Nejnavštěvovanější odborný portál
pro stavebnictví a technická zařízení budov
estav.tvnový videoportál

Studny a ostatní nakládání s vodami v novele zákona o vodách - právní pohled (II)

Článek je pokračováním přepisu zvukového záznamu přednášky JUDr. Jaroslavy Nietscheové na výstavě VOD-KA 2005. Tato část rekapituluje právní stav pro studny a okolnosti žádostí o nakládání s vodami, platnost a jejich prodloužení a poplatky včetně pokut za nedovolené nakládání s vodami.

STUDNY

Jak již bylo řečeno, již zákon z r. 1870 upravoval právní vztah k vodám. Mimo jiné upravoval právní povahu vod a považoval podzemní vody za součást pozemku a říkal, že odebírat podzemní vody může každý vlastník pozemku, aniž má povolení úřadu, tehdy policejního ředitelství. Když zákon č. 11 z r. 1955 stanovil, že každý, kdo odebírá podzemní vodu, musí mít povolení tehdy vodohospodářského orgánu, tak učinil krok, kterému se v legislativě říká uznání starého stavu. Konkrétně nařízení vlády č. 14 z r. 1959 stanovilo, že odběr vody ze studní, které existovaly před 1.1.1955, se považuje i nadále za povolený, pokud slouží ke stejnému účelu. Nevztahovalo se to na artézské vody a některé jiné případy.

Aktuální stav: Pokud v současné době odebírám vodu ze studny (a to i na chatě v nepatrném množství, třeba i kbelíkem), tak musím mít povolení, pokud nemohu prokázat, že studna existovala před 1.1.1955. Prokázání je důležité a uznání je zcela v rukách vodoprávního úřadu. Obvykle není-li věc sporná, jsou vodoprávní úřady velmi vstřícné a tolerantní a lze prokazovat třeba i formou čestného prohlášení. Pokud je to sporné, pak nezbývá než sehnat důkazy (uvedení ve smlouvě z r. 1940, případně je nakreslena v mapách, svědectví sousedů).

Shrnutí:
Nemám-li prokazatelně studnu z období před 1.1.1955, musím mít za každou cenu povolení k odběru vody.


POKUTY ZA NEDOVOLENÉ NAKLÁDÁNÍ S VODAMI

Kdo nedovoleně nakládá nebo odebírá takové vody, dostává se do velmi složité situace, a pokuty, které stanoví vodní zákon, jsou velmi nepříjemné. 50 Kč/1 m3 z podzemní vody s tím, že pokud se nezjistí, kolik vody bylo odebráno, tak výpočet podle pomůcek provede vodoprávní úřad až 3 roky zpět. Toto ustanovení o pokutách se týká právnických osob a fyzických osob podnikajících, pokud by odebíraly podzemní vodu v souvislosti se svým podnikáním. Netýká se to fyzických osob, ty se dostávají do působnosti zákona o přestupcích a tam je to také nepříjemné.


NÁLEŽITOSTI ŽÁDOSTÍ

Náležitosti k žádosti o povolení k nakládání s vodami jsou uvedeny ve vyhlášce č. 432/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů, zejména vyhlášky č. 620/2004 Sb.

Náležitosti žádosti o prodloužení povolení zákon nestanoví. Je třeba předložit takové podklady, aby vodoprávní úřad mohl spravedlivě rozhodnout, že prodlužuje platnost povolení. Prodloužení je vázáno na skutečnost, že se nezměnily podmínky. Existuje již výklad ministerstva zemědělství k pojmu "nezměnily se podmínky" - muselo by se jednat o nějakou faktickou skutkovou změnu. Například není řešeno dostatečné čištění, je tam velký zájem o odběr vody, který je velmi důležitý apod.

Vyhláška č. 432/2001 Sb. - doklady k žádosti o rozhodnutí nebo vyjádření a o náležitostech povolení souhlasu o vyjádření vodoprávního úřadu ve znění vyhlášky č. 620/2004 Sb. Vyhláška je obsáhlá a má dva dopady.

Především je tam napsáno, jaké podklady v souvislosti s povolením nakládání s vodami, v souvislosti s povolením staveb vodních děl, s povolováním některých jiných činností podle § 14 vodního zákona je povinen předložit žadatel. Jak již bylo uvedeno, jedná se o návrhové řízení a jestliže je právním předpisem upraveno, co je žadatel povinen předložit, tak vodoprávní úřad nemůže požadovat žádný další podklad a doklad. Z toho vyplývá, že je to maximum, co smí vodoprávní úřad požadovat.

