Nejnavštěvovanější odborný portál pro stavebnictví a technická zařízení budov

Světový den vody 22.3.

Zajištění pitné vody a základní hygieny pro všechny lidi na světě do roku 2015 je jeden z rozvojových cílů tisíciletí. Podle všeho se však nepovede ho splnit. Dostatečný přístup k pitné vodě se definuje jako dostupnost nejméně 20 litrů vody na osobu a den ze zdroje vzdáleného do 1 km od místa bydliště.

Světový den vody byl určen na 22. březen, od roku 1993. Spojené národy tento den navrhly v roce 1992 v rámci Agendy 21 na jednání UNCED v Rio de Janeiru, v Brazílii. Důvodem je skutečnost, že na světě více jak miliarda lidí trpí nedostatkem pitné vody, nemá přístup k vodě. Propagace agentur UN a nevládních organizací věnujících se problémům spojeným s vodou je zaměřena na čistotu a ochranu vod a jejich šetření. Kromě toho je každým rokem zpracováváno určité specifické téma.

V letošním roce je tématem Voda pro města: Reakce na výzvu měst World Water Day 2011



Na aktivitách podporujících ochranu vodních zdrojů země a Světový den vody se podílí mnoho organizací jako FAO, UNESCO, WHO, UNICEF a další.

Na zeměkouli je 1,4 miliardy km2 vodní plochy, ale 97,5 % této vody je příliš slané na to, aby se dala použít jako pitná nebo na zavlažování. Jen 0,26 % připadá na jezera a řeky, z kterých bereme vodu na zavlažování a pro naši potřebu.
Na světě je 1,1 miliardy lidí, 18 % světové populace, kteří mají obtížný přístup k pitné vodě. 2,6 miliardy lidí nemá kanalizaci. Každý týden umírá podle odhadů 42 000 lidí na nemoci způsobené nedostatkem pitné vody.

DELPHIN STUDIE, jejíž závěry byly předneseny na ISH ve Frankfurtu n/M. v roce 1999 a jíž zpracovávalo 45 expertů za 4 kontinentů, se nazývala: Technologie vody v r. 2010.
Studie předpokládá následující skutečnosti:

  • snížení spotřeby na 60 l/os. den
  • 24 % teplé vody decentrálně z OZE
  • každá 7. novostavba v Evropě a USA vybavena zařízením na využití provozní vody (úprava dešťové a odpadní vody)

Technologie vody z pohledu ekonomů. Tzv. KODAŇSKÝ KONCENSUS z května 2004, jehož zadavatelem byla dánská vláda a časopis The Economist, obsahuje hodnocení ekonomů, kteří dostali pro řešení problémů lidstva pomyslných 50 miliard dolarů a měli seřadit programy pro řešení problémů na světě podle nákladů a výnosů.
Jejich hodnocení dopadlo následovně:
1. choroby - léčba a prevence AIDS
2. podvýživa - distribuce potravinových doplňků
3. obchod - liberalizace trhů
4. choroby - léčba a prevence malárie
5. podvýživa - vývoj nových zemědělských technologií
6. voda, odpad - vodovodní technologie pro domácnost
7. voda, odpad - odpad a dodávky vody na místní úrovni
8. voda a odpad - výzkum lepšího využití vody při výrobě potravin
9. vládnutí - snížení nákladů na založení firmy
...
15. podnebí - ekologická daň na CO2
16. podnebí - Kjótský protokol
Body 1-4 jsou velmi dobré, programy do 9 místa dobré, 10-13 místo uspokojivé, více než 14 špatné.

