Kvalita pitné vody z pohledu vodárenských expertů

Státní monitoring kvality

Budeme-li hodnotit kvalitu pitné vody z pohledu statistických výsledků monitoringu, můžeme s uspokojením konstatovat, že kvalita je velmi dobrá a v čase se stále zlepšuje. Překročení limitů daných českou legislativou se podle údajů Státního zdravotního ústavu (SZÚ, 2019) pohybuje pod hranicí 2 %. Ze sítí veřejných vodovodů 4 086 zásobovaných oblastí bylo v roce 2018 provedeno 33 192 odběrů, jejichž rozborem bylo získáno a do databáze IS PiVo vloženo 1 062 395 hodnot jakosti pitné vody. Limity zdravotně významných ukazatelů limitovaných nejvyšší mezní hodnotou (NMH) byly překročeny v 1 668 případech. Mezní hodnoty (MH) ukazatelů jakosti charakterizujících především organoleptické vlastnosti pitné vody a přírodní složení vody nebyly dodrženy v 4 926 nálezech. Co je podstatné, četnost nedodržení limitních hodnot klesá s rostoucím počtem zásobovaných obyvatel. V případě NMH z 0,62 % v nejmenších oblastech zásobujících do 1 000 obyvatel na 0,01 % v oblastech zásobujících více než 100 000 obyvatel, četnost překročení MH klesá obdobně z 1,81 % na 0,22 %. Tato závislost je pozorovatelná dlouhodobě, v roce 2011 byly výsledky obdobné: NMH v 1 % u vodovodů pod 1 000 zásobovaných obyvatel, cca 0,2 % u vodovodů 5–20 tis. obyvatel a jen 0,02 % u vodovodů nad 100 tis. obyvatel; MH ve 3 % u vodovodů pod 1 000 zásobovaných obyvatel, cca 1 % u vodovodů 5–20 tis. obyvatel a jen 0,5–0,8 % u vodovodů nad 100 tis. obyvatel (Kožíšek a kol., 2013).

Co nám ale tato statistika na první pohled neřekne? Za každým vyhovujícím vzorkem může být teoreticky vzorek nevyhovující. Metodika vykazování je založena na tom, že když dojde k překročení limitu a provedená nápravná opatření zajistí v následném vzorku shodu s limitem, vykáže se vzorek jako vyhovující. Na jednu stranu je to logický způsob, protože v řadě případech se zjistí chyba odběru nebo chyba stanovení, nebo se jedná o mírné či krátkodobé překročení. Na stranu druhou to ukazuje na jeden z problémů současného (nejen) českého vodárenství – reaktivní přístup na základě výsledků zjišťování kvality, což zejména u mikrobiologických ukazatelů s dobou potřebnou na získání výsledku je nepřijatelné.

Dále tato statistika nic neříká o tom, kolik je vydáno výjimek orgánem ochrany veřejného zdraví (úprava limitu odlišně od vyhlášky č. 252/2004 Sb.) a na jak velkém území tyto výjimky platí. V roce 2018 byla výjimka platná ve 157 zásobovaných oblastech. Mírnější hygienický limit (pro ukazatele s NMH) byl nejčastěji stanoven pro ukazatel acetochlor ESA (64 oblastí zásobujících celkem 279 091 obyvatel). Povolená limitní hodnota se pohybovala v rozmezí 0,2–2,0 µg/l. Na druhém místě byly dusičnany (30 oblastí, 8 185 obyvatel, limit 60–120 mg/l). Povolení užití vody, která nesplňuje mezní hodnoty (MH) ukazatelů pitné vody, bylo nejčastěji pro ukazatele mangan (19 oblastí, 46 243 obyvatel, limit 0,05–1,0 mg/l), chloridy (8 oblastí, 4 429 obyvatel, limit 150–250 mg/l) a železo (6 oblastí, 2 068 obyvatel, limit 0,4–2,0 mg/l) (SZÚ, 2019).

Ze statistiky také nepoznáme, zda se jednalo o překročení, která měla za následek zdravotní problémy. I jednotlivá překročení kvality mohou znamenat střevní epidemii u stovek až tisíců spotřebitelů. V období let 2011 až 2015 bylo v České republice evidováno celkem 22 epidemií, u kterých byla za cestu přenosu označena pitná voda. Celkový počet hlášených případů onemocnění činil zhruba 12 tis. (SZÚ, 2019).

