Nejnavštěvovanější odborný web
pro stavebnictví a technická zařízení budov
estav.tvnový videoportál

Ztráty vody v evropském kontextu

Ztráty vody v ČR zaznamenávají trvale klesající trend. Aktuálně se pohybujeme na úrovni 17 % nefakturované vody. Z historického pohledu je to velmi pozitivní výsledek. Ze států EU máme šesté nejnižší ztráty. V dobrých průměrných hodnotách je ale ukryt problém malých provozovatelů a vlastníků. Lepších výsledků než průměr je dosahováno jen na 3 % vodovodů, ve kterých se produkuje přes 40 % veškeré pitné vody. Také v absolutním vyjádření je množství ztracené vody znepokojující; objem ztracené vody by stačil k zásobení téměř 2,5 mil. obyvatel. Sucho v minulých letech a energetická krize z roku 2022 mění náhled na vnímání ztrát z pohledu dostupnosti a nákladovosti.

1. Úvod

Pojem ztráty vody definuje ve vodárenství část objemu pitné vody, která se při distribuci ztratí, tedy nedostane se až ke koncovému odběrateli. Jsou to především úniky z vodovodů a přípojek haváriemi a netěsnostmi, přepady vodojemů, nepřesnost měření a krádeže vody. Ztráty vody jsou součástí tzv. nefakturované vody, do které ještě spadá vlastní spotřeba a ostatní nefakturované odběry; jedná se o vodu použitou pro odkalování, proplachy, čištění (např. akumulací), vodu pro hasební účely, mimořádné události a nouzové zásobování.

Přestože je definice ztrát (též označováno jako ztráty v trubní síti) celkem jednoznačná, nejen v ČR narážíme na rozdílné interpretace a neschopnost velkého množství zejména menších provozovatelů vykazovat vlastní spotřebu – v ČR je u více než třetiny odevzdaných výkazů provozovateli (MZe, 2022) stejná hodnota pro nefakturovanou vodu i pro ztráty vody. Často je také vlastní spotřeba odhadována na základě nedostatečných podkladů a nebo stanovena pevně jako podíl nefakturované vody (nižší jednotky procent). Pokud není dále v textu uvedeno jinak, bude pojednáváno o nefakturované vodě (NV), tedy o ztrátách vody i vlastní a ostatní spotřebě, která není vyúčtována koncovému odběrateli, dohromady a pojmy nefakturovaná voda a ztráty budou mít pro zjednodušení stejný význam.

2. Hospodaření s vodou

Obr. 1 ukazuje strukturu hodnocení hospodaření s vodou při distribuci pitné vody. Voda vyrobená zahrnuje vodu upravenou nebo získanou z podzemní vody bez úpravy – z vlastních zdrojů. Případný rozdíl mezi vyrobenou vodou a vodou určenou k realizaci představuje možné předání vody do jiného vodárenského systému nebo naopak získání vody převzetím z jiného systému. Voda k realizaci je tak objem vody, který vstupuje do hodnocené distribuční sítě a představuje 100% základnu.

Obr. 1. Struktura hodnocení hospodaření s vodou
Obr. 1. Struktura hodnocení hospodaření s vodou

Voda fakturovaná by měla být, jak by se mohlo zdát, zcela exaktním číslem, ale čím větší hodnocený systém, tím je toto číslo méně přesné. V ČR máme zanedbatelný podíl odběrů, které nejsou měřeny vodoměrem. Nepřesnost je tak zapříčiněna zejména rozdílnými fakturačními cykly. Ve větším distribučním systému je technicky nemožné provést odečet všech vodoměrů v krátkém časovém úseku, fakturace je proto zpravidla rozdělena v průběhu celého roku a po zbytek roku se účtují odběratelům zálohy a do technických propočtů z ekonomického oddělení přichází údaj o skutečné fakturaci a tzv. dohadných položkách. Zcela přesné číslo zkoumaného roku je tedy možné získat až po vyhodnocení odečtů roku následujícího, ale takový údaj slouží už jen případné vlastní potřebě a nevstupuje do žádných výkazů.

