Pohled SOVAK ČR na současný stav financování vodohospodářských investic
Poměr nákladů hrazených za dodávku pitné vody a odkanalizování k průměrnému příjmu domácnosti by měl být pod 2 %. Z pohledu dlouhodobého financování je a zůstává prioritním zdrojem financování z vodného a stočného. Cena za vodu a odkanalizování je usměrňována Ministerstvem financí.
II. Historie financování vodohospodářského oboru
- Historie vodárenství (ve smyslu veřejných vodovodů) má kořeny v dávných civilizacích (Mezopotámie, Řecko, Řím), kde stát (příp. lokální komunita) odpovídal za financování výstavby a zajištění služby veřejných dodávek vody (např. systém městských kašen), doplňovaný drobnými subdodavateli. Tarifní politika byla variabilní - od plné nákladovosti až po vodu "zdarma". Zjevný systém "přerozdělování" v zájmu veřejného blaha; existence řady
výjimek - např. v Římě pro vojenské posádky.
- V historii ČR po odchodu Římanů přichází vodohospodářská "doba temna". První vlaštovky byli veřejné vodovody pro Pražský hrad a Vyšehrad. Velký rozkvět nastal kolem r.1348 a poté po roce 1848, přesto koncepční řešení např. HMP bylo až na počátku 20. st. (1877 (Huppert), 1881 (Krejčí), 1896 (Vencl) a projekt jednoho zdroje pro Prahu s financováním připomínajícím PPP (Česká spořitelna).
- V Čechách do roku 1990 byly tarify určovány centrálně, poté platily smluvní ceny s cenovým stropem a od roku 1993 (privatizace oboru) byly uplatňovány tarify vodného a stočného nepřímo regulované Ministerstvem financí (odbourávání dotací do roku 1994). Aplikace regulace zejména zákonů o vodách, o vodovodech a kanalizacích, o cenách a jejich prováděcích vyhlášek a nařízení vlády. Vodné a stočné - věcné usměrňování cen Ministerstvem financí, konkrétně aktualizované v Cenovém věstníku. Evidence IS CV_CVaK v gesci MZe - shromažďování vyúčtování V+S - z více jak 4450 vlastníků a 2070 provozovatelů veřejných VaK předalo 889 v roce 2008.
- Zdroje pro financování oboru jsou jak přímé náklady (zejm. opravy), tak náklady tvořené ze zdrojů, tedy zejm. zdaněného zisku (obnova, rozvoj). Zvýšení regulace tvorby prostředků na obnovu došlo novelou zákona o vod. a kanalizacích (plány financování obnovy - udržitelnost).
- Důležité rozlišení potřeby pro obnovu a rozvoj - období 2004-2013 ve znamení rozvoje (doplnění veř. systémů zejména v oblasti odkanalizování a čištění odpadních vod a částečně i kvality pitné vody). Narůstající "dluh" v oblasti obnovy sítí (stávající % obnovy vod. sítí 0,1 - 0,8 % - dostavba převyšuje % obnovy!).
- Tvorba zdrojů - přiměřenost nájmu či zisku je kontrolována místně příslušnými finančními ředitelstvími - někdy paradoxně napadána "přílišná výše" nájemného v kalkulaci vodného a stočného či jeho rozdělení mezi dvě složky ceny.
- Vazba cen na sociální únosnost vodného a stočného (poměr nákladů hrazených za dodávku pitné vody a odkanalizování k průměrnému příjmu domácnosti) - poměr by měl být pod 2 %, což limituje v řadě řídce osídlených lokalit bez cenové solidarity možnost uplatnit plnou nákladovost cen.
- Negativní trend množství fakturovaného vodného a stočného per capita - kompenzace zvyšováním cen či podílu nájmu.
- Nákladová transparentnost u obchodních společností - samostatný municipální provoz může přinášet cross subsidies - např. nejnižší cenu v ČR, která je V 0,45 Kč/m3 a S 0,89 Kč/m3.
