Nejnavštěvovanější odborný portál pro stavebnictví a technická zařízení budov

Riziko sucha a nouzové zásobování v malých vodárenských systémech

Datum: 23.5.2016  |  Autor: RNDr. Josef V. Datel, Ph.D., Ing. Anna Hrabánková, Zdeněk Pištora, Výzkumný ústav vodohospodářský TGM, v.v.i.,  |  Organizace: Asociace pro využití tepelných čerpadel  |  Recenzent: RNDr. Zdeněk Zýma G-servis Praha s.r.o.

Cca 1200 obcí (vesměs obce malé a nejmenší) nemá veřejný vodovod a obyvatelé jsou odkázáni na individuální zdroje, případně obecní studny. Podle zákona o vodovodech a kanalizacích je ustanoveno pro zabezpečení nouzového zásobování 2130 vodárenských operátorů, z nichž přes 95 % se týká malých obcí.

Asociace pro využití tepelných čerpadel
Slavíkova 26
130 00 Praha 3

tel.:+420 721 363 610
e-mail:
web:www.avtc.cz

Významná část obyvatelstva v ČR žije v rozptýlené venkovské zástavbě, kde převládají malé obce do 1000 obyvatel (přes 1 800 000 obyvatel v 4846 malých obcích). Vodovody jsou evidovány v celkem 5036 obcích, z nichž 87 % jsou malé obce do 2000 obyvatel. Cca 1200 obcí (vesměs obce malé a nejmenší) nemá veřejný vodovod, obyvatelé jsou tedy odkázáni na individuální zdroje, případně obecní studny. Podle zákona o vodovodech a kanalizacích č. 274/2001 Sb. je ustanoveno pro zabezpečení nouzového zásobování celkem 2130 vodárenských operátorů, z nichž přes 95 % se týká opět jen malých obcí (pouhých cca 100 největších operátorů pokrývá dle zdrojů z ministerstva zemědělství až 80 % obyvatelstva soustředěných v největších sídlech). Současný stav zásobování vodou venkova se tak vyznačuje roztříštěností, nekoncepčností a nekoordinací mezi drobnými vlastníky a provozovateli vodovodů. Drobní operátoři i vedení malých obcí (a velmi často i obcí s rozšířenou působností) mají omezené technické, znalostní i finanční možnosti, a většinou se spoléhají na zavedené vodní zdroje, které mohou být po vzniku mimořádné situace velmi obtížně nahraditelné.

Dnešní stav jejich nouzového nahrazení (např. v PRVKUK nebo krizových plánech) pokrývá jen velmi krátkodobé potřeby (v řádu dnů). Delší výpadek pravidelného zásobování (např. vlivem sucha), zvláště ve venkovských oblastech, tak může být významným problémem, který dnes není dostatečně řešen. Je logisticky výhodné a společensky odpovědné, mít zajištěný náhradní vodní zdroj pro případ různých mimořádných událostí (samozřejmě pokud to místní přírodní poměry umožňují). Taková obec si pak může (často lépe a pružněji) pomoci vlastními silami a zbytečně tak nebude v krizové situaci dále zatěžovat již tak přetížený IZS včetně nouzového zásobování vodou. Pro případ nouzového zásobování je proto vhodné stanovit odolnost a zranitelnost běžných vodních zdrojů proti různým mimořádným událostem a stanovit využitelnost dalších vhodných záložních zdrojů v katastru dané obce či v nejbližším okolí.

Problematika nouzového zásobování vodou v mimořádných a krizových situacích je v současné době řešena v české legislativě v rámci krizových plánů (Služba nouzového zásobování vodou jako součást Integrovaného záchranného systému), dále např. v Plánech rozvoje vodovodů a kanalizací krajů (PRVKUK). Výběr vodních zdrojů pro nouzové zásobování je řešen v rámci platných předpisů (zvláště krizový zákon č. 240/2000 Sb. a Nařízení vlády k jeho provedení č. 462/2000 Sb.) a dalších podkladů (např. metodiky pro zpracování krizových plánů, plánů krizové připravenosti apod.) jen rámcově a soustřeďuje se z větší části jen na zavedené a dostatečně kapacitní vodní zdroje. Připravená opatření jsou navíc velmi často vázána na formální vyhlášení konkrétního mimořádného stavu – krizového stavu, nouzového stavu, stav nebezpečí, stav ohrožení státu apod.

