálií pomocí virgule a metodou VDV (metoda Velmi Dlouhých Vln, např. https://www.kcas.cz/?page=geofyzika/metody_pruzkumu/metoda_velmi_dlouhych_vln). Podle mých zkušeností je pro proutkaření ke škodě, že virgule reaguje jak na změnu reálné složky elektromagnetického pole, tj. poměr mezi primárním polem od vysílače a sekundárním polem vyvolaným indukcí v zemi, tak i na změnu jeho imaginární složky, tj. fázový posun mezi primárním a sekundárním polem. Proutkař tak dostává řadu nežádoucích anomálií, které musí na základě zkušeností odfiltrovat, například pomocí morfologie terénu nebo růstu vegetace (obr. 1 a 2).

Obr. 1: Měření tektoniky metodou VDV kolem dobývacího prostoru (DP) Beztahov.
(Výsledky dvoudenní práce v terénu). Červená linie – rozšíření DP; fialové linie – tektonické poruchy; oranžové linie – dokumentované profily VDV (tektonické poruchy byly trasovány hustěji přibližně po 20 m až 100 metrech). Tektonická porucha A směrem na západ navazuje na přítoky do rybníka Velký Zlodějov a směrem na východ na pramenní oblast beztahovského potoka. Tektonická porucha B směrem na východ navazuje na přírony do rybníka Rákosník a byla zastižena vrtem VM-1 (foto 1, přítok do vrtu z pukliny cca 0,8 l/s). Zlomové pásmo 2 navazuje na dokumentované přírony podzemní vody do beztahovského potoka.

Obr. 2: Ukázky výsledků měření metodou VDV (vzdálenost mezi měřením 10 kroků).
Na horním grafu jsou výsledky měření na profilu PJ. Nalezené anomálie jsou patrně projevem kontaktu dvou hornin s odlišnou elektrickou vodivostí (pokles hodnot a následný návrat k nule). Písmenem A jsou vyznačeny všechny anomálie, které proutkař může detekovat. Paradoxem je skutečnost, že proutkař může přehlédnout hlavní anomálie, protože mají menší gradient než gradientově výraznější anomálie sekundární.
Na spodním obrázku je graf měření na profilu P4 (mezi koncem profilu PJ a začátkem profilu P4 probíhá tektonická porucha). Anomálie mezi 7. a 15. měřením je detekovaná tektonická porucha B (vzestup hodnot, pokles a následný návrat). Anomálie mezi 27. a 30. měřením je ukloněná tektonická porucha (prudký pokles hodnot a následný pozvolný vzestup). Obdobně nesymetricky reaguje i virgule v podobě rozdílných vzdálenosti mezi první a maximální reakcí v jednom a druhém směru měření na profilu.

Foto 1: Boční pohled na vrtem VM-1 zastiženou šikmo ukloněnou puklinu.

2.1 Tři kategorie proutkařů

Na podkladě svých praktických poznatků rozděluji proutkaře do tří kategorií. V první kategorii jsou proutkaři, kterým v ruce virgule funguje nebo si to alespoň jejich hlava myslí. Ti vytrasují průběh nalezené anomálie a podle její charakteristiky a projevů v terénu (prameny, zamokřená místa) odhadnou, kde se nachází v podzemí voda. Tito proutkaři pracují jako geofyzikové. Ve své terénní praxi často vyhledávám tektonické pukliny metodou VDV. Je to stejně rychlé jako s virgulí, a navíc dostávám zcela prokazatelné a opakovatelné výsledky (viz obr. 1 a 2 a foto 1), protože další geofyzik s totožným přístrojem naměří totéž. Pokud jsem nucen terén proměřit virgulí, například zapomenu-li přijímač VDV nebo se zrovna nevysílá, pak trasu, kterou jsem prošel s virgulí, znovu zopakuji metodou VDV. Ne všechny tektonické poruchy jsou zvodnělé, a navíc nebývají svislé. Ty šikmé mají podobně deformované anomálie jak při detekci virgulí, tak při metodě VDV. Ani detekce tektonických poruch virgulí či metodou VDV mi ale neřeknou, zda je v nalezené puklině voda, nebo je-li puklina vyplněna pouze jílem, a tudíž je pro vodu nepropustná. To se musí ověřit na podkladě jiných pozorovaných jevů, jak jsem již uvedl, například na podkladě vyhledání pramenů, zamokřených míst v terénu, zastřených vývěrů do potoků a podobně.