Výpočet dohadných položek nemá jednotnou metodiku, ani nemůže mít. Pokud se menší provozovatelé vůbec dohadnou položkou zabývají, obvykle ji nahradí kvalifikovaným odhadem podle znalosti spotřeby v minulosti s korekcí na množství vody k realizaci v aktuálním období. U větších provozních celků takový výpočet zajišťuje algoritmus naprogramovaný ve fakturačním programu nebo samostatně prováděný výpočet. Největším úskalím dohadné položky je meziroční rozdíl ve spotřebě – například po suchém roce s vysokou spotřebou bude dohadná položka pro následující rok mírně vyšší. V zásadě se zpravidla nejedná o významný nedostatek; nepřesnost údaje o fakturované vodě se z důvodu nesprávnosti na straně dohadných položek pohybuje v řádu nižších jednotek procent.

Ve světě i v Evropě se k možné odchylce způsobené dohadnými položkami přidává zcela zásadní nepřesnost, a tou je absence měření. Nefakturovaná voda se tím navyšuje o ztráty na domovních rozvodech (které by jinak byly změřeny a vyfakturovány) a spotřeba odběratele se stanovuje směrnými čísly podle velikosti nemovitosti nebo počtu osob. Je zřejmé, že s takovou datovou základnou je velmi složité zjišťovat skutečný technický stav. Například ve Velké Británii je jen polovina spotřeb domácností měřena vodoměrem (Parker, 2022).

Ztráty vody se nejčastěji vykazují jako podíl z celkové vody k realizaci. Takové vyjádření má značnou nevýhodu pro srovnávání mezi různě velkými distribučními systémy. Je ale nejjednodušší a zpravidla dostatečné pro dlouhodobé hodnocení jednotlivých sledovaných systémů v čase. Za nejvhodnější ukazatel pro porovnávání systémů je považován tzv. jednotkový únik. Udává se jako objem vody nefakturované připadající na 1 km přepočtené délky potrubí na profil DN150 (m3.km−1.rok−1). Tato hodnota lépe zohledňuje strukturu vodovodní sítě. Norma ČSN 75 5020 Ztráty vody uvádí i orientační posouzení akceptovatelnosti jednotkového úniku v závislosti na kategorii zástavby. Například pro městskou zástavbu uvádí hodnotu jednotkového úniku do 7 m3.km−1.rok−1 jako dobrou a vyhovující do 10 m3.km−1.rok−1. Norma zmiňuje také Infrastructure Leakage Index (ILI), který ale u nás není obecně zaveden. Tento index je vhodný pro posuzování samostatných provozních systémů, nehodí se k posuzování na více systémů najednou. Výpočet ILI je dosti složitý, má řadu úskalí (Tuhovčák, 2022) a není vhodný pro použití provozovateli s nedostatečnou odborností.

Hospodaření s vodou v ČR

Za posledních třicet let došlo v ČR k dramatickému vývoji hospodaření s vodou. Po roce 1989 nastalo několik zásadních změn oproti předchozímu období. Patrně nejvýznamnějším byl přechod z poplatku za vodné a stočné, který byl do té doby uměle stanoven a byl jednotný po celé zemi, na cenu pro vodné a stočné. Postupem let stoupal také tlak na to, aby cena obsahovala všechny náklady včetně nákladů na obnovu. Toto se postupně stále více daří, i když, zejména u menších vlastníků a provozovatelů, nejsou prozatím dostatečně zahrnuty zejm. náklady na obnovu a cena je tak vlastníky dotována. Zvyšování ceny mělo samozřejmě za následek snížení spotřeby jak u domácností, tak i u ostatních odběratelů. Se změnou hospodářských poměrů zanikla nebo byla transformována řada průmyslových odběratelů, jejichž spotřeba vody byla vysoká. Postupně se také začalo s řízenou obnovou vodárenských systémů, jejichž stav byl na začátku devadesátých let minulého století neuspokojivý a obnova byla dramaticky zanedbaná. Zákonem o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a prováděcí vyhláškou byl v roce 2001 nastaven regulatorní rámec ošetřující vztahy mezi dodavatelem vody a odběratelem, upravující měření spotřeby a v neposlední řadě definující povinnosti sběru a předávání technických informací (274/2001 Sb., 428/2001 Sb.).