V roce 2014 byla provedena analýza pravděpodobnosti vzniku různých mimořádných událostí na úrovni malých venkovských obcí v ČR. Z mnoha potenciálních rizikových situací byla jako prioritní, tzn. s riziky vyšší pravděpodobností výskytu, identifikována s ohledem na současné poměry a podmínky v rámci ČR, tato:

  • povodňová situace
  • déletrvající sucho
  • ekologická havárie v blízkosti vodního zdroje

V katastru příslušné obce a blízkém dostupném okolí (tam ve spolupráci se sousedními obcemi) by proto měl proběhnout v předstihu vyhledávací hydrogeologický průzkum, který by vytipoval a určil vhodné zdroje vody (existující či potenciální) využitelné v době vzniku mimořádné situace. Strukturu a náplň tohoto vyhledávacího průzkumu ukazuje připojené schéma.

Vyhodnocení rizika sucha pro místní vodní zdroje

  1. Pro potřebné posouzení rizika sucha jsou nezbytná data ve formě delších časových řad vydatnosti zdroje, odebíraného množství, hladin podzemní vody, jakosti surové vody. Tato vstupní data často úplně nebo částečně chybí, není výjimkou, že odebíraná množství či hladiny nikdo dlouhá léta neměří. Vzorkování vod na kvalitu se provádí jen v minimálním nutném rozsahu (tzn. často jen jeden vzorek za jeden až dva roky) a doba odběru neodráží kolísání vodních stavů.
  2. Dalšími často chybějícími údaji u malých zdrojů je jejich geologická pozice, litologický profil, hydraulické parametry horninového prostředí apod.
  3. Je nutné volit specifický přístup k různým typům jímacích objektů:
    • Jímací zářezy (gravitační zdroje)
    • Mělké studny v dosahu vodního toku (v údolní nivě)
    • Mělké studny mimo dosah vodního toku (ve svahu)
    • Pramenní jímky
    • Hlubší vrtané studny
Obr. 1 Velký Šenov – jímací zářez JZ-1 na Špičáku. Příklad kolísání vydatnosti mezi lety 2011–2015 v l/s. Téměř pětinásobné kolísání vydatnosti odráží kolísavost aktuálních srážek. Nepravidelné údaje o vydatnosti zdroje s dlouhými mezerami s absencí dat jsou typické pro malé vodní zdroje, uvedený příklad v daném kontextu lze hodnotit jako zdroj s výrazně nadstandardním množstvím dat.
Obr. 1 Velký Šenov – jímací zářez JZ-1 na Špičáku. Příklad kolísání vydatnosti mezi lety 2011–2015 v l/s. Téměř pětinásobné kolísání vydatnosti odráží kolísavost aktuálních srážek. Nepravidelné údaje o vydatnosti zdroje s dlouhými mezerami s absencí dat jsou typické pro malé vodní zdroje, uvedený příklad v daném kontextu lze hodnotit jako zdroj s výrazně nadstandardním množstvím dat.

