Cesta vody, řízení povodní a stavby v krajině
V souvislosti s dalšími riziky záplav se konala konference s názvem Cesta vody. Pořádal ji Národní ústav pro integrovanou krajinu (NÚIK) spolu s odbornou platformou AQUAINOVA. Hlavním tématem bylo hospodaření s vodou a její zadržení v krajině. Konference nabídla řadu zajímavých projektů, odhalila i zvýšený zájem o staré techniky a přístupy k řízení povodní a ukázala i některé využitelné stavební postupy. Nabízíme malou rekapitulaci.
Součástí konference byly exkurze (Zdroj: NÚIK)
Akce byla určena především hlavním aktérům, kteří mají možnost ovlivnit zasakování v místě, kde se dešťová voda potkává se zemským povrchem. Patří mezi ně (kromě vodohospodářů) také geologové, projektanti vodních staveb, statici, architekti, zemědělci či zástupci státní správy. Cílem konference bylo podpořit dialog mezi touto skupinou odborníků, informovat také laickou veřejnost a inspirovat dobrými příklady, včetně těch historických. Zájem byl obrovský, sál divadla DIOD v Jihlavě byl plný. Druhý den patřil exkurzím. K vidění byla konkrétní technologická řešení, příklady tvorby mokřadů a další možnosti, jak zadržovat vodu na lesních pozemcích.
Hospodaření s vodou v krajině, teorie i praxe
„Chceme se problematice cest vody, a to od pramenných oblastí, přes lesy a zemědělskou půdu až do údolí a intravilánu měst a obcí, věnovat dlouhodobě vždy v nějakém kontextu. Sama voda a její cesta totiž tvoří ucelený systém; jednotlivá témata nelze od sebe oddělovat,“ podotýká Eva Procházková z Národního ústavu pro integrovanou krajinu (NÚIK), představuje jednotlivé přednášející a koncepci ústavu.
V bohatém programu vystoupil například spisovatel a popularizátor vědy Václav Cílek či vedoucí oddělení klimatické změny Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) Radim Tolasz. Z dalších přednášejících je třeba připomenout specialistu na lesní ekosystémy Václava Langera, Jana Vopravila z Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy (VÚMOP), urbanistu Petera Bednára z kanceláře Jakub Cigler Architekti či specialistku na financování vodozádržných opatření Martinu Tomáškovou z Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky (AOPK).
„Velké množství odtékající vody při deštích se rychle dostává do vodních toků a může kromě jiného poškodit i lesní cesty a způsobit erozi lesní půdy. Pokud by se nám podařilo snížit tento povrchový odtok ze všech zhutněných půd, nemusí se jednat jen o lesy, ale i o zemědělskou půdu nebo utuženou půdu ve městech, tak újma na infrastruktuře může být mnohonásobně nižší,“ uvedl další z přednášející Miroslav Kubín z odborné platformy Aquainova, která sdružuje pedology, lesníky, vodohospodáře a jiné odborníky, a podílela se společně s NÚIK na přípravě programu.
Nešlo však o pouhé odborné teorie, ale i o praktické příklady vodozádržných opatření vedoucí ke zmírnění dopadů klimatické změny v lesích, na zemědělské půdě i v sídlech s důrazem na nové moderní technologie.
„V roce 2020 jsme realizovali pilotní projekt pro Městské lesy Rožnov pod Radhoštěm. Celkem bylo rekultivováno 1 500 metrů nepotřebných přibližovacích linek. Celkem jsme vyhloubili 615 jam, zasakovacích pásů a 2 tůně. Bez rekultivace by po přibližovacích linkách odteklo 4 500 m3 vody za rok a přibližně jednou tolik z přerušených pórů nad cestami (9 000 m3 vody za rok),“ uvedl Miroslav Kubín a ukázal fotografie a video.
Zadržování vody na lesní půdě: Rožnov pod Radhoštěm 2020
Učme se z historie a spolupracujme
V diskusích se nejčastěji objevuje téma klimatické změny a vyčerpané krajiny, která těžko odolává extrémům počasí. Unisono zaznívá, že je třeba urychlit realizaci přírodě blízkých opatření v krajině a překonat bariéry, které jejich realizaci brání. Chváleny jsou staré osvědčené postupy našich předků (včetně těch antických) i takzvaně nové přístupy ke krajině (zmiňována je například dlouholetá provázanost, kdy se polnosti osazovaly ovocnými stromy a vznikala tak pestřejší a zdravější krajina). Co se týče samotné půdy, je třeba podle slov odborníků zajistit, aby neztrácela svoji primární funkci a zachovávala infiltrační a retenční schopnost.
„Otázka zadržení vody v půdě je také otázkou způsobu hospodaření, například je vhodná orba pozemků po vrstevnici, vytvoření zasakovacích pásů, malých nádrží, rybníků, vsakovacích jam nebo poldrů (suché nádrže), které mají velký význam hlavně při letních povodních z přívalových srážek a jsou schopny vodu zadržet,“ podotýká Jan Vopravil z Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy a uvádí i příklady agrolesnických opatření, která pozitivně přispívají k omezení vzniku vodní i větrné eroze, snížení teploty, optimalizaci vlhkosti, ohumusování půdy, zvýšení biodiverzity a v neposlední řadě plní také estetickou funkci (viz výzkumy VÚMOP).
Nebylo možné opomenout ani historicky osvědčené postupy, které se používaly k ochraně proti povodním navržené na základě pozorování přírody a pochopení místních podmínek. Jak je možné, že nově vybudovaná infrastruktura nevydrží tlak vody, zatímco antická struktura zůstává v mnoha případech pevná a dokáže zabránit přelití řeky přes břehy, ptali se účastníci.
Příkladem mohou být říční hráze a valy, které chránily zemědělskou půdu a obce v nižších nadmořských výškách před pravidelnými záplavami, již zmíněné výsadby lesů na svazích a v okolí řek společně s keři a rostlinami, jež pomáhají zadržovat vodu, zvyšují schopnost krajiny absorbovat srážky a zpomalují odtok vody. Osvědčeným způsobem je ponechání vodních toků v jejich přirozeném stavu (meandrech), což zpomaluje tok a umožňuje vsáknutí vody do půdy. S tím samozřejmě souvisí i plánování výstavby (např. města na kopci, níže položené oblasti pro zemědělství), budování retenčních nádrží, stavba kanálů a příkopů k odvádění přebytečné vody mimo citlivé oblasti (příkladem mohou být kanály v povodí řeky Nilu nebo zavlažovací a odvodňovací systémy v Mezopotámii a Římě). V neposlední řadě pak i celé propracované odvodňovací systémy, které se postupně staly základem moderních metod ochrany před povodněmi. Historický úspěch se takto stal příčinou zvýšeného zájmu o starověké techniky a přístupy k řízení povodní, zejména po zkušenostech z povodní ve Španělsku.
„Navzdory vývoji nových technologií stále platí, že některá starověká opatření mohou být účinnější, jednodušší a levnější. Nebo se alespoň mohou stát inspirací. To nás přimělo k zamyšlení nad tím, zda bychom se neměli více obracet k minulosti a využívat více poznatky, které naši předkové získali a úspěšně léta používali,“ konstatují závěrem organizátoři konference a odkazují na studie, školení a další akce Národního ústavu pro integrovanou krajinu (NÚIK).
Foto a video: NÚIK, AQAUINOVA
Konference CESTA VODY
Nová metodika Ochrana zemědělské půdy před erozí (zde)
