Rozbor k článku: Již v roce 2027 nabudou účinnosti nová pravidla EU pro pitnou vodu

V tomto příspěvku navazuji na komentář Lukáše Formánka, technického ředitele, a Kamily Pokorné, ředitelky environmentu, jakosti a udržitelnosti, z Družstevních závodů Dražice (člena skupiny NIBE, největšího českého výrobce ohřívačů vody a akumulačních nádrží) ke Směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/2184, respektive k Prováděcímu rozhodnutí Komise (EU) 2024/367 ze dne 23. ledna 2024, kterým se stanoví prováděcí pravidla ke směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/2184 stanovením evropských seznamů povolených výchozích látek, směsí a složek, které jsou povoleny k použití při výrobě materiálů nebo výrobků přicházejících do kontaktu s vodou určenou k lidské spotřebě. Mým záměrem je doplnění informací v širším kontextu.

Přečtěte si také Již v roce 2027 nabudou účinnosti nová pravidla EU pro pitnou vodu. Je kvůli tomu v ohrožení trh se smaltovanými ohřívači vody? Přečíst článek

Nejprve úvodem, ocelové nádoby v zásobníkových ohřívačích vody chráněné proti korozi smaltem se využívají už téměř dvě století. Smalt je sklovitá tavenina nanášená na kov (měď, litina, ocel). Počátkem 30. let 19. století Eduard Bartelmus vynalezl zdravotně nezávadný smalt, který neuvolňoval žádné jedovaté těžké kovy a v roce 1832 založil první továrnu na smaltované nádobí v Brně. Důvodem využití smaltu je to, že tvoří dokonale hladký, tvrdý sklovitý povlak, bez pórů. Proto se povrch dobře čistí. Zásadní vlastností smaltu je, že nereaguje s potravinami. A to ani při vaření kyselých pokrmů. Organické kyseliny, například ocet, kyselina citrónová, jsou při zvýšené teplotě velmi agresivní. Možná je to jen moje nedostatečná informovanost, ale neslyšel jsem, že by v posledních desetiletích byl veřejnosti prezentován případ, kdy došlo k poškození zdraví lidí, kteří teplou vodu ze zásobníkových ohřívačů v rámci EU využívali.

Vystudoval jsem FEL, ČVUT v Praze, tak je mi nejbližší tato citace: Smalt se vyrábí ze skloviny, která je složena:

• ze sklotvorných oxidů kyselých (křemen, kyselina boritá), neutrálních (živec, kaolin, borax), nebo zásaditých (uhličitan sodný, draselný, vápenatý),
• z pomocných surovin jako jsou přídržné oxidy (nikelnatý, kobaltnaťý), kalidla (oxid ciničitý, titaničitý),
• barvítka (oxid chromitý, kobaltnatý, manganičitý, železitý),
• oxidační látky (dusitan draselný, oxid manganičitý).

Ve výše zmíněném Prováděcím rozhodnutí Komise (EU) 2024/367 se „smaltem“ nazývá materiál, který je sklovitým materiálem získaným tavením při teplotách vyšších než 1 200 °C a fritováním směsi anorganických látek.

Co se týká vhodnosti pro styk s pitnou, respektive s teplou vodou, ale i potravinami, je složení smaltů dlouhodobě a přísně posuzováno.

Autoři v článku upozorňují na kov hafnium (Hf), který se vyskytuje jako nečistota v oxidu zirkoničitém, který je nezbytný pro potřebnou odolnost smaltu vůči provozním podmínkám. Požádal jsem Lukáše Formánka, technického ředitele DZD, o informaci, kolik hafnia v jejich smaltu je. Například ve smaltu Smalt Prince typ EM6/35/7644/1 je 0,013 % hmotnostních HfO₂. Z poměru molárních hmotností 178,49 hafnia a 210,49 HfO₂ vyplývá, že podíl čistého hafnia v tomto smaltu je 0,011 % hmotnostních.