Gravitační vodní zdroje (jímací zářezy)

Výtok nelze regulovat, obvykle velmi kolísá v závislosti na aktuálních srážkách. Zdržení jímané mělké podzemní vody je pouze v řádu prvních týdnů, někdy i dnů. Na obr. 1 je uvedeno zjištěné kolísání vydatnosti jímacího zářezu na úpatí Špičáku, který je jedním ze zdrojů pitné vody pro město Velký Šenov. Kolísavou vydatnost město vykrývá jinými zdroji.

obdobíčervenec 2011srpen 2013říjen 2013březen 2014srpen 2014září 2014leden 2015
l/s3,004,001,671,060,860,831,08

Zvýšení odolnosti gravitačních vodních zdrojů vůči suchým obdobím lze řešit několika přístupy:

  • Předimenzováním velikosti (délky) jímacích zářezů, aby dlouhodobé minimální vydatnosti pokrývaly potřebu odběratele
    Nevýhodou tohoto řešení jsou vysoké investiční náklady a vysoké provozní náklady na údržbu systému, který je po většinu roku využíván jen částečně.
  • Omezením spotřeby vody v době minimálních vydatností
    Nevýhodou je dočasné zhoršení životního komfortu zásobovaných obyvatel.
  • Optimalizací vodovodního systému (možnost dostatečné akumulace v době minimálních průtoků přes noc nebo v jiné době minimálních odběrů)
    Z odborného pohledu nejvíce doporučované řešení, v mnoha případech může dobu nedostatku vody snížit na naprosté minimum. Nevýhodou je vyšší počáteční investice do vybudování vodojemu a řídicího systému.
  • Vybudováním záložních zdrojů méně ovlivňovaných suchými obdobími (hlubší studny, jímání pramenů s vodou s dlouhým zdržením apod.
    V některých případech ale ani předchozí řešení nedostačuje, v takovém případě je vhodné mít k dispozici záložní zdroje, které budou vůči suchu více odolné. Nevýhodou tohoto řešení jsou vyšší náklady na jejich pořízení a na průběžnou údržbu.
  • V oblastech nižších nadmořských výšek (nižší úhrny srážek, vyšší teploty a evapotranspirace) zvážit další využívání jímacích zářezů
    V případě identifikace velkého rizika výpadku zásobování vodou, který bude hrozit v častých intervalech, je vhodnější tento zdroj opustit a zásobování vodou vyřešit jiným způsobem.

Mělké studny v dosahu vodního toku

Řada malých obcí má zásobování vodou vyřešeno z relativně mělkých, většinou kopaných studní v údolní nivě místního vodního toku. Poříční voda v údolních náplavech je většinou v úzké spojitosti s vodou v toku, a to po stránce skutečného propojení, tlakové souvislosti i ovlivňování jakosti. Z hlediska odolnosti zdroje před suchem jde o relativně dobré řešení. Přesto je zde ale několik aspektů, které je nutné posoudit:

  • Pokud hrozí výrazné zaklesnutí hladiny v povrchovém toku (napře vlivem poklesu vzduté hladiny jezem, nádrží), je riziko poklesu hladiny a tedy i vydatnosti i v blízkých studních.
    Tato situace může být eliminována dostatečným prohloubením studny
  • Je třeba zhodnotit, jak hluboko pod hladinu povrchového toku je studna zahloubena. Pokud dosahuje jen do úrovně do 1–2 m pod hladinou v toku, v dlouhotrvajících suchých obdobích, kdy může dojít až k vyschnutí toku (tedy k poklesu hladiny vody pod úroveň dna koryta).
    Situace může být zlepšena dostatečným prohloubením studny, aby i v suchém období měla dostatečný sloupec vody. V případech malé mocnosti sedimentů údolní terasy toto řešení nemusí pomoci, v takovém případě je třeba mít k dispozici záložní zdroj odolnější vůči suchu.
  • V některých případech jímací objekt (zvlášť pokud je v těsné blízkosti toku) využívá břehovou infiltraci vody z povrchového toku. Je známo, že v době nižších průtoků a za vyšších teplot se výrazně mění (zhoršuje) jakost povrchové vody; v takovém případě je třeba počítat i se zhoršenou jakostí jímané vody a tedy většími nároky na její úpravu.
    Částečná ochrana před infiltrací vody se zhoršenou kvalitou může být omezení odběru v době sucha. Výpadek je buď možné vykrýt z jiných zdrojů, které obec má k dispozici, nebo dočasným omezením spotřeby. Řešením také je doplnění úpravny vod, aby zvládala i tato zhoršení jakosti.

