Bytové vodoměry a jejich význam (III)
Dosahované úspory vody a tepelné energie bytovými vodoměry
Rozpočítávání naměřené spotřeby vody v zúčtovací jednotce podle konstantních ukazatelů na jednotlivé konečné spotřebitele nepřinášelo uspokojivé a zejména nezpochybnitelné výsledky. Podle některých dřívějších vyhlášek bylo možné účtovat vodu konečným spotřebitelům podle plochy bytu nebo podle počtu osob v bytě. První způsob je nelogický a je většinou nesprávný. Byl často používán zejména bytovými podniky, protože byl velmi pohodlný; procento "potřeby" vody připadající na byt podle velikosti podlahové plochy se neměnilo ani při střídání nájemníků.
Druhý způsob rozpočítávání vody podle počtu osob má svoji logiku a je oproti prvnímu způsobu daleko přijatelnější. Přesto musel být někdy obtížně prosazován tam, kde ve většině bytů v domě bydlelo více osob. O volbě jednoho z obou způsobů se rozhodovalo i na členských schůzích obyvatelů domů, kde logika nebyla často rozhodující.
Podle vyhlášky č.372/2001 Sb. se dnes stanovuje možnost rozdělit náklady na spotřebovanou TUV mezi konečné spotřebitele podle bytových vodoměrů a pouze v případě, kde nejsou instalovány, také podle počtu osob a event. podle velikosti podlahové plochy v případě dohody všech konečných spotřebitelů. Rozdělování vody poměrně podle náměrů bytových vodoměrů je spravedlivé vůči konečnému spotřebiteli a zainteresovává ho na úsporách vody. Měření vody vychází ze způsobu života jednotlivých obyvatel bytů. Někteří se koupají častěji, někteří se pouze sprchují, což je úspornější než používání vanové koupele. Odběr vody se liší rovněž v různých životních situacích. Ženy s dětmi v předškolním věku a senioři pobývají v létě často mimo byt a vodu v této době vůbec nepoužívají.
Vyhodnocení potřeby TUV u konečného spotřebitele na základě instalace a odečítání spotřebitelských vodoměrů umožňuje i poslední vyhláška č.152/2001 Sb. Obě vyhlášky platí pro TUV a v návaznosti na tuto část potřeby vody bylo by možno odvozovat (a lze doporučit) i způsob měření SV. Pro informativní porovnání nákladů na instalaci bytových vodoměrů s předpokládanými úsporami vody a tepelné energie jsou na obr.1 nakresleny možné varianty osazení bytových vodoměrů podle dispozice a velikosti bytů a podle způsobu přípravy TUV.
 Obr. 1 - Možné varianty osazení bytových vodoměrů podle dispozice a velikosti bytů a podle způsobu přípravy TUV |
Výpočet množství vody a její úspory
Základní údaje o specifické potřebě vody pro bytový fond v ČR se podle některých dřívějších pramenů udávaly příliš vysoké. Např. pro byty s kompletním sanitárním vybavením 230 až 260 l na osobu a den podle dřívější směrnice č. 9/1973 ÚV. Údaje byly vyšší než srovnatelné zahraniční údaje (SRN 150 l na osobu a den, Francie 140 l na osobu a den).
V roce 2001 vyšly některé nové vyhlášky s údaji o nižší potřebě vody, která se blíží zahraničním údajům. Ve vyhl. 428/2001 Sb. jsou v příloze č. 12 směrná čísla roční potřeby vody pro byty s kompletním sanitárním zařízením 46 až 56 m3 na osobu a rok, tj. 126 až 153 l na osobu a den. O snížené spotřebě vody svědčí i sporadicky
uváděné výsledky měření. Cena vody dle údaje Pražských vodovodů a kanalizací a.s. pro rok 2001 byla 35,10 Kč/m3 + DPH. V rámci ČR jsou ceny spíše nižší. V Praze se počítá pro rok 2002 se zvýšením na 37,75 Kč/m3 + DPH. Ve výpočtech se dále uvažuje průměrná potřeba vody 150 l na osobu a den a průměrná cena vody 35 Kč/m3.
