Zásady kontroly a udržování hydraulických systémů ÚT a TV
Smysluplnost a finanční přínos hydraulického vyregulování soustav teplé vody a vytápění jsou dnes i laické veřejnosti poměrně dobře známé. Méně známá a zažitá je ale potřeba péče o takto vyregulované soustavy a případná potřeba zefektivnění už vyregulovaného systému.
Úvod – I. část – Slovensko
Od roku 1998, kdy přišel do platnosti zákon č. 70/1998 Z.z. o energetice ukládající povinnost montáže termoregulačních ventilů na topná tělesa a povinnost udržovat soustavu tepelných zařízení hydraulicky vyregulovanou, bylo vyregulované velké množství bytových domů a budov. I když byl tento zákon v roce 2002 (Zákon č. 208/2002 Z.z.) novelizován (zrušení povinnosti montáže termoregulačních ventilů na ÚT) a následně v roce 2004 zrušen (č. 656/2004 Z.z.), požadavky hydraulického vyregulování bytových domů, budov a jeho udržování byly následně přímo anebo nepřímo promítnuty do zákonů č. 657/2004 Z.z. (Zákon o tepelné energetice) a č. 476/2008 Z.z. (Zákon o energetické účinnosti) a jsou stále aktuální.
Smysluplnost a finanční přínos hydraulického vyregulování soustav teplé vody a vytápění jsou dnes i laické veřejnosti poměrně dobře známé. Méně známá a zažitá je ale potřeba péče o takto vyregulované soustavy a případná potřeba zefektivnění už vyregulovaného systému.
Tento příspěvek si dává za cíl přiblížit problematiku a poukázat na praktické zásady kontroly a udržování hydrauliky soustav ÚT a TV.
1. Legislativa [1]
657 / 2004 Z.z. Zákon o tepelné energetice
„§ 17 Práva a povinnosti účastníků trhu s teplem
(1) Dodavatel, který dodává teplo v teplé užitkové vodě, je povinen
a) dodržovat stanovenou teplotu teplé užitkové vody u konečného spotřebitele.
(3) Dodavatel, který rozpočítává množství tepla dodaného v teplé užitkové vodě konečnému spotřebiteli nebo odběratel, který rozpočítává množství tepla dodaného v teplé užitkové vodě konečnému spotřebiteli, je povinen
c) dodržovat určenou teplotu teplé užitkové vody na odběrném místě.
§ 25 Hospodárnost provozu soustavy tepelných zařízení
(2) Dodavatel je povinen
b) trvale dodržovat technické parametry teplonosné látky na dohodnutém odběrném místě dohodnutém ve smlouvě o dodávce a odběru tepla.
(3) Dodavatel, který rozpočítává množství dodaného tepla konečnému spotřebiteli, a odběratel, který rozpočítává množství dodaného tepla konečnému spotřebiteli, jsou povinni
b) zajistit jednou za rok před začátkem topného období technickou prohlídku tepelných zařízení za odběrným místem na účel zjištění provozuschopnosti a funkčnosti těchto zařízení.“
476/2008 Z.z. Zákon o účinnosti při používání energie (zákon o energetické účinnosti)
„§ 6 Povinnosti při spotřebě energie v budovách
(1) Vlastník velké budovy10)
a) s ústředním teplovodním topením je povinen zajistit a udržovat hydraulicky vyregulovanou topnou soustavu v budově,
b) s centrální přípravou teplé vody je povinen zajistit a udržovat hydraulicky vyregulované rozvody teplé vody, ...“
630/2005 Z.z. Vyhláška Úřadu pro regulaci síťových odvětví, kterou se stanovuje teplota teplé užitkové vody na odběrném místě, pravidla rozpočítávání množství tepla dodaného na přípravu teplé užitkové vody a rozpočítávání množství dodaného tepla
„§ 3 Teplota teplé užitkové vody na odběrném místě Dodavatel teplé užitkové vody zajistí teplotu teplé užitkové vody na odběrném místě v takové výšce, aby teplota teplé užitkové vody na výtoku u konečného spotřebitele dosáhla nejméně 45 °C a nejvíce 55 °C, při dodržení podmínek podle zvláštního předpisu.“
152/2005 Z.z. o určeném čase a o určené kvalitě dodávky tepla pro konečného spotřebitele
„§ 2 Určená kvalita dodávky tepla
(1) Teplo na topení musí být dodávané tak, aby bylo dosaženo výslední teploty ti ve vytápěných prostorech podle přílohy s maximální odchylkou ±3°C. Výslednou teplotou ti je vnitřní teplota v místnosti měřená určeným měřidlem.
