Jak hodnotit přítomnost bakterie legionela?

Už je zavedeno v naší technické praxi výroby a distribuce teplé vody, že existuje LEGIONELA a že tedy je třeba nějak řešit problém, havárii, když je nalezena zrovna v našem vnitřním vodovodu teplé vody. Jde nám o souhrnnou kvalitu teplé vody, tedy nejen o potřebnou požadovanou teplotu, ale i o organoleptický stav (zákal, zápach…) a o mikrobiologický stav teplé vody sledovaného vnitřního vodovodu. Některé parametry vody je možné určit přímo na místě u jednotlivých distribučních míst pomocí technických prostředků a přístrojové techniky, na něž se lze spolehnout. Ovšem u mikrobiologických parametrů nezbývá, než nechat vyšetřit vzorek v akreditované laboratoři a řešit podle obdržených výsledků. Hned je ovšem třeba vzít v potaz, kdo a jak odebíral vzorek a zda byl odebrán „správně“.

Jestliže jsme vzorky odebrali sami a dodali do laboratoře, budou výsledky závislé na našem postupu při odběru a na tom, zda jsme postupovali u všech vzorků shodně. Třeba odebrat vzorek z umyvadlové nebo sprchové baterie se jeví jako bezproblémové - máme odebrat vzorek po 60s odtečení vody se změřením teploty atd. Je nicméně důležité použít u každého vzorku stejný postup, tj. dávat pozor, zda odtekl stejný objem teplé vody, zda odebíráme vzorek vody s perlátorem nebo sprchovou růžicí či bez – v různých případech bude za 60 s rozdílný objem teplé vody v odpadu. Máme-li odebrat vzorek z potrubí teplé vody ve výměníkové stanici, obejvují se další vlivy a rozdíly oproti odběru z umyvadlové baterie. Řešíme, kolik odpustit teplé vody (10 litrů), jak silným proudem, zda dezinfikovat ventil výtokového potrubí a další. I tady bude problém změřit teplotu teplé vody a lze doporučit, aby měření probíhalo v nádobě s otvory, nikoliv v proudu tekoucí vody.

Je tedy zřejmé, že už způsob odběru ovlivňuje výsledky. Pěkně to kdysi řekl velký básník Johan Wolfgang Goethe: Zapínáme-li zimník a zapneme-li špatně první knoflík, už zimník správně nezapneme.

Pokud vzorky vody odebírá laboratoř nebo specializovaná firma, máme za to, že je vše jasné, v pořádku a podle požadavků legislativy. Je však žádoucí, aby tyto vzorky byly odebírané s naší účastí, tedy s účastí pracovníka provozovatele vyšetřovaného vnitřního vodovodu teplé vody a jejího ohřevu. Doprovod se hodí i v případě, že je nutné se dostat pro vzorky do prostor, které nejsou běžně přístupné. Je pochopitelné, že se budeme lépe orientovat ve výsledcích a jejich rozdílech apod. až po obdržení protokolu.

Co se stane se vzorky v laboratoři? Mikrobiologické vyšetření je pro nezúčastněné (tj. techniky provozu, projektanty, realizační instalatérské firmy, provozovatele atd.) zcela mimo a je třeba se „opírat“ o výsledky z podepsaného protokolu. Podle čeho a jak se vlastně odebrané vzorky na vyšetření přítomnosti bakterie legionela vyšetřují? Po prvotní informaci z norem pro tato vyšetření lze vše s mikrobiology diskutovat.

Normy pro mikrobiol. vyšetření vzorků na přítomnost bakterie legionela (výtah)

Jedná se o dvě normy a zde je citace z obou, abychom my technici lépe chápali rozdíly celého přístupu, výsledků, postupů,…, ze kterých nakonec dostáváme čísla nejen pro porovnání, ale někdy i jako signál pro ekonomicky náročné úpravy a změny v systému výroby a distribuce teplé vody.

