Nejnavštěvovanější odborný portál pro stavebnictví a technická zařízení budov

Biotopy - koupací jezírka vhodná pro každého

Nikdo nepochybuje o tom, že plavání je zdravé. A většina lidí navíc plave ráda. Problém je v tom, že často nemají kde. Kvalita vody v našich řekách a rybnících se sice v posledních letech výrazně zlepšila, nicméně ani dnes není často taková, aby lákala ke koupání. Přecpaná koupaliště s vodou páchnoucí chlórem rovněž nenadchnou každého. Navíc provoz obecních bazénů a koupališť silně zatěžuje obecní rozpočet, stále jich tudíž není dostatek. A k moři je to přece jenom daleko ...

Asi proto si stále více majitelů rodinných domů pořizuje soukromé bazény. Záhy ovšem velká část z nich zjistí, že jejich údržba je velmi náročná jak časově, tak finančně. Navíc: udržet nezkaženou vodu v domácím bazénu není úplně jednoduché, a tak se všemi možnými prostředky bazénové chemie zrovna nešetří. Mnozí citlivější jedinci pak takové koupání dost těžko snášejí. Existuje tedy vůbec nějaká cesta pro ekonomicky únosné, zdravé a hygienicky nezávadné koupání? Existuje.

Řešením jsou tzv. "Biotopy", tedy umělé vodní nádrže, v nichž se voda čistí pomocí rostlin a mikroorganismů ve štěrkovém loži. Název je poněkud zavádějící, protože v biologii a ekologii znamená termín "biotop" něco úplně jiného, ale v zahraničí se prostě tento název pro jezírka s přírodním čištěním vody ujal, proto ho zde budeme také užívat, byť raději s uvozovkami.

Jde v podstatě o stejný princip, jehož využívají i tzv. kořenové čistírny odpadních vod, které jsou u nás především v menších obcích stále populárnější. Zhruba polovina vodní plochy je určena ke koupání, druhá půlka tvoří čisticí zónu s mokřadními rostlinami. Oproti klasickému bazénu dochází k úspoře vody, energie nutné pro cirkulaci a filtraci vody a také nákladů na chemickou úpravu vody. Koupaliště s přírodním čištěním vody se dá využít jak u rodinných domů, tak u veřejných plováren.

U rodinných domů už u nás existují první realizace a majitelé jsou s tímto řešením vesměs velice spokojení. Veřejná plovárna tohoto typu u nás zatím postavena nebyla, ale to se snad brzy změní. Tato koupaliště jsou ale stále populárnější u našich sousedů v Rakousku a Německu, protože stále více tamních obcí objevuje, že je to řešení levné, efektivní a - v neposlední řadě - také velice pohledné. Jenže: zatímco koupací jezírko na zahradě si může udělat v podstatě každý sám, protože normy na kvalitu vody u domácích bazénů žádné neexistují, veřejné koupaliště bude muset splnit celou řadu velmi náročných požadavků.


Jak vypadá "biotop"?

Asi nejvíce přírodních koupacích jezírek má u nás na svém kontě malá jihočeská firma Biotop. Její majitel Daniel Malík se s tímto typem koupališť seznámil v zahraničí, kde jsou běžná už 20 let. Za tři roky jeho firma vybudovala okolo 30 jezírek s rozlohou 70-350 m2. Jezírka působí esteticky velmi pěkně, dobře zapadají do krajiny a velice zajímavě oživí každou zahradu. Jejich jedinou nevýhodou jsou poměrně značné nároky na plochu a na objem vytěžené zeminy. Jezírko se totiž nedá udělat moc malé.

Plocha 65-70 m2 je naprosté minimum, aby byl celý tento uměle vytvořený ekosystém dostatečně stabilní a měl požadované samočisticí schopnosti. Je to rovněž praktické minimum, aby se v jezírku dalo plavat - vzhledem k tomu, že polovinu plochy zabírá čisticí zóna s mokřadními rostlinami, zbývá na plavání něco přes 30 m2, což obnáší koupací část o velikosti cca 4 x 8 m.