Druhou kategorii zastupují pseudoproutkaři. Ti pracují jako klasičtí hydrogeologové. Nejprve si doma prostudují oblast, kde budou hledat podzemní vodu, pak si projdou okolí pozemku s plánovaným vrtem a prohlédnou si morfologii terénu. Na podkladě podrobných znalostí terénu, a hlavně v jaké hloubce má soused ve studni vodu odhadnou, kudy a v jaké úrovni protéká v oblasti podzemní voda, a nakonec udělají slibované divadýlko s virgulí. Popsanou metodiku práce pseudoproutkařů znám od dětství. Tímto způsobem pracoval i můj otec, profesí také hydrogeolog. Totožný efekt využíval bývalý kolega RNDr. Pavel Strnad, kdy si ode mě půjčoval přístroj na měření VDV, aby pomocí něho vyhledal klientovi na pozemku vodu. Jistě uhodnete, že kolega uměl přístroj akorát zapnout … Jenže on už dopředu věděl, kde na pozemku voda v podzemí bude. Na stejném principu fungoval i legendární klobouk pana profesora Oty Hynie, zakladatele katedry hydrogeologie na Přírodovědecké fakultě v Praze v padesátých letech. Pan profesor na místě, kde měl najít podzemní vodu vyhodil do vzduchu klobouk a tam, kde klobouk dopadnul, tam se vrtalo. Pokud mám povědomí, respektive, kam dosahuje paměť mojí mámy (také profesí hydrogeolog), tak vždy na vodu narazil.

Třetí kategorii zastupují proutkaři podvodníci. Ti neumí nic z toho, co jsem popsal. Setkal jsem se s nimi už v devadesátých letech při spolupráci s legendárním Helmutem Gaenslem, když jsem pro něj prohlížel průzkumné vrty kamerou. Proutkaře podvodníky poznáte podle toho, že vám budou vyprávět, co všechno našli. Zkuste se jich ale zeptat, co všechno z toho bylo vykopáno. Odpověď asi uhodnete. Podvodným proutkařům v jejich působení napomáhá i to, že na většině území České republiky se nachází tvrdé horniny krystalinika nebo sedimentární prachovce a slínovce, kde lze podzemní vodu spolehlivě navrtat do hloubky 30 metrů. Negativní vrt, tedy vrt bez vody je v této oblasti raritou. Lidé často přehlédnou a zapomenou, že podvodný proutkař vodu „našel”, například v hloubce 25 metrů, ale voda byla navrtána už v hloubce 10 metrů. Území, kde toto nefunguje, tj. oblast pískovců pánevních sedimentů a kvartéru, jsou poměrně dobře prozkoumané a bezpečně se ví v jakých úrovních se v nich podzemní voda nachází. Prakticky se stačí podívat sousedovi do studny…

2.2 Náhledy vědců na práci proutkařů

Podle dlouholetých zkušeností odhaduji, že mezi proutkaři se pohybuje 2/3 až 3/4 proutkařů podvodných. Podvodní proutkaři bohužel významně napomáhají k odbornému znevažování proutkaření. Proutkaři často poukazují na fakt, že vyhledávání ložisek rud pomocí kouzelného proutku popisoval už v šestnáctém století ve své práci De re metallica libri XII proslulý Georgius Agricola. Pokud si ale český překlad přečtete, zjistíte, že Agricola považuje vyhledávání ložisek rud pomocí kouzelného proutku za značně nespolehlivé a nabádá prospektory, aby od něj upustili a raději vyhledávali rudy klasickým způsobem, tedy výkopovými pracemi. Stručně řečeno i ve středověku se po světě určitě pohybovala hromada podvodníků. No a zkuste za podmínek, kdy k proutkaření se i v současnosti hlásí hromada podvodníků, prosadit smysluplný a seriózní výzkum fungování fenoménu virgule… Proto odborná veřejnost raději snahy o výzkum proutkaření takzvaně zazdí, než aby se opět znemožnila. Starší generace si jistě pamatuje aféru s polyvodou, termonukleární nízkoteplotní fúzí nebo vědecké posudky o prospěšnosti kouření financované tabákovým průmyslem. I pokud si dáte práci s průkazným měřením (např. práce RNDr. Břetislava Krčmáře a měření Ing. Miroslava Boušky, z prací uznávám naměřená data, neztotožňuji se s jejich vysvětlením pomocí geoaerosolu nebo „hmotných“ vln), nic proti tlaku ostatních vědců neprosadíte. Vše můžete publikovat tak akorát v ezoterických časopisech. Naopak jakékoliv nevědecké měření založené na podvodných proutkařích, nebo na měření vycházející z nepochopení podstaty jevu, jež vyjde samozřejmě negativně, je ihned publikováno v impaktovaných časopisech a sdělovacích prostředcích (např. https://cs.qaz.wiki/wiki/Dowsing, odkazy v odstavcích pod první polovinou článku).