V neposlední řadě tato statistika nezahrnuje ukazatele nestanovené = neznámé. Rozsah tohoto úskalí bylo možné dobře pozorovat v uplynulých třech letech u pesticidních látek (PL) a jejich metabolitů. Mnoho let přetrvávající praxe stanovování koncentrace méně než dvou desítek pesticidů a počítání jejich sumy nás ukolébalo do falešného přesvědčení, že nemáme s pesticidy (významné) problémy. Dramatický posun v analytice znamenal jednak dostupnost širokého spektra ukazatelů, ale také snížení limitu detekce na úroveň jednotek nanogramů. Lepší poznání kinetiky rozpadu mateřských látek pak pomohlo nasměrovat analýzu ke správným metabolitům. Díky tomu máme dnes první informace o chování některých specifických polutantů v životním prostředí, zejména o době jejich rozkladu a jejich mobilitě. A také řadu výjimek z vyhlášky a nových nebo připravovaných instalací technologií na odstranění nadlimitních PL.

Kvalita surové vody

Zdrojem vody pro úpravu na vodu pitnou jsou v České republice podzemní vody a povrchové vody zhruba ve stejném poměru. Legislativa (vyhláška 428/2001 Sb.) rozlišuje kategorie upravitelnosti s uvedením typových technologií použitelných pro daný typ vody. Z dnešního pohledu jsou tyto kategorie značně přežité a je nutné je brát jen jako informativní. Nejde jen o to, že kvalita vody se mění v čase a v současné době je na mnoha místech ovlivněna dlouhými periodami sucha. Je nutné reflektovat i to, že se s rozvojem poznání objevují nová rizika, která musí vodárenství umět eliminovat. Systém úpravy vody tedy musí být pod neustálou kontrolou účinnosti a v zásadě by měl být navržen a konstruován předvídavě, tedy s možností doplnění dalšího technologického prvku.

Alarmující jsou recentní nálezy pesticidních látek v surových vodách (skutečně využívaných pro úpravu na pitnou vodu). Bez ohledu na to, zda se jedná o vodu podzemní nebo povrchovou, ve zhruba polovině těchto vod byly pozitivní nálezy pesticidů. Ve více jak čtvrtině byla alespoň jedna PL nad 0,1 µg/l a ve 20 % vod byl překročen limit sumy PL (Kodeš, 2019)!

Co se týče farmak a produktů osobní péče (PPCPs), prozatím není k dispozici tolik dat, jako u PL. Přesto je zjevné, že zejména povrchové vody jsou PPCPs plošně kontaminovány, jelikož běžná technologie čištění odpadních vod nezajišťuje jejich odstranění. Významnějším zdrojem než samotné ČOV jsou v místech odvádění vod z urbanizovaného území jednotnou kanalizací dešťové odlehčovače. U těchto látek nejsou vesměs stanoveny žádné limity, hodnocení jejich výskytu proto není jednoduché. Z dostupných údajů je ale zjevné, že výskyt farmak v přírodních a pitných vodách je v koncentracích pro člověka neškodných (o 6 a více řádů nižších než medicinálně užívané koncentrace) (Paul a kol., 2017; Grabicová a kol., 2019). Přesto by výskyt PPCPs měl být monitorován zejména tam, kde je oprávněné se domnívat, že může docházet ke koncentračním výkyvům. Například u malých povrchových toků – zdrojů, kde v povodí je významný zdroj člověkem znečištěných vod (město/obec s jednotnou kanalizací, nemocnice, léčebna dlouhodobě nemocných, dům seniorů apod.).

Technologie na účinnou redukci specifických polutantů jsou známé a dostupné, ale jejich aplikace zatěžuje cenu pitné vody provozními i investičními náklady.

To, že si umíme s výskytem specifických polutantů poradit, ale neznamená, že bychom měli rezignovat na prevenci vstupu polutantů do životního prostředí a tím i do zdrojů surové vody. Naopak nás situace staví do nové role. Jako zpracovatelé Posouzení rizik ve smyslu zákona o ochraně veřejného zdraví (č. 258/2000 Sb.) jsme nuceni pojmenovávat a eliminovat nebo zmírňovat rizika související s průnikem polutantů do surových vod. Znamená to, že vodárníci a vlastníci zdrojů pitné vody budou mnohem více vstupovat do diskuze s uživateli pozemků v ochranných pásmech zdrojů. Připravovaná novela Směrnice 98/83/EC pro pitnou vodu by měla zavést Posouzení rizik i na celá povodí a ochranná pásma zdrojů. Od tohoto kroku si můžeme slibovat lepší komunikaci mezi správci povodí a provozovateli vodovodů i zesílení společného tlaku na znečišťovatele v povodí.

