Udržitelnost ve vodním hospodářství – nejen uhlíková stopa

1. Úvod

Uhlíková stopa se dnes stává marketingovým zaklínadlem. Jelikož je stanovení uhlíkové stopy jedním z indikátorů udržitelnosti a jelikož se téma udržitelnosti stává úkolem pro PR oddělení mnoha organizací, dostává se na veřejnost tento termín velmi často v kontextu marketingu a méně v kontextu technického významu. Některá nešikovná mediální vyjádření vyvolávají dojem, že změřením uhlíkové stopy se organizace stává automaticky ekologicky šetrnou či snad udržitelnou. Udržitelnost ovšem nerovná se uhlíková stopa a uhlíková stopa se nerovná ekologie. Rovněž nemusí platit, že organizace s vyšší uhlíkovou stopou je environmentálně méně udržitelná než obdobná organizace s nižší uhlíkovou stopou. Důvod je zřejmý – metodika určení uhlíkové stopy a význam tohoto indikátoru.

2. Co je to uhlíková stopa

Souslovím uhlíková stopa se obvykle míní souhrnný indikátor množství skleníkových plynů vypuštěný v rámci zvolených hranic sledovaného produktového systému. Jelikož CO₂ není jediným skleníkovým plynem ovlivňující klima na Zemi, vyjadřují se environmentální dopady technologií, materiálů či produktů nikoliv pouze pomocí emisí CO₂, ale souborným indikátorem označovaným GWP (Global Warming Potential), který v sobě zahrnuje i příspěvky dalších skleníkových plynů (např. metan, N₂O, freony, SF₆ a další plyny). GWP se někdy označuje jako indikátor klimatické změny (Climate Change, kg CO₂ eq.). Obsahově i terminologicky přesnější by bylo používat termín potenciál globálního oteplování, nicméně i na výrazy jako uhlíková stopa si budeme muset v odborné praxi zvyknout.

Uhlíková stopa se vyjadřuje v kg ekvivalentů CO₂ a obvykle se člení na podskupiny v závislosti na použité metodice. Metoda Evropské komise Product Environmental Footprint¹ používá členění na:

• Climate Change, biogenic [kg CO₂ eq.]
• Climate Change, fossil [kg CO₂ eq.]
• Climate Change, land use and land use change [kg CO₂ eq.],

zatímco metodika ČSN ISO 14067²

• GWP100, Air craft emissions [kg CO₂ eq.]
• GWP100, Biogenic GHG emissions [kg CO₂ eq.]
• GWP100, Biogenic GHG removal [kg CO₂ eq.]
• GWP100, Emissions from land use change (dLUC) [kg CO₂ eq.]
• GWP100, Fossil GHG emissions [kg CO₂ eq.]

s tím, že prosté sčítání těchto podskupin do souborného výsledku není vždy doporučováno. S tím, že určení uhlíkové stopy organizace je metodicky vázáno na různé technologické či organizační složky organizace, nemusí být výsledná uhlíková stopa jedno číslo, ale spíše soubor dat.

Hovoříme-li o uhlíkové stopě je vždy nutno zmínit, zda se jedná o uhlíkovou stopu produktu, tedy určitého výrobku či služby, anebo zda se jedná o uhlíkovou stopu organizace. Produktová a organizační uhlíková stopa se liší ve svém pojetí, vypovídající hodnotě smyslu, i způsobu jejich určení. Podobně jako u teploty (koncentrací látek či jiných veličin) jsme naučení měřit „teplotu čeho, kde a za jakých podmínek“, musíme se naučit i u uhlíkové stopy vždy chápat hranice posuzovaného systému, geografický a časový rozsah, alokační pravidla a další podmínky, za jakých byla určena.

Základním nástrojem určení uhlíkové stopy je vždy posouzení životního cyklu LCA vypracované v souladu s ČSN ISO 14040 a ČSN ISO 14044. Ač se odbornou veřejností zúžené studie LCA nedoporučují, jsou pro některé aplikace používány i zjednodušené reporty těchto studií, zaměřené jen na jeden environmentální problém. To je právě případ dnes v praxi stále častějších studií uhlíkových stop produktů či organizací, pro které je k dispozici ČSN ISO 140 64 a ČSN ISO 140 67. I v těchto případech se však jedná o studii LCA, jen je její interpretace zúžena na problematiku skleníkových plynů. Je evidentní, že uhlíková stopa není v podstatě u všech hodnocených systémů jediný relevantní environmentální indikátor.

