Rizika okolo teplé vody a možnosti jejich eliminace
Z pohledu provozovatele nestačí, jak jsme často svědky, tvrdit, že „voda teče“. Vedle ekonomicko-provozních problémů jde o dopady na zdraví i život osob a také zde je třeba se orientovat.
Požadavky a předpoklady
Není třeba se do hloubky ponořit do řeči statistických čísel, stačí jen pozorovat – žijeme v době, která klade důraz na ekonomiku provozu doslova všeho – veškeré techniky, zařízení, technologií, snaží se snižovat náklady a hledá zdroje tohoto snižování také na úkor obsluhy, pracovníků, ..., takže se do kolize dostávají technická, ekonomická a lidská hlediska, což zcela určitě také v našich podmínkách platí i pro provoz výroby a distribuce teplé vody (ozn. dále PWH, dle ISO) v objektech různého používání.
Je třeba zásobovat uživatele – je tedy realizován vnitřní vodovod se zařízením ohřevu, tedy aby byla teplá voda (a s spolu s ní i studená – PWC) rozvedena na místa potřeby. Obdobně, jako krev v těle… A je třeba si uvědomit paradox, že právě zde jde o člověka, každého jedince, který je na tento vnitřní vodovod uživatelsky „navázán“. Mohou nastávat problémy – s nedostatkem objemu vody, nedostatečnou teplotou, organoleptickou a zejména s mikrobiologickou kvalitou. Tedy pro zjednodušení „se souhrnnou kvalitou“.
Kolizní stavy se odehrávají – uvažujeme-li hledisko provozu objektu s jejím TVOS (technickým vodním obslužným systémem, v objektu pro bydlení apod. takto označíme vnitřní vodovod včetně přípravy teplé vody) v rámci každého objektu – již u samotného záměru investora, pak investičních nákladů, skutečné realizace – ale samozřejmě také u provozních nákladů. Některé jsou doslova nadhodnoceny (obvykle to, co je vidět….), ale v tomto rámci najdeme i projekt stavby, pak její realizace, náklady na tuto stavbu ve své mnohosti položek s cílem souhrnného dlouhodobého užívání a obslužné technologie (voda přiváděná i odpadní, vzduchotechnika atd.). Lze doporučit, aby základním hlediskem byl provoz, tedy srovnatelně s prací krejčího a kabátem, aby plnil požadované (tedy nejen „hezkost“, ale nelze pominout účelnost). Proto u TVOS budeme chtít na prvním místě souhrnnou kvalitu vody, kterou v distribučních místech budeme používat, odebírat. Jen mimochodem – zcela základním bodem je zodpovědnost za celek – kdo je či bude zodpovědný…, protože příkladně při haváriích potrubí, bez provozu TVOS „vydrží“ objekt tak tři dny…
Nastává tedy základní rozpor – při uvažování jen kolize provozu celého objektu a provozu jeho části – TVOS. Voda jako cévní systém objektu – tedy potrubí – vlastně není vidět a pak mohou být zkreslené předpoklady a hlediska, jak by to z nadřazeného pohledu mělo vypadat:
Ekonomické hledisko: chtějí se minimální provozní náklady, tedy
- minimální spotřeba vody
- minimální náklady na její ohřev a rozvod v objektu
- minimální náklady na údržbu
Technické hledisko: co nejlepší parametry zařízení, tedy
- maximální dlouhodobá provozní spolehlivost obslužného systému – kvalitní materiály použité na realizaci vnitřního vodovodu a kvalitní zařizovací distribuční předměty (ty jsou vidět – tedy hezké, ale o účelnosti a dlouhodobosti používání…)
- prodloužení životnosti zařízení zabezpečením distribuované vody – tedy plně zabezpečená voda po stránce kvality od předávacího místa z vodárenské sítě po všechna distribuční místa (tedy vhodné technologie na úpravu vody pro ohřev, aby se nám kvalitní vnitřní vodovod „neucpával“)
- preventivní údržba veškerých technických zařízení, náročná na lidské zdroje, jejich zkušenosti, znalosti a dovednosti – tedy drahá
Bude také vhodné a potřebné zmínit i hledisko environmentální, podle kterého by měla být celá činnost technického souboru – a to od stavby, použitých materiálů až po spotřebovávané provozní komponenty – svými dopady do životního prostředí minimalizována a také by měly být uvažovány nutnosti odstranění možností havarijních stavů vlivem provozovaných technických souborů (od stavebního objektu až po veškerá technická zařízení místního technologického i obslužného charakteru). Uplatnění je dáno i tím, že nebudeme (nechceme!) každých 10–15 let vyměňovat potrubí vnitřního vodovodu, jak se to nyní u řady objektů často děje. Zatímco náklad na samotný vnitřní vodovod bude „100“, tak stavební náklady jsou i „400“…
Každý výše zmíněný okruh má své objektivní nároky a je zcela logické, že musíme najít kompromisní řešení, které však musí plně ctít základní stavy a požadavky tohoto „provozu“. Ano, jde pouze o vodu – jak studenou pitnou, tak zejména teplou, která však může doslova neviditelně ohrožovat zdraví osob v objektu. Z pohledu provozovatele nestačí, jak jsme často svědky, tvrdit, že „voda teče“. Vedle ekonomicko-provozních problémů jde o dopady na zdraví i život osob a také zde je třeba se orientovat.
