Provádění odvodů kondenzátu z kondenzačních kotlů do kanalizace

Úvodem

V časopise Český instalatér nebylo nikdy publikováno jakým způsobem se řeší odvod kondenzátu z kondenzačních kotlů a současně i z jejich odkouření. Problémy se špatným zapojením odvodu kondenzátu mohou vyvolat u hotového díla řadu závažných problémů. Může docházet k únikům spalin z kouřovodu nebo šíření zápachu z kanalizace do kotelny nebo místnosti s kotlem. Na odvod kondenzátů se obecně vztahuje zákon o vodách, ČSN EN 12056-1, kap. 4.5 a ČSN 75 67 60 z r. 2003, kapitola 10.

Kondenzáty se odvádějí do kanalizační a stokové sítě, a to jen v souladu s podmínkami uvedenými v kanalizačním řádu zpracovaným provozovatelem veřejné kanalizace, který stanoví podmínky. Do vnitřní kanalizace je možné odvádět pouze kondenzáty, které neškodí a nemohou poškodit materiál potrubí a příslušenství.

V ČSN EN 12056-1 z r. 2001, v čl. 4.5 Kondenzáty, se dočteme, že kondenzáty vzniklé spalováním musí být odváděny jen do té části vnitřní kanalizace, které jsou odolné proti odpadním vodám s hodnotou pH menší než 6,5. Národní a místní předpisy a zvyklosti mohou vyžadovat předčištění kondenzátů před jejich odvedením vnitřní kanalizací.

Z uvedeného vyplývá, že při návrhu zdroje tepla s kondenzačními kotli se musí projektant a investor seznámit s příslušnými požadavky orgánů státní správy a se stavem kanalizace v předmětné lokalitě.

Budeme-li pátrat v zahraniční literatuře, dle DIN 1986-100: 2002-03 v čl. 5.6 stanoví odkaz na ATV pracovní list A 251, kondenzáty z kondenzačních kotlů. Theodor Heuss - Allee 17, D 35773 Hennef. Podle jednotlivých spolkových zemí se však předpisy liší.

Zásadně platí, že použití kondenzační techniky nesmí vést ke zvýšenému zatížení kanalizačního systému.

Projektové podklady

Budeme-li pátrat v projektových podkladech či návodech výrobce na obsluhu kotlů zjistíme, že i zde je požadovaných informací vedoucích ke správnému provedení odvodů kondenzátu málo.

Nedomnívám se však, že by se touto částí problematiky měly naše technické či právní předpisy zabývat. Je především nutností, aby chybějící údaje byly dopracovány do návodů k instalaci dodavateli kondenzačních kotlů. Projekty musí zpracovávat projektanti - specialisté TZB, kteří dané kondenzační systémy umí navrhovat. Běžný topenář, který dosud navrhoval jen klasické kotle, není svými znalostmi, spatra, schopen sestavy kondenzačních kotlů a odvody kondenzátu správně navrhnout.

Kondenzáty

Vznik kondenzátu při provozu kondenzačního kotle je dokladem jeho správné funkce.

Kondenzáty z kondenzačních kotlů nejsou obecně ekologickým problémem. Při správném seřízení kotle probíhá čisté spalování, kdy se pH kondenzátu zpravidla pohybuje kolem 5,9 až 7. Odváděním kondenzátů do kanalizace je zpravidla nadlepšeno vysoké pH splašků, které je způsobeno pracími a čisticími prostředky zásadité povahy. Jiná situace nastává při špatném spalování s nedostatkem kyslíku nebo při vysoké teplotě vratné vody, kdy se pH kondenzátu pohybuje v nižších hodnotách kolem 3,7. (Nižší pH je příznačné např. pro nízkoteplotní kotle).

Dnes je většina komunálních splašků sváděna do čistíren odpadních vod, kde procesem anareobní fermentace dochází k biologickému čištění kalů. Úspěšný biologický proces závisí nejen na teplotě kapaliny, ale i na pH. Existence a vitalita bakterií žijících z kalů vadí jak vysoké, tak i nízké pH. Vlivem používaných zásaditých čisticích přípravků v domácnostech je obecně v kanalizacích a čistírnách pH příliš zásadité.