Vyhledávání vody virgulí v některých oblastech znevažují i sami proutkaři. Situování vrtů na vodu pomocí virgule je v kolektorech vyvinutých v pískovcích pánevních oblastí zcela nesmyslné. Je běžné, že vrtař nebo studnař je domluven s proutkařem a proutkař najde vodu tam, kde se to požaduje. Nezřídka se stává, že po vzájemné domluvě najde proutkař vodu na nejvyšším bodě pozemku. V Srbské Kamenici proutkař tvrdě vyžadoval hloubit vrt v pískovcích právě na nejvyšším bodě pozemku. Hloubka vrtu, pokud si pamatuji, byla asi 20 metrů. Přitom by stačilo vrtat na pozemku dole u pramenů potoka. Vrt by byl hluboký do 10 metrů. Důvod je zcela zřejmý – čím hlubší vrt, tím více peněz. V případě Bukoviny u Čisté, kde vodu hledal proutkař, ale taky tchán vrtaře, se muselo vrtat 130 metrů do hloubky. Přitom by možná stačilo vyhloubit dole v údolí u pramenů potoka vrt o hloubce do 50 metrů. Vrty a studny se platí od metru, takže nemusím ani zdůrazňovat, o co takové dvojici jde.

2.3 Další komentované příklady práce proutkařů

Vrtání v oblasti pískovců v kombinaci s tektonickými puklinami, které proutkaři detekují, přináší také problémy s vlastními vrtnými pracemi. Vrt se zasypává pískem a jsou zde i problémy s jeho následným čištěním. Vrt v Nečemicích, situovaný podle proutkaře do tektoniky (anomálii nelze odhadnout podle morfologie nebo vegetace), se v průběhu hloubení zasypával a následně jsme ho s kolegou čistili týden. Na podkladě měření VDV jsem ve stejném období na Děčínském Sněžníku situoval vrt mimo tektoniku. Po ukončení vrtných prací z něho ihned tekla čistá voda. Krásným příkladem nesmyslnosti situovat vrty v pánevních sedimentech pomocí virgule je vrt v obci Krompach nacházející se v oblasti pískovců České křídové pánve. Proutkař našel pro vrt nádhernou anomálii (průběh anomálie lze pozorovat v terénu), kterou jsem po několika letech po problémech s vrtem ověřil i geofyzikálně (obr. 3 a 4). Jenže proutkař bohužel nenašel tektonickou poruchu, ale kontakt pískovce s vulkanitem s odborným názvem trachyt. Tyto kontakty bývají zajílované a vrtné práce v nich jsou spojeny s velkými obtížemi. To se také stalo. Vulkanické horniny mimo jiné obsahují pyrit, který se rozkládá za přítomnosti kyslíku na kyselinu sírovou. Ocelová výstroj vrtu, kterou bylo nutné použít s ohledem na problematický způsob jeho hloubení, byla po několika letech provozu prorezlá. Přitom stačilo se podívat pár metrů nad pozemek, kde se nachází nádherný výchoz trachytu a vrtat pár metrů vedle.

Obr. 3: Situace profilu kolem vrtu v obci Krompach. Kontakt v místě vrtu ověřen sondáží.

