Nejnavštěvovanější odborný portál pro stavebnictví a technická zařízení budov

Povolování vypouštění odpadních vod

Následující text je vybrán z Metodického návodu odboru ochrany vod Ministerstva životního prostředí.

I. Povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních

Podle § 38 odst. 4 vodního zákona lze výjimečně povolit pouze tzv. nepřímé vypouštění odpadních vod do vod podzemních (přes půdní vrstvy) z jednotlivých rodinných domů a staveb k individuální rekreaci na základě posouzení jejich vlivu na jakost podzemních vod.

Výraz "jednotlivý" by neměl být interpretován ve smyslu "jediný (jeden)". Uvedeným pojmem je třeba rozumět, že vypouštění do vod podzemních nelze povolit ze souvislé zástavby nebo dokonce celé obce. Lze tedy např. povolit vypouštění odpadních vod ze septiku společného pro dva i více rodinných domů. V případě domovní čistírny odpadních vod lze povolit jednu společnou až pro 50 EO, bez ohledu na počet připojených domácností.

Podkladem vydání povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních je podle ustanovení § 9 odst. 1 vodního zákona vyjádření osoby s odbornou způsobilostí (k možnosti a rozsahu ovlivnění jakosti okolních zdrojů podzemních vod). Není zde třeba vypracovávat kompletní hydrogeologický posudek (pouze ve výjimečných případech). Za osobu s odbornou způsobilostí se považuje hydrogeolog podle zákona č. 62/1988 Sb., o geologických pracích a o Českém geologickém úřadu, ve znění pozdějších předpisů a podle vyhlášky MŽP č. 206/2001 Sb., o osvědčení odborné způsobilosti projektovat, provádět a vyhodnocovat geologické práce (seznam těchto osob je na webových stránkách MŽP - odboru geologie).

Vodoprávní úřad může podle § 9 odst. 1 vodního zákona rozhodnout, že vyjádření osoby s odbornou způsobilostí není v konkrétním řízení třeba. Postačí, pokud vodoprávní úřad toto své rozhodnutí uvede nejpozději v rozhodnutí o povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních, a to v samostatném výroku tohoto rozhodnutí.

Z hlediska četnosti aplikace tohoto ustanovení se doporučuje velmi individualizovaný přístup k jednotlivým žadatelům, kdy zejména u již dlouhodobě realizovaných staveb, které nezpůsobují žádné problémy ve svém okolí, by vyjádření hydrogeologa nepřineslo odlišný pohled na projednávané věci. Totéž platí v případě jednoduchých geologických poměrů, kdy je možno se řídit minimálními vzdálenostmi potenciálních zdrojů znečištění od zdrojů pitné vody podle ustanovení ČSN 75 5115 (v případě málo propustného prostředí [např. hlíny, spraše, jílovité zeminy, silně zahliněné štěrky a písky] je to alespoň 5 metrů, v případě propustného prostředí [např. štěrky, písky, sutě] nejméně 12 metrů). Tyto případy by měly být posuzovány jako výjimečné ve smyslu § 9 odst. 1 vodního zákona.

II. Povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových

Při povolování vypouštění odpadních vod do vod povrchových postupuje vodoprávní úřad podle § 38 vodního zákona a také podle nařízení vlády č. 61/2003 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech.

I v případě vypouštění odpadních vod z jednotlivých domácností (individuální čištění) může vodoprávní úřad postupovat podle § 38 odst. 9 vodního zákona. Tuto výjimku by měl vodoprávní úřad využít v případě individuálního povolování zejména v aglomeracích, které do konce roku 2009 uvedou do provozu kanalizaci pro veřejnou potřebu zakončenou čistírnou odpadních vod za předpokladu, že nemovitosti se na tuto kanalizaci připojí. U takovýchto aglomerací, respektive nemovitostí, lze ponechat septiky a domovní čistírny odpadních vod ve stávajícím stavu jako přechodné řešení do doby dokončení výstavby kanalizačních přípojek a jejich uvedení do provozu. Podle § 38 odst. 3 vodního zákona nelze povolit vypouštění nečištěných odpadních vod.

A) Povolování vypouštění odpadních vod do vod povrchových nebo podzemních ze zařízení pro individuální čištění do 5O EO

Základním primárním efektem realizace opatření pro individuální čištění odpadních vod je eliminace vnosu znečištění, a to podle zvoleného typu řešení buď pouze organického, nebo organického znečištění v kombinaci se znečištěním dusíkatým podle toho, co vyžadují místní podmínky.

Zařízení určená k individuálnímu čištění odpadních vod jsou septiky (doplněné dalším stupněm čištění) a domovní čistírny odpadních vod. Žumpy slouží pouze k akumulaci odpadních vod.

Povinnost mít domovní čistírnu odpadních vod neukládá žádný zákon a nevyplývá ani z žádných právních předpisů EU. Zákonnou povinností je, aby každý majitel septiku nebo domovní čistírny odpadních vod, který vypouští odpadní vody do vod povrchových nebo podzemních, měl platné povolení k tomuto vypouštění odpadních vod.