Změny vedly k poklesu výroby vody (potřeby vody) a specifické spotřeby; již v roce 2000 výroba poklesla na 62 % oproti roku 1989 a v roce 2014 dosáhla minima (575,5 mil. m3/rok; 46 % výroby roku 1989). Specifická spotřeba v roce 2000 byla na 58 % hodnoty roku 1989, minima dosáhla v roce 2013 (82 l/os/d; 47 % spotřeby roku 1989) (SOVAK, 2022).

Obr. 2. Vývoj výroby vody a specifické spotřeby v ČR po roce 1989. Zdroj dat SOVAK (2022).
Obr. 2. Vývoj výroby vody a specifické spotřeby v ČR po roce 1989. Zdroj dat SOVAK (2022).

Vývoj ztrát vody měl oproti výrobě vody několik let zpoždění (Obr. 3). Voda nefakturovaná vyjádřená v objemových jednotkách až do roku 1996 víceméně stagnovala, ale protože se v tomto období již snižovala výroba, znamenalo to prudký nárůst nefakturované vody jako podílu z vody vyrobené. Maximální hodnoty dosáhl podíl nefakturovaná vody v roce 1996 – 33,2 %. Jasná sestupná tendence po tomto roce pokračovala až do roku 2013 (SOVAK, 2022). Od té doby lze stav hodnotit jako setrvalý. Nefakturovaná voda v roce 2021 představovala 17,3 % (Duda a kol., 2022).

Obr. 3. Srovnání vývoje vody vyrobené a nefakturované v ČR. Zdroj dat SOVAK (202)2.
Obr. 3. Srovnání vývoje vody vyrobené a nefakturované v ČR. Zdroj dat SOVAK (202)2.

3. Ztráty vody v Evropě

Získat data o ztrátách vody ve státech EU v pro nás běžné struktuře a kvalitě není možné. Napříč Evropou chybí systematický sběr údajů, není sjednocená metodika a v řadě zemí nejsou údaje vůbec zveřejňovány nebo dokonce sbírány. Změnu by měla přinést implementace směrnice EU (EU 2020/2184) o kvalitě pitné vody, která zavádí sledování ztrát vody jako novou povinnost. Nejpřehlednější souhrn vodárenských informací v evropském měřítku poskytuje sdružení provozovatelů EurEau. Pro členy (za naši zemi je to SOVAK ČR) poskytuje přehled sebraných dat. Některá takto získaná data publikuje i veřejně (např. EurEau, 2020). Ovšem i údaje EurEau je nutné brát jako informativní, porovnáním s dalšími dostupnými údaji bylo zjištěno, že v některých státech se data poskytnutá členskými organizacemi EurEau nedají považovat za oficiální statistiky daných zemí, ale spíše za data poskytnutá členy příslušného vzorku provozovatelů. Kvalita těchto dat se zvyšuje v případě, že členové spolku tvoří významný podíl na trhu.

Tab. 1. Nefakturovaná voda – statistický přehled 24 států EU.
Data jednotlivých států jsou uvedena na Obr. 4.
(Zdroj: interní data EurEau, interní data CzWA)
EUNefakturovaná voda
Podíl z vody vyrobené [%]Pozn.
Max61Rumunsko
Min5Holandsko
Medián24
75 percentil31
90 percentil42

Postavení ČR mezi státy EU je velmi dobré, zaujímáme šesté nejlepší místo, máme nejnižší ztráty z postkomunistických zemí (Obr. 4). Medián hodnot je 24 %, čtvrtina států má ztráty větší než 31 % (Tab. 1).

Obr. 4. Nefakturovaná voda – státy EU. Zvýrazněna pozice České republiky. U států Lucembursko, Chorvatsko a Lotyšsko se nepodařilo data získat. (Zdroj: interní data EurEau, interní data CzWA)
Obr. 4. Nefakturovaná voda – státy EU. Zvýrazněna pozice České republiky. U států Lucembursko, Chorvatsko a Lotyšsko se nepodařilo data získat. (Zdroj: interní data EurEau, interní data CzWA)

