Neobvyklý fialový sediment v rodinném bazénu
Komerčně dodávané testery na měření pH nemusí fungovat spolehlivě či vůbec, pokud organické a anorganické zatížení vody v bazénech překročí určitou mez. Ukazuje to příklad fialového sedimentu ve venkovním zahradním bazénu.
Provoz soukromých, rodinných bazénů není nijak legislativně regulován, a proto se o něj hygienická služba nezajímá. Většinou odmítá poskytovat i neoficiální rady, protože většina těchto bazénů je, v souladu s doporučením jejich dodavatelů, provozována – podle našeho názoru – v rozporu se všemi dobrými hygienickými mravy. Tím máme na mysli především to, že voda v nich není pravidelně obměňována za čerstvou, ale jen doplňovány její ztráty – za této situace totiž nemůže být žádná rada a opatření efektivní.
Nedávno jsme však udělali výjimku, protože nás vzniklý problém zaujal (setkali jsme se s ním poprvé a ani v literatuře o něm nenašli žádnou zmínku) a taky se jednalo o souseda. Tomu se v roce 2016 na jaře ve venkovním zahradním bazénu vyskytl neobvyklý fialový sediment, jehož barva kolísala od světle po tmavě fialovou. Když sediment odstranil ze dna vysavačem, objevil se brzy znovu. Byl jednak volně usazen na dně (viz obrázky 1 a 2), jednak tvořil jemný povlak po všech smáčených plochách bazénu (asi jako když se někde usazuje železo z vody, které ale tvoří povlak hnědý či rezavý). Když byl sediment ze dne odebrán do malé lahvičky a nechal se usadit, měl fialovou barvu, ale když se nádobkou zatřepalo, tak se udělala bílá, mléčně zakalená tekutina, která se po 15 min stání zase vyčeřila a vytvořila na dně fialový sediment (viz obrázek 3). Při vyšetření pod mikroskopem se zjistilo, že se zákal tvoří krystalky anorganického původu (viz obrázek 4), doplňkové vyšetření pomocí roentgenové fluorescenční spektroskopie zase určilo, že ve vzorku sedimentu je hodně mědi (vyšší obsah mědi byl i ve vodě v bazénu). Proto jsme majitele detailně vyzpovídali, jak bazén užívá a jak o něj pečuje.
Obr. 1: Bazén
Obr. 2: Bazén
Obr. 3: Krystaly pod binokulární lupou
Obr. 4: Krystaly pod mikroskopem
Jedná se o nekrytý, v zemi zapuštěný zahradní bazén o objemu cca 25 m3, užívaný celoročně a téměř denně, protože majitel je otužilec a má navíc vedle saunu. Ani v tomto bazénu se již dva roky vody neměnila, jen dopouštěla ta odpařená a vycákaná, ale chemicky se pravidelně upravovala: dezinfekce chlorovými tabletami nebo granulemi (na bázi izokyanurátu sodného), úprava pH nahoru či dolů, v teplé sezóně aplikace síranu měďnatého proti řasám.
Následující tabulka, která porovnává kvalitu vody v popisovaném bazénu s vodou plnící (ředící), ukazuje, jak již byla voda v bazénu vysoce zatížena organickými i anorganickými látkami. Organické znečištění je nejlépe viditelné na ukazateli TOC (celkový organický uhlík), jehož hodnota v bazénu je třicetinásobná oproti plnící vodě z vodovodu.
| plnící voda (vodovod) | voda v bazénu | |
|---|---|---|
| pH | 7,53 | 6,98 |
| vodivost (mS/m) | 33,5 | 124,0 |
| chloridy (mg/l) | 20,6 | 201,4 |
| sodík (mg/l) | 12,1 | 170,8 |
| CHSK-Mn (mg/l) | 0,64 | 0,99 |
| TOC (mg/l) | 3,56 | 113,6 |
| celkový chlor* (mg/l) | 0,08 | 20,0 |
| měď (µg/l) | 8,79 | 79,28 |
*Celkový chlor je součtem volného a vázaného chloru.
Majitel dával přes zimu do bazénu (do plováku) jen chlorové tablety, ale pH nijak neupravoval. Na konci zimy začaly uživatele bazénu pálit oči a jiné sliznice. Majitel usoudil, že je to vlivem nízkého pH, ale když chtěl změřit pH pomocí testeru, vzniklá reakce mu dávala velmi zvláštní barvu, kterou neměl na barevné stupnici testeru, takže si nebyl jistý, jaké má vlastně voda pH; nicméně se stále spíše domníval, že velmi nízké. Proto během cca 2-3 dnů přidal do bazénu asi 5 kg (!) přípravku pH plus (hydrogenuhličitanu sodného). Pálení očí skutečně přestalo. Když se na jaře oteplilo, přidal do bazénu přípravek proti řasám, což byl v jeho případě síran měďnatý s přídavkem kyseliny trichlorisokyanurové. Brzy poté se pak objevil onen fialový sediment.
Odborníci na Přírodovědné fakultě UK nám roentgenovou difrakcí zjistili, že se jedná o látku hexahydrát tetrakis(izokyanurátu) disodno-měďnatého, resp. hexahydrát dihydrogenizokyanurátu disodno-měďnatého (viz vzorec). Tato látka vznikla vzájemnou reakcí soli kyseliny izokyanurové a síranu měďnatého v silně bazickém prostředí hydrogenuhličitanu sodného.
Jediným řešením vedoucím k odstranění zákalu bylo učinit chemický nasycený roztok v bazénu nenasyceným čili podstatnou část vody obměnit za vodu novou, ředící. A jaké další poučení z toho případu plyne? Že komerčně dodávané testery na měření pH nemusí fungovat spolehlivě či vůbec, pokud organické a anorganické zatížení vody v bazénech, ve kterých se voda dostatečně nevyměňuje, překročí určitou mez. Nevšimli jsme si, že by návody k použití testerů na tuto skutečnost uživatele upozorňovaly.
(Tento článek byl publikován časopisecky: Kožíšek F., Pumann P. Neobvyklý sediment. Fialová sedlina v rodinném bazénu. Bazén a Sauna, 2019, 26(1/2): 11. Přetištěno se souhlasem autorů.)
