Odběratelé v ČR za posledních 25 let výrazně snížili svou spotřebu pitné vody

Problémem Země není, že by bylo vody nedostatek, té je na planetě pořád zhruba stejně. Lidstvo ale s vodou neumí hospodařit. Způsob hospodaření na zemědělské půdě během posledních sedmdesáti let v Česku zapříčinil, že se voda v půdě téměř nezadrží a nemůže tak dostatečně doplňovat podzemní vody, řekl v rozhovoru Jiří Lipold, technický ředitel společnosti Čevak.

Pokud jde o vodu, máte celkem široké zaměření – co je vlastně hlavním zdrojem vašich tržeb? Dodávka pitné vody domácnostem?

Dominantní podíl tržeb, přibližně 90 procent, představují platby odběratelů za vodné a stočné, tedy za dodávku pitné vody a odvádění odpadních vod. Zbylých 10 procent pak zahrnuje tržby za doprovodné služby, jako jsou laboratorní analýzy vody, vyvážení a likvidace odpadních vod ze septiků a žump, hydrogeologické práce, napojování nových vodovodních přípojek, stavebně-montážní činnost, projektová činnost a podobně.

Jak je to se sítěmi a rozvody vody? Ty má Čevak ve vlastnictví, nebo pouze v pronájmu od měst a obcí?

Vodovody, úpravny vody, kanalizace a čistírny odpadních vod jsou v České republice z více než 90 procent ve vlastnictví obcí, měst a vodárenských svazků, jejichž členy jsou taktéž obce a města. Společnost Čevak dodává pitnou vodu a odvádí vodu odpadní pro téměř půl milionu obyvatel prostřednictvím 7 400 kilometrů vodovodů a kanalizací. Tyto sítě jsou v majetku tří set obcí, měst a svazků a společnost Čevak je provozuje na základě nájemních smluv, dle nového občanského zákoníku označovaných jako smlouvy pachtovní. Platíme proto těmto komunálním majitelům vodohospodářských sítí nájemné, neboli pachtovné. Například v minulém hospodářském roce od října 2016 do září 2017 činila tato suma celkem přes 633 milionů korun bez DPH. Tyto peníze pak obcím, městům a svazkům slouží jako finanční zdroj pro investování do obnovy vodovodů a kanalizací.

Každá obec, město nebo svazek si může svého provozovatele vodovodní a kanalizační sítě vybrat na základě výběrového řízení. Hodně lidí si myslí, že vodohospodářství je v podstatě monopolní trh, ale tak tomu není. Provozovatelů je v Česku přes dva a půl tisíce. Provozovatelem vodovodní a kanalizační sítě může být také komunální vodárenský svazek, město nebo obec sama. Tím se však majitel vodohospodářské infrastruktury zbavuje možnosti tržního porovnání.

Obecně patří vodohospodářské společnosti v Česku zahraničním vlastníkům – pražská Veolia Francouzům, Čevak Rakušanům, jak je tomu v dalších krajích? Je to v Evropě u zemí s námi srovnatelných podobné?

Jak už jsem zmínil, převážná většina vodovodů a kanalizací v České republice je majetkem obcí, měst a komunálních svazků. V tomto ohledu je situace v Evropě velmi podobná a vlastnictví vodohospodářských sítí veřejnými subjekty je běžné. V čem se různé země často liší, je, kdo se o tyto sítě dennodenně stará. V České republice je situace nesmírně pestrá s velkým vějířem různých kombinací. Na jedné straně tak lze nalézt lokality, kde město svěřilo provozování sítí svému komunálnímu podniku a na straně druhé v jiné lokalitě se město obdobné velikosti rozhodlo důvěřovat trhu, uskutečnilo koncesní řízení a dle jeho výsledku svěřilo na dobu několika let provozování sítí komerční společnosti, jakou je například Čevak patřící do skupiny Energie AG. Poměr mezi těmito dvěma přístupy v provozování vodovodů a kanalizací, tedy buď komunální sférou, nebo komerčními firmami, je zhruba půl na půl a je proměnný, protože jde vždy o rozhodnutí konkrétního majitele sítí, kterých je v České republice na šest tisíc. Provozovatelů je přes dva a půl tisíce. Právě to je příčinou rozmanitosti v tomto odvětví. V evropských zemích lze nalézt jak příklady převážně komunálního provozního modelu - typicky v Rakousku, tak převažujícího oddílného modelu s komerčními firmami zajišťujícími provoz sítí - například Francie. Většinou jde však o kombinaci různých modelů na území jednotlivých států.

