Rozptýlená zástavba a likvidace odpadních vod

Úvod

V posledních desetiletích jsme svědky rychlého zastavování zemědělské půdy. Nový životní styl vede k přemísťování obyvatel na periferie měst a obcí. Dochází k rozvoji satelitních městeček a rozptýlené zástavby ve volné krajině. S tím je spojen sílící tlak na povrchové a podzemní vody, zejména se jedná o narůstající znečištění drobných vodotečí i podzemích vod. Ačkoliv negativa tohoto trendu jsou už dobře známa, není ve společnosti snaha tento trend dostatečně regulovat. Nejvíce problematická je rozrůstající se a postupně houstnoucí rozptýlená zástavba, kde není možné vybudovat veřejnou kanalizaci a občané jsou odkázáni na budování domovních čistíren nebo žump. Jsou-li v územním plánu vymezeny zastavitelné plochy, pak prosazování účinné ochrany povrchových a podzemích vod je až u územního či stavebního řízení velmi obtížné. Hlavním nástrojem rozvoje obce je územní plán, kde vodoprávní úřady vystupují z pozice dotčeného orgánu a mohou při jeho zpracovávání a schvalování prosazovat vodohospodářské zájmy tak, aby byly naplňovány cíle vodního zákona a směrnice o vodách.

Neustále se píše a mluví o tom, že voda je strategická surovina, dárkyně života, že bez vody se neobejdeme a je třeba ji chránit, přitom zemědělská půda se obrovským způsobem zastavuje průmyslovými objekty, satelitní městečka rostou jak houby po dešti a na řadě míst vyrůstají stovky individuálních rodinných domů. To vše výrazně mění hydrologický režim krajiny i v oblastech, kde by měla být ochrana vod hlavním celospolečenským zájmem. Např. v Chráněné oblasti akumulace vod (CHOPAV) Beskydy, která je zároveň Chráněnou krajinnou oblastí Beskydy, se jen mezi léty 1997–2007 postavilo více než 3000 nových staveb, zejména rodinných domů (Piro et Wolfová 2008). Zejména v Moravskoslezském kraji, ale i jinde v ČR dochází k expanzi zástavby rodinných domů do volné krajiny, aniž by byla budována adekvátní dopravní a technická infrastruktura. Přemísťování obyvatel z měst na periferie je poměrné nový jev známý pod názvem suburbanizace, který postihuje stále větší území ČR a účinné nástroje jeho regulace zatím chybí. Suburbanizace pohlcuje zejména okolí velkých měst (Miko & Hošek 2009). Jednou z takových oblastí je Ostravská pánev, Podbeskydí, Třinecko a Jablunkovsko a také oblast dnešní CHKO Beskydy. To s sebou nese nemálo problémů z pohledu ochrany vod. Že na stav našich vod působí široká škála dalších negativních faktorů vyvolaných lidskou činností je obecně známé, otázka je, jestli jsou realizovaná opatření na ochranu vod dostatečná, jak by si tato strategická surovina zasloužila. Jednou z oblastí, kde se řeší otázka ochrany vod, je výstavba rodinných domů. Cílem tohoto příspěvku je upozornit na vodohospodářské problémy, které přináší rozptýlená zástavba, prezentovat některé zkušenosti z vodoprávního úřadu Český Těšín, a především otevřít diskusi na toto téma.

Vše začíná územním plánem

Vodohospodářský problém vzniká ještě dříve, než je zpracována projektová dokumentace stavby pro územní řízení, a to je při územním plánování. Uzemní plán je nástrojem, jehož cílem je vytvářet předpoklady pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území, spočívající ve vyváženém vztahu podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území a který uspokojuje potřeby současné generace, aniž by ohrožoval podmínky života generací budoucích. Ochrana vod a na vodu vázaných ekosystémů je bezpochyby jedním z nejdůle-žitějších aspektů udržitelného rozvoje, a proto by měla být řešena už při územním plánování.

