Novela vyhlášky o hygienických požadavcích na pitnou vodu

Úvod

Tématem přednášky Ing. Radky Huškové byla kvalita vody a problematika, která je záležitostí ministerstva zdravotnictví a jeho platné legislativy, zejména zákon o ochraně veřejného zdraví v platném znění a vyhláška č. 252/2004 Sb. Horkou novinkou je novela této vyhlášky č. 252/2004 Sb. Novela č. 187/2005 je platná od 1.6.2005. Obsahem novely je zejména oprava tiskových chyb a zpřesnění některých ustanovení.

I. Stávající legislativa ochrany veřejného zdraví

Zákon o ochraně veřejného zdraví postihuje zejména kvalitu vody v distribuční síti a to především u spotřebitele. Zákon se zabývá hygienickými požadavky na vodu ze zdravotnického hlediska. Důležitou kapitolou jsou povinnosti osob při kontrole kvality pitné vody, podmínky dodávky pitné vody a třetí důležitou kapitolou je kvalita výrobků přicházejících do přímého styku s pitnou, teplou a surovou vodou, chemických přípravků, úpravy vody a vodárenských technologií. Každý z paragrafů zákona rozpracovávají samostatné vyhlášky.

Hygienickým požadavkům a povinnostem při kontrole vody se věnuje vyhláška č. 252/2004 Sb. a její novela č. 187/2005 Sb. Na jednotlivá ustanovení vyhlášky je třeba pohlížet v kontextu zákona.

II. Hygienické požadavky na pitnou vodu z vyhlášky č. 252/2004 Sb.

1. Jakost pitné vody, kterou zajišťuje provozovatel vodovodu a kanalizace
V případě, že vlastník je zároveň provozovatelem, je povinnost zajistit jakost pitné vody záležitostí vlastníka. V případě, že pitnou vodu vyrábí jako součást své podnikatelské činnosti nějaká fyzická či právnická osoba z individuálního zdroje, tak má tato osoba povinnost provádět kontrolu kvality pitné vody podle této vyhlášky podle zákona. Rovněž se to vztahuje na osobu, která dodává pitnou vodu pro veřejnou spotřebu nebo z individuálního zdroje zásobuje veřejné objekty.

Příklad: pokud má rodinný domek studnu, tato studna pro individuální zásobování nepodléhá kontrole z titulu vyhlášky č. 252/2004 Sb. Ovšem v případě, že se v tomto rodinném domku zřídí provozovna, například kadeřnictví, restaurace nebo nějaká jiná provozovna, která dodává pitnou vodu pro veřejnou potřebu, pak tato studna a kvalita vody z ní spadá pod kontrolu vyhlášky č. 252/2004 Sb. v platném znění. S touto problematikou se setkáváme i při diskusi s orgánem ochrany veřejného zdraví, kdy hygienický orgán požaduje při výstavbě ke kolaudaci výsledky o kvalitě vody. V tom případě je to záležitost lokálního orgánu ochrany veřejného zdraví, zda při kolaudaci konkrétního objektu bude požadovat rozsah vyhlášky krácený nebo nějakým jiným způsobem definovaný nebo zda vůbec ke kolaudaci je nutné požadovat kvalitu vody ve studni. Protože v tomto případě nastupuje právo každé osoby starat se o své vlastní zdraví a zákon ani vyhláška tuto povinnost neukládá.

V případě, že není možné z jakýchkoliv důvodů dodržet mezní hodnoty limitních koncentrací uložených vyhláškou č. 252/2004 Sb. v platném znění, pak je možné požádat orgán ochrany veřejného zdraví o výjimku, o povolení volnějších limitů na určitou definovanou dobu. Náležitosti povolení této výjimky stanovuje vyhláška a kromě jiného musí být v náležitostech uvedeno, jakým způsobem hodlá provozovatel situaci řešit a jaká budou nápravná opatření.
V případě, že náhodou nedodrží časový limit, tak již předem požádat o prodloužení.
To se týká parametrů, které mají ve vyhlášce definovanou mezní hodnotu. Jedná se i o parametry mikrobiologické, ale pro ně nelze žádat o výjimku o zvolnění limitů.

Pro parametry, které mají limitní koncentraci definovanou jako nejvyšší možnou koncentraci, lze v současné době také žádat o výjimky (například pro dusičnany), ale je to komplikovanější než u parametrů s mezní hodnotou. U parametrů s nejvyšší možnou koncentrací lze žádat o výjimku na tři roky, je třeba mít zpracováno hodnocení zdravotních rizik (stejně jako u parametrů s mezní hodnotou), ovšem setkáváme se s tím, jako příklad uvedu opět dusičnany, že zdravotní rizika již v sobě obsahují různá omezení.

