Nejčastější bludy v čištění odpadních vod

Datum: 9.1.2016  |  Autor: Ing. Karel Plotěný, ASIO, spol. s r.o.

Je první víkend v novém roce. Osobní předsevzetí se již (ještě) plní. Co takto si dát i předsevzetí pracovní? Nazývat věci pravými jmény a řídit se pravidlem, že k „a“ patří i „b“.

Úvod

Stejně jako v každém oboru, tak i ve vodním hospodářství vznikají a šíří se následně neřízeně paradigmata (těžko uchopitelný pojem), „šinky“ (vymyšlený pojem – viz přednášky firmy GrowJOB Institute a jejich výraz pro obecně uznávaný mylný názor) nebo také „bludy“ (nepravdivé a nevyvratitelné přesvědčení založené na nesprávném odvození závěru ze zevní reality). Vedle toho pak ještě existují podvody, kde šíření desinformace je cílené (definice podvodu ze zákona: Kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti a způsobí tak na cizím majetku škodu,… dopustí se podvodu). Pachatel podvodu se v jednání s obětí může dopustit následujících způsobů jednání:

  • lstí vyvolá omyl oběti, kterého následně zneužije;
  • zneužije omylu oběti, ve kterém se již v té době nachází;
  • při jednání s obětí úmyslně zamlčí podstatné skutečnosti, s jejichž znalostí by se oběť rozhodla jinak.

Protože si nedovolím odhadnout, nakolik je šíření vodohospodářských nepravd úmyslné (tedy nakolik jsou výše uvedené pojmy synonyma), budu používat pojem „šink“ – který, dohodněme se, zahrnuje mylné názory vzniklé úmyslně i neúmyslně a má k sobě zpracovanou i celou teorii, jak vzniká.

Cílem příspěvku je nejprve teoreticky ukázat mechanismus vzniku šinků, dále zmínit, proč přežívají, co brání v jejich vymýcení a kudy by mohla vést cesta k jejich odstranění. Závěrem si na praktických případech z oboru ukážeme, že i ve vodním hospodářství to není neobvyklý jev a jak by mohl konkrétně fungovat mechanismus jejich eliminace.

Hned na začátku se přiznám, že vycházím po stránce teoretické z informací, které jsem získal na seminářích a stránkách firmy GrowJob [1]. Souhlasím s nimi skoro na 100 % a jen se je v tomto příspěvku snažím aplikovat na obor vodní hospodářství a některé jevy v něm.

Proč šinky vznikají

To, proč šinky vznikají, je důsledkem několika obecně známých efektů:

Efekt nepořádku

Všeobecně je šířeno mnoho neověřených informací, které obsahují nepodložená tvrzení, polopravdy a chybí k nim kontext, z něhož vyplývá, za jakých podmínek jsou fakta pravdivá. A tak není divu, že téměř ke každému tématu je možné nalézt informace prosazující zcela opačné názory.

Příklad z vodního hospodářství – lapák tuků je schopen dosahovat hodnot EL do 50 mg/l – ale už chybí to, že za předpokladu, že EL jsou v neemulgovaném stavu. Nebo že odlučovač lehkých kapalin byl ověřen a dosahoval hodnot 0,05 mg/l NEL – ale už chybí informace, že to bylo na lokalitě, kde žádné znečištění nebylo nebo nestačilo dotéct během zkoušky až k odtoku z nádrže, která byla naplněna na začátku pokusu čistou vodou.

Efekt rozhodovací paralýzy

V moři dostupných informací je možné nalézt o každém tématu tolik zdrojů, že je pro člověka téměř nemožné je všechny prostudovat. Čím více máme dostupných možností, tím složitější je si vybrat:

  • čemu věřit,
  • do čeho investovat čas,
  • podle čeho se rozhodovat.

Tento fakt má za následek tzv. rozhodovací paralýzu – nedokážeme se rozhodnout, a proto neučiníme nic. Ve výsledku nám to bere energii a přináší nejistotu a pochyby.