Vypouštění kyselých kondenzátů je tedy pro čistírny odpadních vod zpravidla přínosem.

Jinak tomu ale může být u kanalizací, pokud jsou choulostivé na kyselejší pH. Současné materiály pro kanalizace (včetně betonových) vykazují vesměs dostatečnou odolnost pH vytvářených kondenzačními kotli.

Problémem mohou být starší betonové kanalizace s narušeným vnitřním povrchem a silně kyselé nebo nárazová velká množství kondenzátu.

Projektování odvodů kondenzátů od zdrojů tepla s kondenzačními kotli

Při projektování kondenzačního kotle malého výkonu nebo kaskády kondenzačních kotlů, stejně jako i kotlů samostatných s velkým výkonem, musíme nejprve:

1. Spočítat množství vzniklého kondenzátu. Je dobré spočíst hodinovou produkci a produkci v průběhu 24 hodin. Z těchto údajů je možné vytvořit představu (model) o vzniku kondenzátů.
2. V návaznosti na množství kondenzátu zjistit, jakou kanalizací budeme kondenzáty odvádět, jedná-li se o koncovou větev a do jakých míst kanalizace kondenzát bude vypouštěn, vzhledem k svádění i jiných odpadních vod. Jak se kondenzáty budou v průběhu 24 hodin ředit s běžnými (i jinými) splašky. Zda budou převážně ředěny nebo budou odváděny neředěné.
3. Jaký je materiál nebo bude materiál kanalizace.
4. Provést zásadní rozhodnutí, zda kondenzáty neutralizovat či nikoliv.
5. Provést správný návrh komínového průduchu, nejen z pohledu dimenzí, ale i tvaru vložky komína a umístění odpadních návarků na komínovém tělese, komínové vložce nebo kouřovodu.
6. Správné zaústění odvodu kondenzátu z kotle(ů) a z komínových a kouřových tahů do kanalizace. Správné napojení neutralizačního zařízení.

Řešení

Z uvedeného vyplývá, že kondenzáty nám vlastně vadí jen ve dvou případech. V případě kondenzáty rozpustného materiálu kanalizace a v případě okyselení splašků v čistírně odpadních vod. Po úvaze, kolik splašků vysokého pH je do čistírny odpadních vod sváděno vzhledem k množství produkovaných kondenzátů kyselé povahy, zbývá k řešení jen první případ - materiál kanalizace.

Poznámka: Kondenzáty z vytápění se v roční bilanci pohybují jen asi do 1 % z celkového množství odpadních vod a srážek.

U malých objektů se zdrojem kondenzátu je na zaústění přípojky do veřejné kanalizace měřená změna pH zanedbatelná. Problém s nižším pH se tedy soustřeďuje jen na domovní kanalizaci včetně přípojky.

K jednotlivým bodům

ad 1. Množství kondenzátu je předmětem výpočtů např. na TZB info. Je vcelku lhostejný poměr kondenzátů vznikajících v kotlech nebo v kouřovodech, neboť oba jsou odváděny do kanalizace.

ad 2. U bytových domů s kondenzačními kotelnami se průběh vytápění převážně kryje se špičkami odběru pitné vody domácnostmi, tedy je možné předpokládat, že kondenzáty budou po dobu svého vzniku míchány se splašky a takto ředěny.

ad 3. Je nutné pouze jednoznačně vědět, zda je kotelna na samostatné větvi domovní kanalizace či na společné, a do jaké míry je tato kanalizace splašky promývána. Podle toho je možné požadovat odolnou keramickou či plastovou kanalizaci nebo v případě stálého provozu se splašky propočtem odhadnout výsledné pH v případě zaústění do kanalizace betonové. Betonová kanalizace působením neředěných kyselých kondenzátů degraduje.

ad 4. Po zkušenostech s kaskádami kondenzačních kotlů doporučuji používat následující měřítka:

a) Nepoužívat neutralizaci, pokud to není nezbytně nutné.

b) Použít neutralizaci v případě, kdy je materiál kanalizace rozpustný kondenzáty výše uvedeného pH nebo kdy je kotelna na samostatné kanalizační větvi, kde není kondenzát dostatečně ředěn splašky v době jeho produkce.

