Cena vody - předpoklady vývoje
Nelze říci univerzální optimální cenu vody. V cenách jsou značné rozdíly, ale zvýšení ceny je nutné, vodné a stočné musí zajistit finance na obnovu infrastruktury a provoz. Někde dojde ke skokovému zdražení.
Podle předsedy představenstva Sdružení oboru vodovodů a kanalizací Františka Baráka budou ceny vodného a stočného za 5-7 let odpovídat cenám v západní Evropě, tj. m3 za cca 5 EUR, 125 Kč. "Vodárenství musí být samofinancovatelné."
Ve většině měst a obcí zvýšení ceny vodného a stočného výrazně překoná letošní inflaci. A některá města čeká hodně velké zdražení. Vlastníci začali počítat nutné finance na obnovu infrastruktury.
Vodárny vysvětlují zdražení nejčastěji potřebou investic do nových kanalizací či čistíren vod, které údajně činí více než 50 % nákladů. Stavby vyvolala svými požadavky Evropská unie, která také do české vody napumpovala v posledních letech desítky miliard korun. Výměnou za to proudí do řek čím dál čistější voda. Kromě investic vysvětlují vodárny vyšší ceny například i dražšími cenami energií nebo chemikálií.
Lze však vysledovat i další vlivy, např. zvýšené výdaje na platy vedení, státem vybírané poplatky - DPH (cca 1/5) a poplatky za odebrané množství podzemní či povrchové vody nebo za vypouštění z čistíren. Pokud stát zvýší DPH u vodného na 20 %, cena vody bez zásahu vodáren stoupne o další desetinu. Do nákladů se započítá rovněž voda, která se ztratí v distribuci. V průměru je to 20 %.
Graf množství vody vyrobené a vyfakturované v mil. m3/rok (Ročenka SOVAK 2010)
Tyto důvody jsou uvedeny v podstatě v každoročním zdůvodnění zdražení vodáren, které jsme na TZB-info publikovali vždy v lednu na začátku nového roku.
Informace Ministerstva financí k ceně vody
Příklad Plzeň: voda v r. 2011 zdraží o cca 30 %, skokový růst vzniká tím, že městský majetek musí vodárně patřící pod Veolii pronajmout na základě požadavků Evropské unie za vyšší cenu. "Aby se Plzeň dostala na samofinancovatelnost, zvolila si nárůsty cen v rychlém sledu," vysvětlil zástupce ředitele vodárny Jan Kretek.
Příklad Praha: za kubík vody se nyní platí 56,51 Kč. Což je cena na tuzemské poměry značně nízká. Očekává se 5% zvýšení. Přitom podle některých odborníků by mohlo být vodné v metropoli brzy zdraženo skokově. Podle Františka Baráka, předsedy představenstva Sdružení oboru vodovodů a kanalizací je nízká cena vody v Praze rozhodnutí politiků, zvýšení ceny o dvacetikorunu by zaplatilo novou čističku a potřebě odpovídá cca 70 Kč/m3.
Na novou ČOV potřebuje Praha Město 12 mld. Kč, polovina by mohla být pokryta dotací, ale je možné, že Praha dotaci nedostane, protože před pár lety předčasně prodloužila smlouvu provozující firmě Veolia a tento model neodpovídá dotačním podmínkám Evropská unie.
RNDr. Pavel Punčochář, CSc., uvedl na konferenci Financování vodárenské infrastruktury Praha 2010 následující srovnání:
MAJETEK A PROVOZ, PROVOZOVÁNÍ NA ZÁKLADĚ SMLUV
Řada měst a obcí prodala své akcie ve vodárnách zahraničním společnostem a nemohou do cen mluvit. Krátkodobou záplatu v obecních pokladnách však nakonec platí dlouhodobě jejich obyvatelé.