I to je ve vodním hospodářství obvyklý stav – nejvíce informací a i agresivní forma, s jakou jsou podávány, nás nejvíce tlačí k poslouchání informací, které poskytují obchodníci. Dříve – co bylo v televizi, je pravda. Dnes – co jsem slyšel nejvíckrát, to je pravda – např. ČOV bez kalového prostoru nezapáchá, a tak není třeba odvětrání; kal v domovních ČOV nevzniká, a tak není potřeba kalový prostor; fosfor v domovní ČOV zmizí i přes to, že nám nějak nesedí látková bilance a zákon zachování hmoty platí všeobecně…

Vznik mylných informací

Část mylných informací určitě vzniká účelově, ale je s podivem, kolik mylných informací v historii vzniklo na základě nedostatečného předávání informací a předjímání. Lidé si prostě něco domysleli, poslali dál a ono se to stalo pravidlem. Často je to např. očekávaný (ale ještě neověřený) výsledek nebo to, co bychom si přáli, aby výsledkem nějakého činění nebo experimentu bylo. Často stačí jen náznak, který je desinterpretován – ten se pak mnohdy šíří dál takovým způsobem, že i sami původci, když se později s deformovaným názorem potkají, jsou zděšeni.

Např. bakteriocidní účinky titanové běloby; čistírny, u kterých nevzniká kal; vegetační ČOV s horizontálním průtokem odstraňující dusík (viz vliv rostlin na proces čištění a probíhající nitrifikace na kořenech).

Fata morgána

Opravdu může člověk „vidět“ to, co si přeje vidět, i když to oko vidí jinak? Ve sportu, např. biatlonu, je známou skutečností, že dobrý střelec nezasáhne terč a přitom si je jistý, že mířil do černého, ránu „nestrhl“, náboj neselhal, „odhled“ byl v pořádku, vítr nefoukal, viditelnost byla dobrá a přitom šla rána (nebo i více ran) mimo cíl. Navíc střelci zrovna velice záleželo na tom, aby nechybil. Nabízí se jediné vysvětlení: střelec příliš chtěl uspět a jeho přání ovlivnilo myšlenkové pochody natolik, že mozek mylně vyhodnotil signál oka jako dobrý a dal pokyn k výstřelu [2].

Právě to se asi stává při šíření nepravdivé informace o nějakém jevu – např. o vlastnostech ČOV. Viz má vlastní zkušenost s plíšky v Rakousku. Zde se několik roků ve velkém prodávaly plíšky s informací, že zabezpečují denitrifikaci v septicích. Zajímavostí je, že kupující byli i po prokázaných výsledcích přesvědčení, že jejich čistírny fungují mnohem lépe. Dtto obecní horizontálně protékané kořenové čistírny v ČR – z deseti navštívených nefungovala ani jedna, ale o všech si starostové mysleli, že fungují dobře. To, že jsou na povrchu žabince, nevadilo – prý to tak má být.

Efekt informační propasti

Dalším důsledkem našeho zahlcení informacemi je rozšiřování tzv. informační propasti. Informační propast je rozdíl mezi tím, co víme (informacemi) a tím, co víme a reálně používáme (znalostmi). Mnoho z nás má dostupnou spoustu informací, ale reálně se podle nich nechová. V okamžiku, kdy děláme rozhodnutí, si na tyto informace prostě nevzpomeneme nebo je nedokážeme zahrnout do řešení zvažovaného problému. Takovéto informace nám tedy nejsou k užitku. Vzniká tak rozdíl mezi nejnovějšími vědeckými poznatky a tím, co se reálně používá v praxi; prohlubuje se nesoulad mezi teorií a praxí.

Například – většina pracovníků vodoprávních úřadů ví, že rozpustnost ropných látek ve vodě je v jednotkách miligramů na litr. A přesto klidně požadují ve svých rozhodnutích dosažení hodnot 0,05 mg/l, tj. i stokrát menších, a následně nemají ani problém s tím, že dosažení je navrženo mechanickým postupem. Nebo souhlasí s realizací projektu čištění, kde má být odstraňován biologicky amoniak, a přitom ani jeden ze stupňů není aerobní. Nebo jim nepřijde divný rozbor vody, kdy BSK je vyšší než CHSK.

Mentální modely

Než se pustíme do vysvětlování možných řešení těchto problémů, musíme si ujasnit způsob, jakým náš mozek informace a znalosti reprezentuje a jak je přijímá a předává. Základním pojmem je tzv. mentální model.

Mentální model je v podstatě naše představa o fungování světa. Jde o způsob, jakým vnímáme realitu kolem nás. Umožňuje nám představit si důsledky našeho jednání. Mentální modely využíváme kdykoli zvažujeme nějaké rozhodnutí. Jednotlivé zvažované možnosti zasadíme do našich mentálních modelů a pak se rozhodneme podle výsledků, které nám tyto modely poskytnou. Jde tedy o nástroj, který používáme k předpovídání důsledků našich rozhodnutí. Mentální modely tak představují základ pro vzorce chování člověka.