Příklad: Vodu se zvýšeným obsahem dusičnanů, které patří do skupiny s parametrem nejvyšší mezní hodnota, nesmějí používat malé děti školního věku, kojící a těhotné ženy. Vzniká tak omezení v použitelnosti vody. Nicméně, přestože je dáno omezení zdravotním rizikem, je voda prohlášena za vodu pitnou, pakliže není překročena náhradní koncentrace, která je uvedena v rozhodnutí orgánu ochrany veřejného zdraví. Dostáváme se zde do určitého rozporu, protože voda je prohlášena za pitnou, ovšem s určitými omezeními. V případě, že nějaká obec dodává vodu s takto vysokou koncentrací a v její působnosti je mateřská škola, nemůže tuto vodu používat pro děti k běžné spotřebě a je třeba zajistit pitný režim pro děti náhradním způsobem.

Žádný zákon ovšem neřeší, jestli je provozovatel vodovodu, který dodává vodu na základě výjimky na parametry s nejvyšší možnou koncentrací, povinen zajistit nějaké náhradní zásobování pro obec, zejména pro skupinu obyvatel, která spadá do zdravotních rizik. Nenašla jsem žádný zákon, který by hovořil o náhradním zásobování nebo nějaké kompenzaci.

Pokud je povolena výjimka z nejvyšší možné hodnoty, tak ji lze prodloužit maximálně 3x. Třetí žádost se podává do komise evropských společenství a musí zažádat příslušný orgán ochrany veřejného zdraví. Není to tedy záležitost nijak jednoduchá. Vzhledem k tomu, že jsme v EU méně než tři roky, k tomuto stavu ještě nedošlo a nejsou s ním tudíž žádné zkušenosti.

§ 3 uvádí ukazatele jakosti
Pitná voda musí mít takové fyzikálně chemické vlastnosti, které nepředstavují ohrožení veřejného zdraví. Voda nesmí obsahovat žádné organismy a látky, které by v počtu nebo koncentraci mohly ohrožovat veřejné zdraví. Radiologické ukazatele řeší vyhláška 307/2002 k atomovému zákonu.

§ 8 stanovuje místa ke splnění požadavků na jakost vody

• U vodovodu je to kohoutek u spotřebitele. Pokud je dodávána spotřebiteli nevyhovující voda, pak má provozovatel možnost buď prohlásit, že skutečně dodává nevyhovující vodu, nebo nepřímo vzorkováním na stejném vodovodním řadu v sousedních objektech prokázat, že změna kvality je důsledkem nevyhovujícího rozvodu uvnitř objektu. Je to však na provozovateli, aby tuto skutečnost takto nepřímo prokázal.
• U studny, akumulačních nádrží apod. je to výtok z tohoto systému.
• Voda pro výrobu potravin - v místě použití pro potraviny. Pokud například má nějaká výrobna potravin velký areál, kde je rozsáhlý vodovodní systém, jehož kvalita je na vlastníku objetu. Pak může orgán ochrany veřejného zdraví kromě prohlášení dodavatele vody požadovat i analýzu vody na příslušném kohoutku v místě odběru vody pro výrobu potravin.
• Teplá voda - na kohoutku nebo ve sprše.

U teplé vody je použití vyšší dávky desinfekčních prostředků nárazově možné, ale tato voda nesmí být použita k lidské spotřebě, tj. k pití a koupání. Příloha 3 je v novele 187 zcela nově a předmětem je příprava teplé vody z individuálního zdroje pro účely osobní hygieny zaměstnanců.

2. Hodnocení parametrů pitné vody
je povinna provádět pouze akreditovaná laboratoř a to včetně vzorkování. Některé orgány ochrany veřejného zdraví vydaly rozhodnutí, že nebudou od 1.5.2005 akceptovat protokoly, kde bude byť jediný parametr, který nebude autorizován nebo akreditován. V tom případě bude protokol odmítnut a povinnost považována za nesplněnou pod hrozbou pokuty.

V případě malých provozovatelů vodovodů a kanalizací je nutno povinnost splnit tím způsobem, že příslušný VaK si zadá analýzy u akreditované nebo autorizované laboratoře, ale musí si smluvně zajistit, že tato laboratoř předá výsledky v elektronické podobě v definovaném rozhraní do centrálního systému PIVO (PItná VOda).

