Stále přežívá přesvědčení, že nejúspornější variantou je centrální čistírna odpadních vod, třeba i s rozsáhlým systémem přečerpávání a transportních potrubí. Alternativa - decentralizovaný systém čištění odpadních vod za použití menších lokálních ČOV má minimální nároky na obsluhu s denní levnou dálkovou kontrolou funkce a přitom se srovnatelnou účinností celého čisticího procesu.

Pokud se jedná o novostavbu nebo podstatnou rekonstrukci na základě stavebního povolení, musí investor prokázat způsob likvidace odpadních vod. Článek přináší na vybraném konkrétním případu ekonomické porovnání instalace čistírny odpadních vod Topas s žumpou na vyvážení. Porovnání je provedeno pro různé varianty instalace ČOV (napojení do vodoteče, zasakování, zásobník vyčištěné vody, osazení do stávající jímky).

Jaké jsou možnosti likvidace odpadních vod? Žumpa, septik, ČOV? Jakým požadavkům musejí vyhovět?

Následující článek je výňatkem z publikace Marcely Počinkové, Danuše Čuprové a kolektivu - Úsporný dům, kterou v Edici 21. století vydalo Vydavatelství ERA.

Tento článek evokuje nový přístup k zavádění inteligence v bytových domech a vybraných občanských budovách, který vychází ze stavu roku 2004 a vytváří podmínky pro hospodárné vynaložení investice. Účelem úvahy není řešit vlastní provedení a zapojení systému umožňujícího inteligenci budovy. Cílem je evokovat obecné požadavky na vytvoření podmínek při realizaci stavební konstrukce a technického zabezpečení budov s ohledem na životnost budovy a její funkčnost při rozvoji elektroniky a jí vybavených spotřebičů, optimálně vysoké spotřebě energie na provoz budovy a zabezpečení dalších potřebných funkcí budovy.

Následující článek byl přednesen jako příspěvek na konferenci TZB-2004 v rámci dne Nízkoenergetická výstavba 25.11.2004 na veletrhu Aqua-therm v Praze. Příspěvek upozorňuje na rostoucí náklady na zásobování vodou a tudíž rostoucí význam kvalifikovaných rozhodnutí v oblasti zdravotní techniky v relaci ke snižujícím se nárokům na energii na vytápění NED.

Existuje řada metod a mnoho využití pro energetické audity. Přestože tato oblast získala značnou pozornost, jsou stále oblasti, kde není problematika úplně dořešena. Snad nejvíce opomíjenou částí je hodnocení dopadů na životní prostředí. Tento článek se snaží o korekci zažitého pohledu na tuto oblast, který je úzce zaměřen na redukci emisí plynoucí z energeticky úsporných opatření, pomocí užití dat z hodnocení životního cyklu výrobku.

Vzhledem k naší geografické poloze, značně nerovnoměrným srážkám a velmi omezeným zdrojům podzemní vody bylo a je u nás umělé zadržování vody v nádržích naprostou životní nutností. Jakmile přesáhne naléhavá potřeba vody maximální vydatnost vodních zdrojů, stává se výstavba dalších nádrží nevyhnutelnou, a to přes některé nepříznivé důsledky pro okolí.

Platí obecný vztah, že s poklesem průtoku teplé vody v rozvodu narůstají náklady na tepelnou energii. Mezní průtok, pod kterým má křivka závislosti strmý nárůst, je pro každý systém přípravy a rozvodu teplé vody jiný. Snížením spotřeby teplé vody se sníží pohyb vody v potrubí a zvýrazní se vliv nedostatků cirkulačních soustav bez oběhového čerpadla. Paradoxně se koneční spotřebitelé nedočkají finanční úspory, ale zaplatí i více.

Myčka nádobí v porovnání s ručním mytím nádobí pod tekoucí vodou ušetří téměř 60% vody (při mytí nádobí v uzavřeném dřezu je spotřeba teplé vody ve srovnání s mytím nádobí pod tekoucí vodou nižší min. trojnásobně). Článek upozorňuje na databázi spotřebičů podle spotřeby energie, tedy další krok k úspornějšímu provozu domácnosti.

Následující článek je výňatkem z druhého vydání publikace Ing. Zdeňka Žabičky - Vodovod a kanalizace, kterou v edici Stavíme vydalo Vydavatelství ERA.

Roční spotřeba tepelné energie pro ohřev teplé vody u stávajících objektů dosahuje typicky jen 24% celkové roční spotřeby tepla budovy. Roční spotřeba tepelné energie pro ohřev TUV u nízkoenergetických domů je rovnocenná roční spotřebě tepla na otop.