Aby se z nějaké informace stala znalost, je nutné, abychom tuto informaci začlenili do našich mentálních modelů. Jenom tak se tato informace začne projevovat ve změně našeho chování a v našich rozhodnutích. Mentální model je tedy způsob, jakým náš mozek uchovává znalosti. Tj. konkrétně – když vím, že něco nemůže fungovat, tak to nepovolím, nenavrhnu.

Přijímání informací

Nové informace, které jsou základem pro tvorbu správných mentálních modelů, přijímáme řadou cest – cíleným vzděláváním, pozorováním ostatních, podvědomým vnímáním našeho okolí a dedukcí z předchozích informací. V současné době ale vzniká problém s tím, že je nutné přijímané informace nějak filtrovat. Nemůžeme přijímat všechny informace, které nám okolí poskytne, protože hrozí, že si nepořádek panující v moři dostupných informací zaneseme do vlastních hlav. Problém je, jak tyto informace poznat. Navíc většina lidí má jisté falešné představy o fungování světa a o vlastních schopnostech a kompetencích, které však není schopna kvůli tzv. Dunning-Kruger efektu (viz dále) identifikovat a zbavit se jich.

Mnoho lidí pak s dobrým úmyslem tyto svoje omyly a chybné mentální modely předává ostatním a zanáší tak další a další nepořádek do informačních kanálů. To posiluje problémy uvedené výše.

Proč se „šinků“ nedokážeme zbavit?

Článek „Mentální mor: vlastní neobjektivita“ [1] v podstatě odhaluje hlavní teoretické příčiny, z nichž nejvýznamnější je vlastní neobjektivita. Přesně to vystihuje citát Bertranda Russela, nositele Nobelovy ceny: „Problém současného světa je, že hlupáci jsou si skálopevně jistí, ale lidé inteligentní jsou plní pochybností.”

Russell vyslovil tuto myšlenku před více než půlstoletím, avšak platnost jeho slov se od té doby nezměnila. Důkaz nám o tom přináší vědecký výzkum Davida Dunninga a Justina Krugera z Cornell University, odhalující jev označovaný jako Dunning-Kruger efekt (dále jen „DK efekt“). S jejich teorií je spojován ilustrující příběh o neviditelném zloději.

Neviditelný zloděj

Výzkum byl inspirován kuriózním případem „citronového zloděje“ McArthura Wheelera z Pittsburghu, který ve dne a bez jakéhokoli maskování vyloupil dvě banky. Když jej během krátkého času na základě kamerových záznamů policie dopadla, byl svým zadržením velice šokován. Říkal: „Přece jsem si potřel obličej džusem!“ Wheeler trpěl hluboce zavádějící představou, že pokud si potře tvář (a dokonce i oči) citronovou šťávou, stane se pro videokamery neviditelným. Pro nás zcela nesmyslná hypotéza se pro něho stala nevyvratitelnou pravdou.

Jak již bylo zmíněno výše, naše představy o fungování světa jsou označovány jako mentální modely. Wheelerův absurdní mentální model „citronové neviditelnosti“ je pouze extrémním případem častého jevu, při kterém lidé mají ve svých hlavách více či méně „ujeté“ mentální modely. Takoví lidé svým modelům nekriticky a neochvějně věří a činí na základě nich svá rozhodnutí. Dunning s Krugerem se rozhodli tento fenomén blíže zkoumat. Závěr studie se dá shrnout slovy: „Lidé, kteří nevědí, nevědí, že nevědí.“ A také že: „Lidé docházejí k neobjektivním a chybným závěrům, ale jejich neobjektivita jim zabraňuje si to uvědomit a připustit.”

Z výzkumu také vyplynulo, že:

  • Neschopní mají tendenci přeceňovat své vlastní schopnosti.
  • Neschopní nedokážou rozpoznat schopnosti jiných.
  • Neschopní po konfrontaci s realitou nezmění své hodnocení.
  • Jediná cesta, jak DK efekt překonat, je v rozvoji dovedností formou vzdělávání a tréninku.

Pomocí dalších testů autoři experimentu zjistili, že k přesnějšímu hodnocení sebe sama i druhých osob můžeme dojít pouze tréninkem. Jinými slovy – pokud se zlepší schopnosti člověka, pak takový člověk dokáže rozpoznat svojí původní neschopnost.

Jak proti DK efektu bojovat?

