Pravidla pro sanaci studní, desinfekci sifonu a žump

PITNÁ VODA?

STUDNY PO ZÁPLAVĚ - jejich sanace a za jak dlouho budou znovu použitelné ^[1]

Podzemní voda říčních náplavů
Široká údolí našich velkých řek vznikla v ledových dobách. Tehdy většinu vody na Zemi pohltil ledovec a když poklesla hladina oceánů, donutil zvýšený spád řeky, aby si na své cestě k ústí do moře prorvaly do skal hluboká údolí. Když později ledovce roztály a hladina moří se opět zvýšila, zaplnily řeky tato svá údolí drobnějším materiálem, který jejich pomalejší tok už nestačil unést. To se mnohokráte opakovalo, až vznikla pod původním rovinatým terénem rozlehlá dolina se stupňovitými skalními terasami pokrytými i vysoko nad vodou zbytky říčního štěrku, na jejímž dně kličkuje řeka širokou štěrkopískovou plošinou, kterou na povrchu přikrývá úrodná povodňová hlína připlavená z polí. Tuto plošinu nazýváme údolní nivou a z jejího štěrkopísku, který je shora špatně propustným pokryvem chráněn před znečištěním, berou podzemní vodu zdejší domovní studny i mnohé studny průmyslových a zemědělských závodů, či obecních vodovodů. Při normálním, anebo nízkém stavu řeky je v nich hladina vody nad úrovní hladiny v řece, protože skalní pukliny v bocích údolí napájí přes svahové sutě údolní štěrkopísek podzemní vodou. Ta jím pomaloučku prosakuje šikmo po proudu řeky a odvodňuje se do jejího koryta. Při vysokém stavu vody v řece se podzemní voda v údolní nivě vzduje a její proudění se nejprve zastaví a nakonec změní směr. Potom údolní nivu napájí řeka a zanáší do ní prostřednictvím svých břehů nejrůznější kontaminaci. Ta tam zůstává i po opadnutí velké vody a vymývá se jen zvolna, takže voda ze studní umístěných příliš blízko řeky nebývá nikdy příliš kvalitní a nelze ji k pití doporučit.

Odolnost studny proti znečištění a možnost její sanace
Klasická domovní studna není vlastně nic jiného nežli objemný vodojem, zapuštěný do zvodnělé horniny. Když si z ní načerpáme kbelík vody, poklesne v ní trochu hladina a to donutí okolní podzemní vodu, aby do ní dotekla dnem a ponechanými vtokovými otvory ve stěně. Pokud je to studna provedená podle platné české státní normy, tak jsou to jediné cesty, kudy se do ní voda může dostat, protože její kryt musí zabraňovat vnikání dešťové vody a nečistot a proti průniku povrchové vody je taková studna chráněna i jílovým těsněním zadusaným mezi stěnou výkopu a skružemi do hloubky nejméně 2,5 m. V zaplavovaném území musí toto těsnění sahat do hloubky nejméně 3 m, plášť studny musí být vyzděn nejméně 30 cm nad hladinu stoleté vody a její nejbližší okolí musí být zvýšeno ochranným kuželem zeminy. Jenže většina studní pamatuje ještě císaře pána a ani nové studny nebývají příliš často tak pečlivě provedeny. Přesto nebývá žádnou tragédií, když do nich pronikne po náhodném přívalovém dešti znečištěná povrchová voda. Obvykle vypomohou hasiči a po několikerém vyčerpání studny a vydesinfikování jejích stěn je zase všechno v pořádku, protože všude kolem čeká v náplavu čerstvá podzemní voda, která sem přitekla z boků údolí, kvůli zvýšené hladině v řece se do ní nedostala a teď se už přímo třese na to, aby mohla vtrhnout alespoň do studny a nahradit v ní odčerpávanou kontaminovanou vodu.

To, na co jsou lidé zvyklí při nenadálých přívalech, bohužel neplatí pro celoplošné stoleté záplavy. Málokdo si uvědomuje, že při nich tatáž destrukce, kterou vidíme na povrchu, probíhá i pode dnem řeky. Každá veliká záplava v řečišti rozviřuje a promíchává údolní náplav až ke skalnímu podloží, plní mezery ve štěrkopísku povodňovou vodou a tlačí ji do boků, do štěrkopísku údolní nivy. Místy dravý proud rozlité řeky odnáší z jejího povrchu ochranný kryt povodňové hlíny, podemílá sloupy a stavby, vymílá do obnaženého štěrkopísku prohlubně i celá nová koryta a jimi proniká voda z řeky do náplavu i shora. V takovém případě může čištění zbavit studny jenom nejhoršího bláta a kalu, protože ještě dlouho po katastrofě do nich může přitékat z okolí jenom kontaminovaná povodňová voda. Nejdůležitější je čištění příliš neuspěchat a počkat až hladina ve studních opadne, protože když je za stěnou studny hladina podzemní vody ještě příliš vysoko, může při předčasném čerpání rozdíl tlaků přetlačit váhu zeminy, dostat ji do vznosu, vyplavit z ní drobné části a vytvořit dutiny, do kterých se studna zhroutí. Do takové studny je nebezpečné vstoupit, bylo by jí možné opravit jenom za nákladného odvodnění a často nezbude nic jiného, nežli ji zasypat čistě vypraným štěrkem a vyhloubit co nejdále od ní studnu novou. Podobně se chovají i zaplavené sklepy, jenže v jejich případě může netrpělivost při čerpání ohrozit celý dům.