Na celorepublikové úrovni je nutno všemi dostupnými prostředky vyvolávat celospolečenskou poptávku po změně hospodaření na zemědělské a lesnické půdě jako, mimo jiné, prevenci vstupu přípravků na ochranu rostlin do podzemních a povrchových vod. Vedle toho je nezbytné prosazovat správné hospodaření s dešťovou vodou ve městech a obcích, zejména tam, kde je jednotná kanalizace s odlehčením dešťových vod.

Veškeré zásadní změny a rekonstrukce úpraven vody a zejména novostavby úpraven vody musí být prováděny na základě kvalitní projektové dokumentace, která vychází z dostatečné předprojektové přípravy. V české legislativě ani v normách není z dnešního pohledu fáze návrhu technologie úpravy dostatečně popsána. Proto vznikla pro žadatele o dotace z Operačního programu Životní prostředí příručka s technickými náležitostmi projektů (Dolejš a kol., 2017). Ambicí vodárenské veřejnosti by mělo být tyto zásady zakotvit v legislativě tak, aby byly povinné a tudíž vlastníky vodárenské infrastruktury a projektanty neopominutelné.

Malé systémy

Již v úvodní kapitole bylo zmíněno, že kvalita (stálost kvality) vody klesá se zmenšující se velikostí vodovodního systému. Nejedná se o specifikum České republiky, stejný trend je sledovatelný i v EU (Kožíšek a kol., 2013).

V České republice je v současné době zhruba 4 100 systémů dodávacích pitnou vodu (stav k roku 2015 – 4 094 systémů; vodovody pro veřejnou potřebu a komerční zdroje). Významnou část z toho tvoří systémy malé, poskytující pitnou vodu pro méně než 1 000 obyvatel – celkem 3 291 systémů (Paul a kol, 2019). Tato data korespondují i se stavem v provozování vodovodů a kanalizací v ČR. V roce 2017 bylo v ČR 6 795 vlastníků vodohospodářského majetku a 2 878 (!) provozovatelů. Přitom 50 největších provozovatelů distribuuje 88,7 % veškeré pitné vody v ČR (Duda a kol., 2018).

Tato čísla jasně vypovídají o tom, že velmi významnou část všech distribučních systémů provozují osoby nebo subjekty s nízkou až nedostatečnou odborností. S tím souvisí i schopnost reagovat na problémy s kvalitou vody, zajistit stálost provozu úpravy vody, interpretovat provozní a laboratorní výsledky a podobně. Institut odborného zástupce ve smyslu zákona č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu není v tomto ohledu ze strany státních a kontrolních orgánů dostatečně využíván, resp. není vyžadována osobní odpovědnost těchto zástupců. Jejich činnost je pak často velmi formální bez přímé vazby na provozovaný systém.

Problémy s kvalitou vody i provozování jako takového jsou zapříčiněny u malých systémů i nedostatkem finančních prostředků, a to jak na provoz samotný (vysoké náklady na m³), tak i na obnovu či potřebné zdokonalování a doplňování technologie a infrastruktury. Na neutěšený stav v oblasti financování infrastruktury a kvality provozování u malých vlastníků, kteří jsou často také přímo provozovateli své infrastruktury, ukazují i výsledky benchmarkingu prováděného ministerstvem zemědělství (MZe, 2019).

Větší systémy

Ani větší vodárenské systémy však nejsou bez problémů a bez rizika. Klíčovou roli hraje komunální politika – 90 % vodárenské infrastruktury vlastní v ČR obce a města. Komunální politici tak rozhodují o způsobu provozování a prostřednictvím ceny, kterou schvalují, také o kvalitě provozu. Jako vlastníci jsou také zodpovědní za udržitelnost infrastruktury a investování do obnovy a intenzifikace.

Opakované soutěžení provozovatele bez nastavení povinného rozsahu a kvality provozování vede na některých místech republiky k omezování provozních činností a u méně zodpovědných provozovatelů může znamenat snížení bezpečnosti kvality a plynulosti provozu.

Přebírání provozu do obecních rukou může znamenat významnou ztrátu know-how a omezení dostupnosti kvalitních služeb, ale také finanční ztráty nebo ztrátu efektivity.