Potkali jste extrémně trapného člověka, který si myslel, bůhví jak není vtipný? Začetli jste se někdy do debat na nějaké internetové diskusi a viděli do očí bijící nesmyslné argumenty? Poslouchali jste někdy typickou hospodskou politickou debatu?

Každý z nás se s lidmi trpícími DK efektem pravidelně setkává. I když tušíte, že se daný „expert“ ve svých názorech mýlí, nelze ho logickými argumenty přesvědčit o opaku. Výzkumy naznačují, že tento efekt je naprosto běžný. V různých oblastech jím může trpět každý z nás. Jak se tedy nestat obětí vlastního DK efektu?

  • Nezaujímejte stanoviska k věcem, o kterých máte málo znalostí.
    Nedostatek informací či informace zkreslené médii jsou nebezpečná věc. Hledejte proto objektivní pravdu v co možná nejkvalitnějších zdrojích, jako jsou například vědecké výzkumy.
  • Nemějte dogmata.
    Jak by řekl klasik: „Jediné dogma, které mám, je, že nemám dogmata.“ I pokud v něco skálopevně věříte, zkuste si připustit, že to možná není pravda. Vždy přiznejte možnost existence vašeho DK efektu.
  • Vzdělávejte se a hledejte zpětnou vazbu.
    Začněte aktivně zpochybňovat svoji intuici a subjektivní názor, vyhledávejte pravdu a objektivní zpětnou vazbu. Takové zpětné vazbě věřte raději více, než svému subjektivnímu názoru. Základem boje s DK efektem však vždy zůstane vzdělávání.

Pravda a objektivita jsou jedny z nejdůležitějších hodnot pro růst a fungování lidské společnosti. Dunning-Kruger efekt je jejich nepřítelem, protože objektivitu zatemňuje přímo v našich hlavách. Hlavním rizikem je, že tento fenomén dokáže být také společensky nakažlivý.

Správná cesta, jak pracovat s informacemi

Výběr informací

Prvním krokem je filtrování informací – zvážení jejich důvěryhodnosti. Ke všem přijímaným informacím je nutné přistupovat kriticky a posuzovat je na základě jejich zdroje a vlastních zkušeností. Žádná přijatá informace by neměla být považována za nevyvratitelnou. Protože ale ve výsledku nějaké informace vždy musíme, alespoň dočasně, považovat za pravdivé, je podstatné, abychom si vybrali ty nejdůvěryhodnější.

Tvorba modelů

Než informace vybrané v předchozím kroku začleníme do našich mentálních modelů a změníme podle nich naše chování, měli bychom s nimi nejprve nějakou dobu pracovat. Nejlepší formou reprezentace informací pro práci s nimi jsou vizuální modely popisující zjednodušené fungování reality. Prezentace informací v grafické podobě má řadu výhod – dokáže mnohem lépe zachytit celkový pohled na danou problematiku, zvýraznit podstatné rysy a zachytit vzájemné vazby jednotlivých součástí.

Každý model je zjednodušením reality, ve kterém je zachyceno vše podstatné pro daný model a vše nepodstatné je odstraněno. Modely jsme nuceni vytvářet proto, že realitu ve všech jejích podrobnostech prostě není možné lidskou myslí pojmout. Nevyhnutelným důsledkem je, že žádný model není schopen zachytit všechny aspekty daného problému. Podstatné je, že modely nám umožňují vytvářet předpoklady o fungování světa, které jsou platné pro většinu případů.

Ověřování modelů

Protože všechny modely nevyhnutelně obsahují chyby, je nutné každý model nejdříve prověřovat. Než přijmeme nový model, musíme se ujistit, že je lepší než aktuální. Toho můžeme dosáhnout pouze tak, že model ověřujeme konfrontací s praxí. U každého modelu se snažíme hledat jeho falzifikaci. Stejně jako v případě ověřování vědeckých teorií vědci, je i naším úkolem se ze všech sil snažit nalézt důkazy, že model obsahuje chyby.

Pokud takovéto chyby nalezneme, není to většinou důvod celý model zahodit, ale je to šance na jeho zdokonalování. Pokud najdeme v modelu chyby, snažíme se jej upravit tak, aby tyto chyby byly odstraněny a model tak více odpovídal realitě. Jedním z podstatných faktorů určujících kvalitu modelu je jeho jednoduchost. Pokud model začne být příliš složitým, je to obvykle známkou, že obsahuje nějakou chybu.