To znamená 150 . 365 dní = 54 750 l/os.rok = 54,75 m3/os.rok a tedy 54,75 . 35 = 1916 Kč/os.rok.
Při instalování bytových vodoměrů se udává snížení spotřeby vody konečným spotřebitelem cca o 1/3.Pro reálnost výpočtu se uvažuje v tab.1 úspora vody pouze 25 %. V tabulce je proveden výpočet potřeby vody pro různou velikost a vybavenost bytů z obr.1. Vypočítaná úspora vody v Kč/rok je srovnávána s ročními náklady na bytové vodoměry (tab.2) a v tab.1 ve sloupci 8 je uvedena úspora v Kč/rok.
 Tab.1 - Srovnávací údaje úspor ceny studené vody a ročních nákladů na bytové vodoměry pro různou velikost a vybavenost bytů |
Stanovení spotřebované SV použité dále jako pitná voda a jednak spotřebované na lokální přípravu TUV u konečného spotřebitele
Tato varianta se vyskytuje v bytové výstavbě v bytech č. 1, 2 a 3 na obr.1. K úspoře SV instalováním bytových vodoměrů dochází. Pro zobecnění výpočtů uvažuje se úspora vody stejná jako v dalších variantách tj. 25 % (procento
úspory bude spíše menší, protože konečný spotřebitel je již zainteresován na úspoře měřením energie pro svůj lokální ohřívač TUV). Měření bytovými vodoměry pro SV je jednoduché. Měření tepelné energie se děje automaticky bytovým elektroměrem nebo plynoměrem.
Povinnost instalovat bytové vodoměry v této variantě není stanovena. Vlastník zúčtovací jednotky může rozdělit spotřebovanou vodu mezi konečné spotřebitele poměrně podle náměrů bytových vodoměrů; nejsou-li bytové vodoměry instalovány, provede rozdělení podle počtu osob nebo podle velikosti podlahové plochy bytů a v tomto případě by byla žádoucí dohoda všech konečných spotřebitelů. Při instalování bytových vodoměrů budou úspory SV prokazatelné (tab.1).
 Tab.2 - Roční náklady na bytové vodoměry |
Stanovení spotřebované SV a ústředně připravované TUV pro konečného spotřebitele
Tato varianta se vyskytuje v bytové výstavbě v bytech č. 4 a 5 (obr.1). Pravidla pro rozúčtování nákladů na TUV
mezi konečné spotřebitele stanovuje vyhl. č. 372/2001 Sb., ta nabyla účinnosti 1.1.2002 místo vyhl. č. 245/1995 Sb.
a vyhl. č. 85/1998 Sb. Při instalování bytových vodoměrů se ve výpočtech uvažuje úspora vody 25 %. Vyhláška č. 372/2001 Sb. v § 5, odst. 10 instalování bytových vodoměrů pro TUV u konečného spotřebitele předpokládá, ale současně v §5, odst.6 určuje pravidla pro případy, když nejsou instalovány bytové vodoměry. Neumožní-li konečný spotřebitel instalaci vodoměrů pro TUV nebo jejich odečet, nebo je ovlivní, stanovuje se finanční postih uživatele (§ 5, odst. 7).
Protože cena dodávané vody používané dále jednak jako pitná voda a jednak spotřebovávané na ústřední přípravu TUV je stejná, vypočítává se v tab.1 ve sloupci 4 úspora pro všechnu vodu. Budou-li instalovány pouze vodoměry pro TUV, bude úspora činit cca třetinu ceny uváděné ve sloupci 4. Při instalování bytových vodoměrů budou úspory vody prokazatelné.