Uzemní plány nebo jejich změny při vymezování nových zastavitelných ploch určených pro individuální zástavbu rodinných domů zpravidla neřeší, jakým způsobem bude nakládáno se srážkovými vodami ze zpevněných ploch, kam budou odváděny odpadní vody, zda bude nutné provést odvodnění pozemků a kam se případná voda odvede. Řešení otázky odpadních či srážkových vod je aktuální až při územním, resp. stavebním řízení. Tam, kde není veřejná kanalizace, se automaticky počítá s likvidací odpadních vod prostřednictvím vybíratelných akumulačních jímek (žumpy) nebo individuální čištění odpadních vod pomocí domovních čistíren, přitom není známo, jestli je takové řešení v dané lokalitě vůbec možné. Dnes ani územní plán není schopen dostatečně zaručit, že k vymezeným zastavitelných plochám nepřibydou v budoucnu další. Územní plány se zpracovávají zpravidla na deset let, a logicky se zadáním nového územního plánu dochází k vymezování nových zastavitelných pozemků. Tlaky občanů a developerů či zájmových skupin však vedou k situacím, kdy se k platnému územnímu plánu pořizují nové změny, v nichž jsou vymezovány nové zastavitelné plochy. Např. v roce 2010 byl schválen nový územní plán pro město Český Těšín a v současné době se již připravuje třetí změna.

Legislativní kruh s likvidací odpadních vod

Jedním z důležitých předpisů kladoucí požadavky na likvidaci odpadních vod je vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území. V této vyhlášce je v § 24b uvedeno:

(1) Žumpy se budují pouze tam, kde splaškové odpadní vody nelze odvádět do kanalizace nebo kde vyčištěné odpadní vody v malé čistírně odpadních vod do ekvivalentu 500 obyvatel (dále jen „malá čistírna“) není možné vypouštět do vodního toku nebo do vod podzemních.
(2) Žumpa nebo malá čistírna musí být umístěna a řešena tak, aby bylo umožněno výhledové připojení stavby na kanalizaci ukončenou čistírnou odpadních vod. Po připojení stavby na kanalizaci ukončenou čistírnou odpadních vod musí být u žumpy nebo malé čistírny zajištěno ukončení jejich užívání.

Z odstavce 1 tedy vyplývá, že vybudování žumpy je možné až teprve, není-li možné vybudovat domovní čistírnu. Odstavec 2 zase dává podmínku, že žumpa nebo malá čistírna musí umožňovat výhledové napojení na kanalizaci, ale už neurčuje, co je to ten výhled. Řada takových pozemků se jako zastavitelné vymezí i přes to, že napojení na veřejnou kanalizaci je z technických i ekonomických důvodů nereálné. Takový pozemek by neměl být vůbec mezi zastavitelné zařazen. Při územním řízení se řeší pouze to, zda je možné povolit žumpu nebo domovní čistírnu. Tady sice může vodoprávní úřad vydat k územnímu řízení závazné stanovisko podle § 104 odst. 9 vodního zákona a uplatňovat ochranu vodohospodářských zájmů, ale vodoprávní úřad se už vyjadřuje k situaci, kdy už v podstatě lze na pozemku provést stavbu domu a nezbude mu nic jiného, než se spokojit s čistírnou nebo žumpou.

Rozpor s vodním zákonem

Vypouštění odpadních vod do vod povrchových nebo podzemních upravuje zákon č. 254/200l Sb., o vodách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Předčištěné odpadní vody ze zařízení k tomu určených lze v případě individuální zástavby likvidovat dvojím způsobem, a to utrácením do vsaku (vypouštění odpadních vod do vod podzemních přes půdní vrstvy) nebo vypuštěním do vodního toku (vypouštění do vod povrchových),

Podle § 38 odst. 7 vodního zákona lze vypouštění odpadních vod do půdních vrstev, z nichž by mohly do podzemních vod vniknout, povolit jen výjimečně z jednotlivých rodinných domů a staveb. Máme-li však plochy, kde není v blízkosti žádný dostatečně zvodnělý vodní tok, pak podle § 24b., odst. 1 výše zmíněné vyhlášky č. 501/2006 Sb. bychom měli požadovat umístění domovní čistírny s utrácením odpadních vod do vod podzemních. Tento způsob likvidace odpadních vod je možný až po předložení kladného hydrogeologického posudku, jak ukládá § 9 a 38 odst. 7 vodního zákona.

Vyhláška č. 501/2006 Sb. preferuje umísťování domovních čistíren před žumpou, ale zase naráží na § 38 odst. 7 vodního zákona, protože umísťování a povolování domovních čistíren do vsaku má být povolováno jen ve výjimečných a odůvodněných případech, nikoliv běžně, a ještě k tomu u nově povolovaných staveb.

