Nejnavštěvovanější odborný portál pro stavebnictví a technická zařízení budov

Nová evropská norma ČSN EN 806-2 pro navrhování vnitřních vodovodů (I)

Úvod

Od října 2005 je v České republice zavedena druhá část evropské normy EN 806, která se bude skládat z pěti částí. Tato norma má označení ČSN EN 806-2 (třídicí znak 75 5410) a její název je "Vnitřní vodovod pro rozvod vody určené k lidské spotřebě - Část 2: Navrhování".

Tento článek je informací o této normě a jsou v něm zdůrazněny především odlišnosti a novinky oproti našim dosavadním předpisům. ČSN EN 806-2 byla zpracována jako praktický předpis. Je tedy obsáhlá (54 stran textu s několika obrázky). V souvislosti se zavedením EN 806-2 do soustavy ČSN nebude zatím stávající ČSN 73 6660 - Vnitřní vodovody revidována. O její revizi se uvažuje až po zavedení všech pěti částí EN 806. V současné době se připravuje pouze změna 2 ČSN 73 6660, která se bude týkat zkoušení vnitřního vodovodu a zabezpečení vnitřního vodovodu proti zpětnému nasátí znečištěné vody.

1. Předmět normy a rozsah platnosti

Norma je určena zejména projektantům, architektům, stavebnímu dozoru, instalatérům, a provozovatelům vodovodů pro veřejnou potřebu. Jsou v ní uvedena doporučení a požadavky na návrh vodovodů uvnitř budov a také vně budov, pouze však v rámci nemovitosti. Podzemní vedení vně budov musí splňovat také požadavky ČSN EN 805 a ostatních norem platných pro vodovodní řady a přípojky. Vnitřní vodovod navržený podle této normy může být zásobován vodovodní přípojkou z vodovodu pro veřejnou potřebu nebo z vlastního zdroje, např. studny.

ČSN EN 806 rozlišuje dva typy instalací:

  • instalace typu A - uzavřený systém rozvodu vody uvedený na obr. 1 (používaný u nás);
  • instalace typu B - nízkotlaký otevřený systém vnitřního vodovodu (používaný např. ve Velké Británii), jehož příklad je uveden na obr. 2. Dodatečné požadavky na nízkotlaké vnitřní vodovody jsou v normě uvedeny v kapitole 19.

Instalace typu A a typu B se mohou navrhovat také kombinovaně.


Obr. 1 - Instalace typu A s rozsahem přetlaků 0,05 až 1 MPa (příklad podle ČSN EN 200)
1 - rozvod studené vody,
2 - rozvod teplé vody,
3 - přívod studené vody o přetlaku do 1 MPa,
4 - ohřívač vody


Obr. 2 - Instalace typu B s přetlakem 0,01 MPa až 1,0 MPa (příklad podle ČSN EN 200)
1 - přerušovací zásobní nádrž na
     studenou vodu (pro názornost bez víka),
2 - přepadová (signalizační) trubka,
3 - odvzdušňovací potrubí,
4 - zásobníkový ohřívač vody,
5 - alternativní nízkotlaký rozvod studené vody
      k výtokovým armaturám,
6 - přívodní a zpětné potrubí teplonosné látky,
7 - přívod vody o přetlaku do 1 MPa

2. Materiály, součásti a zařízení

Norma stanovuje minimální provozní podmínky pro trubky a jejich spoje uvedené v tabulkách 1 a 2.

Třídy nejvyššího přípustného
provozního přetlaku (PMA)
Přetlak
kPa
PMA 1,0 1000
PMA 0,6 600
PMA 0,25 250

Tabulka 1 - Třídy nejvyššího přípustného provozního přetlaku

Zkušební přetlak musí být nejméně 1,5násobek přípustného provozního přetlaku (PMA). Přetlak při vodním tlakovém rázu nesmí překročit zkušební přetlak vnitřního vodovodu.

Třída použití Návrhová teplota
TD
°C
Životnost při
TD
Rok
Max. teplota
Tmax
°C
Životnost při
Tmax
rok
Teplota při poruše
Tmal
°C
Doba trvání poruchy
Tmal
h
Oblast použití
1 60 49 80 1 95 100 Zásobování teplou vodou (60 °C)
2 70 49 80 1 95 100 Zásobování teplou vodou (70 °C)

Tabulka 2 - Klasifikace provozních podmínek pro plastové potrubí

Norma dále specifikuje přípustné materiály trubek, tvarovek a jejich spojů. Seznam vybraných přípustných materiálů je v normě uveden v tabulkách a příloze A. Upřednostňovány jsou armatury s nízkým hydraulickým odporem, např. kulové kohouty a šoupátka.