EVROPSKÁ VODNÍ CHARTA
(vyhlášená 6. května 1968 ve Štrasburku) I. Bez vody není života. Je drahocenná a pro člověka ničím nenahraditelná.
II. Zásoby sladké vody nejsou nevyčerpatelné. Je proto nezbytné tyto zásoby udržovat, chránit a podle možnosti rozhojňovat.
III. Znečištění vody způsobuje škody člověku a ostatním živým organismům, závislým na vodě.
IV. Jakost vody musí odpovídat požadavkům na různé způsoby jejího využití, zejména musí odpovídat hodnotám lidského zdraví.
V. Po vrácení použité vody do zdroje nesmí tato voda zabránit dalšímu použití zdroje pro veřejné i soukromé účely.
VI. Pro zachování vodních zdrojů má zásadní význam rostlinstvo, především les.
VII. Vodní zdroje musí být zachovány.
VIII. Příslušné orgány musí plánovat účelné hospodaření s vodními zdroji.
IX. Ochrana vody vyžaduje zintenzivnění vědeckého výzkumu, výchovu odborníků a informování veřejnosti.
X. Voda je společným majetkem, jehož hodnota musí být všemi uznávána. Povinností každého je užívat vodu účelně a ekonomicky.
XI. Hospodaření s vodními zdroji by se mělo provádět v rámci přirozených povodí a ne v rámci politických a správních hranic.
XII. Voda nezná hranic, jako společný zdroj vyžaduje mezinárodní spolupráci.

V ČR nám připadá problém nedostatku vody mnohdy vzdálený, ale v rámci EU se již jedná o problém, na který upozorňuje např. čtvrtá zpráva Komise o hospodářské a sociální soudržnosti (KOM(2007)0273), která označuje změnu klimatu, zejména sucho a nedostatek vody, za jeden z nových úkolů s dalekosáhlými územními důsledky, který musí politika soudržnosti vyřešit, protože již postihla 11 % obyvatelstva a 17 % území EU. Se suchem se nyní nejvíce potýkají jižní části Evropy, třeba země jako Itálie, Španělsko či Řecko.

Zpráva o řešení problému nedostatku vody v EU

Situace v EU ve světovém kontextu.

Nyní se v Evropě ustálila spotřeba vody na cca 150 l/os/den zatímco v Severní Americe je spotřeba stále 300 l/os/den. Vědomí omezených zdrojů v některých regionech a lepší management vodních zdrojů s principy udržitelného rozvoje vede k lepší kontrole spotřeby vody v budovách.

Rozdílná řešení – používání úsporných zařízení nebo používání dešťové vody jsou řešení běžná, shodná pro všechny regiony s různým procentem uplatnění. Novinkou je znovuvyužití vyčištěné odpadní vody a to nejen z pohledu technického, ale i legislativního. Tato oblast je v různých regionech také různě přijímána. Například v Německu je řešení již využíváno, ve Francii panuje obava zdravotních úřadů. V ČR se jedná zatím o první kroky, technologie již na trhu existuje.

Situace zdrojů vody v ČR

Situace v ČR je v poměru ke světu relativně příznivá. Kvalitní pitnou vodou je u nás zásobováno více než 87 % obyvatel, na kanalizace je napojeno 75 % populace. Za posledních 12 let se podařilo zásadním způsobem snížit znečištění vypouštěné do našich řek a prakticky eliminovat výskyt nejhorší třídy kvality vody.

Od roku 1990 došlo ke snížení odběrů vody v zemědělství o 88 %, v průmyslu o 47 % a v energetice o 49 % a pro potřebu veřejných vodovodů o 35 %. Průměrná denní potřeba pitné vody v domácnostech na jednoho obyvatele poklesla jednak díky plošně zaváděnému měření a pak také ceně podložené skutečnými náklady na současnou úroveň 109 litrů. To je plně srovnatelné se stavem v těch nejvyspělejších zemích.

Mezi setrvávající problémy je třeba počítat plošné znečištění, vysoká je míra mikrobiálního znečištění našich povrchových vod i výskyt kontaminace nebezpečnými látkami. V řadě vodních nádrží kvalitu vody nepříznivě ovlivňuje vysoký obsah živin a následná produkce řas a sinic.