Ačkoli má LCA již téměř 30letou historii, není dosud v České republice zkušenost s ní natolik rozšířena (jako v jiných zemích), aby mohla být aplikována interně ve všech organizacích, které ji v brzké době budou v rámci nefinančního reportingu (CSRD Directive (EU) 2022/2464)³ potřebovat. Pro rychlá a je třeba zdůraznit pro orientační výpočet uhlíkové stopy, se proto používají tak zvané konverzní faktory, pomocí kterých si organizace zjišťují, jakou hodnotu kg CO₂ ekv. Má například spotřebované 1 kWh elektrické energie, tepla či jiných vstupních a výstupních materiálů či produktů. Ačkoli je používání konverzních faktorů poměrně snadné, skrývá se v něm řada rizik pro získání nesprávného výsledku. Obecné konverzní faktory totiž sotva mohou poskytnout site-specific informaci o uhlíkové stopě daného produktu od určitého dodavatele či o specifických technologických podmínkách. Pro ukázku uveďme jediný a poměrně jednoduchý příklad.

1 MJ tepla získaného ze zemního plynu mívá poměrně rozdílné hodnoty uhlíkové stopy nejen v závislosti na účinnosti konverze plynu na teplo, ale také v důsledku místa a způsobu těžby, distribuce či skladování samotného plynu. Na první pohled snadné používání konverzních faktorů v sobě skrývá nebezpečí nivelizace významu volby environmentálně šetrnějšího dodavatele. A právě potřeba na základě konkrétních dat zvýhodnit v dodavatelsko-odběratelských vztazích výrobce a dodavatele s lepšími environmentálními parametry je hlavní cíl aktivit souvisejících s ESG a nefinančním reportingem. Nebude-li tohoto cíle v praxi dosaženo, přijde veškeré úsilí, finance i čas strávený se zaváděním CSRD a uhlíkové stopy vniveč.

3. Uhlíková stopa ve vodním hospodářství není novinkou

Foto: Pexels, Samad Deldar 66346

Historicky byla uhlíková stopa využívána především v souvislosti s hodnocením vlivu průmyslových odvětví na změnu klimatu. Postupem času se však její použití rozšířilo i do dalších sektorů, včetně vodního hospodářství. Určování uhlíkové stopy vodárenských organizací umožňuje vyčíslit množství emisí skleníkových plynů produkovaných při výrobě, distribuci a spotřebě vody.

Historicky se využití uhlíkové stopy ve vodním hospodářství soustředilo převážně na měření emisí spojených s provozem vodárenských zařízení. Tento přístup však poskytoval pouze omezený pohled na environmentální dopady organizace. Postupem času se však vodárenské organizace začaly zaměřovat na komplexnější hodnocení udržitelnosti, které zahrnuje nejen uhlíkovou stopu, ale také další indikátory a metody hodnocení.

Zkušenosti s určováním uhlíkové stopy ve vodním hospodářství v ČR máme a byly prezentovány například na konferenci Pitná voda (Kočí 2008) či na konferenci Odpadní vody (Kočí et al 2009). Tohoto tématu se rovněž dotýkalo několik bakalářských a diplomových prací vypracovaných na FTOP VŠCHT Praha. I díky řadě projektů výzkumného či komerčního zaměření lze konstatovat, že s určováním uhlíkové stop ve vodním hospodářství v ČR zkušenosti jsou, jen je třeba je vhodným způsobem aplikovat do vodohospodářské praxe. Zejména zákazníci vodohospodářských organizací, tedy na jedné straně odběratelé upravené vody a na druhé straně organizace předávající odpadní vody k vyčištění, budou v brzké době po vodohospodářích požadovat data týkající se uhlíkové stopy produktu (upravená voda) či služby (čištění odpadních vod).