Při povolování vypouštění odpadních vod do vod povrchových ze zdrojů znečištění do 50 EO postupuje vodoprávní úřad přiměřeně podle nařízení vlády č. 61/2003 Sb. (§ 9 odst. 1 tohoto nařízení).

Podle § 38 odst. 3 vodního zákona je vodoprávní úřad povinen při stanovování podmínek v povolení k vypouštění přihlížet k nejlepším dostupným technologiím. Výraz "přihlížet" neznamená vždy striktně vyžadovat nejnovější či nejmodernější technologii v oblasti zneškodňování odpadních vod, ale je třeba zvolit efektivní řešení (jak z hlediska technického tak ekonomického) podle konkrétních požadavků na jakost povrchových nebo podzemních vod v dané lokalitě.

Vyčištěné odpadní vody ze zařízení (z DČOV nebo ze septiku) lze vypouštět třemi různými způsoby:

  1. přímo do vod povrchových v případě jeho umístění nedaleko vodního toku,
  2. nepřímo (průsakem) do vod podzemních, např. zasakováním prostřednictvím trativodu (trativod může být konstrukčně uspořádán např. jako potrubí z drenážních trubek),
  3. přímo do kanalizace, ale pouze v případě, že tato kanalizace není zakončena ČOV (viz. § 18 odst. 4 zákona o vodovodech a kanalizacích č. 274/2001 Sb.).

Jsou-li odpadní vody vypouštěny do kanalizace (bod 3), nepotřebuje vlastník zařízení povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových nebo podzemních; musí splňovat požadavky kanalizačního řádu, respektive správce kanalizace. K vypouštění odpadních vod, které k dodržení nejvyšší míry znečištění podle kanalizačního řádu vyžadují předchozí čištění, je podle § 18 odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizacích č. 274/2001 Sb. třeba povolení vodoprávního úřadu. Vodoprávní úřad může povolení udělit jen tehdy, bude-li zajištěno vyčištění těchto vod na míru znečištění odpovídající kanalizačnímu řádu.

Jsou-li odpadní vody vypouštěny do vod povrchových nebo podzemních (bod 1) a 2)), musí mít majitel zařízení povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových či podzemních, které se vydává k místu odtoku ze zařízení.

Pokud jde o DČOV, lze povolit jednu společnou až pro 50 EO, bez ohledu na počet připojených domácností.

Centralizace čištění odpadních vod je v zájmu ochrany vod.

Některé typy DČOV jsou vybaveny tzv. záchytnými jímkami, ze kterých je akumulovaná voda používána k zalévání. Voda vypouštěná do záchytných jímek je vodou odpadní (§ 38 odst. 1 vodního zákona) a pokud může kontaminovat vody podzemní a případně následně i vody povrchové (sklon terénu, geologické složení), mělo by být na její rozstřik vodoprávním úřadem vydáno povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních. Záchytné jímky jsou přímou součástí DČOV a vodoprávní úřad v tomto případě vydává povolení k vypouštění odpadních vod k místu odtoku rozlévané vody ze záchytné jímky.

V povolení k vypouštění ze zařízení pro individuální čištění musí být uvedeny všechny náležitosti podle § 3f vyhlášky č. 432/2001 Sb.

(V termínu září 2007 by měla být dokončena novela zmíněné vyhlášky č. 432/2001 Sb., ve které by měl být mimo jiné zúžen výčet dokladů požadovaných pro vydání povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových nebo podzemních pro potřeby jednotlivých občanů (domácností). Vzhledem k této skutečnosti doporučujeme přednostně vyřizovat žádosti o prodloužení stávajících povolení.)

Náležitosti povolení

V povolení nesmí chybět:

a) parametry týkající se množství a jakosti vypouštěných odpadních vod:

  • v případě množství musí být uveden u septiku průtok maximální v l/s, denní v m3/d a roční v m3/rok, u DČOV průměrný a maximální průtok v l/s, denní průtok v m3/d, roční průtok v m3/rok.
  • V případě emisních limitů znečištění odpadních vod je u septiků nutné uvést maximální hodnoty "m" (mg/l) pro ukazatele BSK5 a NL.
  • V případě nových povolení je vhodné stanovit emisní limit i pro ukazatel CHSK.
  • Pro BSK5 a NL doporučujeme stanovit nejvýše hodnotu m = 80 mg/l.
  • Pro CHSK doporučujeme stanovit nejvýše hodnotu m = 220 mg/l.
  • Stanovení přípustné hodnoty "p" je v případě septiků nadbytečné.
  • V případě emisních limitů znečištění odpadních vod je u DČOV nutné uvést přípustné hodnoty "p" a maximální hodnoty "m" (mg/l) pro ukazatele BSK5, CHSK a NL.
  • Pro BSK5 doporučujeme stanovit nejvýše hodnoty p = 40 a m = 80 mg/l.
  • Pro NL doporučujeme stanovit nejvýše hodnoty p = 50 a m = 80 mg/l.
  • Pro CHSK doporučujeme stanovit nejvýše hodnoty p = 150 a m = 220 mg/l.