Obr. 4: Výsledky měření magnetického pole a VDV. Průběh anomálie změřený metodou VDV je superpozicí anomálii dvou kontaktních zón a tělesa trachytu o odlišné elektrické vodivosti.

Ani v pevných horninách krystalinika není využití virgule bezproblémové. Už na fakultě (roky 1989 až 1994) nám hydrogeologům bylo několikrát přednášeno o chlapovi, co si na svém pozemku u Příbrami chtěl na místě, co mu určil proutkař vlastnoručně vykopat studnu. Za svoji snahu zaplatil životem. Proutkař mu sice na pozemku našel pomocí virgule anomálii, ale nedošlo mu, že vlastně našel uranovou žílu. Na Jáchymovsku se sice provozují radonové lázně, ale nic se nemá přehánět. Něco podobného jsem viděl i na vlastní oči. Majitelem pozemku v obci Chlébské (u Nedvědic) jsem byl požádán o ověření práce proutkaře. Klasika, proutkař podvodník na pozemku našel řadu pramenů, ale grafy získané metodou VDV byly rovné čáry bez anomálií. Nicméně v den měření se u sousedů hloubil nový vrt na místě, které taky určil proutkař. To místo bylo ve výrazné depresi na první pohled tektonického původu. Tektoniku jsem si na místě rychle ověřil metodou VDV. Na vrtání byl zajímavý výnos ponorným kladivem rozvrtaných hornin vyplavovaných vzduchovým výplachem. Rozvrtaná hornina v místě obce (rula) by měla mít šedou barvu. Výplach z vrtu ale měl vlivem oxidů železa barvu okrovou. Ve výplachu se navíc nacházely rudní minerály včetně černých úlomků. Bohužel jsem neměl sebou přístroj na měření gama záření, takže jsem nemohl určit, zda černý minerál je limonit nebo smolinec. Čtenářům neznalých geologických věd mohu napovědět, že nedaleko od Nedvědic se nachází velké ložisko uranu Dolní Rožínka. Takže i poctivý proutkař nemusí najít jenom puklinu s vodou, ale může najít zvodnělou rudní žílu plnou toxických kovů, které se budou vyplavovat do vody ve vrtu.

V horninách krystalinika je podstatnou podmínkou k nalezení podzemní vody odhad sklonu detekovaného puklinového systému. Pokud je puklinový systém široký stovky metrů například v Jizerských horách (viz obr. 1 a 2, kolem DP Beztahov, jsou puklinové systémy široké až desítky metrů), tak zastižení nějaké zvodnělé pukliny není problém. Pokud průzkumem ověříte pouze jednu zvodnělou puklinu širokou pár milimetrů, pak je v takovém horninovém masivu hloubení vrtu na vodu dosti adrenalinový sport. Mnohdy se stává, že nalezená ukloněná puklina je navrtaná ještě nad hladinou vody. Proto stačí vrtat o pár metrů vedle – a ejhle vrt je plný vody a vydatnost vrtu obrovská. Takto jsem jednomu známému ověřil, že mu proutkař na jeho chalupě v obci Přední Chlum u Orlické přehrady sice nalezl místo vhodné pro vrt, a navíc na křížení dvou puklinových systémů (obr. 5 a 6, anomálie nelze odhadnout podle morfologie nebo vegetace)), ale špatně odhadnul sklon puklin. Pokud by se vrtalo o kousek vedle, tak vydatnost jeho vrtané studny mohla být větší a známý nemusel u chalupy budovat retenční nádrž, která vykrývá malou vydatnost přítoku do vrtu.

Obr. 5: Situace profilů kolem vrtu v obci Přední Chlum.

Obr. 6: Výsledky měření na pozemku v obci Přední Chlum.
Tektonická porucha severojižního směru indikovaná anomáliemi na profilech 1 a 2 prochází oblastí vrtané studny. Na grafu měření na profilu 2 je na jeho počátku vidět vliv umělé anomálie způsobené elektrickým rozvodem v domě (reálná složka klesá, imaginární stoupá). Na profilu 3 je zřetelně patrný vliv významně ukloněné tektonické poruchy východozápadního směru. Ta byla vytrasována ještě na dalších dvou nedokumentovaných profilech.

