Stanovisko MŽp a MZe k vodám ve štěrkovištích
Názory Ministerstva zemědělství a Ministerstva životního prostředí na vody ve štěrkovištích se diametrálně liší. MŽP poukazuje na vysokou jakost těchto vod a požaduje pro ně vysoký stupeň ochrany s ohledem na potenciální zdroj pitné vody. MZe naopak označuje tyto vody za povrchové, tj. s benevolentnějším přístupem k ochraně.
Článek navazuje na text vydaný 18.7.2011 - Novinky k novele vodního zákona.
Dle Mgr. Veroniky Vytejčkové je stanovisko MŽp takovéto:Názory Ministerstva zemědělství a Ministerstva životního prostředí na vody ve štěrkovištích se diametrálně liší, a z tohoto důvodu nebyl také pravděpodobně postoj Ministerstva životního prostředí v odpovědi, kterou jste získal z Ministerstva zemědělství na své dotazy zohledněn (přestože jsem to při zpracování návrhu odpovědi požadovala nebo minimálně mylně předpokládala...).
Domníváme se, že vzhledem k tomu, že Ministerstvo životního prostředí odpovídá za jakost podzemních vod, je z logiky věci také jeho kompetencí určit, co je předmětem ochrany, kterou poskytuje, proto považujeme za nezbytné informovat Vám též o výkladu našeho resortu (resp. Odboru ochrany vod) v dané věci, přestože chápeme, že přijetí jednou obdrženého názoru by možná bylo jednodušší...:-) Prosím Vás nicméně o shovívavost, protože téma ještě není uzavřeno.
V předmětném výkladu Ministerstva zemědělství č. 96 bylo konstatováno a nebylo dále rozporováno, že štěrkoviště vznikají lidskou činností spočívající v těžbě prováděné na základě zákona o hornické činnosti, při které dojde v pásmu nasycení k odkrytí hladiny podzemní vody. Ke vzniku štěrkovišť tedy dochází cílenou lidskou činností spočívající v odkrytí pásma nasycení hladiny podzemní vody přirozeně se vyskytující pod zemským povrchem.
Podle § 2 dost. 2 vodního zákona jsou vody podzemní definovány jako vody přirozeně se vyskytují pod zemským povrchem v pásmu nasycení v přímém styku s horninami; za podzemní vody se považují též vody protékající podzemními drenážními systémy a vody ve studních. Vodní zákon tedy jednoznačně odvozuje charakter podzemních vod od jejich přirozeného prostředí, ve kterém se vyskytují, bez ohledu na lidské činnosti, které do tohoto prostředí mohou zasáhnout. Uvedená zákonná definice dále výslovně zařazuje mezi vody podzemní „vody ve studních“, jejichž charakter zůstává obdobně jako v případě podzemních vod ve štěrkovištích beze změny, a to i přes lidský zásah, v tomto případě stavební činnost.
Odhlédneme – li od čistě právního pohledu, nelze s tvrzením, že voda ve štěrkovištích je vodou povrchovou souhlasit ani z pohledu věcného. Vody ve štěrkovištích jsou zpravidla vody vysoké jakosti, které by měly být přednostně vyhrazeny pro zásobování obyvatelstva pitnou vodou (§ 29 vodního zákona) a s ohledem na prostředí jejich výskytu (vysoce propustné prostředí) by měla být učiněna veškerá možná opatření k jejich ochraně. V případě, že by se na ně pohlíželo jako na vody povrchové, s jejichž nakládáním vodní zákon pracuje benevolentněji (např. v oblasti požadavků na vypouštění odpadních vod), může dojít k jejich nevratnému znečištění, které se navíc v jejich prostředí šíří rychle dál, a může ovlivnit další zdroje pitné vody nacházející se v okolí.. Navíc je třeba konstatovat, že pokud budou tyto vody a priori považovány za vody povrchové, jde tato myšlenka zcela proti požadavku Směrnice 2006/118/ES, kterým je zamezit nebo omezit vstup jakýchkoliv látek do vod podzemních.
O revizi výkladu Ministerstva zemědělství, který označuje vody ve štěrkovištích za vody povrchové bylo ze strany MŽP požádáno bezprostředně poté, co jsme byli o obsahu tohoto výkladu informováni. V tuto chvíli však v žádném případě není věc jednoznačně dořešena a výklad, který Vám byl poskytnut proto, prosím, neberte dogmaticky. Snad ale mohu i za kolegy z "opačného názorového tábora" slíbit, že se výklady mezi resorty pokusíme sjednotit v co možná nejkradší době.
Ministerstvo zemědělství (MZe):
Dle Mgr. Zdeňka Horáčka je stanovisko MZe následující:Vody ve štěrkovištích jsou vodami povrchovými, není důvod jejich charakter zpochybňovat. Po odkrytí hladiny podzemních vod (ať již lidskou činností nebo i přírodním procesem), vznikne nový zemský povrch a vody, které se předtím nacházely v pásmu nasycení, se nově nacházejí na zemském povrchu. Při opačném výkladu by docházelo ke sporům o charakteru vod nejen ve štěrkovištích, ale i třeba ve vodních nádržích, kde zcela jistě může rovněž docházet k odkrytí hladiny podzemních vod a není sporu o tom, že ve vodních nádržích se nacházejí povrchové vody. Nadto, definice v § 2 odst. 2 vodního zákona výslovně počítá se zahrnutím mezi vody podzemní i vody ve studních, a to zejména z důvodu předejití sporům o jejich charakter; vody ve štěrkovištích (a jiných prohlubních) však nezahrnuje. Praxe pojímá vody ve štěrkovištích jako vody povrchové, svědčí o tom i rozhodnutí Státní arbitráže ČSSR čj. FD 71/673/83 - 4485/82 - KSA Blava/LP/84/Ko ze dne 1. ledna 1984, které vychází z následujícího: "Při určování kategorie vod je třeba vycházet z jejich současného místa výskytu a ne z hlediska jejich původu, tedy místa, odkud přitékají. Voda ve štěrkových jamách se nalézá na zemském povrchu v podobě jezer, odkud se odebírá čerpadly z volné hladiny. Samotná okolnost, že se vody dostaly do štěrkových jam poté, kdy se vytvořila povrchová jáma v důsledku těžby štěrkopísku, není pro posouzení charakteru vod podstatná. Nejednalo se tedy o odběr podzemní vody, a protože Povodí Dunaje není ani správcem vodního toku v daném případě, nevzniklo mu ani právo na úhradu povrchové vody.". Výklad Ministerstva zemědělství č. 91 tedy odpovídá i pojetí vody ve štěrkovištích odbornou praxí a není pojetím novým.
Jednotlivá stanoviska zmíněných ministerstev byla získána na základě osobní korespondence.
