Další ročník konference Počítáme s vodou řešil vodu i detaily staveb

Nejenom teorie, ale také celá řada praktických, inspirativních příkladů z tuzemska i ze zahraničí. Takový program společně s možností potkat se s lidmi, kteří mají osobní zkušenost s konkrétními plány měst a obcí, je podle slov organizátorů akce nejvíce žádaný. „Nabízíme zájemcům možnost podívat se na téma modro-zelené infrastruktury z mezinárodní perspektivy a čerpat ze zkušeností zemí, kde je tradice přírodě blízkého hospodaření s dešťovou vodou delší než u nás v České republice. Letošní akce znova dokazuje, jak je hospodaření s dešťovou vodou úzce spjato s územním plánováním, stavbou a navrhováním měst,“ podotýká Monika Žitná, vedoucí projektu Počítáme s vodou a koordinátorka zahraničních exkurzí Ekocentra Koniklec.

Odpovědi hledejte na konferenci, inspirujte se prověřenými modely

Zahraniční zkušenosti nabídli v programu bývalý hlavní architekt města Barcelony Xavier Matilla Ayala (Španělsko); vedoucí sekce pro vodu společnosti DHI Group Christian Pohl (Německo); zakladatelka aktivit Green Blue Guide Helen Johansson (Švédsko) a vedoucí prostorového plánování města Vídeň Jürgen Preiss (Rakousko).

Xavier Matilla Ayala představil řešení zvané Superblok a ukázal snímky z letošních povodní v Barceloně. „Město je kompaktní a hustě zalidněné, polycentrický model se vyznačuje nedostatkem zelených ploch a převahou automobilové dopravy. Automobily zabírají přes 50 % veřejného prostoru a jsou hlavním zdrojem hluku a znečištění. Cílem projektu Superbloků je zlepšit situaci v ulicích a navrhnout nový, efektivnější model mobility, který by podporoval veřejnou dopravu, cyklistiku a pěší chůzi. Nové ulice vytvoří modro-zelenou i sociální infrastrukturu, posílí sociální vztahy, podpoří místní aktivity a spolky. Věříme, že to přinese opravdovou systémovou změnu, město se navrátí blíže k přírodě a dokáže se lépe adaptovat na klimatickou změnu,“ uvedl ve svém příspěvku španělský architekt a urbanista.

Foto: Ekocentrum Koniklec, Zuzka Havlínová

Christian Pohl hovořil ve své přednášce o důležitosti modelování modrozelené infrastruktury a nastínil koncepce a strategie, jak se vypořádat s klimatickou změnu. Následně ovšem připustil, že vždy se může objevit událost, na kterou nebudeme dost dobře připraveni. „Již teď máme celou řadu předpisů nařizujících, aby lidé na svém pozemku realizovali zmírňující opatření. Modelování nám umožňuje nahlédnout, jaký budou mít opatření dopad a jak a kde je můžeme vybudovat. Pro udržitelný městský rozvoj je tato možnost naprosto klíčová. Abychom dokázali zabránit následkům rozsáhlejších dešťů, je ovšem zcela zásadní opatření kombinovat a umět využívat moderní systémy pro předvídání povodní,“ vysvětlil Christian Pohl a ukázal svět moderních technologií, ale i „starých pravd“ a historických konceptů odvodňovacích systémů, které se postupně staly základem moderních metod ochrany před povodněmi.

Neméně důležité a zajímavé byly zkušenosti ze Švédska a Rakouska. Zkušenosti ze Švédska ukazují, že klimatické změny v kombinaci s rostoucí hustotou městského osídlení s sebou nesou opravdu závažné výzvy. Helen Johansson hovořila o tom, jak švédská města využívají modro-zelená řešení při regulaci teplot a hospodaření se srážkovými vodami, představila případové studie z Malmö a dalších měst. Na závěr nabídla příručku Green Blue Guide, která byla vytvořena místními experty ve spolupráci s devíti švédskými samosprávami. „Příručka je určena všem, kteří plánují, budují a spravují urbánní prostředí, zejména projektantům a vedoucím projektů z řad samospráv. Za příručkou stojí roky výzkumu a praktického testování v oblasti výsadby stromů a hospodaření se srážkovými vodami a představuje aktuální stav vývoje a poznání v této oblasti,“ dodala Helen Johansson.

Inspiraci architektům, projektantům i vodohospodářům dlouhodobě přináší sousední Vídeň. Na konferenci to byla konkrétně strategie boje proti městským tepelným ostrovům. Již v roce 2015 vytvořil vídeňský odbor ochrany životního prostředí Strategický plán boje proti městským tepelným ostrovům (UHI-STRAT) představující 37 účinných opatření proti letnímu přehřívání města. Na základě tohoto plánu byl v roce 2018 spuštěn program Adaptace infrastruktury na klimatickou změnu (InKA). „Prostřednictvím interdisciplinární spolupráce jsme položili základy pro co možná nejefektivnější realizaci opatření formulovaných UHI-STRAT. Mimořádně významnými strategickými tématy jsou zazelenění budov a různé metody houbového města pro zadržování dešťové vody,“ uvedl Jürgen Preiss a v prezentaci se dále zaměřil na úspěšné realizace adaptačních opatření, a to včetně možných nástrah a překážek.

