Olovo a azbest v rozvodech ZTI

1. Olovo

Zdrojem olova v pitné vodě jsou téměř výhradně materiály, se kterými voda přichází do styku během distribuce, především olověné přípojky nebo olověné domovní rozvody, ale i některé starší typy PVC potrubí a dosud běžně používané drobné prvky z mosazí nebo červeného bronzu (armatury, vodoměry, spojky, vodovodní baterie apod.). Obsah olova ve vodě je určován kvalitou vody (stupněm agresivity vůči olověným materiálům), dále materiálem potrubí, ze kterého byla vyrobena vodovodní přípojka a domovní instalace, rozsahem a uspořádáním domovní instalace a především chováním odběratele při spotřebě vody (průměrnou dobou stagnace vody v potrubí domovního rozvodu). Obsah olova ve vodě je proto velmi proměnlivý nejen v jedné zásobované oblasti, ale i v rámci jednoho domu a dokonce i jedné domácnosti.

Olověné potrubí se používalo na odpadní i vodovodní potrubí. Potrubí bylo odolné proti korozi, dalo se snadno tvarovat (ohývat, řezat) a spájet. Odpadní potrubí byla tenkostěnná, vyráběná vytlačováním za studena (JS 25-110, dle ČSN 42 8716), vodovodní pro tlakové použití se vyráběla s větší tloušťkou stěny (JS 6-25, dle ČSN 42 8717). Vzhledem ke skutečnosti, že voda olovo rozpouští za vzniku toxických sloučenin, vnitřní povrch se opatřoval cínovou vložkou min. tl. 0,5 mm, pro tvrdé vody se používaly trubky sířené, na jejichž vnitřním povrchu se vytvořila vrstva nerozpustného sirníku olova. Aby bylo snadno odlišeno potrubí odpadní a tlakové byly tlakové trubky na povrchu opatřeny 4 trojúhelníkovými podélnými výstupky. Tyto pak sloužily rovněž ke kontrole, že trubky nebyly při zpracování (zejména ohýbání) zkrouceny a tím porušena vnitřní ochranná vrstva. Olověné potrubí muselo být ochráněno před přímým stykem s vápnem nebo cementem, jelikož ve vlhkém prostředí způsobují tyto materiály korozi olověného potrubí. Proto bylo třeba při ukládání do zdi potrubí pečlivě ovinout plstěným páskem nebo opatřit dobrým nátěrem. O nebezpeční toxického působení olova se tedy vědělo již dlouho, přesto ještě například odborná publikace Technická zařízení budov pro SPŠ stavební z r. 1972 říká, že "olovo je vhodným materiálem pro vodovodní potrubí, ale protože je nedostatkovým materiálem, omezuje se jeho použití pouze na nejnutnější údržbu a u nových zařízení se používají materiály jiné, zejména plastické hmoty". Nakonec mezi érou olověných rozvodů a dnešním masovým nasazením kvalitních plastů, mědi a prosazujícího se nerezu bylo ještě používání ocelových trubek, pro vnitřní vodovody ocelových závitových asfaltovaných a pro teplou vodu výhradně pozinkovaných.

Olověné rozvody mohou existovat zhruba ve čtvrtině z více než 4 milionů bytů v ČR. Náklady na jejich náhradu potrubím z jiných materiálů (včetně stoupaček, ležatých páteřních rozvodů, atd.) se i následkem s tím souvisící nutné obnovy obložení v koupelnách, kuchyních, WC, nových armatur, atd. většinou pohybují mezi 30-100 tisíci korunami na jeden byt. Vynásobeno milionem bytů, náklady vycházejí na 30-100 miliard korun.

Zdůvodnění celé problematiky požadavku na výměnu olověného potrubí dle Státního zdravotního ústavu Praha - NRC pro pitnou vodu z června 2004:

Ve shodě s požadavkem Směrnice Rady pro jakost vody určené pro lidskou spotřebu byl novým legislativním předpisem (Vyhláška MZ ČR č. 376/2000 Sb.2) zpřísněn limit pro obsah olova v pitné vodě a to z hodnoty 50 μg/1 na hodnotu 25 μg /1 platnou od 1.1.2001, resp. na hodnotu 10 μg/1 od roku 2013. Důvodem byly nové toxikologické poznatky o působení olova, především na vývoj mozku u dětí. Odůvodněně se předpokládá, že ve starých obytných domech, které dosud mají olověné rozvody pitné vody, bude obtížné nových zpřísněných požadavků dosáhnout a že se ve většině případů bude možná muset přistoupit k výměně olověného potrubí za jiné, nezávadné.