(3) Dodávku tepla na přípravu teplé užitkové vody je dodavatel povinen dodávat tak, aby teplota teplé užitkové vody na výtoku u konečného spotřebitele byla nejméně 45 °C a nejvíce 55 °C.“
17/2007 Z.z. Zákon o pravidelné kontrole kotlů, topných soustav a klimatizačních systémů a o změně a doplnění některých zákonů
182/1993 Z.z. Zákon Národní rady Slovenské republiky o vlastnictví bytů a nebytových prostorů
„§ 8b (2) Při správě domu je správce povinen
h) vypracovat roční plán oprav, který zohlední zejména opotřebení materiálu a stav společných částí domu a společných zařízení domu a navrhnout výšku tvorby fondu provozu údržby a oprav domu na kalendářní rok, ...“
Úvod – II. část – Česká republika
Od roku 2000, kdy vstoupil v platnost zákon č. 406/2000 Sb. o hospodaření s energií s prováděcími vyhláškami č.151/2001 Sb. a č. 152/2001 Sb., ukládající povinnost montáže termoregulačních ventilů na topná tělesa a povinnost udržovat soustavu tepelných zařízení hydraulicky vyregulovanou, bylo vyregulované velké množství bytových domů a budov. I když byl tento zákon několikrát změněn či novelizován, včetně nahrazení prováděcích vyhlášek (vyhláška č.151/2001 Sb. Vyhláškou 193/2007 Sb. a vyhláška č.152/2001 Sb. vyhláškou 194/2007 Sb.) požadavky hydraulického vyregulování bytových domů, budov a jeho udržování jsou stále aktuální.
Smysluplnost a finanční přínos hydraulického vyregulování soustav teplé vody a vytápění jsou dnes i laické veřejnosti poměrně dobře známé. Méně známá a zažitá je ale potřeba péče o takto vyregulované soustavy a případná potřeba zefektivnění už vyregulovaného systému ať už po drobných zásazích do něj, nebo například po zateplení budovy.
Tento příspěvek si dává za cíl přiblížit problematiku a poukázat na praktické zásady kontroly a udržování hydrauliky soustav ÚT a TV.
1. Legislativa [1]
Zákon č. 177/2006 Sb. kterým se mění zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů
㤠6 odst. (9)
Vlastník nebo provozovatel zařízení na rozvod tepelné energie2) a vlastník vnitřního rozvodu tepelné energie a chladu je povinen u nově zřizovaných zařízení na rozvod tepelné energie a vnitřní rozvod tepelné energie zajistit účinnost užití energie a vybavení rozvodů a vnitřních rozvodů tepelné energie a chladu stanovených prováděcím právním předpisem. Tuto povinnost má i v případě změny dokončených staveb v rozsahu podle zvláštního právního předpisu4). Vlastník nebo provozovatel zařízení pro přenos elektřiny nebo rozvod elektřiny je povinen vyhodnocovat účinnost užití elektřiny u všech provozovaných zařízení v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem.“
Vyhláška č. 148/2007 Sb. o energetické náročnosti budov, která nahrazuje vyhlášku č. 291/2001 Sb.
㤠4
Porovnávací ukazatele
Porovnávací ukazatele jsou splněny, když:
b) technická zařízení budovy pro vytápění, větrání, chlazení, klimatizaci, přípravu teplé vody a osvětlení a jejich regulace3) zajistí:
- požadovanou dodávku užitečné energie pro požadovaný stav vnitřního prostředí,
- dodávku energie s požadovanou energetickou účinností“
Vyhláška č. 193/2007 Sb. kterou se stanoví podrobnosti účinnosti užití energie při rozvodu tepelné energie a vnitřním rozvodu tepelné energie a chladu a nahrazuje vyhlášky 151/2001 Sb. a 153/2001 Sb.
