Dvojité splachování je cestou ke snížení spotřeby vody

Systém ekologického splachování se celosvětově využívá ve větším měřítku cca od roku 2013. Ačkoliv původně vznikl pro účely naplnění ekologických norem, v současnosti jsou ekologické systémy splachování trendem a zájem o ně roste i bez nutnosti normy dodržovat. Dřívější dávku i 12 litrů vody nahradilo splachování s možností volby mezi 3 a 6 litry nebo stop tlačítkem.

Tlačítko dvojitého splachování, foto © TZB-info

Na serveru Novinky.cz se objevil článek Záchody s dvojitým splachováním jsou bezedná jáma na vodu, upozorňují vědci, který mimo jiné uvádí: „Miliardy litrů vody se každý týden zbytečně vyplýtvají i kvůli inovaci na úsporu vody, která je nainstalovaná na mnohých veřejných i domácích toaletách, tvrdí ve Velké Británii. Jak uvádí stanice BBC, odhaduje se, že každý den unikne konkrétně z britských toalet asi 400 milionů litrů vody, za což prý může především onen systém dvou splachování u záchodů.“

Redakce TZB-info požádala o komentář Ing. Jakuba Vránu, Ph.D. z Ústavu TZB Stavební fakulty VUT v Brně a zároveň předsedu TNK Vodárenství a Ing. Petra Neumanna ze společnosti Alca plast, s.r.o., která je největším českým výrobcem sanitární techniky, úsporným splachováním se zabývá dlouhou dobu a své výrobky vyváží do celého světa.

Ing. Petr Neumann: Pokud záchod protéká, není to chyba duálního splachování

Dvojité splachování, foto © TZB-info

„Již delší dobu je standardem zabudovaný WC modul se zavěšeným WC, který využívá vypouštěcí ventil. Tento ventil se běžně používá i do klasických WC kombi. Pokud záchod protéká, není to chyba duálního splachování . To bylo naopak vyvinuto proto, aby vodu šetřilo – ale těsnění ventilu bez ohledu na to, zda máte ventil obyčejný, ventil pro duální splachování, ventil ECOLOGY pro úsporu vody nebo systém START-STOP,“ říká Ing. Neumann a k problému dále dodává:

„Tak jako vše, i vypouštěcí ventil, vyžaduje údržbu. Do nádržky se i přes systém filtrů mohou dostat nečistoty (dochází k tomu v bytových domech např. po odstávce vody, rodinné domy zase často využívají pro splachování vodu z retenčních nádrží, studen či vrtů, kde se mohou nečistoty vyskytovat, a dostanou se přes filtry až do nádržky). Vliv na to může mít např. i tvrdost vody, která zapříčiňuje vznik vodního kamene. Pokud se nějaká pevná částice usadí mezi těsněním a vypouštěcím otvorem nádržky, může docházet k protékání záchodu. V takovém případě stačí těsnění resp. vypouštěcí otvor nádržky vyčistit.
Tato údržba se u WC kombi provádí sejmutím víka nádržky, u WC modulů přes otvor ovládacího tlačítka. Zvládne ji každý zručnější uživatel toalety. Mnohokrát stačí jen párkrát spláchnout a nečistoty se vyplaví samy.“

Ing. Jakub Vrána: Ventilová, nebo bezventilová splachovací zařízení v nádržkových splachovačích?

Obr. 1 – Příklad provedení vypouštěcího ventilu nádržkového splachovače s dvojím splachováním
(www.sanitino.cz/sapho-kid)

V článku Filipa Šáry jsou podrobeny kritice nádržkové splachovače s vypouštěcím ventilem, který může při opotřebovaném těsnění propouštět vodu i v uzavřeném stavu. Příklad takového vypouštěcího ventilu je uveden na obr. 1. O tomto problému se ví už od konce 19. století, a proto se několik generací odborníků zabývalo konstrukcí vypouštěcího zařízení, které by žádný ventil neobsahovalo.

Jedním z nejstarších nádržkových splachovačů s bezventilovým násoskovým vypouštěcím zařízením je splachovač známý u nás pod obchodním označením NIAGARA (obr. 2) a ve Velké Británii pod označením BURLINGTON. Tento litinový nádržkový splachovač se u nás vyráběl ještě v 90. letech 20. století především na vývoz do zahraničí. Jeho vypouštěcí zařízení je tvořeno litinovým zvonem a tvarovanou přepadovou trubkou zvanou difuzor. Po zvednutí pomocí ovládací páky a řetízku a opětovném poklesu zvonu je voda z nádržky vytlačena nad hranu přepadu, přes který se dostane do difuzoru a navazující splachovací trubky, vytvoří vodní píst a voda v nádržce je přes zvon vysáta do záchodové mísy. Nádržkový splachovač NIAGARA nebo BURLINGTON mohl být instalován pouze jako vysoko položený (zavěšený na stěně) a dvojí splachování neumožňoval.