Podpora oprav domovních olověných rozvodů

Cílem podpory je:

• snížit koncentraci olova v pitné vodě - dosáhnout limitní koncentrace max. 10 #g/l olova v litru pitné vody u spotřebitele v domech, na něž byla poskytnuta dotace;
• stimulovat k provedení výměny olověných domovních rozvodů v domech;
• splnit závazky vyplývající z povinnosti České republiky zajistit implementaci právních předpisů Evropských společenství v oblasti životního prostředí, které se týkají obsahu olova v pitné vodě.

Na podporu likvidace olověných potrubí z rozvodů pitné vody požadované směrnicí EK, bylo pro rok 2005 ze státního rozpočtu vyčleněno symbolických 10 milionů korun. Ani ty však, následkem pro poskytnutí dotace stanovených podmínek, nebyly vyčerpány. Poskytnuty byly jen asi 2 miliony korun třem obcím. Chtěl-li soukromý majitel o dotaci v roce 2005 požádat, mohl to učinit jen prostřednictvím obce.

Rekapitulace r. 2007:

Dotace ze státního rozpočtu je poskytována pouze na celý dům (příjemcem dotace je vlastník nebo spoluvlastník domu nebo společenství vlastníků jednotek, výjimečně vlastník bytu nebo nebytového prostoru), a to nejvýše částkou 20 tis. Kč na jeden byt v domě, přičemž dotace nepřesáhne skutečně vynaložené náklady na opravu; opravou je pouze výměna olověných domovních rozvodů vody za zdravotně nezávadné rozvody, spočívající zejména v bouracích pracích souvisejících s demontáží stávajících vodovodních rozvodů, v demontáži stávajících vodovodních rozvodů, ve vysekání drážek, v rozvodu zaizolovaných nových vodovodních rozvodů, v montáži vnitřních závitů a bytových uzávěrů vody, v zazdívkách, včetně nákladů na materiál a na odvoz a skládku suti; dotace se neposkytuje např. na obklady koupelen, dlažby, zařizovací předměty, výtokové ventily, na projektovou dokumentaci a monitoring obsahu olova v pitné vodě atd.

Podmínkou je

• samozřejmě, že v domě s domovními olověnými rozvody vody je zjištěno zvýšené množství olova ve výši alespoň jeden RDT a zároveň dva NS > 10 μg/l, nebo alespoň jeden NS > 25 μg/l, nebo alespoň jeden RDT > 25 μg/l a zároveň alespoň jeden NS > 25 μg/l, nebo alespoň dva RDT v intervalu 10 - 25 μg/l a zároveň dva NS > 25 μg/l, přičemž odběry a hodnocení množství olova ve vodě autorizovaná nebo akreditovaná laboratoř podle přesně stanoveného postupu.
• dotace bude vyčerpána v roce 2007; oprava bude dokončena nejpozději v roce 2008;
• dotaci lze použít pouze na úhradu faktur za provedené práce a dodávky zhotovitele opravy, na niž byla poskytnuta dotace z účtu otevřeného u vybrané banky;
• žadatel nejpozději do sedmi měsíců od dokončení opravy doručí ministerstvu dokumentaci závěrečného vyhodnocení akce podle vyhlášky č. 560/2006 Sb., o účasti státního rozpočtu na financování programů reprodukce majetku (dále jen "vyhláška").

K vyhodnocení projektu za rok 2007 a pokračování pro rok 2008 se vrátíme na TZB-info v lednu.

2. Azbest

Azbestocementové (osinkocementové) trubky pro oblast ZTI se vyskytovaly ve dvojím provedení jako trubky odpadní a tlakové. (Odpadní hrdlové dle ČSN 72 3130 v rozměrech JS 50-200 a v délkách 150-4000 mm, hrdlo lepené nebo lisované, u tvarovek většinou lisované. Tlakové trubky byly přímé bez hrdel dle ČSN 72 3131 v JS 80-600, v délkách 4 m a kombinovaly se s tvarovkami z litiny). Odpadní azbestocementové trouby a tvarovky se nesměly používat pro ležatou kanalizaci, ale jen pro svislé odpady a ventilační potrubí kanalizace. Odpadní i tlakové potrubí se standardně dodávalo bez vnitřního i vnějšího nátěru.

V nových instalacích dnes dominují jiné materiály a tak se jedná jen o dožívání starých potrubních rozvodů. Problematikou není jejich existence, ale naopak likvidace. Na zdravotní (ne)závadnost tohoto potrubí pro vodu nejsou jednoznačné názory. Národní referenční centrum pro pitnou vodu však ve svém stanovisku deklaruje: "Současná azbestocementová potrubí na pitnou vodu nepovažujeme z hlediska azbestových vláken za zdroj významného zdravotního rizika, které by mělo mít za následek urychlenou výměnu potrubí nebo jeho sanaci výstelkou," nicméně pro novou pokládku toto potrubí preventivně nedoporučuje.

