Moderní pražská kanalizace byla spuštěna před 115 lety
Rok 1906, kdy byla kanalizační síť s čistírnou spuštěna, znamenal pro čistotu města zásadní přelom. Z plodů práce Williama Heerleina Lindleyho a všech ostatních, kteří se na výstavbě podíleli, se těšíme dodnes.
Stavba ČOV Bubenči, 29.5.1903, druhý zleva W. H. Lindley, foto PVK
Na letošní rok připadá 115. výročí spuštění moderního pražského kanalizačního systému, jehož otcem se stal britský odborník William Heerlein Lindley.
V současnosti si nelze život v metropoli představit bez důsledného oddělení člověka od jeho odpadů a výměšků. Nebývalo tomu ale vždycky tak. Pomineme-li naprosté výjimky, obyvatelé byli až do sklonku 18. století odkázáni na žumpy, s jejichž obsahem bylo nutné manipulovat za pomoci lidské a zvířecí síly. Kanalizační sítě vybudované v 18. a 19. století sice čistotu města významně zvýšily, ale řešením byly jen polovičatým. Nepokrývaly celou rozlohu města a před vypuštěním do Vltavy nebyla odpadní voda nijak čištěna. Systém navíc neměl dostatečný spád, takže v něm přetrvávala síť zahnívajících žump, které bylo nutno nadále manuálně vyvážet. Cholerové a tyfové epidemie, tyto metly historických měst, se i díky tomu do Prahy stále vracely.
William Heerlein Lindley, jež svou erudici prokázal při výstavbě kanalizace ve Frankfurtu nad Mohanem, se v roce 1889 dostal do Prahy v roli externího nezaujatého odborníka, který měl posoudit již zhotovené projekty na novou moderní kanalizaci. Z nabízeného si nevybral a předložil tedy návrh vlastní, který se mu podařilo prosadit. Lindleyho projekt kanalizace nepočítal, na rozdíl od ostatních, s žádnými kompromisy. Systém pokrýval celé město a byl čistě gravitační. Žumpy v něm neměly místo a veškerá odpadní voda směřovala samospádem do nově zbudované čistírny v Bubenči. Zde se splašky nejprve na česlích zbavovaly objemnějších odpadů (např. dřeva, hadrů, fekálií). Jemné kaly poté sedimentovaly v nádržích a byly dále prodávány sedlákům jako žádané hnojivo. I při stavbě stok trval Lindley na prvotřídním materiálu. Odolal tlaku betonářské lobby a nechal je postavit z třikrát pálených cihel „zvonivek“, které slouží až do současnosti.
Rok 1906, kdy byla kanalizační síť s čistírnou spuštěna, znamenal pro čistotu města zásadní přelom. Z plodů práce Williama Heerleina Lindleyho a všech ostatních, kteří se na výstavbě podíleli, se těšíme dodnes. Moderní kanalizace, toto neviditelné město pod městem, nám pomáhá udržovat pohodlnou distanci mezi námi a našimi exkrementy.
O společnosti
Pražské vodovody a kanalizace, a. s., provozují vodohospodářskou infrastrukturu hlavního města Prahy. Zabývají se výrobou a distribucí pitné vody a odváděním a čištěním odpadních vod. Kromě své hlavní činnosti společnost také zajišťuje havarijní opravy vodovodních a kanalizačních sítí, zákazníkům nabízí průzkum a měření stokové sítě, laboratorní analýzy, realizaci přípojek, vyhledávání skrytých poruch, deratizaci a další činnosti. PVK jsou členem skupiny Veolia, 49 % akcií vlastní Pražská vodohospodářská společnost. Obrat společnosti v roce 2020 dosáhl 8,1 miliardy korun. Firma zaměstnává přes 1 100 lidí.