Obr. 2 – Nádržkový splachovač NIAGARA (NORMA Frýdlantské smaltovny)

Také ostatní bezventilová vypouštěcí zařízení nádržkových splachovačů jsou opatřena násoskou a mechanismem, kterým se voda dopraví přes přepad v násosce. Zmíním se zde o dvou provedeních těchto vypouštěcích zařízení.

Prvním provedením je vypouštěcí zařízení tvořené násoskou s pístem známé ve Velké Británii i u nás (obr. 3). Výroba nádržkových splachovačů s tímto vypouštěcím zařízením byla v bývalém Československu zastavena v 80. letech 20. století. Ve Velké Británii se možná stále vyrábí. Vypouštěcí zařízení se uvede do chodu pomocí ovládací páky, kterou se zvedne píst, jenž vytlačí vodu přes přepad násosky. Odtud se voda dostane do splachovací trubky, vytvoří vodní píst a voda v nádržce je přes násosku s ohnutou pryžovou membránou pístu vysáta do záchodové mísy. Nádržkový splachovač s pístem vyráběný v bývalém Československu mohl být instalován pouze jako vysoko položený (zavěšený na stěně) a dvojí splachování neumožňoval. Ve Velké Británii se tyto nádržkové splachovače instalovaly také jako nízko položené, protože provedení násosky s pístem bylo v některých detailech odlišné od provedení československého.

a – starší provedení (60. léta 20. stol.)

b – novější provedení (80. léta 20. stol.)

Obr. 3 – Nádržkový splachovač s vypouštěcím zařízením tvořeným násoskou s pístem (Slovenská armatúrka Myjava)

Druhým provedením bezventilového vypouštěcího zařízení je harmoniková násoska nazývaná výrobcem (Fatra, později Technoplast) sací trubkou a vyráběná podle československého patentu č. 10 1111 od 60. do 80. let 20. století. Harmoniková sací trubka má v horní části koleno a je pomocí objímky spojena s ovládací šňůrou. Při zatažení za ovládací šňůru se sací trubka ohne pod hladinu vody v nádržce. Při ohnutí ke dnu nádržky (obr. 4) vteče do sací trubky voda a její koleno se vlivem podtlaku při sání částečně přisaje ke dnu nádržky, voda protéká trojúhelníkovou mezerou mezi hranou kolena a dnem nádržky a dojde k velkému spláchnutí. Stáhneme-li šňůru málo, neohne se sací trubka až ke dnu nádržky (obr. 5) a můžeme provést malé spláchnutí, protože po povolení šňůry se sací trubka ihned narovná (obr. 6) a voda z nádržky přestane odtékat. Později byla sací trubka doplněna o plastový díl nazvaný výrobcem poněkud nepřesně násoskou. Tento díl měl zlepšit splachování, prodloužit životnost sací trubky a po zvýšení hladiny v nádržce při jejím napouštění měl pomocí plováku tvořeného vzduchovou kapsou udržet sací trubku ve svislé poloze, neumožňoval však malé spláchnutí. Nádržkový splachovač s harmonikovou sací trubkou mohl být instalován pouze jako vysoko položený (zavěšený na stěně). K nežádoucímu úniku vody vypouštěcím zařízením mohlo u tohoto splachovače dojít pouze při prasknutí sací trubky. Životnost sací trubky však byla delší než životnost těsnění vypouštěcích ventilů.

Obr. 4 – Ohnutí harmonikové sací trubky ke dnu nádržky (velké spláchnutí)

Obr. 5 – Poloviční ohnutí harmonikové sací trubky (malé spláchnutí)

Obr. 6 – Sací trubka ve svislé poloze (voda neodtéká)

V současné době se u nás vyrábějí pouze nádržkové splachovače s vypouštěcím ventilem. Situace je tedy u nás obdobná jako ve Velké Británii. Otázkou tedy je, zda by se konstruktéři nádržkových splachovačů neměli, místo stálým upravováním konstrukce vypouštěcích ventilů, opět zabývat vývojem bezventilových vypouštěcích zařízení.