Vodoprávní úřad jako dotčený orgán

Vodoprávní úřady obcí s rozšířenou působností mohou v souladu s § 106 odst. 2 vodního zákona uplatňovat stanoviska jen k územním plénům obcí a ovlivnit vymezování nových pozemků už při tvorbě zadání územního plánu a stejně tak mají tuto kompetenci dle § 107 odst. 1 krajské úřady, které vydávají stanoviska k územím plánům obcí s rozšířenou působností. Zde vodoprávní úřady mohou uplatňovat připomínky k pozemkům, kde není reálné vybudování kanalizace a jedinou možností je vybudování ČOV nebo žumpy, a mohou tak regulovat či usměrňovat vymezení takových pozemků. Je škoda, že vodoprávní úřady obcí s rozšířenou působností nemohou být dotčeným orgánem vlastní obce, protože ze své správní činnosti dobře znají poměry své obce.

Úskalí při vypuštění přečištěných vod do vod podzemních

Obr. 1. Ukázka části obce Chotěbuz, kde není vybudována veřejná kanalizace. S trochou nadsázky je možné konstatovat, že vodu, která se do podzemí dostane z ČOV vsakem, občané zase odeberou studnami, přesto obec vymezuje v novém územní plánu nové pozemky k zástavbě. Mapka znázorňuje pouze povolené studny a čistírny, stav od roku 2008 do roku 2014. Žlutá s křížkem – ČOV do vsaku, žlutá s černým kroužkem – ČOV do vod povrchových, žlutá bez znaku – nerozlišená ČOV, modrá – domovní studna. Interní databáze MěÚ Český Těšín

Zda je daný pozemek vhodný pro zasakování, se mnohdy zjistí až při zpracování odborného hydrologického posudku, který se zhotovuje až pro územní řízení. Hydrogeolog však hodnotí to, zda horninové prostředí je schopné přečištěné vody zasakovat, zda nedojde k ovlivnění studní či jiných vodních zdrojů v nejbližším okolí a zda nedojde k podmáčení pozemku investora, případně sousedních pozemků. Vždy však hodnotí konkrétní stavbu a nikoliv širší území v kontextu. Chybí hodnocení kumulativního efektu dané lokality a zpravidla zcela chybí informace o tom, jaká je kvalita podzemních vod a zda se s povolením nových čistíren v posledních letech nezhoršila. Toto hydrolog bez monitoringu stavu vod není ani schopen zhodnotit. Rizikové jsou hlavně lokality, kde nelze zajistit zásobování domácností pitnou vodou jinak než z domovních studní a zároveň na sousedních pozemcích probíhá likvidace odpadních vod vsakem. Takových případů se dnes dá najít celá řada. Přitom z našich zkušeností vyplývá, že jen malá část občanů využívajících vodu ze studní pro pitné účely si nechává dělat pravidelné rozbory vody.

Zjištění skutečné kvality vody vypouštěné z čistíren není dostatečně věrohodné ani na základě předkládaných rozborů, protože tyto rozbory by musely být prováděny průběžně, a ne čtyřikrát za rok. To by ale bylo pro provozovatele čistírny velmi nákladné. Hodnoty BSK, CHSK a NL neříkají nic o tom, jaké konkrétní chemické látky jsou do vod vypouštěny. Mezi hlavní znečišťující látky byly kromě nerozpuštěných látek v příloze VIII směrnice o vodách zařazeny také látky; které se mohou vyskytovat v odpadní vodě z domácností, avšak hodnoty BSK, CHSK ani NL na jejich přítomnost neupozorní. Jsou to především: látky a přípravky nebo produkty jejich rozkladu, u kterých byly prokázány karcinogenní nebo mutagenní vlastnosti, nebo vlastnosti, které mohou ovlivnit produkci steroidů, štítnou žlázu, rozmnožování, nebo jiné endokrinní funkce ve vodním prostředí nebo jeho prostřednictvím a dále látky přispívající k eutrofizaci (zejména dusičnany a fosforečnany) (Jedličková et al. 2010, Štěpánková et al. 2010).

Obr. 2. Vyschlé koryto vodního toku Rakovec v květnu roku 2009. Domovní ČOV, které jsou do toku zaústěny, vypouštějí nyní vody do vod podzemních. Foto: D. Křenek

