Dotace na výměnu starých olověných rozvodů i v roce 2016

Olovo v pitné vodě je nebezpečné především pro děti a jejich vyvíjející se nervový systém. Jak informuje Státní zdravotí ústav, v pitné vodě distribuované vodárnami není olovo prakticky přítomno – v naprosté většině vzorků není zjištěno vůbec, ve zbytku na úrovni zlomku limitní hodnoty – ale jeho obsah v pitné vodě vytékající z kohoutku může být zvýšen v domech, které dosud mají staré olověné domovní rozvody vody. Odhaduje se, že takových domů je v ČR ještě asi 5%.
I když jeho obsah lze snížit např. odpouštěním vody, nejjistější způsob, jak se tomuto riziku vyhnout, je nevyhovující rozvody vyměnit za nové, nezávadné. Neexistuje ani selektivní technologie úpravy vody, která by dokázala olovo z pitné vody u spotřebitele odstranit. Z toho důvodu existuje v České republice národní program na podporu výměny olověného potrubí vnitřních vodovodů, který realizuje Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR).

Dotační titul se opakuje každý rok.

Dotace pro rok 2016 je určena na výměnu olověných rozvodů vody v celém domě.
Žádat v rámci titulu 117D0650 Olověné rozvody může na Ministerstvu pro místní rozvoj vlastník nebo spoluvlastník domu, který má olověné rozvody vody. Nejvyšší částka je 20 000 Kč/byt.

Technické podmínky dotace pro rok 2016:

• V domě s domovními olověnými rozvody vody je zjištěno zvýšené množství olova vyšší než 10 µg olova v litru pitné vody u spotřebitele. Odběry a hodnocení množství olova ve vodě provede autorizovaná nebo akreditovaná laboratoř podle Monitoringu obsahu olova v pitné vodě vestavbách pro bydlení s olověnými domovními rozvody;
• na výměnu olověných rozvodů vody je zpracováno technické řešení oprávněnou osobou, technické řešení zahrnuje rozsah a technologický postup oprav, předběžný položkový rozpočet;
• žadatel provede výměnu všech olověných rozvodů v celém domě;

Pro poskytnutí dotace je pak potřeba splnit další náležitosti dle podmínek dotačního titulu 117D0650 Olověné rozvody.

Lhůta pro doručení žádosti končí 15. ledna 2016.

Historie dotace

MMR ČR poskytlo následující vyhodocení dosavadního průběhu:
Vzhledem k charakteru podpory jsou vždy financovány všechny žádosti, které splní podmínky přidělení dotace. Za sledované období 2008 – 2014 byly v rámci podprogramu vyměněny olověné rozvody v 4 755 bytových jednotkách.

Olovo v pitné vodě

Zdrojem olova v pitné vodě jsou téměř výhradně materiály, se kterými voda přichází do styku během distribuce, především olověné přípojky nebo olověné domovní rozvody, ale i některé starší typy PVC potrubí a dosud běžně používané drobné prvky z mosazí nebo červeného bronzu (armatury, vodoměry, spojky, vodovodní baterie apod.). Obsah olova ve vodě je určován kvalitou vody (stupněm agresivity vůči olověným materiálům), dále materiálem potrubí, ze kterého byla vyrobena vodovodní přípojka a domovní instalace, rozsahem a uspořádáním domovní instalace a především chováním odběratele při spotřebě vody (průměrnou dobou stagnace vody v potrubí domovního rozvodu). Obsah olova ve vodě je proto velmi proměnlivý nejen v jedné zásobované oblasti, ale i v rámci jednoho domu a dokonce i jedné domácnosti.

Problametika olova ve Zpráva o kvalitě pitné vody v ČR za rok 2014:

U vybraných, zdravotně rizikových kontaminantů (arsen, chlorethen, dusitany, dusičnany, hliník, kadmium, mangan, měď, nikl, olovo, rtuť, selen, trichlormethan čili chloroform), pro které je stanoven expoziční limit, byla hodnocena zátěž obyvatelstv a těmto látkám z příjmu pitné vody. Při hodnocení se vycházelo z předpokladu, že spotřebitel vypije v průměru 1 litr pitné vody z veřejné vodovodní sítě.

O problému budov s olověnými rozvody, kde je podle nových požadavků na pitnou vodu přímo doporučena výměna rozvodů jsme psali již v roce 2005.
Do r. 2001 byl limit 50 µg olova v litru pitné vody, následně se snížil na polovinu, a od r. 2013 je limitní množství 10 µg olova/ litr pitné vody. V pitné vodě z vodáren není olovo prakticky přítomno, v naprosté většině vzorků vůbec, ve zbytku vzorků ve zlomku limitní hodnoty.