Neutralizaci navrhnout

Neutralizaci navrhnout Podle vlastních zkušeností se domnívám, že je vhodné neutralizaci provádět:

c) Při výkonu jednotlivých kotlů o vysokém výkonu 200 kW a více a kotlů bez modulace výkonu hořáku nebo s modulací až od 50 % výkonu. V takových kotelnách je zpravidla množství kondenzátu již tak velké, že v nárazovém množství je běžným ředěním nezvládnutelné. V tomto případě je nutné navrhnout neutralizaci a odváděné množství kondenzátu projednat se správcem veřejné kanalizace. Vyžádat jeho vyjádření.

Při výkonu kaskádového zdroje kotlů malých výkonů do 100 kW, s modulací hořáků od 25 % a s celkovým výkonem nad 500 kW, odváděné množství kondenzátu projednat se správcem veřejné kanalizace. Seznámit ho s vypočteným množstvím kondenzátů v časovém průběhu a seznámit ho s případným způsobem neutralizace. Vyžádat jeho vyjádření.

Kotelny výše uvedených výkonů jsou zpravidla již i na samostatné kanalizační větvi. Což bude bez neutralizace problémem jen v případě kanalizace kyselým kondenzátům neodolné.

(V průběhu vzniku a množství kondenzátů včetně míry kyselosti pH, jsou jiné výsledky u kotelen s velkými kotli a kotelen v kaskádovém uspořádání malých kotlů. Kotelny s malými kotli modulovanými od cca 30 % mají příznivější hodnoty jak v množství, tak i v nižší kyselosti kondenzátů. Proto musí být u kotelen s velkým a v malém rozmezí modulovaným výkonem přísnější podmínky pro odvod a neutralizaci kondenzátů).

I přes výše uvedené návrhy je jinou možností provedení propočtu kyselosti splašků např. na připojovací kanalizační větvi celého bloku nebo více bloků domů. Pokud výsledkem bude hodnota nad pH 6,5 není důvod k instalaci neutralizačního zařízení.

Výpočet množství kondenzátu

Pokud vyjdeme z max. přínosu kondenzačního tepla do výše bilance 11 % a zúročíme je na cca 85 %, dostaneme 9,35 %.

Z rovnice hoření vznikne výpočtové množství kondenzátu 1,68 l/h/10kW. Podle kvality plynu a spalování v různé nadmořské výšce je reálný odhad množství vzniklého kondenzátu cca 1,5 l/h/10kW.

V průběhu topné křivky zpravidla dochází ke kolísání množství vznikajícího kondenzátu. S touto hodnotou je tedy vhodné počítat jako s maximální.

Pro ředění kondenzátu je vhodné použít např. princip křížového pravidla.

ad 5. Výpočet dimenzí komínu lze provést podle metodiky výrobce. Zpravidla výrobci kotlů používají tabulek pro daný druh kotlů nebo provedou dle požadavku projektanta výpočet. Pokud ne, je možné použít některé z výpočtových programů pro daný druh komínů. Vzhledem k používaným kondenzačním kotlům, které povětšinou spadají do skupiny C, musí být komíny těsné přetlakové v provedení Aqua. U takových komínů se upřednostňuje provedení bez T kusu, tedy s patním kolenem.

Návarky na odvedení kondenzátu musí být umístěny tak, aby zamezovaly průtoku kondenzátu přes kotel. Průtok kondenzátů z kouřovodů zpravidla kotlům nevadí, ale snižuje se účinnost spalování a mohou se pozměnit hodnoty spalování.

První návarek u svislé části (komínu či kouřovodu) je nutné umístit na svislou část odvodu spalin nebo na ležatou část ihned za přechod ze svislé. Další návarek musí být na konci společného kouřovodu. Jiné návarky zpravidla nejsou potřeba.