Jak jsou na tom Češi se spotřebou vody? Jaké jsou tendence vašich zákazníků?

Odběratelé v České republice, a to jak domácnosti, tak ostatní odběratelé, za poslední čtvrtstoletí výrazně snížili svou spotřebu pitné vody zhruba na polovinu. Tato spotřeba se u domácností pohybuje kolem 80 litrů na osobu a den. Tendence k úsporám a využití nových, k přírodě šetrných technologií, je jednoznačná. Celá naše země snížila za uvedenou dobu svůj roční odběr surové vody z přírody z 1 200 milionů m³ na necelých 600 milionů m³. To je z pohledu životního prostředí a vodních zdrojů velmi pozitivní vývoj, neboť se tak výrazně snižují rizika, spojená třeba s nedostatečným množstvím sněhu a s projevy sucha, což jsou stavy typické pro poslední roky.

Kolik vody dokážete vyčistit? Jak jsme na tom v porovnání se zahraničím?

Ročně je ve dvou stech čistírnách provozovaných společností Čevak vyčištěno a odvedeno do vodních toků 44 milionů m³ odpadních vod. Množství odpadních vod odtékajících volnými kanalizačními výustěmi představuje jen zlomek na úrovni necelého procenta výše uvedeného objemu. V České republice je na veřejnou kanalizaci s čistírnou odpadních vod napojeno osm a půl milionu obyvatel, což je velmi dobrý stav i v evropském srovnání a staví nás tak mezi nejlépe vybavené země. Přitom je potřeba mít na paměti, že významný podíl odpadních vod u zbylých dvou milionů obyvatel je čištěn v domovních čistírnách. Zatížení vodních toků znečištěním je jen zlomkem v porovnání se stavem z konce 80. let 20. století a nesporně se tak jedná o velký úspěch ve vývoji naší země za poslední tři desetiletí.

Dá se říci, jestli je naše voda čistší, nebo naopak špinavější než jinde v Evropě? Co se děje s vodou, která už se vyčistit nedá?

Předpisy pro čištění odpadních vod jsou v zemích EU v zásadě nastaveny jednotně, přičemž díky tomu, že celá naše země byla zařazena mezi takzvaná citlivá území, jsou tyto limity u nás velmi přísné. To souvisí i s tím, že vodní toky z naší země převážně odtékají a jsou málo vodné. Jejich přísná ochrana proto má své opodstatnění a na čistotě povrchových vod je to znát. Samozřejmě se nemůžeme srovnávat s kvalitou vody v alpských bystřinách, ale pro obdobný typ krajiny a stupeň urbanizace se v evropském kontextu za naše řeky vůbec nemusíme stydět.

Někdy se setkáváme s názorem, že je voda považována za zdroj budoucnosti, něco jako ropa v dnešních dnech. Souhlasíte s tím? Bude narůstat naše závislost na vodě?

Voda je na Zemi již od svého vzniku před necelými pěti miliardami let. Od doby ochlazení planety tak Země disponuje v zásadě stále podobným množstvím vody, jejíž skupenství a rozložení na planetě podléhá neustálému procesu změn a mnoha cyklů. V jedné literární nadsázce se proto uvádí, že vaříme těstoviny ve vodě, kterou vyčurali dinosauři. Lidský problém není v nedostatku vody, ale ve špatném hospodaření s ní. Například v České republice v zásadě bylo a je dostatek srážek, ale náš až trestuhodný způsob hospodaření na zemědělské půdě během posledních sedmdesáti let zapříčinil, že se voda v půdě téměř nezadrží a nemůže tak dostatečně doplňovat podzemní vody. A obdobně je tomu i v jiných částech světa.

Které státy jsou ohroženy nedostatkem vody nejvíce? Třeba na Nilu jsme svědky bojů o každou nádrž. Bude do budoucna přibývat takovýchto sporů?

Obecně aridní oblasti trpí velmi neefektivním systémem zavlažování. Pak není problém vyčerpat či zničit v místě dostupné zdroje vody. Že však lze obtíže aridních oblastí s vodou řešit novými technologiemi a moderními postupy, je názorně vidět například v Izraeli. Lidská vynalézavost je proto pozitivní alternativou ke zmaru a sporům.

Jak jsou na tom s vodou Češi? Jsme jako střecha Evropy ve výhodě?

V jistém ohledu být střechou Evropy výhodou je. Protože žádné řeky k nám nepřitékají, záleží jenom na nás, jak svůj vodní problém vyřešíme. Vědomí, že náš život a budoucnost našich dětí záleží jenom na našem konání, má účinek katarze, která dokáže člověka motivovat k pozitivní změně. Tato motivace je pak daleko účinnější než všechny dotační programy EU.

