Tvůrci pražského kanalizačního systému
Praha měla to štěstí, že na vytvoření, dalšího budování a správě kanalizačního systému na počátku 20. století se podílely významné osobnosti mnohdy evropského formátu. PVK představují tvůrce pražského kanalizačního systému.
Dr. Ing. sir William Heerlein Lindley (1853 – 1917)
Byl synem významného anglického vodohospodářského stavitele Williama Lindleye, který mimo jiné vybudoval v té době mimořádně moderní přístav v Hamburku. Mladý William absolvoval Londýnskou univerzitu a ihned začal s otcem spolupracovat na projektech vodovodů a kanalizace v mnoha městech Evropy. V roce 1892 začalo jeho „pražské období“, kdy se svými spolupracovníky z kanalizačního úřadu vypracoval a následně realizoval stokový systém a čistírnu odpadních vod. Čistírna fungovala až do 60. let 20. století, převážná část stok slouží dodnes. Nepracoval ale pouze pro Prahu. Měl až neuvěřitelný akční rádius. Působil od Sankt Petersburku po Bukurešť, od Anglie po Baku. Vybudoval velké množství vodovodních a kanalizačních staveb a svou prací ovlivnil životní úroveň mnoha evropských měst. Byl také členem velkého množství odborných evropských komisí a šéfem technické kanceláře ve Frankfurtu nad Mohanem. Za svou činnost byl anglickým králem povýšen v roce 1911 do šlechtického stavu s právem nosit titul sir William.
Ing. Emanuel Heinemann (1865 – 1924)
Po absolvování C. k. vysoké školy technické v Praze a několika studijních pobytech v západní Evropě, začal v roce 1896 pracovat v pražské městské kanalizační kanceláři. Hned na počátku svého působení se stal asistentem Williama H. Lindleye v jehož nepřítomnosti vedl všechny projektové i stavební kanalizační práce. Po Lindleyově odchodu z Prahy vedl kanalizační kancelář sám a mnozí odborníci tvrdili, že nebýt jeho snažení a odborné erudice, nebyl by Lindleyův projekt vůbec dokončen.
Ing. Eduard Máslo (1861 – 1926)
Další z tvůrců pražské kanalizace. S vyznamenáním zakončil studium na C. k. vysoké škole technické v Praze. Po praxi u Pražsko–Duchcovské dráhy se stal geometrem městské kanalizační kanceláře v Praze. Po „pracovní epizodě“ na technickém bureau v Drážďanech se jako inženýr – konstruktér vrátil do pražské kanalizační kanceláře a je pověřen tvorbou prováděcích projektů. V roce 1922 byl ze zdravotních důvodů předčasně penzionován, ale působil dále ve funkci technického experta. V roce 1925 vytvořil projekt na novou čistírnu odpadních vod, která však nebyla postavena. Jeho hlavní zásluhou bylo vytvoření výpočetní metody, s jejíž pomocí se navrhovala převážná část stokové sítě. Velkorysé řešení umožnilo využívat kanalizační soustavu i v současné době.
Dr. Ing. Eduard Zika (1879 – 1943)
Stejně jako jeho čeští předchůdci absolvoval C. k. vysokou školu technickou v Praze. Do pražské kanalizační kanceláře nastoupil v roce 1902, kde se okamžitě zapojil do projektových prací. V roce 1922 se stal přednostou již kanalizačního úřadu. Podnikl také mnoho studijních cest po západní Evropě a napsal řadu odborných publikací o řešení odkanalizování měst a obcí. Jako přednosta skončil v roce 1928. Následně vyprojektoval i odvodnění různých československých měst a obcí. V roce 1930 převzal funkci vedoucího úřadu zodpovědného za výstavbu nové čistírny, která nebyla nikdy realizována. Byl konzultantem ministerstva veřejných prací, členem Československé národohospodářské společnosti a celé řady dalších národních, humánních i tělovýchovných korporací.