Druhým problémem měst a obcí je, že ceny ovlivňují nepříliš výhodné smlouvy s provozními firmami, které pouze platí pravidelně nájem, aniž by musely nějak zásadně investovat. Podstatou problému však není model provozování dle smlouvy, ale špatná kvalita smluv. Zatímco vodovody a kanalizace patří obcím, nebo jejich firmám, provoz už mají na starosti firmy se zahraničními vlastníky. Vzniká tak kuriózní situace, kdy veřejný sektor financuje téměř všechny investice a především soukromý sektor na těchto investicích vydělává.
MF Dnes uvedla 3 příklady: ze střední Moravy, kdy zisku vlastníků vodovodů a kanalizací 20 mil. Kč odpovídá 6násobný zisk provozovatele, z Prahy, kde je rozdíl 30násobný a z Chebu, kde německá firma Gelsenwasser Cheb vlastní 30 % ve společnosti Chevak Cheb a končí u ní téměř 100% zisku na základě smlouvy z roku 1998.
V Česku je sice několik stovek různých vodárenských společností, ale klíčový objem se soustředí kolem francouzských firem Veolia, Suez a španělské Aqualie. MF DNES spočítala, že zatímco české vodárenství si stěžuje, že nemá dostatek peněz na obnovu sítě, jen v r. 2009 odešlo do zahraničí, většinou do Francie a Španělska, na dividendách z vodárenských společností více než 1,5 mld. Kč.
Situací v českém vodárenství se důkladně zabývá i studie Transparency International. "Privatizací přišly obce zhruba o devět miliard korun," tvrdí autorka studie Eliška Císařová. "Jde o zestátňování nákladů a privatizaci zisků," dodala.
ředitelka Sovak Miloslava Melounová, foto archiv SOVAK
Podle šéfa vodárenského sdružení SOVAK Františka Baráka jsou velké zisky provozovatelů dané tím, že hospodaří efektivně a díky své velikosti mohou šetřit například při nákupu.
Podle F. Baráka malé společnosti nejsou mnohdy schopné plnit hygienické a ekologické standardy. Během deseti let tu bude jen několik velkých skupin provozovatelů i vlastníků. Velké společnosti obsluhující více než milion obyvatel jsou z hlediska provozování optimální, jejich činnost je efektivní. Bohužel, vodárenský trh se velmi změnil, na trhu jsou více než dva tisíce subjektů, přitom 25 společností obsluhuje osm milionů našich obyvatel. Příkladem může být Vodohospodářské sdružení Turnov, které dlouho provozovalo svoji síť samo, nakonec ji svěřilo do péče Severočeským vodovodům a kanalizacím.
Dobrá smlouva s profesionálním provozovatelem je podle F. Baráka pro města a obce výhodná, zaručuje jim dlouhodobý příjem z pronájmu. Přitom se zbavují provozních rizik. Mají navíc v ruce kontrolní mechanismy a cenotvorbu. Optimální přitom je být minoritním akcionářem provozovatele.
"Koncesních řízení bude samozřejmě přibývat. Většina smluv byla uzavřena v době privatizace vodohospodářského majetku na obce v letech 2004-2006 na 10, 15 nebo 20 let," míní ředitelka Sovak Miloslava Melounová. Další vlna soutěží proto přijde, až vyprší stávající smlouvy.
DOTACE
Podle F. Baráka se u dotací z EU počítalo se s částkou 25 až 35 miliard Kč. Zatím vodárny dostaly přes dvě miliardy dotačních korun. Ostatní miliardy jsou alokovány, řada společností je však nestihne vyčerpat. Navíc řada vlastníků nemá zdroje na spolufinancování dotačních projektů.
V řadě případů jsou překážkou pro možné čerpání evropských dotací koncesní smlouvy. Například pokud je smlouva více než dvacetiletá, nemají vodárny na dotace nárok. "Musí délku smlouvy zkrátit, nebo vypsat výběrové řízení na nového provozovatele," dodala ředitelka Sovak Miloslava Melounová.