Obě části se liší hloubkou. Koupací zóna je hluboká 2-2,5 m - jednak proto, aby se do jezírka dalo skákat, a dále kvůli vyššímu objemu vody, který zajistí větší stabilitu ekosystému. Čisticí zóna s mokřadními rostlinami je naproti tomu mělká, od 0 do 80 cm. Přechod mezi oběma částmi se řeší různě, firma Biotop například používá modřínový rám, který působí jako jasný optický předěl a přitom ve vodě nepůsobí nijak rušivě. Modřínové dřevo navíc ve vodě dlouho vydrží. Horní hrana modřínového rámu je v hloubce 30-40 cm.

Rostliny se osazují tak, jak odpovídá jejich přirozeným nárokům: v nejhlubší části se umisťují lekníny a další hlubokovodní rostliny, pak nastupuje celé spektrum dostupných vodních rostlin a u břehu jsou zasazeny mokřadní rostliny. Celkem se používá asi 30 druhů rostlin, např. leknín, kosatec, orobinec, rákos, traviny atd.

Hluboká část je vykopaná skoro kolmo. Na dno se nasype nejprve písek, na něj se položí geotextilie a poté hydroizolační fólie silná aspoň 1 mm. V hluboké koupací části se fólie ničím nepřikrývá - je to zbytečné, navíc hladká fólie se lépe čistí. V čisticí části je fólie zasypaná pískem a štěrkem (kačírek), do něhož se sázejí rostliny. Ukončení fólie na břehu se rovněž skryje pod kačírkem. U jezírka s plochou 100 m2 je nutné vytěžit 100 m3 zeminy. Na zásyp se užije asi 20 m3 materiálu, na vodu tedy připadá přibližně 80 m3. Jezírka mají v létě poměrně značnou teplotu vody, 26-27 °C (k vyšší teplotě totiž přispívá černá fólie a mělké pobřežní zóny). K provzdušňování a cirkulaci vody se někdy používá oběhové čerpadlo, ale u rodinných jezírek to není ani nutné. Malý vodopád či potůček nicméně může sloužit i jako okrasný prvek, proto o něj mnozí majitelé stojí. Údržba jezírka je velmi jednoduchá: čas od času vysbírat podběrákem listí, v zimě posekat a odstranit uschlou vegetaci. Na dně se tvoří kal, který je nutné před sezónou v koupací části odsát. V čisticí části slouží kal k výživě rostlin. Kromě toho je nutné čas od času doplnit vodu - za rok se jí odpaří sloupec vysoký asi 25 cm. Do rybníčku se dá sejít buď po schůdkách, nebo skočit s prkna, které je upevněno před mokřadní zónu. Jediné, co na rybníčku není "eko", je fólie. Z ekonomických důvodů se používá běžná fólie z PVC, zpravidla od našeho výrobce Fatra Napajedla, která je nejlevnější. PVC je materiál, který škodí přírodě při výrobě i při likvidaci, nicméně použití jiné fólie by vyšlo na minimálně dvojnásobek. Útěchou může snad být velmi dlouhá životnost této fólie - výrobce na ni dává záruku 10 let, ale vydrží mnohem déle - vyrábí se od roku 1958 a přehradní hráze, u kterých se v tu dobu používala, jsou stále funkční. (Mimochodem, tyto fólie jsou použity též na hrázích kanálu Gabčíkovo. Lidem, kteří žijí pod kanálem, opravdu nezbývá než se modlit, aby vydržely co nejdéle ...)

Kovářovi jsou spokojeni
Jeden z prvních "biotopů" si dala v Rudolfově u Českých Budějovic postavit před dvěma lety ekologicky uvědomělá rodina Kovářova. Paní Kovářová na něj nešetří superlativy: "Všichni z okolí se k nám chodí koupat, i z rodinných domů s plastovými bazény. Jezírko je nejhezčí a nejméně pracná část zahrady."