Za jak dlouho bude studna znovu použitelná
Jak dlouho bude trvat, než bude voda ve studnách po záplavě znovu použitelná, to záleží na tom, čím vším řeka po cestě protekla. Tvrdí se, že k přirozenému odumírání baktérií a mikroorganizmů dochází v horninovém prostředí zhruba za padesát dní. Proto pokud řeka nepotkala cestou žádné chemičky, jenom mršiny a tyfové bakterie, tak je šance, že se zhruba po dvou měsících podzemní voda v horninovém prostředí sama nějak přečistí. Spoléhat na to ale nelze, protože samočisticí schopnost zeminy závisí na mnoha faktorech a může být snížena, či dokonce zničena chemickým znečištěním, anebo trvalým přetěžováním.
O používání studny je proto třeba rozhodnout až na základě výsledků rozborů vzorků vody. Účast hydrogeologa bude nezbytná, jestliže se ukáže, že kontaminace podzemní vody dostatečně rychle neustupuje a že je třeba situaci nějak řešit. Někdy to bude možné pomocí speciálně utěsněných vrtů vyhloubených hluboko do skalního podloží a v jiných případech nezbude nic jiného než vodu dovážet tak dlouho, dokud nebude možné dům, anebo celou vesnici napojit na vodovod. Rozhodně nelze dovolit, aby se pod záminkou rychlé nápravy začaly živelně hloubit vrty přes kontaminovanou mělkou podzemní vodu, protože bez zvláštních opatření by mohly zavléct znečištění i do dosud zdravé horniny. Náprava znečištění podzemního prostředí záplavou bude v některých případech možná jen dlouhodobým čerpáním podzemní vody přes speciální filtry a jejím opětovným vracením do země v nepřetržitém uzavřeném koloběhu. Dnes se tak provádějí sanace starých průmyslových úniků, na které Fond národního majetku každoročně vynakládá miliardy. Je to zcela mimo možnost jednotlivce a v každém takovém případě je třeba pečlivě zvážit, jestli se to vůbec vyplatí.

Sanaci zatopené studny je účelné provádět až po stabilizaci vodního režimu v postižené oblasti, úklidu okolí studny a jejím stavebně technickém zabezpečení.

Pokud provádíte očistu a desinfekci studny svépomocí, provádějte ji za přítomnosti nejméně 3 osob.
Pracovník sestupující do studny musí být vybaven osobním zajištěním proti pádu a doporučuji, aby ho po celou dobu činnosti navázaného na laně zajišťovali nejméně dva pracovníci, kteří se nesmí zabývat ničím jiným a jsou tělesně zdatní. Kdyby se mu udělalo špatně, musí ho ze studny vytáhnout, nebo tam pro něj lézt !
Je třeba dodržovat bezpečnostní vyhlášku ČÚBP a ČBÚ č. 324/1990 Sb. Vstup do šachet, studní, vrtů, žump, kanálů, či jiných uzavřených prostorů je zakázán, pokud výskyt plynů, nebo zdraví škodlivých látek přesahuje přípustnou koncentraci. Do uzavřených prostor musí být zajištěn dostatečný přívod vzduchu a musí se zajistit dostatečné osvětlení, bezpečné proti úrazu elektrickým proudem. Kolem otvoru studny se musí provést opatření proti pádu materiálu a předmětů.

Kontakt na Ministerstvo zdravotnictví:
Odbor hygieny a epidemiologie, tel.: 02/24972441,e-mail: hem@mzcr.cz
Odbor zajišťuje úkoly zdravotnické politiky na úseku ochrany a podpory veřejného zdraví a zpracovává celospolečenské zdravotnické programy.

Zdroje:
Sanace zatopených studní (postup je převzat z materiálu Odboru hygieny a epidemiologie Ministerstva zdravotnictví ČR, vlastní komentář je tučně).
[1] RNDr.Petr Čížek