Různé země volí různé postupy a strategie, jak snižovat expozici olovu z pitné vody a plnit přísnější požadavky na jeho obsah ve vodě. Zatímco např. Velká Británie zvolila postup snižování plumbosolvence pomocí centrální úpravy (stabilizace) vody pomocí dávkování fosfátů, jiné země včetně ČR volí spíš cestu postupné výměny olověných materiálů. Vedle iniciativ jednotlivých vodárenských společností zaměřených na výměnu olověných přípojek, existuje i národní program na podporu výměny olověného potrubí vnitřních vodovodů, který podle implementačního plánu směrnice 98/83/ES realizuje Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR). Podpůrný program na odstranění olověných rozvodů pitné vody v nemovitostech (stavbách pro bydlení)“ byl zahájen v roce 2004, měl by trvat do roku 2013 a ročně má být na jeho realizaci vyčleněna částka asi 20 milionů Kč. Po roce 2013 je opakovaně prodlužován.

Historie olověných potrubí

Olovo (plumbum – Pb) je těžký kov, který je znám a lidstvem využíván od starověku. Vzhledem k velmi nízkému bodu tání (327 °C) je totiž dobře kujný a také odolný vůči korozi.
První použití olověného potrubí pro pitnou vodu v našich zemích je doloženo ze zbraslavského kláštera z roku 1333. Během středověku bylo využíváno jen na koncové přípojky u kašen, ale v průběhu 19. století nastalo jeho plošné využití jak na domovní přípojky, tak na domovní rozvody pitné vody. Vzhledem k pozorovaným zjevným a akutním otravám, k nimž však následně došlo v řadě míst Evropy (tam, kde voda byla velmi korozivní), můžeme zhruba od přelomu 19. a 20. století pozorovat první pokusy o regulaci této oblasti. I když se v průběhu první poloviny 20. století postupně přijímala různá preventivní opatření a nakonec se přestalo olověné potrubí vůbec používat.

Olovo ve slitinách pro armatury a tvarovky

Olovo je součástí některých kovových slitin (mosaz, bronz), do kterých se přidává z důvodu zlepšení mechanických vlastností při obrábění. Olovo se pak v určité míře rovněž uvolňuje do vody. Existují různé přístupy, jak tento přetrvávající zdroj kontaminace dále minimalizovat. Vyhláška MZ č. 352/2013 Sb. o hygienických požadavcích na výrobky přicházející do přímého styku s vodou a na úpravu vody uvádí nejen povrchové úpravy, ale např. v § 9, uvádí přímo výčet kovů a slitin pro výrobky přicházející do styku s pitnou vodou. Výrobce, dovozce nebo distributor těchto výrobků musí mít ověření o chemickém složení ve formě zkušebního protokolu vydaného zkušební laboratoří. Pokud má výrobek jiné složení, nutno jeho chování ve styku s vodou posoudit pomocí výluhové zkoušky.

Dotace na výměnu olověných rozvodů - info brožura MMR

Dušan Spáčil, jednatel SDS-stavební společnost s.r.o., člen CTI ČR k problematice řekl: "Rád bych s dovolením reagoval na několik otázek ohledně olověného potrubí v domovních rozvodech. Musím konstatovat, že je dost malá informovanost o „množství“ starých olověných rozvodů pitné vody v bytových domech. Jedná se převážně o staré a doposud nerekonstruované činžovní či pavlačové domy. Pokud i byly některé domy opravovány po válce nebo jejich součásti (bytové jednotky) upravovány a „rekonstruovány“ v šedesátých či sedmdesátých letech, často šlo jen o dílčí opravu a hlavní domovní rozvody zůstávaly původní. Setkáváme se i s tím, že někdo v minulosti (a to i nedávné) udělal novou koupelnu, ale napojil vše do starého olověného rozvodu. Důvody mohou být různé. Buď se jedná o laika, který neví, nebo se to dělá nějak pokoutně a neodborně, nebo si majitel domu nepřeje větší zásah a nechce nebo nemůže uvolnit peníze. Často i v současnosti nechtějí někteří investoři toto řešit. V takovém případě je na montážní firmě, aby vysvětlila nebezpečí a rizika a tyto rozvody se pokusila vyměnit za nové nezávadné materiály. Někdy se podaří vybourat všechny domovní rozvody, někdy se podaří „jen“ nahradit stoupačky a dopojit se u bytových vodoměrů. Majitelé nemovitosti se různě zavazují, že postupně vymění vše, ale upřímně si myslím, že se to následně neděje.
Co se týká stavu potrubí, tak bývá různé. Záleží na jeho věku a také v jakém režimu a s jakou vodou přichází potrubí do styku. Z vlastní zkušenosti vím, že bývá dost často potrubí úplně „strávené“ a při sebemenším zásahu se rozpadá. Jinými slovy, pokud narazíme na olovo a pohneme s potrubím, tak někde začne protékat."