Jak daleko jsou technologie v odsolování mořské vody? Jaký bude z hlediska technologického nejpravděpodobnější zdroj vody v dalších desetiletích?

Technologický vývoj v této oblasti velmi rychle postupuje a nemine rok, aby nebyly publikovány nové metody či zásadní inovace metod stávajících. Je proto dobrý důvod k optimismu. V tomto ohledu lidstvo zatím nemá jiných alternativ. Odsolování vody postupuje mílovými kroky a co je důležité – jak zlevňují technologie, tak se tato metoda stává dostupnější i pro méně rozvinuté země. Podle mého názoru bude tento typ produkce pitné vody stále významnější. Brzy si jej dopřejí i méně bohaté země a tím bude usnadněno řešení nedostatku pitné vody v přímořských oblastech.

Jak náročné na energie je čištění vody? Snažíte se snížit energetický výdej?

Čistírny odpadních vod vybavené kogeneracemi pro spalování kalového bioplynu jsou schopné pokrýt velkou část své spotřeby elektrické energie vlastní výrobou. Například čistírna v Českých Budějovicích z vlastní výroby pokryje 70 procent své spotřeby elektrické energie. Některé čistírny v České republice, vybavené nejmodernějšími technologiemi, jsou pak dokonce schopné více elektrické energie vyrábět, než spotřebovávat. Toho je dosaženo jak zvyšováním účinnosti kalového hospodářství a kogenerací, tak snižováním spotřeby a optimalizací jednotlivých technologických prvků nasazením celé řady moderních postupů a zařízení. V tomto ohledu jde vývoj nepochybně správným směrem.

A co tedy obecně úspora vody ve firmách, jaké jsou možnosti? Kanceláře asi ponechme stranou, spíše v nějakých větších provozech…

K těm hlavním úsporám, pokud jde o pitnou vodu, už popravdě došlo během posledních pětadvaceti let skoro ve všech výrobních provozech – ty tak v současnosti odebírají jen zlomek dříve obvyklého množství vody. Důvod byl jednoduchý. Po cenové liberalizaci počátkem 90. let konečně začalo být na vodu pohlíženo jako na cennou surovinu, s níž je nutno hospodárně nakládat. Naproti tomu v některých lokalitách ještě existují možnosti úspor pro firemní areály při nakládání s dešťovými vodami. Zde platí jednoduchá matematika. Například přesměrování jednoho hektaru zpevněných ploch a střech mimo kanalizaci už může znamenat významnou úsporu, která navíc v čase narůstá.

Spolupracujete se společností E.ON. Můžete popsat, jaké projekty nebo služby společně realizujete? A jaké úspory vám to přináší?

Spolupráce je dobře vidět v již zmíněné oblasti kogenerací na čistírnách. Bez úzké provázanosti těchto lokálních zdrojů elektrické energie s nadřazenými sítěmi by nebyl provoz čistírenských kogenerací myslitelný. Jako další příklady spolupráce jmenujme třeba systém postupného nákupu energie od firmy E.ON či vzájemné nastavení obsluhujících systémů zahrnující přes tisíc odběrných míst. Zde se již projevují výhody a efektivnost plynoucí z centrální obsluhy velkého množství lokalit dvou významných síťových dodavatelů.

Co vše realizujete v oblasti energetické efektivity a úspor?

Mimo provoz zmíněných kogeneračních jednotek na čistírnách v Českých Budějovicích, Táboře, Jindřichově Hradci a Prachaticích a provozu malé vodní elektrárny na řece Otavě u úpravny vody v Písku lze například zmínit tepelná čerpadla. Na úpravně vody v Dolním Bukovsku odběr tepla z čerpané podzemní vody přispívá k hospodárnosti provozu úpravny. Do kategorie efektivity a úspor lze též zařadit i naši novou službu „Voda pod kontrolou“. Tato služba pro zákazníky zahrnuje dálkové odečty vodoměrů s přenosem dat bezdrátovou technologií. Je vhodná pro všechny typy vodoměrů s pulzním výstupem, okamžitě upozorňuje zákazníka na mimořádné události, například překročení limitů u minimálních a maximálních průtoků. Základem je automatické zasílání zpráv a přehledné zobrazení dat a informací o denní spotřebě. Aplikace je založena na internetovém prostředí, a proto nevyžaduje budování žádné lokální rádiové sítě. Jsme přesvědčeni, že pro odběratele může znamenat další možnost, jak s poměrně malým úsilím lépe hospodařit s vodou.