U jednoho kotle malého výkonu se návarky neprovádí a kondenzát je sváděn z komínových a kouřových tahů přes kotel, pokud u rozsáhlejších odkouření situace nevyžádá odvodnění. U vyústění souprav sání vzduchu a odvodu spalin přes fasádu nebo střechu se návarky neprovádí.

Zaústění odvodů spalin od kotlů do společného ležatého kouřovodu se provádí nad úrovní dolní kóty průměru ležatého kouřovodu. Zaústění do kouřovodu může být směrem ke kouřovodu sestupné nebo vzestupné (měřítkem pro správné rozhodnutí o sklonu může být např. délka kouřovodu). Kouřovod je vhodné směrem ke svislé komínové části navrhovat vzestupně. Sklon by měl být obdobný jako minimální sklon u kanalizací, tedy alespoň 3 %.

Není však výjimkou i opačný sklon kouřovodu v případech, kdy je to nutné nebo vhodné.

Obecně bychom měli zabránit vykapávání kondenzátu z konce ležatého kouřovodu vyústěného na fasádu.

ad 6. V kondenzačních kotlech jsou zpravidla, až na výjimky, umístěny zápachové uzávěrky.

Obecně si musíme v prvé řadě uvědomit, za jakých podmínek a pro jaký účel zápachové uzávěrky používáme. U kanalizací má zápachová uzávěrka jednoznačnou funkci při zabránění šíření zápachu z kanalizace.

U připojení kondenzačních kotlů se připojuje ještě další faktor. Tím je vytvoření dostatečného vodního sloupce jako protitlaku kotlového ventilátoru a tahu komína.

Na rozdíl od klasických kotlů mají kondenzační kotle uzavřenou komoru, protože v nich dochází ke kondenzaci chemicky vytvořené vody spalováním vodíko-uhlíkatého paliva.

Spalovací komora je jednou stranou spojena s kouřovodem a komínem, druhou stranou, přes odvod kondenzátu ve spodní části komory s kanalizací, kvůli zmíněnému odvodu kondenzátu. Kouřovody a komín musí být těsné, konstruované pro přetlak spalin, protože v kotlech jsou ventilátory pro vtažení potřebného množství vzduchu do spalovacího procesu a následné vytlačení spalin.

Provedení odkouření a provedení kanalizace je tedy s těsnými spoji. Pokud jsou všechna spojení trubek a tvarovek, jak kanalizačních, tak i komínových těsná, je uzavřen tlakový okruh mezi kanalizací a komínem.

To je špatné. V důsledku těsnosti systému se umožní vysávání zápachové uzávěrky kotle a možné šíření spalin kanalizačním systémem; případně šíření spalin cestou menšího odporu. Spaliny bohaté dusivým CO₂ a jedovatým CO se tak mohou nepozorovaně šířit objekty a v některých místnostech, s netěsnou kanalizací, unikat a způsobit u živých organizmů otravu.

Z uvedených důvodů musíme rozlišit, k čemu zápachová uzávěrka slouží. Uzávěrka uložená v kotli má nejméně výšku vodního sloupce rovnou maximálnímu přetlaku ventilátoru s rezervou možného přírůstku tahu komínu. Tedy např. 70 Pa ventilátoru včetně uvedené rezervy činí cca 85 mm. Tuto vodní výšku nesmíme žádným způsobem snižovat. Kotlová zápachová uzávěrka neslouží k zápachovému oddělení systému komínu od kanalizace! Bylo by správné ji nazývat přetlakovou vodní uzávěrkou.

Pokud je odpadní potrubí od kotlové vodní uzávěrky kotle nebo vodní uzávěrky kouřovodu vedeno nad podlahovou vpusť nebo kbelík, je automaticky přerušen systém komín-kanalizace. Jestliže však jde o zaústění rovnou do kanalizace, je nutné umístit kromě vodní uzávěrky kotle nebo kouřovodu (ještě jednu) zápachovou uzávěrku. Ve spoji odpadního potrubí mezi kotlem a touto další zápachovou uzávěrkou je nutné volné spojení. Spoj nesmí být slepený nebo těsněný O kroužkem.