㤠7
Regulace a řízení dodávky tepelné energie
(2) Oběhová čerpadla v předávacích stanicích a v otopných soustavách s jmenovitým tepelným výkonem nad 50 kW se vybavují automatickou plynulou nebo alespoň třístupňovou regulací otáček, pokud tomu nebrání způsob provozování čerpadel.
(4) Spotřebiče se vybavují místní regulací tak, aby se dosáhlo zohlednění tepelných zisků z oslunění a vnitřních tepelných zisků. U skupin spotřebičů a u skupin místností stejného typu a druhu využití v nebytovém objektu se připouští skupinová regulace.
(5) K zajištění úsporného, bezhlučného a bezporuchového provozu celé otopné soustavy se použijí odpovídající technické prostředky.
(6) U rozvodu tepelné energie a vnitřního rozvodu vytápění a teplé vody se seřizují průtoky tak, aby odpovídaly projektovaným jmenovitým průtokům s maximální odchylkou ±15 %. Seřízení průtoků se prokazuje měřením v jednotlivých větvích otopné soustavy. Měření se provádí při uvádění do provozu, po odstranění závažných provozních závad, při nedostatečném zásobování nebo přetápění u některého odběratele či spotřebitele a při změnách zařízení, které ovlivňují tlakové poměry v síti, zejména při připojení nových a odstavení stávajících odběratelů či spotřebitelů. Protokol o měření a nastavení průtoků zůstává trvale uložen u provozovatele rozvodu či vnitřního rozvodu.“
Vyhláška č. 194/2007 Sb. kterou se stanoví pravidla pro vytápění a dodávku teplé vody, měrné ukazatele spotřeby tepelné energie pro vytápění a pro přípravu teplé vody a požadavky na vybavení vnitřních tepelných zařízení budov přístroji regulujícími dodávku tepelné energie konečným spotřebitelům
㤠2
(10) V průběhu vytápění je podle odstavce 6 v obytných místnostech a v ostatních prostorách s obdobným využíváním vybavených otopným tělesem odpovídající průměrná teplota vnitřního vzduchu naměřená teploměrem odstíněným vůči sálání okolních ploch a vlivu oslunění oproti číselné hodnotě výpočtové teploty vnitřního vzduchu stanovené projektem
a) vyšší o 1 °C v místnosti s jednou venkovní stěnou, nebo
b) vyšší o 1,5 °C v místnosti s dvěma venkovními stěnami, nebo
c) vyšší o 2 °C v místnosti s třemi nebo více venkovními stěnami, nebo
d) navíc vyšší o 1 °C v místnosti v případech, kdy plocha průsvitné výplně vnějších otvorů přesahuje polovinu celkové plochy vnějších stěn a střechy (stropu), je-li v ní otvor.
§ 4
Pravidla pro dodávku teplé vody
(1) Teplá voda je dodávána celoročně tak, aby měla na výtoku u spotřebitele teplotu 45 °C až 60 °C, s výjimkou možnosti krátkodobého poklesu v době odběrných špiček spotřeby v zúčtovací jednotce3).
§ 6
Regulace ústředního vytápění a přípravy teplé vody v budově
(1) Regulace vytápění bytových a nebytových budov se provádí
a) regulací parametrů teplonosné látky, zejména podle průběhu klimatických podmínek nebo venkovní teploty vzduchu ve vztahu k vnitřní teplotě vzduchu ve vytápěném prostoru nebo podle zátěže, pokud není zajišťována již jejím výrobcem či distributorem, s výjimkou vytápění ze zdrojů s násypnými kotli na tuhá paliva,
b) samostatnou automatickou regulací části vnitřního zařízení - zónová regulace, pokud to vyžaduje situování budovy vzhledem ke světovým stranám, odlišná tepelná akumulace nebo různý způsob využívání jejích jednotlivých částí, zejména byty a nebytové prostory,
c) individuálním automatickým regulačním zařízením u jednotlivých spotřebičů určených pro vytápění reagujícím na změny vnitřních teplotních podmínek a výskyt tepelných zisků s výjimkou případů, kde je to z technických nebo bezpečnostních důvodů neuskutečnitelné, zejména u sálavého vytápění, teplovzdušného vytápění, vytápění ze zdrojů tepelné energie s násypnými kotli na tuhá paliva,
d) regulací tlakové diference v odběrném tepelném zařízení, pokud to vnitřní rozvod tepelné energie vybavený individuální regulací podle písmene c) vyžaduje.