Je třeba poukázat i na skutečnost, že tyto mělké studny se nalézají většinou v záplavovém území, tedy že musí být vyřešena i jejich ochrana před velkou vodou, a většinou je třeba počítat, že v době povodně bude muset být tento zdroj odstaven – problematika povodní ale není předmětem tohoto článku.

Mělké studny mimo dosah vodního toku

Obr. 2 Koncept kolísání hladin v závislosti na pozici studny ve svahu. Pokles hladiny v době sucha se nejvíce projeví u studny situované nejvýše ve svahu – studna 1 je v době hladinových minim již nepoužitelná (a to přes svou výrazně větší hloubku než studnu níže po svahu). U studny 2 se projeví rozkyv menší, který částečně omezí její využitelnost v době sucha, a studna 3 situovaná na úpatí svahu v blízkosti vodního toku bude postižena jen minimálně.
Obr. 2 Koncept kolísání hladin v závislosti na pozici studny ve svahu. Pokles hladiny v době sucha se nejvíce projeví u studny situované nejvýše ve svahu – studna 1 je v době hladinových minim již nepoužitelná (a to přes svou výrazně větší hloubku než studnu níže po svahu). U studny 2 se projeví rozkyv menší, který částečně omezí její využitelnost v době sucha, a studna 3 situovaná na úpatí svahu v blízkosti vodního toku bude postižena jen minimálně.

V mnoha případech jsou studny situovány ve svahu a jímají mělkou podzemní vodu první zvodně, která prosakuje kvartérními sedimenty a zvětralinovým pláštěm skalního podloží, případně jeho rozvolněnými puklinami. I když jde o zdroje poněkud hlubší než jímací zářezy (obvyklá hloubka takovýchto studní je 10–15 m), jejich zranitelnost vůči suchu je velmi obdobná. Doba zdržení jímané vody je často jen v týdnech až prvních měsících, delší období sucha se proto zákonitě projeví na těchto studnách poklesem hladiny vody a snížením vydatnosti.

Oproti studnám v údolích v blízkosti vodních toků existuje u těchto studní výrazně vyšší zranitelnost vůči suchu. Kolísání hladiny ve vlhčích a sušších obdobích na základě provedených modelových simulací názorně ukazuje obr. 2 – rozkyv hladiny se směrem do svahu výrazně zvětšuje, takže při stejném omezení infiltrace vlivem nižších srážek studna výše má větší snížení hladiny než studna v údolí.

 

Provozovatel vodovodu odkázaného na tyto zdroje má v zásadě tři možnosti:

  • Kratší a méně intenzívní období sucha může vykrýt optimalizací odběru: akumulací vody v dostatečně velkém vodojemu v době malé spotřeby, omezením ztrát ve vodovodní síti na minimum, a šetřením vodou.
  • V období kritického nedostatku vody je obvyklé řešení přistoupit k omezení dodávek vody obyvatelstvu
  • Aby se nemuselo vyhlašovat omezení dodávek vody, obec by měla disponovat záložním zdrojem, který je méně zranitelný vůči dlouhému suchu – např. záložní studna v údolní nivě blízkého toku apod.

Zde je vhodné poznamenat, že dvojice zdrojů vody jedna studna výše ve svahu a druhá studna v údolí v blízkosti vodního toku, je z obecného pohledu dobrým řešením, které výrazně zvyšuje bezpečnost dodávek vody pro místní obyvatelstvo, ať v době sucha nebo rizika povodní – vždy bude možné provozovat aspoň jeden z těchto zdrojů, a základní potřebu vody pro obec zajistit. I za normální klimatické situace má tato dvojice jímacích objektů výhody – je možné bez problémů na kratší dobu studny odstavovat z důvodu údržby, opravy, kontroly apod., za účelem dosažení optimální jakosti surové vody je možné vodu v různých poměrech a v různé době míchat apod.