Je již lhostejné jakého typu a provedení zápachová uzávěrka je. Rozhodující je zde požadavek estetický podle povahy interiéru.

Tato druhá skutečně zápachová uzávěrka již slouží jako zábrana vnikání zápachu do místnosti.

V praxi mnozí neškolení nebo nemyslící instalatéři použijí pevné spojení kanalizační novodurové nebo HT tvarovky s vývodem kondenzátu z kotle. Tím je spojen systém kanalizace komínu s kanalizací se všemi negativními důsledky. V případě, že si negativní vliv spojení kanalizace a komína instalatér uvědomí a použije volné spojení HT tvarovek bez těsnění, nebo amatérsky instaluje trychtýř bez zápachové uzávěrky, zápach z kanalizace tímto spojením proniká do místnosti. Proto je nutná před tento netěsný spoj instalace jakékoliv zápachové uzávěrky.

V požadavku ČSN se dočteme o nutnosti kalichu, tedy kontrolovatelného spojení. V uvedených zapojeních však kontrola odvodu kondenzátu není nutná (pouze pokud by se někdo chtěl těšit pohledem na odkapávající kondenzát) a proto není ani důvod uplatňovat takový požadavek normy.

Spojení musí být samozřejmě volné, ale nemusí být v daném případě kontrolovatelné. Jediným požadavkem je kontrola volného spojení (tedy aby volné bylo), o čemž je možno se přesvědčit jednoduchým způsobem - zahýbáním s potrubím v místě spoje. Vzhledem k možnosti kontroly zápachové uzávěrky jejím čištěním, k jiné kontrole není důvod.

Systém je kontrolovatelný v místech možného odvodnění a čištění namontovaných zápachových a přetlakových vodních uzávěrek. Zde je ostatně na zařízení prováděna požadovaná údržba (obr. 1).

Obr. 1. Odvod kondenzátu ze samostatných kotlů
(po kliknutí se obrázek zvětší)

V podstatě platí následující princip zapojení kondenzačních kotlů a odvodů kondenzátů ze spalinových cest podle obr. 2.

Obr. 2. Princip svádění kondenzátů od kotle a z kouřovodu
(po kliknutí se obrázek zvětší)

Pokud je na systém odvodu kondenzátu od kotlů napojeno i odpadní potrubí od komínů a kouřovodů, je nutné na tato potrubí instalovat samostatné přetlakové vodní uzávěrky s výškou vodního sloupce odpovídající nejméně maximálnímu přetlaku ventilátoru kotle(ů) (a přispívajícího tahu komínu). Správným základem postupu projektování je výpočet komínového průduchu a zapracování odvodů kondenzátu (obr. 3).

Obr. 3. Příklady připojení kondenzátních potrubí u kotlových kaskád
(po kliknutí se obrázek zvětší)

Dimenzování kondenzátního potrubí se odvíjí od největšího množství vzniklého kondenzátu při provozu kondenzačních kotlů. Pro kaskády kondenzačních kotlů do cca 500 až 1000 kW však postačuje průměr 32 mm.

Odpady kondenzátů u kotlových kaskád je vhodné řešit nezávisle na odvodech kondenzátů z komínových cest. V každém případě však na svodu kondenzátů, ať již od kotlů nebo ze spalinových cest, se nevyhneme instalaci vždy vodní uzávěrky s volným připojením odpadního potrubí a následné instalace zápachové uzávěrky (obr. 4).

Obr. 4. Zapojení odpadů kondenzátů z kotlů a spalinových cest
(po kliknutí se obrázek zvětší)

V určitých případech zapojení, při vyrovnání přetlaků od ventilátorů, je možné instalovat na společné odvodnění spalinových cest a kotlů společnou vodní uzávěrku. Ta musí být volně připojena na kanalizaci a za ní musí být zápachová uzávěrka kanalizace. V tomto případě je nutné těsné zaústění odpadů kondenzátů z kotlů do společného potrubí. Právě popsané zapojení však nemusí vždy plnit správně svoji funkci (obr. 5).