ČSN ISO 11731 (Jakost vod – stanovení bakterií rodu legionela) uvádí v odstavci 9.1.1, že při předpokladu přítomnosti těchto bakterií v počtu > 10.⁵ na litr se očkují vzorky přímo. V odstavci 9.1.4 se pak uvádí, že vzorek se zředí, neboť jde o snížení jiných druhů bakterií, aby se zmenšila možnost přerůstání pomalu rostoucích legionel.

ČSN ISO 11731-2 (Stanovení bakterií rodu legionela) uvádí, že se filtruje 10–1000 ml vzorku vody. Filtrovaný objem může záviset na obsahu částic ve vodě. V odst. 9.3 je pak uvedeno, že legionely mohou být inhibovány nebo maskovány růstem jiných organismů. Pokud se předpokládá inhibice, nebo pokud dojde ke značnému růstu doprovodné mikroflóry, vyšetří se znovu menší objemy vzorku nebo zředění vzorku.

Technici vědí, že když je legionel hodně a na misce, kde se kultivuje, to „přeroste“, odebírá se (z uloženého vzorku) nová dávka menší, doplní se sterilní vodou a tím získají bakterie více místa. Řady výsledků, někdy v souvislostech až nepochopitelných, směrovaly k diskusi, aby si technici poněkud rozšířili obzory. Konečně protokoly z laboratoří mnohdy poukazují na nutná technická a nákladná řešení a opatření organizačního řádu. Z několika laboratoří (kam dáváme k vyšetření dle Vyhl. MZd. 252/2004 Sb. v platném znění vzorky na přítomnost legionely a kultivovatelných bakterií při 36 °C) jsme po jistém sjednocení názorů začali dostávat docela zajímavé výsledky. Při porovnávání s dalšími výsledky (s řadami nul, tedy žádná legionela na 100 ml) se na protokolu ukáže nejvyšší číslo, samozřejmě vždy dopočítáno na 100 ml. Jsme tedy u krásné věty Lorda Kelvina: „Chceme-li srovnávat, používejme čísla.“ Lze dodat, že ta čísla musí být opravdu podložená, aby bylo opravdu co srovnávat. Poté, co jsme dali do tabulky pár výsledků z několika laboratoří, je možno konstatovat – při pohledu na tabulku – že jsou zde zajímavé informace k přemýšlení. Obvykle se technik při podobných zjištěních ptá „proč“ a čeká na odpověď „proto“.

Závěr

Protože se podle číselného vyjádření v protokolu nejen hodnotí, ale mnohdy i vynakládají náklady a provádí různá opatření, měl by protokol z laboratoře vycházet doslova ze skutečné skutečnosti. V tabulce, kde je z vyšetření z více laboratoří, lze poukázat na výsledky ze 100 ml s označením „přerostlé“. Zde by laboratoř začínala po třech dnech znovu a zřejmě by výsledky byly shodné, jak jsou uvedeny „z jednoho ml“, i když je vidět, že z jiného objemu vzorku (5 nebo 10 ml) byly získány jiné hodnoty. V měření, kde byla ze 100 ml zjištěna nula (pouze jeden případ), může být kolonka s „kultivovatelnými bakteriemi“ (tedy KTJ při 36 °C) ukazatelem biofilmu ve vnitřním vodovodu teplé vody. O tom také hovoří II. Vyhláška MZd. č. 252/2004 Sb. v platném znění – zatímco kolonie bakterie legionela jsou sledovány na 100 ml, tak KTJ při 36 °C mají limit 200 na jeden mililitr, tedy na stokrát menší objem. Podle vyjádření některých mikrobiologů je při vyšetření vzorku teplé vody na přítomnost bakterie legionela důležité i vyšetření na kultivovatelné bakterie. Pokud bude zjištěna nula u bakterie legionela, tak výjimečně bude zjištěna nula i zde (v tabulce jsme toho svědky v jednom případě).

Je vidět, že pro dosažení souhrnné kvality teplé vody je třeba mít takové informace, o které se lze opřít s jistotou. Vedle oficiálního protokolu je vhodné i vyjádření laboratoře, jak došla k výsledku v různém ředění vzorku. Nejen při vyhodnocování vzorků je tedy součinnost mikrobiologa a technických pracovníků nutná.