Za mezní hodnotu se považuje množství 1700 m3 obnovitelné vody na osobu a rok. „Pokud ukazatel vykazuje hodnoty menší než 1000 m3 ročně, je třeba počítat již s vážnými problémy. Pro úplnost můžeme dodat, že objem průměrného, přirozeně obnovitelného odtoku v ČR připadající na jednoho obyvatele čítá asi 1500 m3 na rok, což je výrazně nižší než celosvětový průměr. Z toho vyplývá, že Česká republika se řadí do kategorie těch zemí, které mohou být již relativně více citlivé na projevy dlouhotrvajícího extrémního sucha.“

Podle průzkumu celosvětově působící organizace Aquastat mají v porovnání s ČR nižší zásoby podzemní vody na obyvatele v Evropě již jen Litva, Belgie, Kypr, Lucembursko a Malta. Tato situace je důsledkem nerovnoměrností srážek a nyní častých přívalových dešťů, které se nestačí vsáknout. V posledních letech sice v Česku spadne přibližně stejné množství srážek, ale v průběhu roku jsou jinak rozložené. Zatímco povrchová voda se dá zachycovat v přehradách, podzemní voda je závislá čistě na počasí. Pro doplnění podzemních vod jsou rozhodující časté zimní srážky, v posledních letech však převažují přívalové jarní a letní deště.


Podíl zdrojů vody podle Vodárenství.cz



LETOŠNÍ SVĚTOVÝ DEN VODY

V úterý 22. března v 16.30 hod. v Praze na Václavském náměstí, na pěší zóně před prodejnou New Yorker, pořádá Unicef akci Připojte se k nám a pomozte nám vytvořit „nejdelší frontu na záchod“!

Tradičním cílem výletů na Světový den vody je i PODOLSKÁ VODÁRNA

1.ledna 1922 vešel v platnost zákon o vytvoření takzvané Velké Prahy a pražský magistrát se proto rozhodl, že nechá vybudovat novou velkokapacitní filtrační vodárnu. Volba místa padla na podolský břeh Vltavy. Projektantem byl velice šťastně zvolen dr. ing. arch. Antonín Engel (1879-1958). Jeho účast povýšila stavbu na evropskou úroveň nejen po technické, ale i umělecké stránce. K výpočtům konstrukcí byla vyžádána spolupráce ing. Františka Kloknera a ing. Bedřicha Hacara. Stavba byla realizovaná v letech 1925-1929 firmou Kress a.s. Praha.

Zamýšlený stavební program byl splněn pouze z poloviny. Město však žíznilo dál. Proto se počátkem padesátých let minulého století přikročilo k dokončení původního záměru. Na volném pozemku na jižní straně, byla postavena druhá filtrační stanice podle původního návrhu arch. Antonína Engela.

Zhruba po třiceti letech tak došlo k výstavbě dalšího objektu stejného architektonického výrazu a oba se spojily v jeden organický celek. I nová budova byla osazena moderními technologiemi a se svou starší kolegyní spojena potrubním mostem.

V nedávné době modernizovaný podolský vodárenský kolos, který nabírá vodu z Vltavy, a mnoha, jak mechanickými, tak chemickými způsoby ji čistí, je funkční pražskou rezervou, pokud by se z různých důvodů něco stalo s dodávkou pitné vody ze zdrojů Kárané a Želivka. Nyní dodává vodu, která se s uvedenými zdroji mísí. Nad střední částí jižní budovy Podolské vodárny se vypíná mohutná 45 m vysoká věž obdélníkového půdorysu. Menší věžičky v rozích slouží jako schodišťové.

Prohlídka z věže Podolské vodárny

MUZEUM PRAŽSKÉHO VODÁRENSTVÍ V PODOLÍ

Historie muzea

Expozice Muzea pražského vodárenství se nachází v objektu staré filtrace vodárny Podolí v Praze 4. Tato nová expozice byla otevřena v roce 1997. Muzeum bylo poprvé zpřístupněno veřejnosti v roce 1952 v suterénních místnostech budovy na Národní tř. 13 v Praze 1. Otevření celé expozice předcházela práce několika vodárenských generací. Základem muzea byly exponáty, který bylo použito v expozici pražského vodárenství na Jubilejní výstavě konané roku 1891 v Praze, uspořádané Ing. Václavem Feiglem. Po ukončení výstavy byl materiál uložen do depozitáře a tehdejší vodárenští technici v čele s Ing. Josefem Bubákem pokračovali v dalším shromažďování vodárenských památek.