Tři země mají ztráty nižší než 10 % – Holandsko, Německo a Dánsko. Ztráty 40 % a vyšší mají Malta, Itálie, Rumunsko, Irsko a Bulharsko. Rumunsko má ztráty 42 %, společnosti ovládané skupinou Veolia mají průměr pod 21 % (Lukeš M., osobní sdělení). Největší ztráty má Rumunsko – 61 %. Společnosti skupiny Veolia kolem 38 % (Lukeš M., osobní sdělení). Obě posledně jmenované země mají větší množství provozovatelů, podobně jako u nás se jedná o mix soukromého a municipálního ovládání provozních společností. Je zřejmé, že v tomto případě zahraniční know-how a systematický přístup přinášejí vyšší kvalitu (menší ztráty). V obou zemích se také jedná o systémový problém s nastavením vztahů dodavatel – odběratel a dostatečnou obnovou majetku. Vliv také hraje to, že ze států EU má Bulharsko nejnižší ceny a Rumunsko třetí nejnižší ceny pro vodné a stočné. V Irsku domácnosti za vodu neplatí do té doby, dokud nepřesáhnou 1,7násobek průměrného odběru, tj. 213 m3/rok (Irish Water, 2023).

4. Benchmarking VaK v ČR

Ze srovnání se státy Evropy vychází ČR velmi dobře. Z jakých dat se ale toto číslo skládá? Jak jsou na tom jednotliví provozovatelé? Na tyto otázky odpovídá podrobně Benchmarking vlastníků a provozovatelů vodovodů a kanalizací (MZe, 2022), který od roku 2015 zpracovává ministerstvo zemědělství.

Vstupními daty jsou Vybrané ukazatele provozní a majetkové evidence a Porovnání všech položek výpočtu ceny podle vyhlášky (428/2001 Sb.). V roce 2015 bylo pro benchmarking použito 1371 z 1818 Porovnání, což představovalo 33,4 % vyrobené vody. V roce 2020 již byla situace lepší, odesláno bylo 2319 porovnání, použito 2114 – 98,7 % vyrobené vody. Ale vzhledem k tomu, že v ČR bylo v roce 2020 3041 provozovatelů (Duda a kol., 2022) a celá řada z nich provozuje více než jeden samostatně kalkulovaný celek, je zřejmé, že významný podíl provozovatelů data neposkytl. Jelikož se jedná o povinně poskytovaná data, z nízké výtěžnosti je vidět, jak provozovatelé a vlastníci plní, či spíše neplní, svoji zákonnou povinnost.

Díky publikaci kompletních datových sad po očištění je možné pracovat s daty jednotlivých ukazatelů. Dá se tak také zjistit, že za rok 2020 odevzdalo údaje o ztrátách vody 1151 provozovatelů. Srovnáme-li s počtem registrovaných provozovatelů, je to pouhých 38 % provozovatelů. Z toho 6,7 % provozovatelů vykázalo nulové ztráty, což je velmi nepravděpodobné a spíše odpovídá buď totální neznalosti problematiky nebo absenci měření vody k realizaci. Dalších 38,5 % vykazuje stejné číslo u ztrát vody i vody nefakturované. Tyto nedostatky ve výkaznictví se vyskytují u provozovatelů obsluhujících hlavně menší systémy (VI.–VIII.), ale jsou přítomny i u kategorie V., což je systém zásobující 13–67 tisíc obyvatel.

Na Obr. 5 je stejnou metodikou, jakou je počítána nefakturovaná voda za celou ČR, spočtena nefakturovaná voda pro jednotlivé kategorie provozovatelů (provozních oblastí), tedy jako podíl celkové nefakturované vody v kategorii na celkové vodě k realizaci.

Obr. 5. Nefakturovaná voda v % vody k realizaci, benchmarking VaK 2020. Kategorie označené římskými čísly jsou v benchmarkingu vyjádřeny fakturovaným objemem, zde uvedeny jako přibližný počet zásobovaných obyvatel. Kategorie I. a II. barevně odlišeny z důvodu malého počtu provozovatelů v kategorii (v obou jen tři).
Obr. 5. Nefakturovaná voda v % vody k realizaci, benchmarking VaK 2020. Kategorie označené římskými čísly jsou v benchmarkingu vyjádřeny fakturovaným objemem, zde uvedeny jako přibližný počet zásobovaných obyvatel. Kategorie I. a II. barevně odlišeny z důvodu malého počtu provozovatelů v kategorii (v obou jen tři).