V zemích EU se v současné době používá kolem 100 000 různých chemických sloučenin, z nichž pouze u 3 000 byla dosud provedena riziková analýza, a mnoho takových látek se používá i v domácnostech. Běžným produktem odpadních vod z domácností jsou např. látky z široké škály dnes používaných léčiv, u nichž nejsou žádné hodnoty stanoveny, a je vůbec otázkou, jak domovní čistírny dokážou tyto látky z odpadních vod odbourat, ani dostatečně nevíme, jak se ve vodách s různým chemickým složením tyto látky chovají a jak a v jakých koncentracích mohou být nebezpečné. Nyní je možné podle § 15a vodního zákona povolovat domovní čistírny ohlášením, kde se rozbory odpadních vod neprovádí a provozovatel čistírny má povinnost každé dva roky udělat revizi čistírny autorizovanou osobou. Ačkoliv domovní čistírny na trhu dosahují vysoké účinnosti čištění, kvalita přečištěných vod závisí hodně na tom, jak si každý vlastník čistírnu udržuje a co do ní pouští. Řešili jsme případy, kdy se na úřad obraceli občané s problémem, co mají dělat, že jim nevychází rozbory. Pak se ukázalo, že používají intenzivní čisticí prostředky ve velkých koncentracích, které vybijí bakterie, a tím sníží účinnost čištění. Přístup uživatelů domovních čistíren je různý a jejich dostatečná kontrola při už tak velkém počtu je ze strany vodoprávních úřadů prakticky nereálná. Do vod podzemních tak vypouštíme stále více odpadních vod, ale při tom nemáme často ani ponětí o tom, jaký to má nyní vliv na jejich kvalitu a co teprve za dalších dvacet let?!

Vypouštění odpadních vod do vod povrchových

Obr. 3. Vysychající koryto vodního toku Rakovec je dotováno z čistíren odpadních vod. Foto: D. Křenek

V případě vypouštění odpadních vod do vod povrchových je nutno vypouštět vody do dostatečně zvodnělého vodního toku a na základě užití tzv. kombinovaného přístupu a za použití nejlepší dostupné technologie čištění. V řadě případů vhodný tok není v dostupné vzdálenosti, nebo je nutno jít s kanalizací přes cizí pozemky, kde vlastník nedá souhlas. Snahou investorů je napojení přečištěných odpadních vod do různých silničních příkopů, meliorací atd., což není v souladu s platnou legislativou. Otázka, zda je vůbec možné z nové zástavby svést odpadní vody do vodoteče, se řeší zase až při územním řízení, nikoliv při vymezování zastavitelné plochy. Vodoprávní úřad může už při návrhu zadání územního plánu požadovat navržení čistírny v konkrétní lokalitě. Problém je opět u rozptýlené zástavby, vznikající postupně. Zatímco u výstavby satelitního městečka nebo jednorázové výstavby více domů jedním investorem je možné naprojektovat jednu čistírnu a kanalizaci, u postupně vyvíjející se rozptýlené zástavby je toto prakticky nemožné, protože není jasné, kolik domů zde vlastně bude stát za deset, za dvacet let. Stavba jedné čistírny pro více domů je u rozptýlené zástavby zpravidla ekonomicky nereálná a technicky obtížně proveditelná a donutit stávající obyvatele napojit se na novou čistírnu není jednoduchou záležitostí.

Obr. 4. Na 850 metrech vodního toku Sadový je zaústěno 13 výustních objektů ČOV a na délce 1,2 km je to dalších 11. V okolí toku se přesto vymezily další pozemky k zástavbě. Stav k roku 2009

Na řadě toků např. na Těšínsku a v Podbeskydí dochází k situacím, kdy se v březích vodních toků nachází desítky výustních objektů. Zvyšující se množství domovních čistíren zaústěných do drobných vodních toků, u nichž jsou mnohdy rozkolísané průtoky, vedou k situacím, že ve vodním toku v suchém období tečou v podstatě jen odpadní vody z domovních čistíren. Zjednodušeně řečeno, vodoprávní úřad by měl při vydávání povolování k vypouštění vzít v úvahu kvalitu vody v toku, výskyt vodních organismů a podle toho stanovit hodnoty znečištění nebo takové vypouštění nepovolit vůbec. Jestliže je v blízkosti drobné vodoteče vymezeno několik desítek ploch určených k zástavbě rodinných domů, které se stavějí postupně, vodoprávní úřad při vydávání závazného stanoviska k umístění stavby nemá moc na výběr. Jestliže povolit vypouštění přečištěných odpadních vod do vod podzemních je možné jen ve výjimečných případech, pak je jedinou možností požadovat po investorovi vypouštění do vodoteče. Pokud stav vodního toku nedovoluje další zaústění domovních čistíren, neměl by vodoprávní úřad takové vypouštění dále povolit. Jenomže pokud se v blízkosti vodoteče staví neustále nové domy, nezbývá mu nic jiného, než povolit čistírny s nejvyšší účinností čištění i do vysychající vodoteče či pramenné části toku nebo se spokojit s tím, že tyto domy budou mít vybudovány žumpy, a doufat, že po kolaudaci domů nebudou mít žumpy vybudovány přepady či nebudou přečerpávány odpadní vody rovnou do vodoteče.