Přesto se na například na internetových stránkách MÚ Jankovice můžeme dočíst, že se setkali s kvalifikací azbestocementového vodovodního přivaděče jako zdravotně nebezpečného a jeho vytažení a likvidace jako nebezpečného odpadu byla jednou podmínek poskytování dotací na výstavbu infrastruktury. (http://jankovice.hyperlinx.cz/urad/usneseni/Jankovice%202_2005.pdf)

Povinnost hlášení při expozici azbestem

Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, stanoví v části věnované ochraně zdraví při práci v § 41 Používání biologických činitelů a azbestu. Mimo jiné je zaměstnavateli uložena povinnost ohlásit příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví práce, při nichž jsou nebo mohou být zaměstnanci exponováni azbestu.

Azbestem se rozumí vláknité silikáty, kterými jsou:

• aktinolit CAS č. 77536-66-4,
• amosit CAS č. 12172-73-5,
• antofylit CAS č. 77536-67-5,
• chrysotil CAS č. 12001-29-5,
• krokydolit CAS č. 12001-28-4,
• tremolit CAS č. 77536-68-6.

Hlášení je zaměstnavatel povinen učinit nejméně 30 dnů před zahájením práce a dále vždy, když dojde ke změně pracovních podmínek, které pravděpodobně budou mít za následek zvýšení expozice azbestového prachu nebo prachu z materiálů, které azbest obsahují. Povinnost ohlásit práce s expozicí azbestu zaměstnavatel nemá, jde-li o práci s ojedinělou a krátkodobou expozicí azbestu, tj. dle Vyhlášky č. 394/2006 Sb. Ministerstva zdravotnictví práce:

• související s údržbou na sebe nenavazující a krátkodobé, při nichž se pracuje pouze s nedrolivými materiály,
• spojené s odstraňováním nerozrušených a nedrolivých materiálů, v nichž je azbest pevně zakotven v pojivu,
• při zapouzdřování materiálů obsahujících azbest nebo jejich potahování ochrannými prostředky proti uvolňování azbestu.

Stejně tak se za uvedený typ práce považuje i měření koncentrací azbestu v ovzduší a odběr vzorků materiálů ke stanovení přítomnosti a koncentrace azbestu.

Koncentrace azbestu v pracovním ovzduší musí být snížena na co nejmenší rozumně dosažitelnou míru, vždy však na hodnotu nižší, než je stanovená hodnota přípustných expozičních limitů pro daný druh azbestu.

Výkyvy koncentrace chemické látky nad hodnotu přípustného expozičního limitu až do hodnoty nejvyšší přípustné koncentrace musí být v průběhu směny kompenzovány jejím poklesem tak, aby nebyla hodnota přípustného expozičního limitu překročena.

Přípustné expoziční limity platí za předpokladu, že zaměstnanec je zatěžován tělesnou prací, při které jeho průměrná plicní ventilace nepřekračuje 20 litrů za minutu, a doba výkonu práce nepřesahuje 8 hodin a jsou stanoveny tak, aby i při celoživotní pracovní expozici nedošlo k poškození zdraví, k ohrožení pracovní schopnosti a výkonnosti.

(Sledovaným ukazatelem expozice zaměstnanců azbestu je početní koncentrace vláken o rozměrech délka větší než 5 μm, průměr menší než 3 μm a poměr délky k průměru větší než 3 : 1 v pracovním ovzduší.)

Nejednoznačné názory na azbest používaný ve stavebnictví, se odrazili i při projednávání prvních seznamů nebezpečného odpadu v rámci EU. Zdravotní riziko v souvislosti s azbestocementem je takové, že by se tento materiál měl řadit do kategorie "nebezpečný" v případě demolicí starých budov nebo během jeho dopravy, ale neznamená to nezbytně, že by s ním mělo být nakládáno jako s nebezpečným při skládkování. Proto bylo i celé rozhodování o azbestu zpočátku odloženo.

Zdroje:

(1) MUDr. Marie Adámková, CSc.: Povinnost hlášení při expozici azbestem, Verlag Dashofer
(2) Podpora oprav domovních olověných rozvodů v roce 2007: www.mmr.cz
(3) J.Lutovský a kol.: Technická zařízení budov pro SPŠ stavební, SNTL 1972
(4) MUDr. František Kožíšek, CSc., Mgr. Petr Pumann: Stanovisko NRC pro pitnou vodu k používání azbestocementových potrubí pro dopravu pitné vody, www.szu.cz