III. Možnosti financování v kontextu EU
- Z pohledu dlouhodobého financování je a zůstává prioritním zdrojem financování z vodného a stočného. Odpovídá naplnění požadavku klíčového dokumentu EU ve vodohospodářské oblasti od roku 2010 - Rámcové vodní směrnice 2000/60/ES. Článek 9, podpořený návaznými komunikačními sděleními Evropské komise, požaduje nastavení cenové politiky v oblasti veřejných dodávek pitné vody a odkanalizování s cílem návratnosti nákladů, udržitelnosti zdrojů. Článek 191 Smlouvy o fungování EU požaduje zavedení principu znečišťovatel platí - aplikace do cen.
- Přesto zásadní výjimka v oblasti investic - čl. 9.3 - pokud financovány konkrétní preventivní či nápravná opatření k dosažení cílů směrnice - nepodléhají požadavkům na zajištění návratnosti vložených prostředků.
IV. Alternativní financování a jeho rizika
- Mimo uvedené přímé financování přímo subjekty působící v oblasti vlastnictví, správy a provozu vodohospodářské infrastruktury je historicky významná oblast dotačních titulů. K dispozici dlouhodobě standardní a pro žadatele transparentní dotační tituly MZe (vodovody p.č. 129 182 a kanalizace p.č. 129 183 - pravidla vč. veškerých příloh pouze 48 stran). Také tituly související s přípravou vstupu ČR do EU a plněním požadavků EU při plném členství (Phare, ISPA, Fond soudržnosti, OPŽP).
Další tituly s možností překryvu (SROP) či lokální fondy meziregionální pomoci. Zároveň se nabízí i široká oblast PPP projektů, poskytující nepřímé (např. PVK) či přímé financování (např. ČOV Brno), se kterými je již historicky kvalitní zkušenost (ač je nyní zpochybňovaná zástupci MŽP).
IV.I. Financování řízené MŽP
- Historicky nejvyšší objem finančních prostředků i nejvyšší možná míra podpory v OPŽP - prioritní osa 1 - Zlepšování vodohospodářské infrastruktury a snižování rizika povodní cca 55 mld. Kč (FS - 16,7 mld. Kč). Problémové podmínky pro řadu subjektů. Za 3 roky provozu OPŽP vyplaceno 973 mil Kč (1,8% z alokace).
- Způsob tvorby národních pravidel OPŽP pod taktovkou MŽP a SFŽP bezprecedentně zavedl způsob zpětné aplikace nových metodik. Toto riziko je zřejmé i u splnění tzv. "dodatkových podmínek" projektů Fondu soudržnosti, kdy žadatelé obdrželi oznámení MŽP o splnění podmínek (úprav smluv) a přesto byli po dvou letech donuceni k dalším zásadním úpravám smluv.
- Odbor fondů EU opakovaně zdůrazňuje preventivní funkci závazných metodik a pokynů při čerpání z OPŽP, která má zabránit možnosti vzniku situace, kdy žadatel bude vracet dotaci či její část. S odkazem na "Podmínky přijatelnosti"se prioritně zaměřuje na žadatele s tzv. "provozním modelem" a formou požadavků na úpravy stávajících i nových smluv de facto reguluje činnost těchto subjektů a to bez jakékoliv opory v zákoně či kompetence k regulaci.
- SOVAK ČR opakovaně kritizuje nesmyslné požadavky OPŽP a nástrojů (Finanční model, Vyrovnávací model...) dodávaných výhradním dodavatelem Mott MacDonald, působícími jak na straně MŽP, tak i žadatelů; přesto řada prvků v žádostech má logický základ - např. požadavek na udržitelnost majetku. Smutná je ovšem rezignace administrátora na časově vázané dosažení tohoto parametru.
