Zájem o řemeslo plní školy, stanou se z absolventů řemeslníci?
Chtěli bychom se zaměřit na veřejné zakázky, které se stále soutěží jen na cenu. Ta vítězí, protože nikdo se nechce dohadovat o kvalitě apod. Ale vítězná firma tu vysoutěženou zakázku dále přeprodává. My bychom chtěli docílit omezení například na tři kroky.
Eva Svobodová, generální ředitelka Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR
Školy
Umí školský systém, rodiče a trh dnešní studující nadchnout pro potřebné obory? Jaká je v tomto problému role státu a jak se mu ji daří plnit? K tématu řemesel hovořila Eva Svobodová, generální ředitelka Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR v pořadu v TN Live na TV Nova.
„Velice mírně se zlepšuje zájem mladých lidí o střední odborné školy, ale jsem v tom opravdu opatrná. Stále rozhodující faktor jsou maminky. A zde je potřeba skutečně velká prezentace řemesel, jejich vývoj, změna práce, digitalizace, nové technologie. Není to jen o manuální práci, je tam 3D tisk, drony, lasery, zajímavé a progresivní věci. Je dobré se o to zajímat, např. na dnech otevřených dveří, soutěžích, výstavách,“ hovoří o změnách řemesel Eva Svobodová.
„Na základních školách se někde znovu obnovují dílny, ale narážíme na nedostatek učitelů i prostory. Někde se z původních dílen staly IT učebny nebo jiné prostory, na školách je v pedagogickém sboru velký podíl učitelek žen, tedy nemá kdo dílny učit. Jde o to, že děti bez toho nemají mnohdy ani možnost zjistit, že jsou zručné, že manuální práce by je bavila,“ říká k začátku cesty k řemeslu, tj. k době rozhodování Eva Svobodová.
„Progresivní školy využívají virtuální realitu, protože mladé baví, a navíc škole ušetří mnoho peněz. Na tu praktickou výuku totiž potřebují materiál, který musí zajistit. A takto se první pokusy dějí bez materiálu. Setkáváme se například s virtuálním zděním nebo svařováním,“ uvádí příklady novinek Svobodová.
Řemeslo je jistota
„Řemeslo zaručuje dobrý výdělek a uplatnění na trhu. Samozřejmě je rozdíl být zaměstnanec v řemeslné firmě nebo OSVČ. Zákazníka stojí zaměstnaný řemeslník 4–5 000 Kč/den, což není málo. U OSVČ to může být i více, protože tento řemeslník má na sebe celou agendu firmy, shánění zakázek, materiálu, platby od zákazníků, legislativní povinnosti, marketing a za své chyby ručí veškerým svým majetkem,“ říká k situaci zaměstnanců a ičařů Eva Svobodová. V té souvislosti zmiňuje i mistrovské zkoušky, které se bohužel nepodařilo dosud legislativně ukotvit, které jsou za mnohé obory připravené a byly by výhodou pro dobré řemeslníky i pro zákazníky jako indikátor a příslib vysoce odborné a kvalitní práce.
Veřejné zakázky
„Chtěli bychom se zaměřit na veřejné zakázky, které se stále soutěží jen na cenu. Ta vítězí, protože nikdo se nechce dohadovat o kvalitě apod. Ale vítězná firma tu vysoutěženou zakázku dále přeprodává. To se řetězí a třeba až desátá firma v řadě opravdu realizuje. Pokud se vysoutěžilo na cenu, je cena už na začátku nízká, dále si z toho každý chce něco nechat a ten, kdo realizuje, má cenu tak nízkou, že se do ní prostě nemůže vejít. A trpí kvalita. My bychom chtěli docílit omezení například na tři kroky,“ hovoří Eva Svobodová k realizaci zakázek. V té souvislosti také uvádí, že na malé zakázky je složité sehnat řemeslníka, proto tento segment často vykrývají tzv. hodinoví manželé. Zákazník by ovšem měl rozlišovat práce tzv. výpomoc v domácnosti a práce, na které je třeba mít vzdělání a oprávnění. Protože právě na oprávnění se mnohdy vztahuje i záruka na použitý materiál a technologie.