"Biotop" s plochou 150 m2 zabírá už dnes podstatnou část zahrady, ale přesto se ho rodina chystá v nejbližší době ještě výrazně rozšířit. Samočištění funguje podle paní Kovářové naprosto dokonale. V září, kdy jsme jezírko navštívili, byla voda nádherně průzračná. V jezírku žijí žáby, kolem poletují vážky, vše vypadá naprosto idylicky a harmonicky. Kupodivu se ani nijak nezvýšil počet komárů. Jezírko přišlo asi na 100 000 Kč, ale hodně věcí si zde vybudovali přímo majitelé.

Kovářovi mají trochu netypické oddělení koupací a čisticí části: nejsou totiž odděleny modřínovým rámem, ale štěrk je nasypán do plastových zelených přepravek na zeleninu. Nijak to neruší a jde zjevně o zcela funkční řešení. "To víte, byla to jedna z prvních realizací, dnes už jsme dál," říká nicméně trochu omluvně Daniel Malík.

Další realizaci lze nalézt přímo na okraji Budějovic, ve čtvrti nově budovaných luxusních domů. Majitelé zde počítali s jezírkem už při navrhování domu, takže zemní práce pro jezírko se prováděly zároveň s budováním základů domu. Takový postup je samozřejmě ekonomičtější, než když se jezírko buduje dodatečně. Pozemek je navíc dostatečně velký, 1800 m2, takže jezírko s plochou 150 m2 sem přesně zapadá. Z estetických důvodů si tu majitelé dali zbudovat malý vodopád poháněný čerpadlem ... I zde jsou maximálně spokojeni, voda vykazuje stále parametry pitné vody, i když se tam občas koupe s majiteli i jejich pes, a navíc po nějakou dobu tam pán domu dokonce choval i pstruhy (k tomu lze snad poznamenat jen tolik, že příroda je opravdu mocná čarodějka ...). V zimě jezírko používají jako kluziště na bruslení. I zde "biotop" poskytuje útočiště mnoha druhům živočichů - kvůli skřehotání žab se prý občas ani nedá spát.

Systém pro veřejná koupaliště
Na technicky vyšší úrovni jsou jezírka rakouské firmy Minova. Tato firma buduje "biotopy" s biologickým filtrem už od roku 1995 a dosáhla v tomto oboru značné dokonalosti. Jimi používaný systém Aquaviva se užívá v německy mluvících zemích, Česku, na Slovensku i v Maďarsku. Tento systém je vhodný nejen pro malá soukromá jezírka, ale i pro veřejná koupaliště, protože zaručuje stálou vysokou kvalitu vody. V rakouských Korutanech tak např. vybudovali v roce 2001 veřejné koupaliště s plochou 1200 m2. Dnes je v Německu i v Rakousku mnoho koupališť zralých na rekonstrukci, která je ale drahá. Přebudovat je na přírodní koupaliště je moderní a navíc velmi ekologické, proto se mnohé obce k tomuto řešení uchylují. V takovém případě se původní plocha bazénu stává koupací částí a dobuduje se jen mělkovodní část s rostlinami.

Předností je lepší pocit z koupání, které se blíží koupání v přírodě, nižší náklady na údržbu (to pro obce vůbec není zanedbatelné, protože zatímco na výstavbu se peníze z různých fondů a dotací jakžtakž sehnat dají, údržba padá plně na jejich bedra). Navíc se takové zařízení dá využít celoročně, protože v zimě slouží jako kluziště. Obce, kde už jsou tato koupaliště v provozu, potvrzují, že tam lidé chodí mnohem radši než do klasických bazénů. U větších realizací stačí pro čisticí část vyčlenit 40 % plochy, na koupání pak zbývá 60 %. Ročně vybudují firmy podle systému Aquaviva na 400 jezírek v celé střední Evropě (většinu stále u rodinných domů).