Navíc virgule dokáže detekovat i litologický přechod, tj. netektonický kontakt dvou hornin s odlišnými fyzikálními vlastnostmi. Na grafu získaném metodou VDV vidím, že změřená anomálie není tektonická porucha, ale jedná se o kontakt dvou hornin o rozdílné elektrické vodivosti (viz obr. 2). Bohužel virgule reaguje i na tyto kontakty a proutkař takový typ anomálie nemůže odlišit od tektoniky. Například v obci Valtéřov nacházející se u Benešova nad Černou je úplně suchý, to je v Čechách docela rarita, asi 60 metrů hluboký vrt situovaný podle proutkaře. Bohužel tento vrt není na tektonice, ale na anomálii tvořené litologickým přechodem svory, amfibolity (anomálii nelze odhadnout podle morfologie nebo vegetace, protože se nachází na zbořeništi). Anomálie detekovaná proutkařem byla pár let po vyhloubení vrtu ověřena i metodou VDV. Vlivem sklonu litologického kontaktu byl vrt bohužel hloubený v suchých amfibolitech. Paradoxem je, že vedle probíhá křemenná žíla detekovaná metodou VDV a nálezy křemene, z níž v den měření vytékalo cca 5 l/s. Morfologický a hydrogeologický vliv křemenné žíly (podle indikací tři až čtyři souběžné žíly) je patrný jak v terénu, tak i na leteckých snímcích (obr. 7).

Obr. 7: Situace fotoindikací křemenných žil u obce Valtéřov (žluté přerušované čáry, projevují se také jako zamokřená místa s větším výskytem žilného křemene).

3. Závěrečné zhodnocení

Jak jsem v předchozích odstavcích uvedl tak zodpovědné hledání podzemní vody virgulí, metodou VDV, případně dalším geofyzikálním průzkumem, je vázáno na hydrogeologické znalosti místního terénu. Proto úloha hydrogeologa, tedy člověka se znalostí geologie ne pouze s kulatým razítkem od Ministerstva životního prostředí, je při hledání podzemní vody nezastupitelná. Proto bych doporučil, aby součástí udělení živnosti zvané proutkař bylo spojené s absolvováním zkoušek z petrologie a regionální geologie na fakultě PřF UK.

Uvedené příklady, kdy se naměřené geofyzikální anomálie shodují s anomáliemi nalezenými proutkařem, by bylo jistě možné použít k vědeckému ověření, zda je proutkaření funkční metodou detekce nehomogenit v zemské kůře, nebo zda se jedná o podvod, ať už úmyslný nebo neúmyslný, tedy podvědomou reakci proutkaře na vlastnosti terénu. Stačilo by získat statisticky dostatečný počet hydrogeologických posudků vrtaných studní, které jsou k dispozici na místně příslušných vodohospodářských úřadech, v nichž je napsáno, že vrt byl vytyčen telegnosticky nebo biodetekcí, případně dalším cizím slovem, za nímž se proutkaření ukrývá. Určitě by šlo dohledat, který proutkař místo vrtu označil. Pak by stačilo oblast kolem studny přeměřit metodou VDV a určit, zda jsou tektonické pukliny v terénu patrné, nebo terénem či antropogenně zastřené. Pokud bude známa osoba proutkaře, pak bude možné statisticky vyhodnotit jeho úspěšnost a hned by se vědělo, který proutkař je podvodník, který proutkař průběhy tektonických poruch odhaduje z morfologie terénu, nebo opravdu něco měří. Na těch posledních by bylo možné realizovat prokazatelné vědecké experimenty, zda a jak proutkaření funguje. Jenže to už je mnoho práce, do které se určitě jak straně příznivců, tak straně odpůrců proutkaření, jistě nebude chtít. Oni se raději budou do nekonečna hádat, než aby hnuli prstem.