Z Operačního programu životního prostředí mají vodárny schválené zatím dotace za více než 42 miliard korun, před schválením je ještě dalších 77 projektů. Vyčerpáno je zatím necelých deset miliard korun. Podle mluvčí Lenky Brandtové nehrozí, že by se peníze nestačily vyčerpat.
Příklad: Šumperk chce získat unijní dotaci na rozšíření kanalizační sítě a modernizaci čistírny odpadních vod. Šumperk potřebuje investovat 1,5 miliardy korun, aby splnil unijní směrnici na čištění městských odpadních vod. (Do zmíněné částky jsou zahrnuty i náklady na dobudování kanalizace v Zábřehu, Mohelnici a Lošticích, které se na modernizovanou čističku napojí.)
O provoz vodohospodářské infrastruktury se v Šumperku stará česká filiálka francouzské společnosti Ondeo. Potrubí a čistička sice patří městu Šumperk, to je však pronajalo společnosti Ondeo. Provozní smlouva má vypršet koncem roku 2020. Unijní dotaci v nekrácené výši ale mohou získat pouze sídla, jejichž smlouvy s provozovateli skončí nejpozději koncem roku 2015. Aby se Šumperk dostal k maximu peněz z Bruselu, musí provozní smlouvu s firmou Ondeo zkrátit o pět let. Nebude to ale zadarmo. "Požádáme o náhradu škody. Zkrácením smlouvy přijdeme o třináct milionů korun zisku ročně. Za pět let to dělá 65 milionů korun," naznačil představu o kompenzaci pro Ekonom Pierre-Etienne Segre, generální ředitel Ondeo Services CZ.
Firma Ondeo vybírá v Šumperku poplatky za vodné a stočné. Současně však městu platí za pronájem vodohospodářské infrastruktury. Konkrétní částku Segre neuvedl. Pouze dodal, že nájemné se obecně pohybuje na 20 až 25 procentech obratu. Ondeo v Česku ovládá šestnáct procent trhu se službami ve vodárenství a kanalizacích. I tak se to městu vyplatí, vzhledem k dotačním pravidlům. Kdyby město dotaci nedostalo, nová dohoda automaticky pozbývá platnost a vztahy s firmou Ondeo se nadále řídí tou původní, která končí rokem 2020. "Smlouva bude mít odkladný účinek," vysvětluje Segre.
Dotační pravidla: Platí totiž, že čím jsou provozní smlouvy kratší, s tím vyšší unijní dotací lze počítat. "Města, jejichž smlouvy s provozovateli skončí v roce 2015, mohou získat dotaci, která jim pokryje až 85 % investice," vysvětluje Jan Kříž, ředitel odboru fondů EU na ministerstvu životního prostředí. Potrvá-li smlouva až do roku 2020, lze získat dotaci jen do výše 60 % nákladů. S 30 % dotace mohou počítat žadatelé s dohodami do roku 2022. Když městu smlouva s provozovatelem skončí po roce 2022, nedostane z unijních fondů ani korunu.
Jan Kříž dále uvedl, že z tohoto důvodu v Česku nemůže o dotaci z Unie žádat 19 sídel z celkových 315, které neplní unijní směrnici o čistotě městských odpadních vod a potřebují investovat do obnovy. Mezi postiženými městy je však právě i Praha, jíž smlouva s jiným francouzským provozovatelem, společností Veolia Voda, skončí až v roce 2028.
REKAPITULACE PROBLEMATIKY
Předseda představenstva Sdružení oboru vodovodu a kanalizací František Barák:
Předseda představenstva Sdružení oboru vodovodu a kanalizací František Barák, foto J. Strouhla MFDnes
- V ceně vody jsou značné rozdíly, v řadě případů je cena vodného a stočného politickým nástrojem. Tam, kde o tom rozhodují vodárenské společnosti, tak cena odpovídá více realitě. V průměru bude rozhodně vyšší než inflace.