Pokud by se jednalo o nakládání s podzemními vodami, je třeba upozornit na ustanovení 9 § 1, kde je řečeno, že kromě podkladů dle vyhlášky 432/2001 Sb. je třeba předložit vyjádření odborného hydrogeologa k nakládání s podzemními vodami. Je třeba říci, že se jedná o výsledek lobbystické práce hydrogeologů a všichni uznávají, že jsou-li vodní poměry zcela známy a jedná-li se třeba o studny pro individuální zásobování vodou, je to nadbytečná záležitost. Nicméně ani po několika pozměňovacích návrzích v parlamentu se nepodařilo tuto záležitost odstranit. V současné době nemusí být předloženo vyjádření hydrogeologa pouze v případě, že vodoprávní úřad nejpozději v rozhodnutí o povolení nakládání s podzemními vodami rozhodne ještě o tom, že to není potřeba. Jinak vyjádření mít musí. Vodoprávní úřad z něj nemusí vycházet, nemusí ho respektovat, ale mít jej musí. Pokud takový podklad nebude mít, pak postup k rozhodnutí k nakládání s podzemními vodami je nezákonný a bude-li takové rozhodnutí napadeno, bude přinejmenším z tohoto důvodu zrušeno. Tím dochází k výraznému omezení právní jistoty subjektů.

V případě prodloužení povolení je věc složitější. Čistě z právního pohledu prodloužení není povolení a nemělo by tedy v procesu prodloužení být použito ustanovení 9 § 1 - poslední věta. Je třeba upozornit, že zákon nemluví o hydrogeologickém posudku, ale požaduje vyjádření. Okolnosti, za jakých je možné vypracovat vyjádření bez posudku, nejsou zcela jednoduché. Pokud dva hydrogeologové nezávisle řeknou, že ano, asi nezbude než posudek nechat zpracovat.

Vyhláška č. 432/2001 Sb. - kromě dokladů, které vymezují maximum, které může žádat vodoprávní úřad od toho, kdo žádá o rozhodnutí, upravuje také náležitosti rozhodnutí o povolení. Tyto náležitosti musí dodržet vodoprávní úřad. Na toto je třeba pohlížet jako na minimum, co v rozhodnutí musí být.
Může nastat situace, kdy žadatel předloží všechny náležitosti a vodoprávní úřad přesto nemůže rozhodnout, protože musí zjistit řádně a úplně skutečný stav. A pokud mu podklady nedávají přehled o skutečném stavu, musí doplnění pořídit sám a za své peníze. Vzhledem k tomu, že vodoprávní úřady na toto nemají prostředky, obracejí se na správce povodí (v ČR 5 státních podniků - povodí Vltavy, Labe, Ohře, Moravy, Odry). Ty jim mají poskytnout odbornou pomoc. Do značné míry toto funguje a správci povodí poskytují informace o podzemních a povrchových vodách, o vodních dílech, o tocích, o ochranných pásmech, ...

§ 10 - povinnost subjektů, které mají povolení nakládat s vodami měřit množství a jakost povrchových a podzemních vod, se kterými nakládají. Tato povinnost je odvozena od limitu, jaký mají uvedeny ve svých povoleních. Mají-li povoleno nakládat s vodami nad 6000 m3/rok a pokud to není 6000 m3/rok, pak nad 500 m3/kalendářní měsíc. Pokud ve skutečnosti nakládají s menším množstvím - to není zákonem řešeno. Výsledky měření jsou povinni předkládat správcům povodí. Jak měřit upravuje vyhláška č. 20/2002 Sb. o způsobu a četnosti měření jakosti vod.

§ 11 odst. 2 - povolení nakládání s odpady je možnost, nikoliv právo. Mám-li povoleno 10 l/s, ale momentálně je sucho a ve vodním toku je pouze 5 l/s, pak není nárok na náhradu, protože jde o využívání vodního zdroje. Pokud by to byla voda ve vodovodu, tak tam musí být dostatečné množství, v dostatečné jakosti v předpokládaném a požadovaném čase, u vodního toku to tak není. Hodnota uvedená v povolení je maximální možné množství.

§ 88 - podle zákona je za využití vodního zdroje ten, kdo jej využívá, povinen platit poplatky. Nově vodní zákon zavedl i poplatky za odběr podzemní vody za účelem zásobování pitnou vodou. To doposud nebylo. Povinen platit za odběr podzemní vody je ten, kdo má povoleno odebírat více než 6000 m3/rok a pokud to není 6000 m3/rok, pak nad 500 m3/kalendářní měsíc. Zákon stanoví přímo výši tohoto poplatku: 2,- Kč/m3 odebraný pro účely zásobování pitnou vodou, přičemž ten účel zásobování pitnou vodou musí být uveden v rozhodnutí v povolení nakládání s vodami. Pokud tam není uveden, pak to není pro účely zásobování pitnou vodou a poplatek činí 3,- Kč/m3 odebrané vody. A to i v případech, kdy je použití pitné vody stanoveno z hygienických důvodů (kosmetický průmysl, napájení hospodářských zvířat, ...).
Zákon v souvislosti s poplatkem za odebrané množství podzemní vody nadělal několik chyb. Správcem jsou finanční úřady - v Euronovele bylo změněno a systém je obdobný jako u vypouštění odpadních vod. Kdo odebírá vodu podle povolení, kde má více než 6000 m3/rok a pokud to není 6000 m3/rok, pak nad 500m3/kalendářní měsíc, je povinen podávat poplatková hlášení a zálohově platit podle rozhodnutí České inspekce životního prostředí poplatky. Zálohy se vyúčtovávají příští rok, kdy ten, kdo odebíral vodu, podává poplatkové přiznání. Platbu za skutečně odebrané množství, stejně jako u povrchových vod, se nepodařilo prosadit. Platí se příslušnému FÚ podle sídla nebo bydliště odběratele. Poplatky za podzemní vody jsou rozděleny, 50 % je příjmem rozpočtu příslušnému kraje, kde k odběru došlo. Účelem tohoto poplatku je naplňovat tzv. havarijní účet kraje, který slouží pro případ havárie, kdy nebyl zjištěn původce, nebo zjištěn byl, ale neplní povinnosti, které mu byly vodoprávním úřadem uloženy. 50 % je potom příjmem SFŽP.