3. Provozní teplota

Při úplném otevření výtokové armatury nemá být teplota vody po uplynutí 30 s u výtokových armatur studené vody vyšší než 25 °C a u výtokových armatur teplé vody nižší než 60 °C, pokud není v národních nebo místních předpisech uvedeno jinak. V ČR je teplota teplé vody vytékající z výtokové armatury stanovena ve vyhlášce MPO ČR č. 152/2001 Sb. (45 až 60 °C), v ČSN 06 0320 (ve stavbách pro bydlení 50 až 55 °C, krátkodobě min. 45 °C) a ČSN 73 6660 (pro ústřední přípravu teplé vody max. 55 °C, vyšší teplota jen u místní přípravy).

Z důvodu minimalizace rizika opaření mají být v místech, kde je nutné věnovat zvláštní pozornost teplotě na výtoku, např. v nemocnicích, školách, domovech pro seniory, osazeny termostatické směšovací armatury nebo baterie se zařízením pro omezení nejvyšší teploty. Doporučená maximální teplota je 43 °C. Ve sprchách, např. v mateřských školách a speciálních odděleních pečovatelských domovů, má být zajištěno, aby teplota nepřekročila hodnotu 38 °C. Použití směšovacích armatur bez termostatické regulace teploty vody pro zásobování více výtoků se nepřipouští. U směšovacích armatur s uzavíratelným společným výtokem musí být na přívodu studené i teplé vody instalovány zpětné armatury.

Pro účely termické dezinfekce mají být vnitřní vodovody teplé vody navrhovány tak, aby bylo možné dosažení teploty 70 °C u nejvzdálenější výtokové armatury.

U vnitřních vodovodů teplé vody s cirkulačním potrubím smí být rozdíl teploty vody mezi výstupem z ohřívače a vstupem cirkulačního potrubí do ohřívače vody nejvýše 5 K.

4. Zásobování vodou z vlastního zdroje

Propojení rozvodů vody od různých dodavatelů nebo z různých zdrojů od jednoho dodavatele není přípustné. Zásady řešení zásobování objektu z vodovodu pro veřejnou potřebu a jiného zdroje jsou uvedeny v ČSN EN 1717.

5. Umístění uzavíracích armatur

Uzavírací armatura musí být umístěna:

  • V každé budově nebo její části, která má samostatné měření odběru vody, a vždy ve všech bytech;
  • před každým zařízením, např. nádržkovým splachovačem, akumulační nádrží, ohřívačem vody a pračkou;
  • na potrubí zásobujícím vodou dva a více bytů nebo účelových jednotek. Tato armatura se umísťuje uvnitř nebo vně budovy tak, aby byla přístupná pro každého uživatele připojených prostor.

Uzavírací armatura se osazuje na přívodním potrubí vedeném do každého připojeného objektu, který je součástí nemovitosti (areálu) a není přístupný z hlavní budovy. Tato uzavírací armatura se umísťuje v hlavní budově, pokud možno co nejblíže k místu výstupu rozvodného potrubí do dalšího připojeného objektu nebo, pokud to není vhodné, v připojeném objektu co nejblíže k místu vstupu přívodního potrubí.

V budovách s méně častým odběrem vody, např. v rodinných nebo podobných domech, postačí jen jedna uzavírací armatura.

6. Vedení potrubí

Pokud není v národních a místních předpisech uvedeno jinak, nesmí být potrubí zabudováno v nosných konstrukcích stěn, podlah nebo uloženo do země pod podlahu nejnižšího podlaží, pokud není možnost jeho rychlé výměny. Kromě potrubí vedeného v ochranné trubce, instalačním kanále nebo šachtě. Rovněž ČSN 73 6660 povoluje vedení potrubí v zemi pod podlahou objektu jen pokud je uloženo v ochranné trubce, instalačním kanále apod. Při prostupu stavební konstrukcí nesmí být také podle ČSN 73 6660 potrubí pevně spojeno s touto konstrukcí.

Potrubí nesmí být vedeno například:

  • v komínech;
  • ve větracích šachtách;
  • ve výtahových šachtách;
  • v šachtách pro shoz domovního odpadu;

pokud jsou provozovány k původnímu účelu.

Dále nesmí být potrubí vedeno odvodňovacím nebo kanalizačním potrubím. Musí být zajištěna požární bezpečnost.

Pokud je to možné, má být potrubí uloženo na povrchu stavební konstrukce a případně zakryto přízdívkou apod. (tzv. předstěnová instalace). Potrubí nesmí být upevněno k jinému potrubí, např. k plynovodu, nebo sloužit jako podpěra pro jiné potrubí.

Potrubí studené pitné vody nesmí být vedeno vedle potrubí vytápění nebo teplé vody, nebo procházet přes ohřívané prostory, např. sušárny šatů nebo prádla. Pokud je takové vedení potrubí nevyhnutelné, musí být potrubí teplé a studené vody tepelně izolováno.

 
 
Reklama