Pramenní jímky

Zachycení pramene (přirozeného vývěru) ve formě pramenní jímky je také celkem častý způsob zajištění zdroje vody pro místní zásobování. Vydatnost a stálost pramene souvisí s jeho geologickou pozicí, hloubkou proudění podzemní vody a s tím související dobou zdržení podzemní vody v horninovém prostředí.

I když existuje velké množství pramenů odvodňujících mělké podzemní vody (prameny svahové, suťové, terasové, přelivné apod.), jejich velmi kolísavá vydatnost (až dočasné zanikání v sušších obdobích) většinou zabránily jejich využití pro trvalé zásobování obyvatelstva vodou. Pokud jsou takové prameny někde využívány, jejich charakteristika je velmi blízká jímacím zářezům, a v takovém případě provozovatel vodovodu musí mít vyřešené kroky v době, kdy vydatnost pramene nepokryje potřeby.

Je však možné tvrdit, že v naprosté většině případů, kdy obec využívá pramenního vývěru, jde o prameny se stálou a ověřenou vydatností, a že právě skutečnost stálosti pramene stála za rozhodnutím takovýto pramen využít. Prameny se stálou vydatností i kvalitou vody odvodňují hlubší a rozsáhlejší hydrogeologické struktury pánevního nebo puklinového oběhu, a jsou proto proti obdobím sucha výrazně rezistentnější než předchozí mělčí zdroje (prameny puklinové, zlomové, bariérové, artéské aj.). Na tento závěr se však nelze spoléhat automaticky; je velmi vhodné ověřit skutečnou dobu zdržení vyvěrající vody, protože ani tyto prameny hlubokého oběhu nejsou zcela odolné vůči suchu a je dobré, aby provozovatel věděl, jak dlouhé a jak intenzívní období sucha jsou schopné tyto prameny vykrývat. Vyšším rizikem se vyznačují puklinové a zlomové prameny v prostředí krystalinika z důvodu malé akumulace podzemní vody v prostředí, z tohoto pohledu jsou prameny v sedimentárních strukturách pánevního charakteru bezpečnější.

Specifický přístup je třeba používat k hodnocení a využívání krasových pramenů. Jejich zranitelnost a odolnost vůči suchu bývá prakticky na úrovni zdrojů povrchových vod; z hlediska rychlosti průtoku horninovým prostředím jsou zde doby zdržení extrémně malé, takže sucho se na těchto – často velmi vydatných - pramenech rychle a intenzívně projevuje. Na jejich příkladu lze také dokumentovat, že sebevětší vydatnost pramene není zárukou jeho stálosti a dokonce i existence v době sucha.

Hlubší vrtané studny

V posledním půlstoletí převažuje v budování nových zdrojů pro hromadné zásobování použití vrtné technologie a výstavba vrtaných studní. Jejich konstrukční charakteristiky jsou odlišné od studní kopaných – jsou výrazně hlubší, ale s menším průměrem výstroje. Potřebná akumulace vody uvnitř studny je zde dosahována za pomoci výrazně vyššího vodního sloupce než ve studních kopaných, kde akumulace je dána především průměrem studny. Vrtaná studna tak zasahuje mnoho metrů, často několik desítek metrů pod hladinu podzemní vody. Z tohoto důvodu jsou vrtané studny výrazně odolnější vůči suchým obdobím než jiné místní zdroje vod. Přesto i zde hrozí jistá rizika, které je vhodné posoudit a identifikovat, aby provozovatel s nimi v době sucha mohl počítat.