Vybíratelné akumulační jímky (žumpy)

Představují další způsob likvidace odpadních vod z individuální zástavby, které na první pohled nese nejmenší rizika ovlivnění povrchových a podzemních vod. Pravidelné vyvážení žump je finančně nákladnou záležitostí a řada občanů raději investuje do domovní čistírny. Není vzácným jevem po osazení a zkolaudování žumpy vybudování odtoku nebo vyčerpávání obsahu žumpy čerpadlem na pozemek nebo do různých příkopů atd. Např. na území našeho ORP došlo k případu, kdy nově postavené domy podél ulice měly řešen způsob odkanalizování do žump. Netrval ani rok, a v odvodnění obecní komunikace se nacházely odpadní vody z nejedné žumpy a vodoprávní úřad řešil stížnosti občanů na velmi tristní situaci celé ulice. Známou praxí je přečerpávání žump v nočních hodinách za vydatnějších dešťů. Pokud není dán podnět na nelegální vypouštění odpadních vod nebo takovou skutečnost nezjistí při namátkové kontrole stavební úřad, těžko může dojít k nápravě. Zajistit dostatek důkazů pro to, aby byl majitel žumpy usvědčen, je velmi obtížné, v radě případů prakticky nereálné. Dle § 38 odst. 6 vodního zákona má ten, kdo likviduje odpadní vody v žumpě za povinnost prokázat vodoprávnímu úřadu či České inspekci životního prostředí jejich likvidaci v souladu s legislativou, ale už není řečeno, jaké doklady musí předložit a za jak dlouhou dobu. Toto ustanovení zákona je pro běžnou praxi neuchopitelné. Kontrola samotných žump je v kompetenci obecného stavebního úřadu, který musí po započtení všech lhůt oznámení o konání kontrolní prohlídky oznámit vlastníkovi žumpy alespoň 15 dní předem. Do té doby má majitel žumpy dostatek času se na kontrolu připravit. Vezmeme-li v úvahu, jaké množství žump je dnes u domů osazeno, kolik se jich každým rokem zkolauduje, jaké jsou kapacity stavebních či vodoprávních úřadů k provádění kontrol a jak účinné jsou současné legislativní nástroje, musíme dojít k závěru, že žumpa je z pohledu vodohospodářských zájmů ochrany vod nejhorším zařízením určeným k likvidaci odpadních vod.

Závěr

Houstnoucí a nekoncepční rozptýlená zástavba stále více ukusuje z naší krajiny a mění ji na něco, co není ani venkovská krajina, ani město a dnes vlastně nikdo neví, co bude konečným výsledkem takového „rozvoje“. Do vodotečí a podzemích vod se zaúsťují stéle nové a nové obtížně kontrolovatelné čistírny. Některé čistí kvalitně, jiné méně kvalitně, ale vždy nějaké znečištění produkují a toto znečištění celkově narůstá. Společnost mluví o udržitelném rozvoji a šetrném využívání přírodních zdrojů. Jedním z nejdůležitějších přírodních zdrojů je voda a nástrojem k její ochraně je vodní zákon, kde se v § 1 a § 23 dočteme o hospodárném využívání vodních zdrojů a zlepšení jakosti povrchových a podzemních vod atd. Jak chceme dosáhnout cílů uvedených ve vodním zákoně a naplnit jeho poslání, když se chováme poněkud jinak? To, že se bez vody neobejdeme, ví přece každé malé dítě, nebo snad ne?

Použitá literatura

1. Zákon č. 254/2001 Sb. o vodách a o změně některých zákonů ve zněm pozdějších předpisů (vodní zákon).
2. Zákon č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) ve znění pozdějších předpisů.
3. Vyhláška č. 501/2006 Sb. o obecných požadavcích na využívání území.
4. Jedličková B., Hilscherová K., Bláha L. Látky narušující hormonální rovnováhu organismů a celková toxicita odpadní vody – roční studie na ČOV v Brně-Modřicích. Vodní hospodářství 1/2010.
5. Miko L., Hošek M. (ed.). Příroda a krajina České republiky, zpráva o stavu 2009, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha 2009.
6. Piro Z. et Wolfová J. (eds.), 2008: Zachování biodiverzitv karpatských luk. – FOA, Nadační fond pro ekologické zemědělství, Praha, 108 s.
7. Štěpánková S., Dolečková N., Smrček S., Břichnáčová V.: Humánní léčiva jako polutanty životního prostředí, Listy 2/1010,1-III, příloha Vodního hospodářství 10/2010