(2) Regulace parametrů teplé vody se provádí, pokud není zajišťována již jejím výrobcem či distributorem,
a) regulací teploty teplé vody v rozmezí stanoveném v pravidlech pro dodávku teplé vody,
b) zajištěním požadovaného přetlaku nezbytného ke spolehlivé dodávce v budově.“
2. Definice hydraulického vyregulování s ohledem na hospodárnost provozu a energetickou účinnost
Aby bylo možné jasně specifikovat činnosti a úkony, které je nutné provést pro zajištění udržení hydraulického vyregulování soustav tepelných zařízení s návazností na hospodárnost provozu a energetickou účinnost, je potřebné si odpovědět na následující otázku:
Co se myslí pod pojmem hydraulické vyregulování z pohledu hospodárnosti provozování tepelných soustav s ohledem na energetickou účinnost?
Regulovaná čerpací práce na zdroji a následné přerozdělení průtoků teplonosné látky (média) pomocí regulačních armatur v celé soustavě tepelných zařízení od zdroje až po každý spotřebič za účelem schopnosti trvalého dosažení požadovaných parametrů (primární – teplota, sekundární – průtok) na každém spotřebiči při dodržení komfortu užívání, hospodárnosti provozu a energetické efektivnosti.
Spotřebičem se v tomto významu myslí při ÚT topné těleso a při TV výtok teplé vody u konečného spotřebitele. Zdrojem čerpací práce se myslí čerpadlo ÚT a TV na zdroji.
Takto formulovaná definice poukazuje na soustavu jako celek a zdůrazňuje potřebu trvalého zajištění hydraulického vyregulování média v čase a za všech provozních stavů. Zároveň již stávající způsob a stav hydraulického vyregulování je podrobován přehodnocování z hlediska hospodárnosti provozu a zvyšování energetické účinnosti.
3. Definice provozuschopnosti a funkčnosti soustav tepelných zařízení
Kdy je soustava tepelných zařízení provozuschopná a funkční?
Pokud je každý prvek a část soustavy provozuschopný a funkční a každý prvek, část soustavy a soustava jako celek plní svůj účel, na který byl určený. Přičemž účel každého prvku, části a celku soustavy je potřebné definovat minimálními provozními a kvalitativními parametry. Pokud jsou splněny tyto parametry, soustava je provozuschopná a funkční.
Z hlediska hospodárnosti provozu a energetické účinnosti, soustava tepelných zařízení je provozuschopná a funkční pouze tehdy, jestliže jsou splněny alespoň minimální požadavky na hospodárnost provozu a energetickou účinnost pro danou soustavu tepelných zařízení.
4. Způsoby hydraulického vyregulování
Základní předpoklad pro úspěšnou realizaci hydraulického vyregulování je zmapování skutkového stavu soustavy, zpracování údajů projektantem a vypracování projektové dokumentace včetně návodu na provoz a údržbu soustavy. V druhém kroku je to samotná realizace, tj. instalace prvků hydraulického vyregulování, jejich nastavení podle vypočítaných hodnot z projektové dokumentace a vlastní ověření funkčnosti hydraulického vyregulování měřením s protokolárním zápisem projektovaných a měřených hodnot.
Soustavy ÚT
Regulace diferenčního tlaku a průtoku škrcením
- dynamická (automatické regulátory diferenčního tlaku (ΔP) a průtoku, proměnlivá Kv hodnota ventilů v závislosti na konstantně nastaveném ΔP anebo průtoku)
- statická (regulační ventily s pevně nastavenými hodnotami Kv ventilů)
Regulace diferenčního tlaku a průtoku propouštěním
ΔP je regulovaný propouštěním části průtoku z výstupu do zpátečky. Tento způsob je nehospodárný a doprovázen vícerými provozními problémy, jako jsou nespolehlivost a neschopnost udržet regulované parametry. Typ armatur, který se reálně v praxi používal na vyregulování soustavy, nebyl původně na tento účel určen.