Vyhláška 252/2004 nahradila vyhlášku 376/2000 a všechny tyto vyhlášky se přibližovaly evropské legislativě, ale ne vždy se to zákonodárcům podařilo, proto následovala celá řada novel. Současná vyhláška 187/2005 nahrazuje tiskové chyby vyhlášky 252/2004. Řeší kvalitu nejen pitné, ale i teplé vody. U teplé vody ovšem neřeší četnost analýz, je dán pouze rozsah parametrů, které mají být sledovány. Vyhláška definuje pro své účely celou řadu důležitých pojmů, například zásobovaná oblast a přerušení zásobování.

Zásobovaná oblast je určité území, které sestává z jednoho nebo z části katastrálního území, kde je rozvodná síť, kde je voda od jednoho dodavatele. Může to být z jednoho vodojemu, kde se mísí několik zdrojů, ale tento vodojem touto směsí přibližně stejné kvality zásobuje určitou definovanou oblast. V tom případě můžeme hovořit o zásobované oblasti. K této oblasti se pak stanovují vzorkovací místa. Vyhláška definuje podíl míst pevných i těch, které se musí měnit.

Pokud dojde k přerušení zásobování na déle než 24 hodin a vodovodní řad je zcela vypuštěn (je bez vody), nastupují povinnosti sledovat parametry vody po zprovoznění tohoto vodovodu.

U nového zdroje je nutný úplný rozbor všech parametrů. Pokud se jedná o napojení nové oblasti na stávající zdroj, který již má nějaké úplné rozbory provedeny a je doložena jakost tohoto zdroje, tak stačí krácený rozbor podle této vyhlášky. Rozdíl mezi úplným a kráceným rozborem je značný, krácený rozbor má cca 20-25 položek, úplný rozbor může mít až 100 položek. Jedná se tedy i o otázku finanční.

Odběr vzorků musí odpovídat účelu. Při zjišťování kvality dodávané vody se pro vzorkování nechává voda odtéct, pokud je třeba zjistit, zda vodu ovlivňuje potrubní systém v objektu, baterie, potrubí apod. odbírají se vzorky bez odtočení. Mezi sledované veličiny patří například měď, olovo, nikl a legionely.

Zásadní změna nastala v § 9 - Opakované rozbory
Novela 187 nahrazuje nedodržení stanovených hygienických limitů slovy účinnosti provedených nápravných opatření. Znamená to, že v případě nedodržení limitů byly prováděny opakované rozbory, které prokázaly, že skutečně došlo k překročení limitů. Novela toto neumožňuje, ale již při zjištění překročení limitů je provozovatel povinen provádět nápravná opatření a opakovanou kontrolou prověřit, zda tato opatření byla účinná.

Povinnost kontroly teplé vody - jedná se o 2 druhy teplé vody - podle § 3 a podle § 41a zákona, tj. povinnost kontroly teplé vody vyrobené z vody pitné a povinnost kontroly teplé vody vyrobené pro osobní hygienu zaměstnanců, kde četnost vychází z počtu zásobovaných osob a tomu odpovídajícího počtu krácených rozborů podle přílohy 4. Ta povinnost je dána v rozsahu, ale není dána v četnosti.

3. Provozní řád
je povinen zpracovat provozovatel vodovodů a kanalizací a z titulu zákona o ochraně veřejného zdraví se trochu liší od provozního řádu, který ukládá vyhláška č. 428/2001 Sb. (prováděcí vyhláška k zákonu o vodovodech a kanalizacích). Z vyhlášky 428 je provozní řád povinen zpracovat vlastník vodovodu. Provozní řád podle vyhlášky 257 zpracuje provozovatel s ohledem na místa odběru surové a pitné vody, základní technologie úpravy vody, chemické přípravky, údržbu vodovodu a zejména program kontroly kvality vody. Tento řád se předkládá ke schválení orgánu ochrany veřejného zdraví a stává se pro provozovatele závazný.

Poznámka redakce:
Dále v programu zazněl další velmi zajímavý příspěvek:
JUDr. Nietscheová - v přednášce o právních dopadech současné podoby zákona o vodách zazněla celá řada velmi užitečných rad pro všechny, kteří například používají studnu, mají na svém pozemku potok, rybník, ..., odvádějí odpadní vody, plánují jakékoliv nakládání s vodami.

Přednášku jsme zaznamenali a je připravena ke zveřejnění.