Voda ve veřejných koupalištích musí samozřejmě splnit hygienické předpisy, které jsou např. v Rakousku velmi přísné. Voda se upravuje jen biologicky. V soukromých bazénech se nevyměňuje, ve veřejných je částečná výměna zpravidla nutná. Náklady na údržbu jsou v porovnání s běžnými bazény nízké, ale jak upozorňuje Mgr. Arnold Klement, jednatel firmy Minova, u veřejných koupališť se údržba provádět musí. Pořizovací náklady vycházejí na 500-1000 €/m2 (pro Německo a Rakousko, u nás by byly nižší), což je méně než u klasických bazénů. Rovněž provozní náklady jsou nižší, protože se ušetří za chemické přípravky na úpravu vody, nižší jsou i výdaje za energie a za výměnu vody.

Na odstranění nečistot z hladiny se užívá skimmer. Systém Aquaviva používá pro filtraci nečistot čerpadlo, kterým se čerpá voda do filtrační zóny, která je umístěna pod rostlinami (toto řešení vzbudilo při prezentaci technologie mezi našimi odborníky značný údiv, nicméně zjevně funguje). Filtrační zóna zaujímá 15-20 % z celkové plochy, je hluboká asi 60 cm. Vodu v tomto případě nečistí ani tak rostliny, jako spíše bakterie ve filtru (i v tom je celý systém podobný kořenové čistírně odpadních vod). Zde se odbourává dusík, fosfor i organické látky. Jezírka vypadají poněkud méně přírodně než u firmy Biotop, zato ale zaručují stálou kvalitu vody.

První česká (moravská) vlaštovka
Rovněž firma Monika Tichy už vybudovala více než stovku jezírek "biotopového" typu. Nyní má tato firma šanci vybudovat u nás první přírodní veřejné koupaliště v obci Dobšice u Znojma. Koupaliště s plochou 2900 m2 vznikne rekonstrukcí nedokončeného bazénu ze 70. let, po níž by měly přibýt příbřežní zóny, bazén pro neplavce a další vybavení, to vše nákladem 5-6 mil. Kč. Areál bude mít kapacitu 500-600 lidí. Obec má ale v plánu i restauraci, kvalitní zázemí a autokemp, vše v celkové ceně 30 mil. Kč. Pokud budou peníze, měla by se akce realizovat už letos.

Cena na 1 m2 vodní plochy vychází asi poloviční oproti klasickému bazénu, ale vzhledem k tomu, že zde musí být i čisticí zóna, tak se výsledná pořizovací cena zase tolik lišit nebude. Nutné zázemí - šatny, sprchy, WC - musí být stejné jako u klasického koupaliště a stejně tak je třeba počítat s náklady na inženýrské sítě, zeleň, údržbu areálu, pravidelné čištění, údržbu rostlin atd. "Dále je nutno počítat se mzdou správce, plavčíka či s náklady na pravidelné rozbory vody minimálně 1x za 14 dní," vypočítává Ing. Radomil Šrubař z firmy Monika Tichy náklady, které čekají na každého, kdo se o výstavbu veřejného koupaliště pokusí. Jakost vody se přitom bude (aspoň zatím) posuzovat podle požadavků na koupaliště ve volné přírodě. Je možná trochu zvláštní, že tato "koupaliště ve volné přírodě" jsou zcela uměle vybudovaná, ale naše normy s takovým typem koupání prostě vůbec nepočítají. A normu na jakost vody v bazénech (která je podstatně přísnější) nelze použít, mimo jiné i proto, že podle ní má provozovatel povinnost vodu chemicky upravovat tak, aby např. obsah chlóru odpovídal předpisům.

A co na to naši hygienici? Podle slov Ing. Šrubaře jim dali bez problémů kladné vyjádření ke stavbě, stačily jim podklady z Rakouska.
Doufejme, že jezírka i koupaliště s přírodním čištěním vody u nás budou přibývat, protože to je řešení opravdu výhodné. Pro nás i pro přírodu.

 
 
Reklama