Soustavy TV
- statická regulace průtoku regulačními ventily s pevně nastavenou hodnotou Kv
- dynamická regulace průtoku regulačními ventily s proměnlivou hodnotou Kv na základě teploty média
- kombinované ventily (a+b)
5. Nežádoucí projevy nevyregulované a vyregulované soustavy ÚT a TV
Nežádoucí projevy nevyregulované soustavy ÚT:
- nedotápění dolních pater při nízkých teplotách
- nedotápění horních pater v přechodném období
- přetápění některých bytů na úkor ostatních nedotápěných
- nedotápění a nízké teploty v kritických bytech
- několikanásobně větší průtoky teplonosného média oproti potřebnému průtoku v soustavě a z toho vyplývající větší spotřeba elektrické energie na čerpací práci
Nežádoucí projevy nevyregulované soustavy ÚK:
- nedostatečná teplota vody na jednotlivých odběrných místech
- nutnost odpouštět veliké množství vody, dokud nezačne téct teplá voda s teplotou minimálně 45 °C
Nežádoucím projevem vyregulované soustavy ÚT a TV je výskyt hluku. Ten je způsobený škrcením vysokého ΔP na regulačních armaturách a je znakem nedostatečné funkčnosti hydraulického vyregulování ve smyslu uvedené definice. Regulační ventily nepracují ve svém optimálním pracovním pásmu.
6. Hydraulické vyregulování a vzduch jako možná příčina nefunkčnosti hydrauliky
Vzduch bývá častým důvodem nefunkčnosti soustavy, a to stejně jak při ÚT, tak i při TV. Zároveň vytváří nežádoucí hluk. Vzduch se do soustavy dostává při každém vypouštění a napouštění systému a i samotným uvolňováním z média nasyceného vzduchem při zvyšování teploty média a vysokých ΔP na regulačních ventilech.
Jakékoliv měření a posuzování funkčnosti hydraulického vyregulování je třeba provést až po důkladném odvzdušnění soustav. Zároveň platí, že důvodem nefunkčnosti hydraulického vyregulování může být vzduch v systému.
Eliminaci zavzdušnění hlavně ÚT je třeba zakomponovat v provozním řádu systému. Předejde se tak neodborným zásahům do soustavy a následným nákladům spojeným s dodatečným zdlouhavým odvzdušňováním.
7. Optimální pracovní pásmo regulačních ventilů
Každý regulační ventil má svoje optimální pracovní pásmo. Jde o pásmo průtoků (min, max) a diferenčních tlaků, ve kterém regulační ventil plní svůj účel optimálně, bez nežádoucích projevů a stavů a bez nežádoucích následků.
ΔP >> jako ΔPopt – projevuje se hlavně hlukem. Při vysokých hodnotách nad ΔPopt může dojít v důsledku kavitace k vymytí sedla ventilu, a tedy jeho znehodnocení (TV). Při ventilech s automatickou regulací diferenčního tlaku (ΔP), T při vysokých hodnotách nad ΔPopt ventil není schopen udržet regulovanou hodnotu.
ΔP << jako ΔPopt – regulační ventil je pod svůj pracovní rozsah, což prakticky znamená, že neplní žádnou regulační funkci. Důvodem může být to, že prioritu na sebe převzali regulační ventily před nebo za tímto konkrétním ventilem. U regulačního ventilu s automatickou regulací ΔP umístěného na vstupu objektu to znamená, že není ze strany dodavatele tepla zajištěn dostatečný dispoziční průtok.
Ideální je, když vyregulování soustavy je navržené a provozované tak, že všechny regulační prvky tohoto vyregulování budou pracovat trvale ve svých optimálních pracovních pásmech.
Když v průběhu provozu soustavy dochází k dynamickým změnám parametrů např. z důvodů regulace teploty na termoregulačních ventilech uživateli (mění se tak požadovaný průtok), tyto dynamické změny je možné dostatečně kompenzovat jen dynamickou regulací, tj. automatickou regulací veličiny, která dynamickou změnu vyvolala.
8. Nástroje na diagnostiku hydrauliky soustav tepelných zařízení
Důležitým nástrojem na diagnostiku soustav jsou měřící zařízení, kterými je možné měřit parametry soustavy.