Vyhláška č. 125/2004 Sb. je jednoduchá, stanoví vzor poplatkového hlášení a poplatkového přiznání.

§ 89 - poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových.
Zákon stanoví poplatky za znečištění a poplatky za množství. Jedná se o dva různé poplatky.
Poplatky za znečištění se platí, jsou-li překročeny limity v ukazatelích, které jsou uvedeny v příloze zákona. Hlášení se provádí v poplatkovém hlášení, vzor je ve vyhlášce uveden.
Poplatky za množství se platí, překročí-li žadatel 100 000 m3/rok. V případě, kdy odpadní vody jsou například jen vody oteplené, může se dojít poměrně rychle k této sumě. Vypouští-li v tomto případě 120 000 m3/rok, pak platí za 120 000 m3 a to 0,10 Kč/m3 vypouštění odpadní vody. Platí se stejně - poplatkové hlášení, poplatkové přiznání, rozhodnutí České inspekce životního prostředí a platí se příslušnému finančnímu úřadu.

Velmi důležitá je vyhláška č. 293/2002 Sb. o poplatcích za vypouštění odpadních vod do vod povrchových. Definuje řadu velmi důležitých pojmů, například zdroj znečištění. Podle tohoto principu je zdrojem znečištění území, nikoliv kanalizační výusť, kanalizace nebo ČOV. To má zcela zásadní souvislost se zákonem č. 20/2004 Sb., kde je v článku 2 řečeno, že obce, jejichž současně zastavěné území (dle definice ze stavebního zákona) je zdrojem znečištění o velikosti nad 2000 EO (ekvivalentních obyvatel) nebo dosáhnou této velikosti do konce roku 2010, jsou povinny do konce roku 2010 zajistit odkanalizování a čištění odpadních vod na úroveň stanovenou Nařízením vlády v tuto chvíli č. 61/2003 Sb. Co je zdroj znečištění nad 2000 EO, je otázka velmi důležitá, momentálně na ní pracuje ministerstvo zemědělství, ministerstvo pro místní rozvoj a ministerstvo životního prostředí a mají tendenci vykládat co nejúžeji například pro obce, které mají několik zastavěných území. Jedná se o otázku za mnoho miliónů korun, které se vkládají do kanalizací a ČOV v obcích. Jedná se o záležitost, ke které jsme se zavázali, poctivě musím říci, že na základě hrubého nátlaku v Bruselu. A obávám se, že tuto záležitost budeme muset splnit, protože EU už odložila tolerantní postoje a např. Španělsku byla uložena pokuta 50 000 EUR denně po dobu neplnění.

V těchto záležitostech je velmi podstatné, jaký způsob si obce zvolily nejčastěji v plánu rozvoje vodovodů a kanalizací. Ten plán podle zákona o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu je jakýsi koncepční materiál. Nepochybně z právního hlediska není právně závazný. Tj. že obec může své problémy řešit jinak. Problém je vázání dotační politiky (krajů a ministerstev) na koncepční řešení v souladu s plánem rozvoje vodovodů a kanalizací. Nyní se zpracovávají akční programy, programy odstranění znečištění atd. na povrchových a podzemních vodách v souladu s programu EU. Tyto nové programy nejsou v souladu s plány rozvoje vodovodů a kanalizací a bude tedy třeba původní plány rozvoje vodovodů a kanalizací upravovat a měnit. Podstatné záležitosti budou v plánech oblastí povodí, některé kroky z těchto plánů oblastí vod budou vydány nařízením rady kraje. Vydané nařízení rady kraje je obecně závazné na území kraje, jako by bylo vydáno zákonem.

§ 101 platby za odběry povrchové vody, které se konají v případě odběru vody z vodních toků. Tyto úhrady slouží k úhradě nákladů správy vodních toků a správy povodí. Částku určuje ministerstvo financí na každý rok ve finančním věstníku.

 
 
Reklama