Graf na Obr. 6 zobrazuje hlavní statistické údaje pro jednotlivé kategorie. Z grafu je patrné, že u menších provozních celků je výrazný rozptyl hodnot, přestože medián a střední hodnoty NV v těchto kategoriích nejsou horší než u kategorií s větším počtem zásobovaných obyvatel. Kategorie VII. a VIII. představují 76 % všech podaných hlášení (více než 1600), reprezentují však jen necelých 5 % celkové vody k realizaci. Minimální dosažená hodnota (−4,56 %), stejně jako maximální (99,72 %) ukazují na neschopnost řádně vykázat technické údaje; ztráty přes 90 % reportovalo 8 subjektů, pod 1 % 52 subjektů (obojí v nejmenších kategoriích).

Obr. 6. Nefakturovaná voda v % vody k realizaci – hlavní statistické ukazatele pro jednotlivé kategorie provozních oblastí, benchmarking VaK 2020. Sloupec představuje 1. a 3. kvartil, čára v boxu je medián a křížek průměrná hodnota, paprsek vyznačuje minimální a maximální hodnoty po vyloučení odlehlých hodnot (mimo rozmezí 1,5násobku kvartilového rozpětí), body označují odlehlé hodnoty. Výpočty statistických hodnot v textu zahrnují i odlehlé hodnoty.
Obr. 6. Nefakturovaná voda v % vody k realizaci – hlavní statistické ukazatele pro jednotlivé kategorie provozních oblastí, benchmarking VaK 2020. Sloupec představuje 1. a 3. kvartil, čára v boxu je medián a křížek průměrná hodnota, paprsek vyznačuje minimální a maximální hodnoty po vyloučení odlehlých hodnot (mimo rozmezí 1,5násobku kvartilového rozpětí), body označují odlehlé hodnoty. Výpočty statistických hodnot v textu zahrnují i odlehlé hodnoty.

Statistické výstupy ze všech dat z roku 2020 shrnuje Tab. 2. Podrobná statistika jednotlivých kategorií je k nalezení na záznamu webináře Vodárenské čtvrtky (Paul, 2022).

Tab. 2. Nefakturovaná voda – statistický přehled výsledků za ČR (MZe, 2022)
ČR
n = 2114
Nefakturovaná voda
Podíl z vody vyrobené [%]
Max99,72
Min−4,56
Průměr16,86
Medián14,11
25. percentil6,74
75. percentil23,10
90. percentil34,25

5. Udržitelnost hospodaření s vodou

Uplynulé roky ukazují, že i v zemích, které dosud ztrátám nevěnovaly nebo nemusely věnovat mnoho pozornosti, bude potřeba dramaticky změnit přístup. Velká Británie spustila v roce 2019 rozsáhlý projekt, jehož cílem je snížit ztráty v celé zemi o třetinu do roku 2030 a o polovinu do roku 2050 (Parker, 2022). Nizozemská provozní společnost Vitens zásobující 5,8 mil. obyvatel se ztrátami kolem 6 % hodlá prakticky eliminovat ztráty do roku 2030. Motivem k tomu byl nesouhlas příslušných úřadů s navýšením odběru podzemní vody s odkazem na to, že přesně požadované množství vody se ze systému ztrácí (Merks a kol., 2022).

V ČR se zvýšil počet zásobovaných oblastí s nedostatkem vody při suchých periodách v letech 2015–19. Snížení ztrát v takových systémech může být otázkou udržení plynulého zásobování. Bohužel, jak je ukázáno výše, právě ty nejmenší a nejzranitelnější systémy jsou nejčastěji provozovány na technicky nevyhovující úrovni. Energetická krize v roce 2022 a zvýšení cen elektrické energie budou determinovat větší zaměření na redukci ztrát všude tam, kde je výroba a doprava vody energeticky náročná. Jestliže v cenách roku 2021 stála energie na výrobu a distribuci 1 m3 3 Kč (při teoretické spotřebě 1 kWh/1 m3), v současných cenách je to 7 Kč a při maximální ceně roku 2022 více než 15 Kč.