Jde o následující parametry: teplota, tlak, diferenční tlak a průtok (měřené přímo nebo přepočítávané z hodnoty ΔP, Kv).
Na diagnostiku soustav ÚT je ideální měřící zařízení s měřením hodnot tlaku, diferenčního tlaku a průtoku. Nutným předpokladem pro samotné měření potřebných parametrů tlaku, diferenčního tlaku a průtoku je existence měřících míst a jejich vhodné umístění. Jde o měřící vstupy na regulačních ventilech a vypouštěcích ventilech umístěných v soustavě.
Ideální je, pokud jsou měřící místa umístěna tak, že je možné měřit P, ΔP, a V na každém vstupu, větvi a ventilu. Za určitých podmínek je možné při absenci měřícího vstupu požadovanou hodnotu vypočítat z ostatních měřitelných hodnot.
Pomůcka pro výpočet průtoku z naměřeného ΔP a známého Kv:
http://www.tzb-info.cz/tabulky-a-vypocty/48-prutokovy-soucinitel-kv-a-graf-tlakovych-ztrat
K dispozici jsou i měřicí přístroje na principu přímého měření průtoku. Tyto však vyžadují instalaci armatur na to určených.
Soustava TV je otevřená soustava, a tedy měření průtoků na diagnostiku funkčnosti hydraulického vyregulování je o to komplikovanější. Každá otevřená baterie dramaticky mění měřené hodnoty a zkresluje výsledné měření. Při diagnostice soustavy teplé vody je proto vhodné měřit přímo průběhy teplot v čase, a to současně na vstupu a jednotlivých stoupačkách. Takové měření dostatečně zdokumentuje soustavu ve všech provozních stavech (ranní špička, denní provoz, noční provoz). Z těchto hodnot a údajů o tepelných ztrátách rozvodu je pak následně možné v případě potřeby přepočítat průtoky. Tento způsob diagnostiky je nejvhodnější pro zjištění stavu dodávky a hydraulického vyregulování soustavy TV.
9. Metodika kontroly a udržování hydraulických soustav tepelných zařízení
Co je potřebné mít k dispozici před kontrolou soustav:
- Základní údaje o objektu – soustava, zdroj, dodavatel, správce, ...
- Projektovou dokumentaci z vyregulování SV, TV s potřebnými parametry na diagnostiku. Ne všechny projekty tyto údaje obsahují. Takto vypracovaný projekt je pro následnou diagnostiku nedostatečný!
- Návod a provozní řád soustavy. V ideálním případě provozní řád by měl být součástí projektové dokumentace hydraulického vyregulování. Projektant by v něm měl kromě návodu na údržbu a provoz soustavy definovat periodicitu a minimální rozsah kontrol soustavy.
- Informace o všech relevantních změnách a zásazích na soustavě, které by mohly ovlivnit hydrauliku soustavy. Jde hlavně o výměny a montáže armatur, vlastních rozvodů, měřičů, demontáže VT, připájení, odpájení větví, zateplení BD a rozvodů, montáž PRVN, atd.
- Informace o problémech, které zaznamenali přímo uživatelé soustavy.
Kontrola a diagnostika soustavy ÚT
Práce, které je možné provést mimo vytápěcí sezóny:
Kontrola skutkového stavu proti projektovanému, vizuální kontrola stavu a funkčnosti armatur, jejich přednastavení, kontrola stavu rozvodů a izolací.
Práce, které je možné provést jen v průběhu vytápění:
Měření skutečných hodnot na všech uzlech soustavy, průtoků a tlaků, diferenčních tlaků a porovnání s projektovými hodnotami.
Na tomto místě je potřebné uvést, že nutný rozsah těchto měření je daný způsobem hydraulického vyregulování a měl by být specifikován přímo projektantem vyregulování v provozním řádu nebo v návodě k soustavě.
V praxi to znamená, že např. u soustavy ÚT vyregulované na vstupu a stoupačkách ÚT regulačními ventily s pevným nastavením Kv hodnoty a osazenými termoregulačními ventily, je nevyhnutná jen kontrola přednastavení na regulačních ventilech a měření vstupní hodnoty ΔP, na který byl objekt projektován. Pokud ΔP objektu na vstupu je shodné s ΔP projektovaným a regulační ventily na jednotlivých stoupačkách jsou nastavené shodně s projektovou dokumentací, není důvod se domnívat, že soustava není hydraulicky vyregulovaná a nepracuje správně.