b) stanovení roční četnosti odběrů vzorků vypouštěných odpadních vod pro sledování jejich znečištění:

  • maximální stanovená četnost odběrů by měla pro DČOV být 4krát za rok, přičemž za dostatečnou považujeme četnost odběrů 2krát za rok, a to typem vzorku A (dvouhodinový vzorek).
  • U DČOV, u které uživatel prokáže, že má zabezpečený odborný dohled nad DČOV (např. pravidelné servisní služby či prohlídky poskytované výrobcem) a že u této DČOV proběhla zkouška typu tak, že třída zařízení (emisní parametry) vyhovuje požadovaným emisním limitům, je možné snížit četnost odběrů až na jeden za rok.
  • V případě septiku je dostatečné měření jednou až dvakrát ročně, a to typem vzorku A (dvouhodinový vzorek).
  • Odběr vzorku a jeho vyhodnocení musí provést akreditovaná laboratoř. Jejich seznam je zveřejněn ve Věstníku MŽP 04/2006.
  • Další náležitosti požadované § 38 odst. 3 vodního zákona a také nařízením vlády č. 61/2003 Sb. (v případě vypouštění do vod povrchových).

B) Povolování vypouštění odpadních vod do vod povrchových nebo podzemních ze zdroje znečištění nad 50 EO

Pro zdroje znečištění nad 50 EO lze povolit pouze vypouštění odpadních vod do vod povrchových.

Vzhledem k tomu, že v návrhu novely nařízení vlády č. 61/2003 Sb., která by měla nabýt účinnosti k 1. červenci 2007, dochází k posunu termínu pro stanovení emisních limitů kombinovaným přístupem z 1.1.2008 na 1.1.2010, bylo by vhodné, aby se vodoprávní úřady snažily maximálně využít možnosti prodloužit stávající povolení, která zanikají k 1.1.2008 podle článku II zákona č. 20/2004, alespoň do roku 2010.

Nejvíce žadatelů o povolení k vypouštění do vod povrchových bude pravděpodobně mezi aglomeracemi do 500 EO.

Může zde nastat několik specifických případů:

  1. Obec má kanalizaci pro veřejnou potřebu, která odvádí z jednotlivých nemovitostí zcela nečištěné odpadní vody prostřednictvím kanalizačních přípojek. Tato kanalizace musí být podle závazků ČR vůči EU (směrnice Rady 91/271/EHS) zakončena mechanicko-biologickou čistírnou odpadních vod, která splňuje požadavky nařízení vlády č. 61/2003 Sb.

    Nelze povolit vypouštění nečištěných odpadních vod do vod povrchových.

    V případě, že čistírna nevyhovuje požadavkům nařízení vlády č. 61/2003 Sb. a je nutná její rekonstrukce nebo je ve fázi výstavby, může vodoprávní úřad postupovat podle § 38 odst. 9 vodního zákona nebo prodloužit stávající povolení na nezbytně nutnou dobu.

  2. Obec má tzv. sběrný systém - nejčastěji to bývá původní dešťová kanalizace (vybudovaná v tzv. akci "Z"), do které jsou zaústěny pouze vyčištěné odpadní vody ze zařízení pro individuální čištění (septiky a domovní čistírny odpadních vod). Tato kanalizace nesmí být zakončena čistírnou odpadních vod. Je-li zaústěna do vod povrchových, vodoprávní úřad vydá povolení k vypouštění do vod povrchových, ve kterém stanoví požadavky na vypouštění na základě znalosti místních podmínek a jakosti vody v toku.

  3. Neřeší-li obec zneškodňování odpadních vod centrálně a v dostupné vzdálenosti od obce není vodní tok, je třeba zajistit zneškodňování odpadních vod z jednotlivých nemovitostí individuálně vzhledem k tomu, že vypouštění akumulovaných odpadních vod z obce do vod podzemních není možné podle § 38 odst. 4 vodního zákona povolit.

    Pokud jsou odpadní vody v obci shromažďovány prostřednictvím obecní kanalizace, je v souladu s vodním zákonem nutné např. tyto vody na konci kanalizace akumulovat a následně likvidovat na nejbližší čistírně odpadních vod nebo tuto kanalizaci prodloužit až k nejbližšímu vodnímu toku.

V případě, že obec započala s řešením (má alespoň zpracovanou projektovou dokumentaci) centrálního zneškodňování odpadních vod (např. výstavba, rekonstrukce či rozšíření kanalizace a ČOV), může vodoprávní úřad opět postupovat dle § 38 odst. 9 vodního zákona (v případě vypouštění do vod povrchových).

 
 
Reklama