Pojmy, které jsou zde pro vyjadřování a hodnocení svým významem základní, jsou:
- nebezpečí
- ohrožení
- riziko
a lze konstatovat, že bude ve sledované oblasti vody vhodné uvažovat pouze RIZIKO a OHROŽENÍ, a to ještě jen pro VNITŘNÍ VODOVODY. Nebezpečí – to by byla třeba z pohledu hygienicko-epidemiologického epidemie daná bakterií Legionella pn., krátce a česky legionelou. I toho jsme byli u nás svědky (1998 – IKEM). Zde nemusíme být zcela konkrétní – jde o rozvod studené a zejména teplé vody, včetně její výroby – bez detailních informací k provozním rozdílům v nemocnicích, domovech důchodců, bytových objektech a výrobních provozech. Všechny problémy je třeba vyjádřit pojmy jak technickými (fyzikálními, chemickými), tak mikrobiologickými parametry. Je možno konstatovat, že už se do povědomí jak techniků, tak i uživatelů dostal pojem „legionela“ a že je snaha tento specifický problém kvality teplé vody řešit. A kdo má řešení v rukou? Přece specialisté z měření a regulace a topenáři! Projektant TZB navrhne dle požadavku investora vnitřní vodovod a „vyjde“ mu denní potřeba – objem teplé vody. A dvě další uváděné profese se o to dále postarají…, a začne se přehřívat, začne se uplatňovat „program legionela“…, bez ohledu na to, že tento problém je úzce svázán s plejádou dále uvedených a že je nutné a žádoucí komplexní řešení a odstranění nedostatků – problémů.
Pokusme se tedy oba pojmy definovat.
Ohrožení je aktivované nebezpečí v konkrétním prostoru a čase, kdy jsou vykonávány činnosti, při kterých se vyskytují nebezpečí, která můžeme specifikovat a určit.
Riziko je kvalitativní vyjádření ohrožení, míra ohrožení, je to kombinace pravděpodobnosti a důsledku.
Teprve poté, co jsme si upřesnili souhrn možných nedostatků, se obrátíme k předpokladům řešení.
Základem bude, jak je uvedeno výše, snaha odstranit pokud možno všechny výše uváděné nedostatky. Těmito jednotlivými a jejich součtem (možná někdy až součinem…) se plíživě připravují rizikové stavy, ohrožení. Nic špatného se neobjeví mávnutím proutku….
Shrnutí základních nedostatků (vytvářejících rizika a ohrožení):
- nevhodný materiál potrubí vnitřního vodovodu
- mikrobiologická kolonizace potrubního systému
- nevhodný provoz výroby teplé vody – nedostatečná a kolísající teplota, snaha o přehřívání („termodezinfekce“)
- stagnace vody v celém objektu – krátkodobě třeba žádný odběr (např. školské budovy…, delší neodběr vody třeba v bytě…)
- nevyhovující regulace systému přípravy teplé vody
- velké rozdíly tlaku mezi PWC a PWH
- nevhodná kvalita přiváděné studené pitné vody (např. havárie na vodovodním řadu), nebo vlastní studna tedy vlastní péče k kvalitu studené pitné vody a návazně i vody teplé
- nedostatečná nebo nevhodná cirkulace
- hydraulická nevyváženost systému vnitřního vodovodu teplé vody
- absence úpravy vody před ohřevem
- nevhodná výtoková – distribuční zařízení a jejich stav (např. propouštění studené vody do teplé, případně naopak)
- minimální až žádný odběr vody z trvale nepoužívaných částí rozvodů, slepá potrubí, ponechaná ve stěnách
- akumulace kalů, sedimentů ve vodorovných částech potrubí a v akumulačních zásobnících teplé vody
Pro další postup je vhodné předpokládat, že tedy nastaly změny, základní problémy byly řešeny a že v podstatě zbývá se zabývat mikrobiologickou kolonizací vnitřního vodovodu – toto tedy chceme či musíme řešit.
