Nová metodická doporučení ke kvalitě vody
Státní zdravotní ústav (SZÚ) vydal několik metodických doporučení týkajících se kvality vody. Netýkají se pouze stavu pitné vody, ale například i vody na koupalištích či hodnot přípustného znečištění odpadních vod. Společně se zástupci SZÚ provedeme krátkou letní rekapitulaci a podíváme se do nově otevřené laboratoře.
„Léto je v plném proudu a množí se dotazy týkající se kvality vody. I to je jeden z důvodů, proč je třeba připomínat naše metodická doporučení a dále zkoumat kvalitu a jakost vody, identifikovat a stanovovat kontaminující látky,“ podotýká Filip Kotal v nové laboratoři Centra zdraví a životního prostředí SZÚ otevřené v červenci letošního roku a určené především pro účely státního zdravotního dozoru a státní správy pro stanovení nově se objevujících kontaminant pitné vody a vody ke koupání. Aktuální projekt Filipa Kotala a jeho týmu reaguje na vydání směrnice EU 2020/2184 o jakosti vody určené k lidské spotřebě, která zavádí nové požadavky na stanovení dalších objevujících se kontaminantů v pitné vodě a s tím související nové povinnosti v oblasti řízení rizik.
Zpřísněné evropské směrnice a nové ukazatele jakosti
Za první jednotnou směrnici pro pitnou vodu s vydáním v roce 1980 lze označit směrnici Rady 80/778/EHS; následně pak směrnici 98/83/ES a poté již zmíněnou evropskou směrnici EU 2020/2184, která zahrnuje asi největší množství změn pro celý obor vodárenství. Týká se to především změn v oblasti managementu rizik, systému zásobování pitnou vodou, vyhodnocování ztrát vody a v neposlední řadě také samotného posuzování kvality pitné vody. Další z novinek jsou seznamy sledovaných látek a sloučenin vzbuzujících obavy pro vodu určenou k lidské spotřebě, takzvaný watch list, či povinnost odborného posuzování systému zásobování vodou i pro části povodí, a to včetně vytvoření metodického postupu pro zpracování rizikové analýzy.
„Oproti původní směrnici z roku 1998 zavádí nová směrnice i některé nové ukazatele jakosti pitné vody, například látky typu PFAS, patřící do kategorie mikropolutanty. Nové požadavky vycházející z evropské směrnice budou muset být zavedeny do české legislativy a po uplynutí přechodného období rovněž uplatňovány v praxi. Kromě ukazatelů, které budou nově zapracovány do zákonných požadavků, jsou další polutanty, které jsou sledovány s obezřetností, jako jsou například mikroplasty či rezidua léčiv,“ vysvětluje Filip Kotal a dodává, že právě za tímto účelem byla nová laboratoř SZÚ vybudována.
Metodická doporučení a metodické příručky
V nově vybudované laboratoři Centra zdraví a životního prostředí SZÚ se nyní v rámci aktuálního projektu stanovuje obsah perfluorovaných látek (PFAS) ve vodě a připravují se studie a metodická doporučení. Aktuálně je to například Metodická pomůcka k posouzení rizik vnitřních vodovodů z hlediska rizika olova v pitné vodě k provedení § 3d zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů, dále Metodické doporučení pro bezpečný provoz interaktivních městských vodních prvků, vodních hřišť a parků či Stanovení hygienických požadavků na recyklovanou vodu využívanou v budovách a městských vodních prvcích.
Mezi hlavní nástroje považují v SZÚ vydání komplexní metodické příručky s názvem Základy senzorické analýzy a managementu pitné vody, první svého druhu v České republice. „Publikace vedle úvodu a metodické části zaměřené na senzoriku vody dále obsahuje přehled hlavních zdrojů a příčin senzorických problémů pitné vody a nejčastějších chemických látek spojených s nepříjemným pachem a chutí vody (kolo pachů a chutí), metodické doporučení pro šetření stížností spotřebitelů a přehled možných nápravných opatření podle příčin,“ uvádí jeden z autorů František Kožíšek, vedoucí Národního referenčního centra pro pitnou vodu SZÚ a dále doporučuje důležité výzkumné projekty, které jsou součástí publikace – například projekt nazvaný Kohoutkovou nebo balenou: Bariéry a motivace konzumace pitné vody, řešený v období 7/2020 až 12/2023 s cílem zlepšení senzorických vlastností pitné vody vytvořením metodických nástrojů pro provozovatele vodovodů a laboratoře, které provádějí senzorické analýzy vody, včetně konkrétních opatření.
Foto: SZÚ
Nově se vyskytující kontaminant pitné vody a vody ke koupání
Širokou škálu kontaminantů dělí v laboratoři SZÚ zpravidla na biologické (bakterie, viry, paraziti), chemické (těžké kovy, pesticidy, ropné látky), živiny (dusičnany, fosforečnany), farmaceutické (zbytky léčiv) a radioaktivní (radon, uran)). K této široké škále postupně přibývají další nebezpečné látky, nicméně předpokládá se, že pro jejich eliminaci bude možné plně využít nové rozvíjející se technologie, zejména membránové a filtrační, s využitím nanomateriálů či nanotechnologií. Zřejmá je snaha vyřešit záchyt kontaminantů již v zárodku, tedy na mstě samém, u znečišťovatelů. Napomoci by tomu měla i novela vodního zákona č. 254/2001 Sb., s účinností od 1. srpna 2024, která zavádí kontinuální sledování vypouštěných odpadních vod od vybraných znečišťovatelů a zřizuje digitální registr, zavádí též zvýšení pokut pro původce havárií.
Hlídání kvality vody je ve Státním zdravotním ústavu (SZÚ), potažmo v nové laboratoři, jedním z nejdůležitějších úkolů. Prevence a monitorování její kvality jsou klíčovými aspekty ochrany veřejného zdraví a životního prostředí. Aktuální projekt, jehož hlavním řešitelem je Filip Kotal, reaguje na plnění evropské směrnice EU 2020/2184, která zavádí nové požadavky na stanovení dalších objevujících se kontaminantů a s tím související nové povinnosti v oblasti řízení rizik.
A co jsou to látky PFAS (Perfluorované a polyfluorované alkylové látky) a čím mohou být nebezpečné? Filip Kotal je ve své prezentaci představuje jako látky, které mají zcela výjimečné fyzikální a chemické vlastnosti. Známé jsou především v souvislosti s použitím teflonu, ale najdeme je i v papírových obalech na potraviny, v outdoorovém oblečení nebo v kobercích; jsou součástí aditiv hasicích pěn a hydraulických tekutin, používají se při produkci pokovených předmětů, polovodičů, elektronického a fotografického vybavení, v mazivech, barvách a kosmetice. Evropská agentura pro životní prostředí EEA (European Environment Agency) ve svých materiálech uvádí, že představují skupinu široce používaných uměle vyrobených chemických látek, které se v průběhu času hromadí v lidském těle a životním prostředí. Jsou známy jako takzvané „chemické látky navždy“, neboť jsou v našem životním prostředí a tělech extrémně perzistentní. Mohou vést ke zdravotním problémům, například poškození jater, onemocnění štítné žlázy, obezitě, neplodnosti a rakovině.
Zmíněné směrnice a právní předpisy na TZB-info
Zmíněná metodická doporučení na portálu SZÚ