V dalším zdroji jsem našel vyjádření, že hafnium nemá žádnou známou toxicitu, není karcinogenní.Je to kov, je zcela nerozpustný ve vodě, fyziologických roztocích i v tělesných chemikáliích. K expozici hafniem může dojít vdechnutím, požitím a kontaktem s očima nebo kůží. Quebecký expoziční limit (VEMP): Podle toxikologického rejstříku CNESST je časově vážená průměrná hodnota expozice (VEMP) 0,5 mg/m³, tedy 0,5 μg/l (měřeno jako čisté hafnium, Hf). Obecně se hafnium považuje za sloučeninu s nízkou toxicitou, ačkoli by se s ní mělo zacházet se standardními hygienickými opatřeními v průmyslu, aby se zabránilo vdechnutí prachu.

Významné informace se nachází na webu německého úřadu Umweltbundesamt UBA. Zde je k dipozici materiál Bewertungsgrundlage für Emails und keramische Werkstoffe im Kontakt mit Trinkwasser (Email/Keramik-Bewertungsgrundlage) z 27. října 2025. Přeloženo do češtiny „Základ pro posuzování smaltů a keramických materiálů ve styku s pitnou vodou (základ pro posuzování smaltu/keramiky)“.

V kapitole 6. Beschreibung der Werkstoffe se pro email v tabulce 1. Positivliste der möglichen Inhaltsstoffe von Emails und anderen glasartigen Werkstoffen připouští maximální obsah oxidu hafničitého HfO₂ 0,1 %.

V tabulce 4. Positivliste der möglichen Inhaltsstoffe von ZrO₂-Keramiken, tedy pro keramiku na bázi oxidu zirkoničitého se připouští maximální obsah oxidu hafničitého HfO₂ dokonce 2 %.

Pokud se výše uvedená doporučení srovnají s obsahem HfO₂ ve smaltu používavém výrobcem DZD, tak smalt Prince typ EM6/35/7644/1 je se svými 0,013 % hmotnostními HfO₂ mnohem níže.

V německém doporučení se dále uvádí, že na základě výsledků testů se předpokládá, že maximální očekávané koncentrace bismutu, hafnia, praseodymu a wolframu ve vodě při výtoku jsou nižší než 0,1 μg/l. Proto je pro tyto prvky stanovena limitní hodnota 0,1 μg/l. Tato nízká preventivní hodnota se předpokládá, pokud pro danou látku nejsou k dispozici žádné další toxikologické informace.

Příklad

Mějme zásobník s vodním objemem 150 litrů (typicky pro tří až čtyřčlennou rodinu). Tloušťku smaltu volím například podle Düker Email Technologie GmbH email250 light na horní hranici 0,6 mm. Hustotu smaltu rovněž na vyšší hranici 2 800 kg/m³.

U zásobníku s objemem 150 litrů lze uvažovat o vnitřní ploše pláště nádoby cca 1,75 m². Při tloušťce smaltu 0,0006 m a hustotě smaltu 2 800 kg/m³ vychází celkové množství smaltu v zásobníku na cca 2,94 kg.

Při využití údaje pro smalt Smalt Prince typ EM6/35/7644/1 s koncentrací 0,013 % HfO₂ vychází, že zásobník může obsahovat 0,000382 kg, tedy 0,3822 kg HfO₂, respektive 0,0003234 kg, tedy 0,3234 kg čistého hafnia.

Pokud by se teoreticky, ale prakticky nerealizovatelně všechno hafnium ze smaltu vyloučilo do 150 litrů vody v zásobníku, tak v litru vody bude 0,002156 g hafnia, tedy 2,156 μg/l.

Voda v zásobníku však neleží, zásobník je promýván dopouštěnou pitnou vodou a hafnium se do vody případně uvolňuje postupně. Je-li přípustný německý limit obsahu hafnia na výtoku z kohoutku dán hodnotou 0,1 μg/l, pak této hodnoty koncentrace by se dosáhlo v objemu vody cca 3 235 litrů. I při sníženém 50% využití zásobníku by toto množství vody zásobníkem proteklo během pouhých 43 dnů. A přitom není reálné, aby se během této doby do vody dostalo všechno hafnium ze smaltu.

Rychlost vylučování hafnia do vody samozřejmě závisí na teplotě a kvalitě vody, složení a kvalitě smaltu. Při běžných teplotách vody v zásobnících a kvalitě vody vycházející z požadavků na vodu pitnou je rychlost malá. Je nutné dodat, že životnost správně instalovaného a provozovaného zásobníku není rok, ale přesahuje 10 let a více a i tento fakt s násobně větším objemem vody proteklé skrz zásobník snižuje možnou koncentraci hafnia ve vodě na „kohoutku“.