Na kvalitu vody mohou u velkých systémů mít vliv také delší doby zdržení z důvodu předimenzování infrastruktury nebo poklesu odběru způsobeného zánikem významných spotřebitelů.

Závěr

Obor je pod neustálým politickým a mediálním tlakem, výsledkem čehož je, mimo jiné, i zvýšený zájem spotřebitelů o cenu a kvalitu vodárenských služeb. Vodárenské společnosti jsou tak nuceny mnohem více komunikovat s odběrateli i vlastníky infrastruktury. To na druhou stranu přináší možnost lepší propagace naší složité práce, možnost edukace veřejnosti a zvýšení atraktivity oboru.

Ačkoliv národní monitoring ukazuje na stále se zlepšující kvalitu vody, je potřeba si uvědomit, že vodárenství v ČR čelí novým výzvám a rizikům. Je zřejmé, že to bude znamenat zvyšování nároků na technologie a provoz. Vhodným nástrojem pro přípravu na blízkou i vzdálenější budoucnost je Posouzení rizik, které určí potřebná opatření provozního i investičního charakteru a poslouží jako podklad pro jednání s vlastníkem infrastruktury.

Nezaměnitelná je role státu, který může vhodnými opatřeními a kontrolní činností chránit a zvyšovat kvalitu surové vody, nastavovat standardy provozování, kontrolovat dostatečnost financování obnovy infrastruktury. To vše se pak projeví i ve zvýšení kvality a bezpečnosti pitné vody.

Příspěvek byl přednesen na konferenci Provoz vodovodů a kanalizací pořádané SOVAK v Plzni 5.-6. listopadu 2019 a byl uveřejněn ve sborníku referátů z této konference, ISBN 978-80-907303-2-8, str. 84-88.

Seznam literatury

Dolejš, P., V. Janda, B. Krňávek, L. Novák, J. Paul, H. Sochorová, D. Stránský (2017) Odborná příručka pro žadatele v prioritní ose 1 specifických cílech 1.1 a 1.2 upozorňující na podstatné technické náležitosti podávaných projektů z hlediska jejich funkčnosti. SFŽP ČR, Praha, 19 p. 

Grabicová K., R. Grabic, T. Randák, V. Žlábek (2019) Koncentrace léčiv v reálném ekosystému. In Sborník přednášek a posterových sdělení, 13. bienální konference VODA 2019, 18.–20. září 2019, Poděbrady, CzWA service s.r.o., ISSN 2694-7013, pp.168-173

Kodeš V. (2019) Problematika pesticidů v ochraně vod – jaká data máme k dispozici a co nám říkají? In Sborník přednášek a posterových sdělení, 13. bienální konference VODA 2019, 18.–20. září 2019, Poděbrady, CzWA service s.r.o., ISSN 2694-7013, pp. 18-25

Kožíšek F., J. Paul, J. V. Datel (2013) Zajištění kvality pitné vody při zásobování obyvatelstva malými vodárenskými systémy. Praha: Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, v.v.i., 112 str., ISBN 978-80-87402-26-9

MZe (2019) Zpráva z benchmarkingu za rok 2017. Odbor hlavního regulátora a vrchního dohledu sektoru VaK, Ministerstvo zemědělství ČR, oddělení analytické a benchmarkingu. [vid. 2019-09-15] dostupné z http://eagri.cz/public/web/mze/voda/vodovody-a-kanalizace/benchmarking-vak/zprava-za-rok-2017/

Paul J., F. Kožíšek, T. Hloušek (2019) Posouzení rizik – dva roky v české praxi, In Sborník přednášek a posterových sdělení, 13. bienální konference VODA 2019, 18.–20. září 2019, Poděbrady, CzWA service s.r.o., ISSN 2694-7013, pp. 79-85

Paul J, P. Dolejš, M. Liška, J. Říhová Ambrožová, P. Hrušková, J. Soukup, P. Dobiáš (2017) Odstraňování mikropolutantů a biologického znečištění z vltavské vody na rekonstruované úpravně vody Trnová. In: Sborník přednášek a posterových sdělení z 12. bienální konference a výstavy Voda 2017. Poděbrady, s. 147–154. ISBN978-80-263-1322-9.

SZÚ (2019) Výsledky Systému monitorování zdravotního stavu obyvatelstva ČR ve vztahu k životnímu prostředí. SZÚ Praha. ISBN 978-80-7071-385-3