Nejnavštěvovanější odborný portál pro stavebnictví a technická zařízení budov

Města s „chytrou“ vodou

Vodovodní systémy budoucnosti budou muset být velmi přizpůsobivé a co nejvíce soběstačné a nezávislé, a tím pádem také schopné co nejpružněji reagovat na nečekané události i spotřebitelské nároky.

Voda ve městě. Miláno, foto redakce
Voda ve městě. Miláno, foto redakce

Mezinárodní asociace pro vodu (IWA) proto vypracovala soubor principů pro města, která chtějí „chytře“ hospodařit s vodou. Principy mají za cíl především inspirovat městská zastupitelstva, správce vodovodních sítí, ale i jednotlivé obyvatele měst, aby se společně pokoušeli vyhledávat řešení těch výzev, které nakládání s vodou ve městech obecně představuje, a také aby zaváděli strategie tzv. chytré vody, neboť to ve výsledku otevře cestu vývoji přizpůsobivých a zároveň odolných měst.

Principy měst s „chytrou“ vodou

Je potřeba pochopit, že města, která se snaží mít soběstačné zdroje i způsob hospodaření s vodou, jsou ta, která jsou spravována komunitami jednajícími v souladu s principy ,chytré‘ vody,“ říká Corinne Trommsdorffová z IWA. „Taková města mají zavedena dobrá protipovodňová opatření i ošetřena krizová řešení pro případ velkého a dlouhotrvajícího sucha a své zdroje pitné vody dobře chrání. Jsou  to města postavená s velkou citlivostí vůči vodním zdrojům,“ dodává.

Principy je ovšem jednodušší sepsat na papír než uvádět do praxe. Vybudovat město, které „chytře“ nakládá s vodou, trvá dlouho.  Je za tím složitý proces, skrývající často nejasné, a tudíž nelehko splnitelné požadavky, kvůli nimž se na zavádění „chytrých“ způsobů nakládání s vodou mohou jednotliví obyvatelé podílet jen velmi málo. Když se to ale pak podaří, je krásné v takových městech žít. Jsou pokroková, sociálně silná, inspirující, kreativní a vzkvétá tu kultura.

Principy pro města s „chytrou“ vodou definují čtyřstupňový postup, kdy každý stupeň umožňuje postoupit ke stupni následujícímu, aniž by mohl být přeskočen. K tomu, aby město došlo až na konec této čtyřstupňové cesty, je zapotřebí spolupráce jak soukromých, tak veřejných sektorů, jež se na řízení města podílejí.

Nejdůležitější je spolupráce napříč sektory

Principy hovoří jednoznačně ve prospěch konzistentního přístupu k trvale udržitelnému nakládání s vodou ve městech a k tomu je nezbytně zapotřebí společná práce přinejmenším odborů životního prostředí a zemědělství, energetického sektoru i odboru pro nakládání s odpady.

Národní ekonomiky stojí na silných městech,“ říká David McLachlan ze zastupitelstva australského Brisbane a příznivec zmíněných principů. „Pokud města chtějí dále prosperovat a být připravená pro případ nejrůznějších krizí a nedostatků, musejí mít velmi dobře fungující systém na získávání vody i nakládání s ní. V našem podnebí je to obzvášť důležité, neboť musíme počítat s dlouhými obdobími sucha, kdy s vodou musíme obrovsky šetřit,“ říká.

Stav vody ve městech je závislý na rozhodnutích učiněných v jiných sektorech a naopak

Podle tvůrců principů je zásadní, aby voda byla uznána coby klíčový faktor trvale udržitelného růstu měst. Corinne Trommsdorffová znovu zdůrazňuje, že zásadní pro to, abychom v budoucnu mohli žít v městech s „chytrou“ vodou, je právě spolupráce napříč všemi sektory, které mají výstavbu a chod měst na starosti.
Je důležité uvědomovat si, že mnohá rozhodnutí, která se vody ve městech prvotně vůbec netýkají, na ni přesto mají nakonec nějaký dopad,“ připomíná.

Osvěta je stejně důležitá jako spolupráce

Stejně tak důležitá, jako je spolupráce napříč řídicími sektory, je podle představitelů IWA i osvěta, již je nutné šířit mezi širokou veřejností. Je to koneckonců právě veřejnost, která vkládá svoji důvěru v to, že zastupitelstva měst se postarají o dostatek pitné vody i o správné hospodaření s ní.

My jsme například učinili obrovské pokroky v hospodaření s vodou v 59 okrscích lyonské metropole i v protipovodňových opatřeních pro případ rozvodnění Rhõny, ale osvěta mezi širokou veřejností nám  tu stále pokulhává,“ říká Elisabeth Sibeudová, vedoucí vodohospodářského odboru města francouzského města Lyon.
Lidé potřebují rozumět výzvám, které voda ve městě přináší, aby se sami mohli podílet na lepším nakládání s ní.“
Je přesvědčena, že pokud budou obyvatelé měst o situaci s vodou dostatečně a správně informováni, zamyslí se nad ní pokaždé, když otočí kohoutkem nebo se půjdou vysprchovat, a přirozeně začnou s vodou hospodařit zodpovědněji. To ušetří jak vodní zdroje, tak jejich peněženky.

Moderní technologie, například prostřednictvím aplikací v mobilních telefonech, by se pak mohly ve městech s „chytrou“ vodou postarat o to, aby lidé měli průběžný přehled o tom, kolik vody a na co spotřebovávají právě v okamžiku, kdy spláchnou anebo otočí kohoutkem. Už při plánování by se mělo myslet na integrované vodovodní systémy.

Zavádění integrovaných vodovodních systémů by městům přineslo mnoho dalších výhod

Takovým typickým příkladem je tzv. bouřková voda, kdy se v rámci jejího zachytávání budují parky i vysazuje zeleň podél ulic a silnic, což všechno přirozeně snižuje riziko zaplavení města při vysokých stavech hladin řek. Zachycená voda se pak dá použít na zavlažování nejen okrasné zeleně, ale i městských zahrad, kde si lidé mohou pěstovat vlastní zeleninu.
Z pohledu spolupráce napříč sektory by pak voda mohla sdílet společné potrubí a vedení například s elektřinou a telefonem, čímž by město opět ušetřilo velké finanční částky i mnohé zbytečné stavební zásahy. Vyčištění vodních toků ve městech poskytne prostor pro nábřeží, kde se lidé mohou scházet a procházet, zatímco budovy mohou být navrhovány tak, aby spotřebovávaly méně vody, zachytávaly dešťovou vodu, recyklovaly šedou odpadní vodu a produkovaly energii z organického odpadu.

Zajímavá data z průzkumů s HDV

Zajímavostí jsou data, která přinesly průzkumy hospodaření s vodou ve 48 vybraných městech, předcházející sestavení principů. Ukázalo se, že množství vyčištěné odpadní vody stouplo na 90 % v roce 2012 oproti 82 % v roce 1990, zatímco spotřeba v domácnostech na hlavu klesla mezi lety 2000 a 2012 o 20 %. Avšak více než 90 % z pozorovaných měst zmiňovalo stárnoucí či úplně chybějící vodovodní infrastrukturu, což by v budoucnu mohlo ohrozit jak dodávky vody jako takové, tak její kvalitu a tím potažmo i zdraví obyvatel.

 
 
Reklama