Jaké máme po ruce metody, přístupy, možnosti, …? Máme se zabývat chemickým zajištěním, nicméně je vhodné zde uvést všechny možnosti pro eliminaci mikrobiální kolonizace, a to zejména z hlediska možnosti porovnávání. Jak pravil Lord Kelvin – chceme-li srovnávat, používejme čísla a podstatná jména:
- termodezinfekce (fyzikální technologie – s doložením potřebné teploty)
- použití UV zářičů – fyzikální technologie
- použití ionizace pomocí Ag-Cu elektrod – fyzikálněchemická technologie…
Další technologie jsou již chemické
- použití biocidů na bázi chlornanu
- použití biocidů na bázi dalších halogenů
- použití oxidu chloričitého (chlordioxidu) z výroby ze sloučenin bez generátoru připravovaných na místě dávkování
- použití oxidu chloričitého ve formě stabilizovaného roztoku dodávaného výrobcem
- použití oxidu chloričitého z výroby na místě pomocí generátoru
- použití peroxidu vodíku se stříbrem
- použití neoxidačních biocidů
K použití u teplé vody snad vypadává UV zářič – nemá dosah působení („depotní působení“) až do místa spotřeby, jak je tomu u chemických biocidů a ionizace Ag-Cu a také za pečlivě provedené termodezinfekce (která je jednoznačně nejdražším průběžným řešením – vysoké náklady energetické, náročnost na provedení (nutnost řízeného odpouštění ve všech distribučních místech), problémy provozní (možnost opaření) a zejména opakované poškozování potrubí vnitřního vodovodu (zvýšené úsady, koroze a degradace potrubních materiálů, …). Další výše uváděné typy biocidů jsou používány v různé míře. Znovu je třeba připomenout, že je třeba se obecně dívat na problém dezinfekce dvouúrovňově: nejprve vyčistit, a pak dezinfikovat. Snad to není třeba detailně rozvádět – ale je jasné, že chceme-li příkladně dosáhnout vysokého zajištění – dezinfekce – určitého místa, plochy, tak odstraníme veškeré nečistoty, prach atd., a teprve pak můžeme dezinfikovat…. U vody v potrubních rozvodech to ale není jiné! O kalu a sedimentech v potrubí a zásobnících byla zmínka výše – problém je dosti široký a lze předpokládat, že i dle výčtu výše technicky pochopitelný. Mějme před očima, že trvalých výsledků dosáhneme jen komplexně – začíná se u stavebnětechnických opatření již v projektu, pak při realizaci, zprovoznění a provozu. Komplexně. A je zde zase zodpovědnost konkrétní osoby…
Závěr
Ano, mějme před očima možnosti havarijních situací, ale také se věnujme prevenci. Chceme-li poznat souhrnnou kvalitu teplé vody ve vnitřním vodovodu bytového objektu (ale i vody studené…) je třeba provést cílený monitoring. A teprve nad výsledky – zejména mikrobiologickými – bude vhodné se poradit se specialisty. Lze doložit, že takto problematický vnitřní vodovod má i vyšší spotřebu, vyšší náklady. Proto poznání problémů dává – dle našich zkušeností – i předpoklad na snížení provozních nákladů. Vždyť např. u bytového domu s 50 byty je denní spotřeba PWH cca 5 m3, v nákladech nejméně 5 × 250 Kč denně, tj. 1 250 Kč. Tedy za rok to bude částka až půl milionu korun, se studenou vodou pak (10 m3 denně, tj. cca 700 Kč denně, tedy za rok cca 250 tis. Kč. Celkem jsme na částce nad 700 tis. Kč ročně… za dobu životnosti opravdu dobrého systému vnitřního vodovodu (tedy 50 let dle požadavku normy) budeme mluvit o částce cca 35 mil. Kč ročně, která „projde“ tímto potrubním systémem.
Samozřejmě nejvhodnější je vše řešit ještě v dokumentaci, nechat si poradit. Jiné nároky na trvalou souhrnnou kvalitu distribuované studené a teplé vody jsou u vnitřního vodovodu bytového objektu s trvalou spotřebou, jiné ve školském objektu, kde dva měsíce není spotřeba vlastně žádná. V nemocničních objektech pak dle našich zkušeností dochází k provozním změnám – některé oddělení se na čas zavře…, v některých místnostech není spotřeba i několik týdnů (třeba infekční pokoj…). Za provozu je pak třeba si všímat řady „drobností“, které podmiňují souhrnnou kvalitu – třeba čištění perlátorů a sprchových růžic. I tato činnost patří do provozních nákladů…
Je tedy třeba se na provozní náklady dívat vstřícněji právě z hlediska možného a doloženého snížení provozních nákladů – pokud si investor „nechá“ poradit, je to i snížení o více než 20 %... Nelze přejít procenta jako taková – při podložení částkou za roky provozu je to jasné… a budeme hledat kdo poradí a povede nás stávající džunglí (která chce všechno – zejména u potrubí je to na prvním místě, protože není vidět… a pětiletá záruka neřeší z dlouhodobého pohledu nic, když třeba potrubí z PPR začne praskat) realizovat co nejlevněji a na provozní náklady vůbec nehledí. Odborný dohled a porada od záměru investora, přes projektovou dokumentaci až po realizaci a zkušební – zaváděcí provoz se vyplatí. Může to spočítat doslova každý.
From the perspective of building manager is not enough that the water flows. In addition to economic and operational problems in terms of impacts on the health and life of people and there is also a need to focus.
