Nejnavštěvovanější odborný web
pro stavebnictví a technická zařízení budov
estav.tvnový videoportál

Největší intenzita reprodukce legionelly nastává při 37–42 °C. Jak ji nejlépe vymýtit?

Legionella (předně druh Legionella pneumophila) způsobuje legionelózu, respirační onemocnění, jehož projevy jsou velmi podobné jiným druhům onemocnění dýchacího ústrojí. Nejběžnějšími symptomy jsou kašel, dýchavičnost, horečka, bolesti svalů a hlavy. Onemocnění se projevuje typicky 2 až 10 dní po vystavení bakterii.

K identifikaci legionelózy je proto zapotřebí specifické vyšetření, kdy je zjištěna přítomnost legionelly v moči nebo hlenech. Nemoc může propuknout také v mírnější formě, kdy nedochází k dýchacím problémům. Hlavně se projevuje bolestí svalů a horečkou. Tato mírnější forma propuká několik hodin až tři dny po expozici bakterii a netrvá většinou déle než týden.

Historie

Legionella byla objevena v roce 1976 po propuknutí nákazy ve Philadelphii (USA), kde se jí nakazili účastníci srazu organizace American Legion. Nakaženo bylo 211 osob a z toho 34 zemřelo.

K nakažení dochází vdechnutím vodní mlhy, páry nebo kapky, která bakterii obsahuje. Méně časté je nakažení vdechnutím při pití (je potřeba, aby pitná voda vnikla do dýchací trubice). K šíření legionelly z jedné osoby na druhou nedochází, nemoc není nakažlivá. Většina zdravých lidí legionelózou po kontaktu s bakterií neonemocní. Citlivými skupinami jsou lidé starší 50 let, kuřáci, lidé s nemocemi dýchacího ústrojí nebo s oslabeným imunitním systémem (kvůli nemoci či lékům).

Léčba

Legionelóza se léčí antibiotiky. Osoby v dobré kondici se však mohou uzdravit i bez nich. V Evropě je průměrná úmrtnost na legionelózu 12%. Úspěšnost léčby roste s včasným odhalením nemoci.

Legionella (existuje přes 50 druhů) patří do skupiny gramnegativních bakterií. Do této skupiny patří také jiné patogenní mikroorganismy, jako například Salmonella či Pseudomonas nebo Escherichia (také limitované a stanovované v pitné vodě). Rozdělení na gramnegativní a grampozitivní bakterie se provádí laboratorním testem (barvení a pozorování vzorku pod mikroskopem; zabarvení, a tedy i zařazení, bakterie závisí na stavbě její buněčné stěny). Gramnegativní bakterie jsou obecně škodlivější než grampozitivní.

Obrázek 1: Legionella pod mikroskopem po Gramově barvení
Obrázek 1: Legionella pod mikroskopem po Gramově barvení
Obrázek 2: Selektivní kultivace Legionelly
Obrázek 2: Selektivní kultivace Legionelly

V laboratoři ve vzorku vody (ale také ve vzorku biofilmu) lze legionelu identifikovat selektivní kultivací (na médiu s obsahem antibiotik) dle normy ČSN ISO 11731. Kultivace trvá 10 dní. Je vhodné stanovit také améby, které jsou hostiteli legionell (stanovení trvá 7–10 dní) a jejich cysty (zapouzdřené stadium organismu) dokáží přežít i krajně nepříznivé podmínky (dezinfekce, extrémní teploty, vysoušení) a tím umožní přežít i legionelle.

Bakterie a prostředí

Legionelle se nejlépe daří v teplé vodě a lze ji najít např. ve vířivkách, chladicích věžích, zásobnících na teplou vodu, rozvodech teplé vody, fontánách. Snáší však poměrně široký rozsah podmínek a v malých množstvích se může vyskytovat i v podzemních či povrchových vodách. Z toho důvodu se stále opakovaně objevuje.

Obrázek 3: Teplotní odolnost Legionelly
Obrázek 3: Teplotní odolnost Legionelly

Legionella je acidotolerantní, na krátkou dobu dokáže vydržet i pH 2. Legionelly byly nalezeny v prostředích s pH 2,7–8,3. Přežívá i v mořské vodě. Byla nalezena ve vodách o teplotě až 66 °C, ale teplota 70 °C je již zabíjí téměř okamžitě. Růst (rozmnožování) bakterií se zastavuje při teplotách nad cca 50 °C. Bylo zjištěno, že při 50 °C se počet legionell ve vodě sníží na jednu desetinu za 80–124 minut, při 60 °C za 2 minuty. Běžné rozmezí teplot pro přežívání a reprodukci je 25–45 °C, optimální je 32–42 °C a největší intenzita reprodukce nastává při 37–42 °C. Při teplotách pod 20 °C již nedochází k rozmnožování, ale bakterie může přežít i v zamrzlé vodě a začít se rozmnožovat, jakmile se obnoví příznivé podmínky. K rozmnožování vyžaduje legionella přítomnost nutrientů (živin) ve vodě. V čisté pitné vodě bez jiných mikroorganismů nebo rozpuštěných organických látek není schopná se rozmnožovat.

Pro skladování vody se doporučuje držet se s teplotou pod 20 °C. Výskytu legionelly lze zabránit běžnými metodami dezinfekce (UV, chemická dezinfekce, tepelná dezinfekce). Z již zasaženého systému je však vymýcení obtížnější. Stejně jako jiné mikroorganismy, přežívá i legionela v biofilmech. Biofilm poskytuje mikroorganismům ochranu proti náhlým změnám podmínek a prodlužuje tím jejich odolnost vůči nepříznivým podmínkám a pokusům o likvidaci. Proto je k dezinfekci vhodný oxid chloričitý (chlordioxid), který biofilmy rozrušuje. To se dělá pomocí speciálních generátorů chlordioxidu.

Dalšími metodami odstranění legionelly z vodovodních systémů je proplach přehřátou vodou, dávkování měďnatých nebo stříbrných iontů a dávkování dezinfekce na bázi chlóru (chlornan, plynný chlor). Pokud nedojde ke kompletnímu vymýcení legionelly ze systému, dochází k rekolonizaci během několika dní až týdnů. Z toho důvodu nepomůže dezinfekce (či výměna) jen některých součástí rozvodů vody (např. trysek, sprchovacích hlavic, ventilů, filtrů).


EuroClean, s.r.o.
logo EuroClean, s.r.o.

Úprava vody a problémy spojené s úpravou a filtrací vody. EuroClean se specializuje na projekce, výrobu a dodávky technologických celků řešících nestandardní problémy investorů s vodou a vodním hospodářstvím.