6. Shrnutí

Jakkoliv ve srovnání s Evropou ČR zaujímá velmi dobré postavení, celkový obraz ztrát vody není pozitivní. Dobrých výsledků dosahujeme jen díky provozovatelům 92 vodovodů (3 % ze všech hodnocených vodovodů) pro 67 tis. až 1 mil. obyvatel, ve kterých se produkuje přes 41 % vody k realizaci. Ve všech ostatních kategoriích dosahujeme ztrát horších než průměr. Velmi znepokojivě také vyznívá absolutní vyjádření ztrát. V roce 2020 se nevyfakturovalo přes 100 milionů m3 pitné vody. To je takové množství vody, které by stačilo na zásobení téměř 2,5 milionu obyvatel!

Ztráty vody budou nabývat na důležitosti. Nejen z pohledu ekonomického, ale také z pohledu ochrany životního prostředí. To, že unikne do země pitná voda, neznamená samozřejmě ekologickou katastrofu. Ale na každý kubík vody je potřeba vynaložit energii, chemii a další náklady, každý m3 má také svoji uhlíkovou stopu.

Máme velké nedostatky u menších systémů a menších provozovatelů. Přitom snižování ztrát je velmi komplexní disciplínou, která se musí promítnout nejen do provozních činností ale také do investic. I u větších profesně schopných provozovatelů bude nutné postupovat systematicky a podle předem připravené strategie.

Instalaci chytrých měření, rozvoji dispečinků nebo investicím do provozního vybavení, modelů a generelů dosud mohla bránit argumentace ekonomickou návratností. Jenže to v současnosti na řadě míst již neplatí a mohou se přidávat i další důvody, jako je třeba nedostatek vody, požadavek vlastníka, veřejnosti nebo poskytovatelů dotací a půjček.

Boj se ztrátami vody nás bude stát stále více, ale také tím budeme více šetřit. Tlak na snižování ztrát bude navíc pomáhat zlepšování kvality služeb pro odběratele, protože bude znamenat zároveň tlak na vyšší odbornost nejen provozování, ale i správy majetku jeho vlastníkem.

Seznam literatury

  1. ČSN 75 5020 Ztráty vody. V přípravě, očekávané vydání na podzim 2023.
  2. Duda J., Bogdanova V., Pelikánová J., Šuráňová P. (2022). Vodovody a kanalizace ČR, Ministerstvo zemědělství ČR, CZ, ISBN 978-80-7434-667-5.
  3. EU 2020/2184. Directive (EU) 2020/2184 of the European Parliament and of the Council of 16 December 2020 on the quality of water intended for human consumption (recast) (2020) Official Journal L435.
  4. EurEau (2020). The governance of water services in Europe. 2020 edition. The European Federation of National Associations of Water Services, Belgium, ISBN 978-2-9602226-2-3.
  5. Irish Water (2023). Household Water Conservation Charge. Dostupné z:
    https://www.water.ie/help/domestic-account/household-conservation-charge/
  6. Merks C., Stellingwerff A., Feenstra A.P., Trietsch E. (2022). The water loss control program of Vitens in the Netherlands aiming to almost eliminate NRW in 2030 at the latest. Proceedings of the Water Loss 2022 Conference, p. 16, June 19-22, Prague, CZ.
  7. MZe (2022). Benchmarking VaK, Ministerstvo zemědělství ČR. Dostupné z:
    https://eagri.cz/public/portal/mze/voda/vodovody-a-kanalizace/benchmarking-vak
  8. Parker J. (2022). To boldly go… Proceedings of the Water Loss 2022 Conference, p. 17-23, June 19-22, Prague, CZ.
  9. Paul J. (2022). Benchmarking VaK 2020. Vodárenský kaleidoskop, Vodárenské čtvrtky, 22. 9. 2022. Dostupné z:
    https://www.youtube.com/watch?v=d2ZKZ7XRRKk&t=4601s
  10. SOVAK ČR (2022). Ročenka SOVAK ČR, SILVA s.r.o., CZ.
  11. Tuhovčák L. (2022). ILI – Infrastructure Leakage Index. Ztráty vody, Vodárenské čtvrtky, 17. 3. 2022. Dostupné z:
    https://www.youtube.com/watch?v=es95O3lpg78&t=7445s
  12. 428/2001 Sb. Vyhláška Ministerstva zemědělství, kterou se provádí zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích).
 
 
Reklama