Na druhé straně z pohledu provozních stavů, které mohou nastat v takto vyregulované soustavě, lze konstatovat, že u takto vyregulovaného objektu není možné zajistit trvale hydraulické vyregulování ve smyslu definice uvedené v kapitole č. 3.
Tak, jak již bylo zmíněno, termoregulační ventily na VT jsou dynamickým prvkem, který může dostatečně kompenzovat jen dynamická regulace, tj. automatická regulace ΔP a V na základě vyvolaných dynamických změn v soustavě. Je ideální, pokud je tímto způsobem vyregulovaný vstup a každá relevantní větev soustavy. I takto vyregulovaná soustava nebo soustavy v okruhu zdroje však nebudou pracovat správně, pokud nebude regulována čerpací práce a tedy regulační ventily nebudou pracovat vždy ve svém optimálním pracovním pásmu.
Soustavy, u kterých je řešeno hydraulické vyregulování regulací ΔP propouštěním, je potřebné přehodnotit a přepracovat na způsob s regulací ΔP škrcením. Důvodem je hlavně hospodárnost provozu dodavatele tepla, možné problémy přesnosti měření dodaného tepla, ale i samotná spolehlivost hydraulického vyregulování systému.
Kontrola a diagnostika soustavy TV
Kontrola skutkového stavu vůči projektovanému, vizuální kontrola stavu a funkčnosti armatur, jejich přednastavení, kontrola stavu rozvodů a izolací. Současné měření teplot na přívodu a zpátečce na vstupu objektů, jednotlivých větvích a stoupačkách.
Důležité je, aby měření probíhala současně, dostatečně dlouho (z praxe ideální pátek až pondělí) a s co nejkratší periodicitou záznamů (1–3 min.).
Co má být výsledkem kontroly a diagnostiky soustav
Výsledkem kontroly a diagnostiky má být zpráva obsahující následující údaje:
- Popis objektu a jeho základních parametrů
Adresa objektu, Popis a typ soustavy, Zdroj tepla a Dodavatel tepla, Správce, ... - Datum konání, rozsah a výsledky předcházející kontroly
- Vykonané, nevykonané opatření se závěry předcházející kontroly
- Změny mezi poslední a aktuální kontrolou
Výměny VT, Montáže a demontáže VT, Rekonstrukce rozvodů, Výměna ventilů, Zateplení, ... - Popis rozsahu vykonané kontroly
- Zdokumentovaný skutkový stav
- Vykonané zásahy přímo při kontrole
- Stanovisko k funkčnosti / nefunkčnosti soustavy
- Zdůvodnění k stanovisku
- + − aktuálního stavu
- Návrhy opatření na zlepšení stavu
- Zdůvodnění návrhů, přínosy pro vlastníka objektu, resp. bytů
- Specifikace a rozsah navrhovaných změn
- Přílohy: protokoly z kontroly, měření, ...
Závěr
Od roku 1998 byly vynaloženy značné prostředky vlastníků bytů a budov a bylo instalované obrovské množství armatur a prvků na zajištění hydraulického vyregulování soustav tepelných zařízení. Pro zajištění jejich účinnosti v čase a zhodnocení takto vynaložených investic je ale potřebné zajistit jejich správnou funkčnost a posuzovat jejich technickou a technologickou aktuálnost v čase. V současnosti neexistuje jednotná metodika pro realizaci kontrol za účelem provozuschopnosti a funkčnosti hydraulických soustav tepelných zařízení. Vytvoření a vymezení rámce požadavků a postupů v této oblasti by definovalo minimální standard a v konečném důsledku by bylo přínosem hlavně pro uživatele těchto soustav.
Použitá literatura
- [1] Sbírky zákonů SR: 657/2004; 476/2008; 152/2005; 17/2007; 182/1993
Meaningfulness and financial benefits of the hydraulic system of hot water and heating control are known in the general public. Less well known is need to care for such a controlled system and the possible need to streamline the already regulated system.