Obr. 5
(po kliknutí se obrázek zvětší)

V případě použití neutralizačního zařízení je nutné rozlišit, zdali toto zařízení je napojováno na kanalizaci těsně, či nikoliv. Zdali je nutné mezi kanalizaci a neutralizační zařízení instalovat zápachovou uzávěrku nebo je tato součástí neutralizačního zařízení.

Je-li neutralizační zařízení napojeno těsně na zápachovou uzávěrku nebo je bez zápachové uzávěrky (v případě, kdy je zápachová uzávěrka součástí neutralizačního zařízení) použije se volné napojení vodní uzávěrky systému odvodnění kotlů vč. spalinové cesty na neutralizační zařízení.

V případě odděleného napojení kondenzátů od komínů a od kotlů do neutralizačního zařízení je vhodnějším řešením instalace samostatných vodních uzávěrek.

Pokud by bylo připojení neutralizačního zařízení na zápachovou uzávěrku kanalizace volné, kdy zpravidla neutralizační zařízení neslouží jako vodní uzávěrka kotlů a spalinových cest, je nutné u kotlů a spalinových cest použití vodních uzávěrek.

Přečerpávání kondenzátu

Potíže s odvodem kondenzátů nejsou ani u soustav níže položených než je úroveň kanalizace. Zde musí být provedeno přečerpávání. Nepředpokládám, že by mohlo být stálé. Pokud je tedy občasné, je nutné zřídit záchytnou nádobu či jímku. Její velikost je zpravidla dána velikostí čerpadla. Není vhodným řešením vytváření velké zálohy objemu, právě kvůli následnému ředění přečerpávaného kondenzátu v kanalizaci.

U větších výkonů kotlů, kdy vzniká velké množství kondenzátu, je ale naopak vhodné uvažovat s ředěním v době, kdy je účelné provést ředění kondenzátu při zvýšeném provozu kanalizace. V tomto případě je nutné zajistit dostatečnou velikost jímky či nádoby o velikosti odpovídající produkci kondenzátu v době, kdy nebude odváděn. Přečerpávací zařízení opatřit např. časovým spínáním.

Materiál, z něhož bude provedena jímka nebo nádoba, musí být odolný nižšímu pH kondenzátu. Pro tento účel nelze zpravidla využít betonové jímky v kotelnách. Tyto musí být upraveny plastovou vložkou nebo opatřeny potřebným nátěrem. Není možné použít těsnicích malt na bázi cementů.

Vyústění odpadního potrubí zaúsťujeme do jímky nad nejvyšší hladinu kondenzátu.

Pro přečerpávání kondenzátu zpravidla postačují běžná kalová plastová čerpadla se spínačem hladiny v plastové kapsli. Na použití vhodného čerpadla je nutné se informovat u prodejce.

Pokud se kondenzát napojuje do již existující přečerpávané nebo tlakové kanalizace, činíme tak jeho svedením do sběrné nádrže, kde je neutralizován splašky. Problémem může být pouze extrémně velké množství kondenzátu. Zde by byla nutná jeho neutralizace.

Přečerpávání neředěného kondenzátu nebo neutralizovaného, je stejné. Je třeba se zmínit, že u některých neutralizačních zařízení je i vestavěné čerpadlo.

V obou případech je ale nutné při ústí odpadního potrubí kondenzátu od čerpadla do kanalizace umístit zápachovou uzávěrku. Za čerpadlo je vždy nutné instalovat zpětnou klapku. Ta zabrání zpětnému vniknutí splašků z kanalizace, např. i při vzdutí vod v kanalizaci.

Odvod kondenzátů do žump a biologických čistíren

Se zaústěním potrubí kondenzátů, které nejsou ředěny nebo neutralizovány, do žump není z hlediska jejich složení problém. Zpravidla jsou splašky dostatečně zásadité, takže se kondenzát se splašky více či méně neutralizuje. Velkým problémem je pouze brzké naplnění žumpy.

Také u biologických čistíren nelze problémy z uvedených důvodů předpokládat. Pokud by se vyskytly, je možné kondenzát vhodně neutralizovat.