Rozúčtování nákladů na tepelnou energii ústředně připravované TUV pro konečného spotřebitele (dle vyhl. č. 372/2001 Sb., § 5, odst. 2 až 9) a výpočet úspor při instalování bytových vodoměrů
Jedná se o variantu bytů č. 4 a 5 (obr.1) s ústřední přípravou TUV. Náklady na tepelnou energii spotřebovanou na
ohřev TUV rozdělí vlastník zúčtovací jednotky na základní složku, která činí 30% a na spotřební složku, která činí
70 % nákladů. Základní složka se rozdělí mezi konečné spotřebitele podle velikosti podlahových ploch bytů a spotřební složka se rozdělí poměrně podle náměrů bytových vodoměrů pro TUV u konečných spotřebitelů. Vyhláška v § 5, odst. 4 předpokládá instalování bytových vodoměrů, stanovuje i postih uživatele při neumožnění instalace vodoměrů nebo narušení odečtu, ale určuje i pravidla pro případ, když nejsou instalovány bytové vodoměry (obdobně jako při stanovení ústředně připravované TUV pro konečného spotřebitele).
Výpočet úspor tepelné energie se neuvažuje pro byty č.1, 2 a 3, protože se zde ohřívá TUV v lokálních ohřívačích.
TUV je ohřívána plynem nebo elektřinou, které platí konečný spotřebitel dle svého plynoměru nebo elektroměru
a tím je již zainteresován, aby šetřil. V bytech č. 4 a 5, kde se děje ústřední ohřev TUV v domovním ohřívači, se
potřeba tepla Q stanoví ze základního vztahu pro ohřátí l m3 SV z 10 °C na 55 °C.
Q = 1,163 .l .(55 -10) = 52 kWh/m3
neboli
52 . 3600 = 187 200 kJ = 0,187 GJ/m3.
Podle ČSN 06 0320 [4] a technických pravidel H - 13 298 [5] se teoretické teplo odebrané z ohřívače během periody musí zvýšit o teplo ztracené v rozvodech během periody (o tepelné ztráty). Tepelné ztráty se mohou rovnat 50 až
100 % teoretického tepla. Při dnešních zvýšených nárocích na tepelné izolace (vyhl. č. 151/2001 Sb.) se uvažují tepelné ztráty v rozvodech 50 %. Množství tepla, které musí zaplatit konečný spotřebitel za ohřátí 1 m3 SV bude
52 . 1,5 = 78 kWh/m3 neboli 78 . 3600 = 0,28 GJ/m3.
 Tab.3 - Roční potřeba ústředně připravované TUV, tepelné energie pro její ohřev a úspory při instalování bytových vodoměrů 2) Průměrný počet osob |
Při uvažované potřebě TUV ve výši 1/3 z celkové potřeby vody a při předpokládaném snížení potřeby vody o 25 % při instalování bytových vodoměrů jsou výsledné údaje sestaveny do tab.4. Úspory tepelné energie při instalování bytových vodoměrů budou opět prokazatelné a významné.
Závěr
Cílem této studie bylo prokázat klady a eventuální zápory plynoucí z instalování bytových vodoměrů, a to nejen
z ekonomických, ale ze všech komplexních hledisek. Na základě provedeného rozboru je možno vyslovit následující závěry a uvést zjištěné poznatky:
|
Literaura:
[1] Cikhart, J.: Nová legislativa v oblasti zásobování teplem. Český instalatér 1/2002, Praha.
[2] Podkladové materiály výrobce vodoměrů, firma Spanner Pollux-Premex.
[3] Ceník služeb - bytové vodoměry, Renova s.r.o., opravna vodoměrů.
[4] ČSN 06 0320 Ohřívání užitkové vody - navrhování a projektování, 1998.
[5] Legislativa H - 132 98, Ohřívání užitkové vody, zásady pro navrhování (technická pravidla), CTI-ČR, 1998.
[6] Související zákony a vyhlášky jsou uváděny v textu
Slovníček uživaných méně známých pojmů (z hlediska TZB):
Zúčtovací jednotka - objekt nebo jeho části, které mají jedno společné odběrné tepelné zařízení a společné měření nákladů na poskytování TUV.
Konečný spotřebitel - vlastník bytové jednotky, nebo její nájemce.
Náměr vodoměru - hodnota vykázané spotřeby TUV (ale i SV) jako rozdíl zjištěný na základě odečtu naměřených hodnot na konci daného zúčtovacího období a na konci předchozího zúčtovacího období.