- V Česku máme vodárenský majetek v hodnotě jednoho bilionu Kč, tj. 100 000 Kč/obyvatele. Při 40letém cyklu obnovy tj. 2 500 Kč/obyv. za rok. Tam, kde je voda levná, tak obnova obvykle neprobíhá, řada vlastníků spoléhá na to, že přijdou nějaké dotace. Ale ty už nepřijdou. Investice na obnovu představují nejméně polovinu nárůstu. Někde i více.
- Myslím, že spotřeba vody už nebude klesat. Pokles způsobil hlavně úbytek průmyslu a to, že lidé na venkově začali využívat studny a alternativní zdroje.
- Univerzální optimální výše vodného a stočného neexistuje. Záleží to na místě, je rozdíl třeba ve velkých aglomeracích, kde je na kilometr kanalizace napojeno několik tisíc obyvatel, a venkovem, kde je na kilometr sítí několik spotřebitelů. Vodné a stočné třicet korun je nesmysl, ceny kolem 70 až 80 korun odpovídají potřebě obnovy tam, kde je infrastruktura v pořádku.
- Cena vody je dostatečně regulována ministerstvem financí, záleží také například na geologických podmínkách, přístupnosti a kvalitě zdrojů, velikosti obsluhované oblasti a stavu infrastruktury. Běžně je zisk vodáren 5-7 %, výjimkou je shromažďování peněz na obnovu, což si musí vlastníci vodárenského majetku ohlídat.
- Vodárenství má charakter regionálního monopolu, je to odvětví, které zaručuje při dobré organizaci neustálý zisk.
- Vodu řeší 4 ministerstva a bylo by ideální, abychom spadali pod jediné ministerstvo, ale nevíme, které by to mělo být. V řadě zemí je ministerstvo vody, čímž rozhodně neříkám, že by takový nový úřad měl u nás vzniknout.
- Na vodném a stočném vybereme ročně kolem 22,5 miliardy korun. Téměř čtvrtinu odvedeme státu na poplatcích za zdroje, vypouštění, daně. Více než čtvrtina jsou investice, čtyřicet procent jsou provozní náklady a opravy. Zhruba 5-7 % jsou zisky vlastníků a provozovatelů. Roční potřeba investovat do obnovy je přitom 25 miliard.
František Barák (59) Vystudoval VŠE v Praze a téměř deset let byl ředitelem stavební a hydrogeologické společnosti působící v západní Africe. Patnáct let působí ve vrcholových pozicích v českém vodárenství. Třetím rokem je předsedou vodárenského sdružení SOVAK ČR, od roku 2006 řídí Vodovody a kanalizace Hradec Králové.
Graf Ukazatele veřejných vodovodů 1989-2008 (Ročenka SOVAK 2010)
Graf Ukazatele veřejných kanalizací 1989-2008 (Ročenka SOVAK 2010)
Kanalizace je drahá. Ministerstvo zemědělství spočítalo, že připojení jednoho občana na kanalizační síť vyjde až na 100 000 Kč. Je to tím, že kanalizace chybí zejména v sídlech s rozptýlenou zástavbou s malým počtem obyvatel. Náklady na položení sítě jsou stejné, ať se na ni napojí panelák nebo rodinný domek.
Konkrétní představu o ceně kanalizačních sítí nabízí Státní fond životního prostředí. Fond schválil na Moravě projekty na výstavbu 1529 kilometrů kanalizace, přičemž náklady na ni mají dosáhnout 17,8 miliardy korun. Metr kanalizace tak v průměru vyjde na 11 640 korun.
Použité zdroje:
1. Mladá fronta Dnes, 29.11.2010
2. EKONOM.IHNED.CZ 7. 5. 2009, článek Kauza "čisté" splašky
3. RNDr. Pavel Punčochář, CSc., přednáška na konferenci Financování vodárenské infrastruktury, Praha 2010
4. Ročenka SOVAK 2010
Can not say universal optimal price of water. The prices are considerable differences, but the price increase is necessary. Payments must ensure funding for the reconstruction of infrastructure and operations. Somewhere there is a sudden price increase.