Vypouštění kondenzátů do dešťové kanalizace a na terén

S využitím dešťové kanalizace pro odvod kondenzátů mohou být problémy. Odváděné odpadní vody musí splňovat limity stanovené kanalizačním řádem. Vypouštěné odpadní vody musí odpovídat ustanovením NV ČR č. 61/2003 Sb. IV část přílohy 3 imisní standardy. Stejné podmínky musí být splněny při odvádění kondenzátů do trativodů nebo na terén. Tyto způsoby by měly být před realizací díla konzultovány s odborem životního prostředí okresního úřadu.

Obecně se domnívám, že není důvod se těmto možnostem bránit. Pokud vyjdeme z obecné rovnice hoření zemního plynu, odchází do ovzduší chemicky uvolněná vodní pára, která je kyselá vlivem CO₂ a NO_x. Stejné složení má i předmětný kondenzát. Pokud nedochází k organizované kondenzaci v kondenzačním kotli, odchází tato voda v podobě vodní páry společně se spalinami a za ústím komína v ovzduší kondenzuje. V podobě kondenzátu či srážek padá na zem. Velmi často lze vidět zkondenzovanou kouřovou vlečku jako vlhkou stopu na chodnících či vozovkách v blízkosti komínů (např. blokových kotelen).

Na rozdíl od exhalací mohou kondenzáty z kotlů obsahovat jednak velice malé množství částic prachu proniklého z ovzduší do kotle, dále chemické sloučeniny z nečistého plynu (to v naší republice vlivem velmi čistého metanu však nehrozí) a nakonec částice uvolněné reakcí částí kotle procházejícím kondenzátem. Takové znečištění je však použitím speciálních materiálů minimalizované a u kotlů s nerezovými výměníky prakticky nemožné.

Ve výjimečných případech je vhodným řešením při odvádění malého množství kondenzátů, např. od osamocených kotlů, použití trativodů nebo vsakovacích jímek. Takové trativody by však neměly být hluboko uložené, aby odváděný kondenzát byl vsakován ještě humusovou vrstvou a půdními bakteriemi využíván. Proti lokálnímu překyselení bude nutné takto vypouštěný kondenzát neutralizovat. Ústí odvodu kondenzátu je však nutné zabezpečit proti zamrzání. Osazení zápachovou uzávěrkou nemusí být nutné.

Vypouštění kondenzátu do volné přírody je však vhodné doložit výsledkem chemického rozboru kondenzátu.

Chyby v návrzích a provedení odvodů kondenzátu

Zapojení odvodu kondenzátů z kotlů a kouřovodů nejsou pro většinu projektantů a montážníků věcí známou. Dostatečná pozornost není věnována ani návodům k montážím zařízení a školení specialistů pro montáže a projekci kondenzačních kotlů. Z tohoto stavu vyplývá množství chyb v uvedených zapojeních.

Velice často lze vidět v kotelnách s kondenzačními kotli pevné připojení vodní uzávěrky, rovnou na kanalizaci. Pokud si ale montážník přečte návod a ponechá připojení volné, opomine instalovat zápachovou uzávěrku a v kotelně nebo při umístění samostatného kotle potom není žádným překvapením zápach z kanalizace pronikající do celého domu.

V jiných případech není instalována vodní a ani zápachová uzávěrka u přetlakových spalinových cest. Odpadní potrubí je od výústku kouřovodu vedeno přímo do kanalizace nebo nad podlahovou vpusť. Pokud je přetlak ventilátoru malý a komín odvádí spaliny především vlivem vztlaku, nemusí docházet k úniku spalin, spíše dochází k nasávání pachů z kanalizace komínem, což může vést k jinému chemizmu a korozi vložky. U přetlakových ventilátorů (nad 100 až 150 Pa), kdy je potlačen vztlak komínu, je možné únik spalin do prostoru kotelny či kanalizace potvrdit.

---

Komentář redakce

Zápachová uzávěrka pro odvod kondenzátu firmy Huterrer Lechner (po kliknutí se obrázek zvětší)