- Namísto maximálního zpřístupnění titulu a rozšíření možností oddělitelnosti infrastruktury na co nejširší spektrum žadatelů jsou podmínky zpřísňovány s cílem dosáhnout naplnění "ducha" Podmínek přijatelnosti a zabránit "obcházení" Podmínek.
IV.II. Financování řízené MZe a ostatní zdroje
- Dotační financování z jiných zdrojů než OPŽP nevykazuje tak silné míru regulace a často výrazným snížením míry přijatelného kofinancování (např. MZe 40 %) vede žadatele k redukci finančních požadavků na projekty. Rekonstrukce ČOV s cílem dosáhnout shody s NV č. 61/2003 Sb. jsou z těchto titulů často i o 50 % levnější než ze zdrojů OPŽP. Jednoduchost a stálost pravidel navíc umožňuje téměř 100 % jistotu žadatelů.
- Dalším prostředkem kofinancování jsou PPP projekty. Nízké povědomí a strach z korupce brání využití, přesto jednoznačný trend i v "protiprivátních" zemích jako je Holandsko (ČOV Hague) nebo Izrael (ÚV Askhelon). Rizika nese kompletně partner, vlastníkovi pouze vzniká povinnost hradit v daném objemu službu po dobu koncese (např. vodné předané). Průkazné úspory nákladů oproti předpokladům veř. zadavatele.
V. Závěry
- Udržitelná investiční politika by se měla dlouhodobě opírat výhradně o využití vlastních zdrojů a vlastníci infrastruktury jsou odpovědní za zajištění samofinancovatelnosti.
- Krátkodobá "šance" na dofinancování z fondů administrovaných MŽP a SFŽP je pro řadu subjektů (zejména s oddílným modelem) spojená díky činnosti administrátorů s těžko akceptovatelnými a dlouhodobými riziky.
- EU nelimituje ani dotační politiku v dalších obdobích - bude ovšem národní a výrazně specifická s cílem dosahování konkrétních environmentálních závazků. EK a EP doporučují v prohlášeních a zprávách širší využití alternativních a mimorozpočtovýh (PPP) zdrojů financování.
- Při odhadované hodnotě vodohospodářského infrastrukturního majetku 930 mld. Kč (v pořizovacích cenách roku 2006) a doporučovaném tempu obnovy 2 % ročně generovaná potřeba 20 mld. Kč (10 mld. Kč současných zdrojů, využívaných zároveň pro rozvoj i obnovu - reálně tedy 4 násobná potřeba).
- Řada studií i modelů (IWA, WRC) s využitím nástrojů tzv. performance assessmentu prokazuje nutnost pravidelně hodnotit stav majetku a zároveň fundovaně určovat priority a potřebu obnovy (nutná spolupráce provozovatele). Zanedbání obnovy totiž dluh pouze nepřenáší, ale umocňuje.
- Z pohledu objemu samofinancování oboru ČR není v EU žádným záškolákem, stojíme výrazně i před některými starými členskými zeměmi.
SOVAK ČR je dobrovolným nevládním, nevýdělečným zájmovým sdružením v oboru veřejných vodovodů a kanalizací. Sdružení bylo založeno roku 1995 a nyní má více jak 220 členů, kteří zajišťují (ve formě vlastnictví, správy či provozu) více jak 92 % veřejných dodávek pitné vody a odkanalizování či působí jinou formou v oboru vodovodů a kanalizací.
- SOVAK ČR reprezentuje zájmy svých členů při jednáních se zástupci státní správy či místní samosprávy, zejména v oblastech tvorby legislativy, technické normalizace a vytváření ekonomických pravidel.
- SOVAK ČR zajišťuje pro své členy i odbornou veřejnost služby metodického, poradenského a vzdělávacího charakteru a spolupracuje s obdobnými organizacemi v tuzemsku a v zahraničí.
Cost paid for the supply of potable water and sewerage to the average household income should be below 2%. From the perspective of long-term funding and financing remains a key source of water and sewage. The price for water and wastewater is controlled by the Ministry of Finance.