4. Výzvy udržitelnosti ve vodním hospodářství

Již dnes je zřejmé, že uhlíková stopa nebude jediný požadovaný indikátor environmentální udržitelnosti. Další indikátory budou zaměřeny na snížení znečištění, efektivitu využívání surovin včetně oběhového hospodářství, biodiverzitu a vodní zdroje. Ač v době psaní tohoto příspěvku nejsou známy konečné metodiky určování těchto indikátorů, lze předpokládat, že prakticky všechny budou ve větší či menší míře založené na indikátorech hodnotového řetězce (dodavatelsko-odběratelských vztahů), tedy na základě LCA. Metoda LCA totiž umožňuje zohlednit širší spektrum environmentálních dopadů, včetně indikátorů materiálové cirkularity, sociálních a ekonomických aspektů hodnocených systémů.

5. Závěr

Při zavádění udržitelnosti ve vodním hospodářství se objevují další výzvy vycházející z požadavků CSRD a ESG. Jednou z nich je zajištění environmentální udržitelnosti, která zahrnuje minimalizaci negativních dopadů na životní prostředí a snižování uhlíkové stopy. Další výzvou je zajištění sociální udržitelnosti, která se zaměřuje na zohlednění potřeb a zájmů místních komunit a zachování přístupu k čisté pitné vodě pro všechny obyvatele. Ekonomická udržitelnost je také důležitá, aby vodárenské organizace byly finančně stabilní a schopné investovat do modernizace a rozvoje infrastruktury.

Stanovení uhlíkové stopy je jedním z nástrojů pro hodnocení environmentální udržitelnosti vodárenských organizací. Je však důležité si uvědomit, že uhlíková stopa není úplně komplexní a měla by být doplněna o další metody posuzování udržitelnosti, jako je například Life Cycle Assessment (LCA). Použití těchto metod umožňuje posoudit nejen environmentální aspekty, ale také materiálovou cirkularitu a sociální a ekonomické aspekty systémů vodního hospodářství. Pouze komplexní hodnocení udržitelnosti umožní vodárenským organizacím přijímat informovaná rozhodnutí a přispívat k celkové udržitelnosti vodního hospodářství.

Udržitelnost je proces. Není to stav, kterého když dosáhneme, tak jsme s touto problematikou hotovi. Dosahování udržitelnosti je spíše o tom „jak“, než „co konkrétně“. Byť je samozřejmé, že se dosahování udržitelnosti skládá z konkrétních kroků, opatření, postupů.

Poděkování

Autor děkuje TAČR za podporu z projektu CEVOOH 2020 – 2026 SS02030008 - Center for Environmental Research: Waste and Circular Economy and Environmental Security.

Seznam literatury

1. Kočí, V.: Posuzování životního cyklu pitné vody. Pitná voda 2008. W&ET Team, České Budějovice. str. 29–34, ISBN 978-80-254-2034-8
2. Kočí, V., Kořínek, R., Hnidáková, N.: Využití metody LCA pro optimalizaci environmentálních dopadů čistírenských technologií se zaměřením na odstraňování nutrientů. 8. Mezinárodní konference a výstava ODPADNÍ VODY 2009 5.–7. května 2009 Plzeň. ISBN 978-80-254-4068-1, str. 178–186.
3. Matuštík, J., Kočí, V.: Environmental impact of personal consumption from life cycle perspective – A Czech Republic case study. Science of The Total Environment, 646 (2019) 177-186. https://doi.org/10.1016/j.scitotenv.2018.07.233 IF 6,551

Poznámky

¹ https://green-business.ec.europa.eu/environmental-footprint-methods_en ... Zpět

² ČSN EN ISO 14067 (010967) Skleníkové plyny – Uhlíková stopa produktů – Požadavky a směrnice pro kvantifikaci. ... Zpět

³ Directive (EU) 2022/2464 of the European Parliament and of the Council of 14 December 2022 amending Regulation (EU) No 537/2014, Directive 2004/109/EC, Directive 2006/43/EC and Directive 2013/34/EU, as regards corporate sustainability reporting (Text with EEA relevance) ... Zpět