Zásluhou této činnosti bylo, že při výstavě konané v Praze roku 1937 sdružením "Plyn, voda a zdravotní technika", byla vodárenská expozice nejobsáhlejší. Zájem o sbírání dokumentů a artefaktů nepolevil ani v dalším období. Tato činnost vyvrcholila výstavou "600 let pražského vodovodu" uspořádané v roce 1948 v budově ředitelství Vodáren hl. m. Prahy na malostranské Kampě. Výstava měla mimořádný ohlas, a proto byla provedena její půlroční reinstalace v prostorách Národního technického muzea v

Praze na Letné.

Když byla ředitelství Vodáren hl. m. Prahy přidělena budova v Praze 1 na Národní tř., byly adaptovány suterénní prostory pro stálou výstavu pražského vodárenství. Adaptací byli pověřeni arch. Vratislav Majer a stavitel František Duda, instalací výstavy pak Otta Müller. Expozice byla slavnostně otevřena 26. června 1952 za účasti pražského primátora. Sbírky byly nadále průběžně doplňovány a zpracovávány. Návštěvnost z domova i z ciziny stále stoupala.

Suterénní prostory postupně chátraly, a proto vyvstala nutnost zajistit důstojnější podmínky pro instalaci unikátních sbírek. V roce 1992 začala generální rekonstrukce staré filtrace vodárny v Podolí, stavby arch. Antonína Engela z 20. let tohoto století. Ve volném místě, které vzniklo po vybourání starého chemického hospodářství, byly vybudovány prostory pro novou expozici s nezbytným zázemím. Progenerálního projektanta Hydroprojekt a.s. Praha vypracoval projekt nového interiéru tým architektů ČVUT Navrátil - Páv - Frýdecký. V březnu 1996 byla celá výstavba interiéru dokončena.

Muzejní expozice

Prostor muzejní expozice je dvouúrovňový o celkové ploše cca 800 m2 s depozitáři, pracovnami a přednáškovým sálem pro cca 40 návštěvníků. Interiér filtrační stanice je od výstavních prostor oddělen skleněnou stěnou a tak se návštěvníkům naskytne neuvěřitelný výhled do Engelovy "katedrály" s fungujícími filtry. Bezbariérové řešení zajišťuje přístupnost i pro tělesně postižené návštěvníky.

Scénář expozice vypracoval vedoucí podnikového archivu a muzea Jaroslav Jásek ve spolupráci s archivářkou Magdalenou Undasovou a fotografem Jaroslavem Benešem. Architektonické řešení expozice velmi citlivě k nově vytvořenému interiéru vyprojektoval Ing. arch. Martin Tröster, grafické řešení navrhl ak. mal. Jiří Hanžlík. Instalační práce byly dokončeny na počátku září 1997. Celá expozice zachovává chronologické členění historického vývoje pražského vodárenství od prvních soukromých vodovodů z 12. století, přes vltavské vodárny renesančního období a vodárenské snahy konce 19. století, až po současné zásobování hl. m. Prahy vodou. Poprvé je vystaven originál čerpacího stroje klatovské vodárny z roku 1830, vodovodní potrubí z antického období, část hradního vodovodu z doby Rudolfa II. a řada dalších exponátů. Trojrozměrné předměty doplňuje řada kopií unikátního a dosud nevystavovaného archivního materiálu a množství historických fotografií. Velmi cenné jsou sbírky druhů vodovodního potrubí, uzavíracích elementů a další historických přístrojů a nástrojů. Samostatně je prezentována unikátní sbírka vodoměrů.



Zdroje:
English Synopsis
World Water Day - March 22nd

Sufficiency of drinking water and basic hygiene for all the people of the world till 2015 is one of the development objectives of the millenium. But it seems that it won't be realized. Sufficient availability of drinking water is defined as 20 litres of water per person and day at least. The source must be maximum 1 km away from the place of living.