Za proutkařením jistě nestojí žádní ufouni, ektoplazma, temná hmota nebo energie, případně jiná, nám zcela neznámá energie, ale s nejvyšší pravděpodobností elektromagnetické pole na frekvencích VDV přirozeného původu či umělé. Vliv elektromagnetického pole na lidský organismus je prokázán celou řadou vážených vědeckých prací dostupných i na internetu (např. https://elektro.tzb-info.cz/13319-ucinky-elektromagnetickeho-pole-na-lidsky-organismus). Problém je ale v tom, že seriózní výzkum na téma proutkaření blokuje zástup podvodníků, kteří se za proutkaře vydávají. Prakticky nepřipadá v úvahu, aby na této problematice pracoval vědecký kolektiv. To žádný normální manažer vědeckého ústavu, který není sebevrah, nedopustí. Aby někdo prokazatelným způsobem princip proutkaření odhalil, muselo by se jednat o jednotlivce se znalostí hned z několika poměrně složitých oborů. Předně by se mělo jednat o doktora medicíny, a to neurologa, který umí proutkařit, navíc se znalostí geologie a geofyziky, jež by uměl zvládat i elektroniku, aby si mohl sestavovat netypické měřicí přístroje… Také by k sobě musel najít ještě dalšího proutkaře, který by si dobrovolně nechal rozpíchat končetiny (jednou jsem si takhle nechal napíchnout na neurologii levou nohu a mám s tím polízanice dodnes…). To vše jistě vyžaduje „super člověka“ se značnými znalostmi z naprosto odlišných oborů. Proto se vědeckého a prokazatelného odhalení principu proutkaření zcela jistě hned tak nedočkáme.

4. Literatura

Agricola G. B. (1556): De re metallica libri XII. – Johann Froben, Basilej. Česká editace: Jiřího Agricoly dvanáct knih o hornictví a hutnictví. – Překlad Ježek B., Hummel J. (2007): Montanex: 1–546. Ostrava.

Cílek V.; Krčmář B.; Vylita T. (2004): Zřídelní sedimentace karlovarské termální struktury a její vztah k preventivní ochraně přírodních léčivých zdrojů, závěrečná zpráva geologicko-průzkumných prací. ASGI databáze geofondu, signatura P120607.

Delius Ch. T. (1773): Anleitung zu der Bergbaukunst nach ihrer Theorie und Ausübung, nebst einer Abhandlung von den Grundsätzen der Berg-Kammmeralwissenschaft. – Joh. Thomas Edler v. Trattner. Vídeň. Česká editace: Poučení o zručnosti hornické. – Překlad: Hlávka J. (2012) – Academia 1–656. Praha.

Enright J. T. (1999): Testing dowsing: The failure of the Munich experiments. Skeptical inquirer 23.1. Dostupné online: https://www.csicop.org/si/show/testing_dowsing_the_failure_of_the_munich_experiments

Falteisek, L. (2018): Proutkaření – realita nebo nesplnitelné přání? Speleo, 74, 35-41

Falteisek, L. (2020): Ještě jednou k proutkaření. eSpeleo 1, 44-45. (https://www.espeleo.cz/espeleo/espeleo-1-2020/)

Kalenda, P. (2019): Názor – polemika s článkem L. Falteiska (Speleo 74, 2018). Speleo 76, 32-40

Karous M. a kol. (1999): Možnosti použití geofyzikálních metod při ověřování nejasných geologických strukturně geologických popř. jiných vztahů při průzkumu a nápravě starých ekologických zátěží. Dostupné online: https://www.mzp.cz/web/edice.nsf/0C86A39AD30FD992C1256FAF004A153D/$file/planeta0199.pdf

Krčmář B. (1998): Použití metody molekulární formy prvků pro vyhledávání hlubinných geologických struktur. Stručná kompilace zpráv z let 1980–1997. ASGI databáze geofondu, signatura CGS C001896.

Krčmář B.; Vylita T.: Unfilterable “geoaerosols”, their use in search for thermal, mineral and mineralised waters and their possible influence on the origin of certain types of mineral waters. Dostupné pouze online: http://www.rlplz.cz/geoaerosols.htm

Krčmář B. a kol. (1984): Zařízení k vyhledávání geologických struktur. Přihláška patentu. Dostupné online: http://spisy.upv.cz/Patents/FullDocuments/250/250144.pdf

https://mapy.cz/zakladni

https://nahlizenidokn.cuzk.cz/

http://www.geologicke-mapy.cz/mapy-internet/mapa/;