Hledání lepších modelů je nikdy nekončící proces. Model nikdy nebude dokonalý. Nemůžeme proto donekonečna čekat, než model začneme používat. V určitém okamžiku začne být nový model lepší než model, který aktuálně používáme. Jakmile tato situace nastane, měli bychom začít používat ve svých rozhodnutích nový model.

Předávání modelů a odpovědnost za jejich správnost

Pokud již máme modely, které prošly ověřením, představují to nejlepší, na čem můžeme stavět svoje rozhodnutí. Je třeba mít možnost tyto modely předat ostatním a to tak, aby u toho, komu je předáváme, došlo ke změně původních mentálních modelů. Díky tomu se pak člověk, kterého jsme náš model naučili, dokáže lépe rozhodovat a tím být objektivnější.

Jedním ze způsobů, jak zabezpečit to, aby se nešířily šinky (tj. neúmyslné desinformace), je odpovědnost za poskytnuté informace. V tomto je novinkou ustanovení nového občanského zákoníku (NOZ), které říká, že za informace, které někdo poskytne za úplatu, je následně hmotně odpovědný – tedy je zodpovědný za škodu vzniklou poskytnutím mylné informace. Tj. rýsuje se zajímavá instituce k ověření pravdivosti a odpovědnosti autora informace – nechat si poradit např. za korunu, chodit na placené semináře atd. I když – vymahatelnost práva…? Zajímavá byla reakce jedné právničky, která na základě toho přestala dávat na seminářích písemné materiály (s výjimkou oficiálních zákonů atd.) a nesouhlasí s pořizováním audio a videozáznamů svých seminářů.

Praktický případ z oboru vodního hospodářství a návrh řešení

Např. NV pro vypouštění do vod podzemních a povrchových (pohled z hlediska mentálních modelů):

V NV před rokem 2003 nebyla spodní hranice a tak docházelo k požadování nesmyslů. Jako reakce pak vznikly BAT (Best Available Techniques) a problém byl odstraněn. Tyto BAT však mohly být přísnější, což je důvodem, proč se má nyní měnit NV – a to tak, že se BAT zruší, ale aniž by někdo vyhodnotil fungování těchto modelů… špatné nebylo to, že vznikly BAT, ale to, že byly benevolentní vzhledem k očekávanému výsledku. Logické by tedy bylo je zpřísnit, ne se vrátit k překonanému modelu bez BAT, čímž se vrátí problematický stav, který tady už jednou byl a byl pomocí mechanismu BAT odstraněn…

Co by teoreticky pomohlo, aby byl nový mentální model (nové NV) lepší?

  1. Odpovědnost ministerského úředníka za výsledek v praxi – skutečné změny (v přírodě) a cena za jejich dosažení (ne za zpracování NV, za teoretické vyhovění představám, které mohou být chybné atd.)
  2. Motivace pro řízení se správnými mentálními modely, jejich verifikace a vylepšování. Zveřejňováním skutečných dopadů, politická osobní odpovědnost za změny v praxi (např. hodnoty parametrů v toku).

Závěr

Každý požadavek je třeba brát jako proces (model). Když něco požaduji, tak k tomu musím dát i prokazatelný způsob, jakým vyhodnotím, zda to, co tím chci dosáhnout, je dosaženo (konfrontace s praxí). A taky termín, do kterého to bude dosaženo. K tomu, abych nedělal nesmyslná rozhodnutí, mohou sloužit pilotní projekty. Zkrátka – bez zpětné vazby a používání ověřených mentálních modelů se budeme pořád vracet do slepých uliček.

Zdroje

 

Hodnotit:  

Datum: 9.1.2016
Autor: Ing. Karel Plotěný, ASIO, spol. s r.o.   všechny články autora



Sdílet:  ikona Facebook  ikona Twitter  ikona Blogger  ikona Linkuj.cz  ikona Vybrali.sme.skTisk Poslat e-mailem Hledat v článcíchDiskuse (žádný příspěvek, přidat nový)


Projekty 2016

Související rubriky

Reklama




Partneři oboru

logo NICOLL ČR
logo ASIO
logo WAVIN EKOPLASTIK
logo DZ DRAŽICE logo GRUNDFOS logo AUSTRIA EMAIL

E-mailový zpravodaj

WebArchiv - stránky archivovány národní knihovnou ČR

Spolupracujeme

logo ENVIBRNO

Nejnovější články

 
 
 

Aktuální články na ESTAV.czNa pardubickém nádraží vznikne přes kolejiště lávka pro pěšíSvětlo a čerstvý vzduch ve sklepěKoupě investičního bytu se stále vyplatí