Foto: Ekocentrum Koniklec, Zuzka Havlínová

Nebyly to ale pouze příkladné zahraniční projekty, ale i tuzemské. Konkrétní příklady teoretických i praktických přístupů představili přednášející z Prahy, Mnichova Hradiště či moravské obce Přísnotice. Takřka všichni se shodli na tom, že s přírodou se nebojuje, ale v rámci možností se participuje na přirozeném koloběhu vody v přírodě. Unisono se potvrzuje i to, že správně navržené opatření pro hospodaření s dešťovou vodou může výrazně ovlivnit i její kvalitu. S tím souvisejí i sofistikované řešení vodohospodářských detailů už při navrhování stavby, více možností vsakování vody do půdy a nutná ochrana zemědělského půdního fondu.

„Základním cílem hospodaření s dešťovými vodami (HDV) je zachování přirozeného koloběhu vody v nejvyšší možné míře. Princip vychází z myšlenky, že odtok z území by měl být před zástavbou a po zastavění přibližně stejný. Pokud chceme snížit odtok z lokality, je potřeba vodu na území zadržet. Toho lze dosáhnout zasakováním nebo zadržením v retenčních objektech. Volba způsobu zadržení vody vyplývá z místních podmínek (charakteristiky podloží, hladina podzemní vody, sklon terénu, využití území atd.),“ shodují se zástupci tuzemských přednášejících.

Degradace půdy, nemožnost vsakování a geologický průzkum

Výzkumy (VÚMOP) potvrzují, že Česká republika má oproti zahraničním kolegům (Rakousko, Německo, Švédsko) pokročilejší degradaci půdy vlivem eroze. Ta se u nás výrazně zrychlila v souvislosti s kolektivizací v padesátých letech a také v souvislosti se společenskými změnami po roce 1989, kdy následoval útlum živočišné produkce a preferoval se povrchní přístup k pěstování určitých plodin na úkor jiných.

„Ochranu půdy proti erozi je třeba řešit kontinuálně, intenzivně a efektivně pomocí efektivních a moderních opatření a postupů. K dispozici jsou nejrůznější metodiky a nástroje pro implementaci dle zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, a Vyhlášky č. 240/2021 Sb., o ochraně zemědělské půdy před erozí. To vše s cílem sjednotit přístupy v hodnocení eroze a návrhů opatření pro všechny úrovně dotčených oborů, kterými jsou vedle výzkumné sféry zejména státní správa a samospráva, projekční i zemědělské praxe a další otázky v době změny klimatu,“ píše se v jedné z aktuálních metodik VÚMOP o ochraně půdního fondu.

Na téma ochrany půdy a možnosti vsakování srážkových vod navázal ve své přednášce Pavel Špaček, který se dlouhodobě věnuje provádění hydrogeologického a inženýrskogeologického průzkumu a je spoluautorem ČSN 75 9010. Připomněl důležitost takovýchto průzkumů nejenom pro veřejné stavby, ale i pro rodinné domy. Prozatím si podle jeho slov objednávají služby hydrogeologa pouze ti, kteří se rozhodli budovat vrtanou studnu nebo domácí čističku odpadních vod se vsakem či zálivkou zahrady.

„Pojem geologický průzkum pro vsakování definovaný v ČSN 75 9010 Vsakovací zařízení srážkových vod se od svého vzniku v roce 2012 stal běžnou součástí inženýrskogeologických průzkumů a jeho výstupy, především stanovení koeficientu vsaku a úrovně hladiny podzemní vody v místě, kde je projektováno vsakování, požadují jak projektanti, tak příslušné úřady. Při plánování realizace přírodě blízkého hospodaření se srážkovými vodami v širším měřítku se staly vyhledávaným pomocníkem mapy vsakovacích poměrů, které na základě kombinace několika parametrů hodnotí využitelnost pozemků pro vsakování,“ zmínil ve svém příspěvku Pavel Špaček a doporučil možné postupy.

Přestože je konferencí na podobné téma v českém prostoru poměrně mnoho, akce nazvaná Počítáme s vodou má přidanou hodnotu v tom, že se jedná o ucelený projekt zaměřený konkrétně na zvyšování povědomí a vzdělávání v problematice hospodaření s dešťovou vodou a modro-zelené infrastruktuře. Kromě konferencí jsou to také semináře, četné exkurze a odborné poradenství.

„Desátý ročník si vyžádal alespoň krátké ohlédnutí za ročníky uplynulými. Letošním tématem jsme se vrátili tak trochu na začátek, protože tématem zlepšení kvality vod a důrazem na hospodaření s dešťovou vodou ve městech jsme v roce 2015 začínali. Ačkoli se pojem modro-zelená infrastruktura už v některých prezentacích objevoval, a to především jako anglické SUDs (Sustainable Drainage Systems) nebo americké LID (Low-Impact Development), byl českému publiku tehdy spíše neznámý. V roce 2017 se pojem objevil i v anotaci naší konference v souvislosti s adaptací českých měst na změnu klimatu a jako nástroj k rozvoji českých měst. V dalších letech jsme se podrobněji věnovali revitalizaci a investicím do veřejných prostranství, holistickému přístupu plánování měst a v loňském roce detailu a údržbě modro-zelených opatření,“ uvedla na závěr Michaela Koucká, programová vedoucí projektu Počítáme s vodou a pozvala na další ročník odborné akce. Její konkrétní téma ale prozatím neprozradila.

Příklady úspěšných českých a zahraničních projektů (mapa)
Vsakovací poměry v ČR (mapa)
Publikace Hospodaření s dešťovou vodou v ČR (online prohlížení)
Prezentace příkladů