Rozdíl mezi Německem a EU

Zatímco Němci si ve svých národních předpisech stanovili výše popsané limity ohledně hafnia, tak Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2024/367 ze dne 23. ledna 2024, kterým se stanoví prováděcí pravidla ke směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/2184 stanovením evropských seznamů povolených výchozích látek, směsí a složek, které jsou povoleny k použití při výrobě materiálů nebo výrobků přicházejících do kontaktu s vodou určenou k lidské spotřebě, stanoví limity jiné.

V Článku 1, Evropské seznamy povolených látek, odstavec d) se uvádí, že evropský seznam povolených směsí pro smalty a keramické a jiné anorganické materiály je obsažen v tabulce 1 přílohy IV. V této příloze jsou uvedeny tři druhy smaltů, dle čísla EUPL 2029, 2030 a 3031. Smalt 2029 obsahuje maximálně 30 % oxidu zirkoničitého  a smalt 2031 maximálně 1 % tohoto oxidu. Přestože hafnium, respektive jeho oxid je vždy jako příměs v oxidu zirkoničitém obsažen, hafnium nebo jeho oxid nejsou mezi povolenými látkami u smaltů uvedeny. Proč? Jde o administrativní chybu? Má se tím omezit použití smaltů?

Přitom u materiálu EUPL 2033, tzv. oxidové keramiky, keramiky ze ZrO₂, je oxid hafnia jako součást oxidu zirkonu uveden a je pro něj stanoven maximální limit 2 % (hmotnostní). Tedy nikoliv malý, přestože jde rovněž o látku povolenou k použití při výrobě materiálů nebo výrobků přicházejících do kontaktu s vodou určenou k lidské spotřebě stejně jako smalt. Navíc je u této keramiky jisté, že v ní budou nápoje nebo potraviny s jejich odlišným chemickým složením oproti vodě v zásobníku.

Závěr

Zásobník se používá pro přípravu teplé vody z vody pitné. Připravená teplá voda není primárně určena k přípravě potravin, pití, ale jen k mytí potravin, nádobí atp., a k hygienickým účelům. Jen u velmi malého množství vody ze zásobníku lze uvažovat, že bude vypito či snědeno s potravinami.

Nechci shazovat úsilí EU, respektive EK pečovat o zdraví lidí. S ohledem na výše uvedený rozbor jsem však dospěl k názoru, podobně jako autoři článku, na který reaguji, že Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2024/367 ze dne 23. ledna 2024, kterým se stanoví prováděcí pravidla ke směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/2184 stanovením evropských seznamů povolených výchozích látek, směsí a složek, které jsou povoleny k použití při výrobě materiálů nebo výrobků přicházejících do kontaktu s vodou určenou k lidské spotřebě, jde nad rámec objektivity nebo je v něm chyba.

Pokud se nic nezmění, tak se může podnítit dovoz uvnitř smaltovaných nádob od výrobců mimo EU. Nebylo by to poprvé, co si „no name“ výrobce nechá u autorizované osoby v EU něco ověřit, v tomto případě složení smaltu, ale posléze si složení změní nebo použije jinou fintu. Například již několik let platí limity na účinnost oběhových čerpadel pro otopné soustavy, kterým vyhoví jen čerpadla s EC motorem. Přesto jsou ta stará s desetinásobně vyšší spotřebou elektřiny stále na trhu. Dodavatelé je překlasifikovali na čerpadla zahradní atp. a vzhledem k nízké ceně se prodávají a zcela jistě používají jako náhradní díl tam, kam nepatří. Analogicky se na trhu mohou objevit smaltované nádoby určené pro „průmyslové“ použití, vlastnosti jejich smaltů budou pod současnými limity, ale „vesele“ se budou instalovat tam, kam nepatří. Že se pletu? A co třeba použití hygienicky nevhodných topenářských expanzních nádob do okruhů s teplou vodou, kde nemají co dělat. Jak zastavit lidovou tvořivost?