  • Je vhodné ověřit skutečnou hloubku vrtané studny, a tedy výšku vodního sloupce v ní. Zvláště v delším časovém období mohlo dojít z různých důvodů (odběry v okolí, drenážní účinky staveb, úprav terénu, důlní činnost apod.) k regionálnímu poklesu hladiny podzemní vody, a ve studni tak může být mnohem nižší vodní sloupec, než se provozovatel domnívá. Obdobné důsledky může mít i postupné zvýšení odběru v průběhu let.
  • U vrtaných studní je také mnohem větší riziko neuspokojivého technického stavu výstroje, který se zvláště v extrémních situacích může negativně projevit na využitelnosti vrtané studny (kolmatace, inkrusty, sediment). Kontrolu a údržbu vrtaných studní včetně pravidelného čištění je velmi důležité průběžně zajišťovat.
  • Často jsou odběry za minimálních stavů omezovány nevhodně vysoko umístěným čerpadlem ve vrtané studni (v některých případech se s tím lze setkat i v mělčích kopaných studních). Neinformovaný a neodborný uživatel se tak domnívá, že ve studni není voda, protože čerpadlo se vypíná, ale tento stav je snadno napravitelný zapuštěním čerpadla o něco níže, samozřejmě jen tehdy pokud konstrukce vrtané studny tento krok umožňuje. Jinými slovy, jsou vrtané studny, kde je limitující nikoliv hloubka studny, potažmo výška vodního sloupce, ale minimální úroveň, kam je možné instalovat čerpadlo (to je případ např. vrtů, které nejsou ve své spodní části vystrojeny, vrty bez kalníku nebo jiné plné části výstroji ve své spodní části apod.).
  • Při výrazném poklesu hladiny podzemní vody existuje riziko změny kvality jímané vody. V případě existence zastižené vertikální hydrochemické zonálnosti se v době sucha může ve větší míře odebírat podzemní voda z hlubších částí kolektoru, která může mít jiné složení, jinou jakost, jiné nároky na úpravu na vodu pitnou apod. Je tedy v zájmu provozovatele vodovodního systému si tyto informace v rámci hydrogeologické expertízy nechat zjistit a v době sucha s nimi počítat.

Záložní zdroje vody na místní úrovni

Jak vyplývá z předchozí analýzy místních vodních zdrojů, v mnoha případech se ukazuje jako nezbytné, aby obec – pokud se bude spoléhat na své vlastní síly – disponovala vhodným záložním zdrojem, který bude rychle a jednoduše dočasně využitelný pro běžně nebo mimořádné zásobování obyvatelstva pitnou nebo alespoň užitkovou vodou po dobu trvání mimořádné situace, v tomto případě tedy po dobu trvání sucha. Na obr. 3 je uvedeno schéma postupu průzkumu záložního zdroje. V první řadě by měly být vhodné zdroje vytipovány z existujících možností na území obce – obecní studny, soukromé studny, průzkumné vrty. Teprve ve druhém sledu by byly zjišťovány další možnosti – výstavba nové studny, zachycení pramene apod. Z metodického a praktického hlediska se ukazuje jako největší riziko existence záložního zdroje jeho průběžná údržba – kontrola, čištění, vzorkování, udržovací čerpání, ochrana okolí atd. Bylo by proto vhodné, aby tento existující záložní zdroj byl relativně často i provozně využíván – např. k vykrývání špiček odběru, k zásobování obce během odstávek běžného zdroje apod.

Obr. 3: Schéma postupu průzkumu záložních zdrojů nouzového zásobování vodou v katastru dané obce (pro případ odstavení běžných zdrojů vody v důsledku vzniku mimořádné situace (povodně, sucho, ekologická havárie). Průzkum zajišťuje odborně způsobilá osoba v hydrogeologii v úzké spolupráci se zástupcem provozovatele (majitele) místního vodovodního systému.
Obr. 3: Schéma postupu průzkumu záložních zdrojů nouzového zásobování vodou v katastru dané obce (pro případ odstavení běžných zdrojů vody v důsledku vzniku mimořádné situace (povodně, sucho, ekologická havárie). Průzkum zajišťuje odborně způsobilá osoba v hydrogeologii v úzké spolupráci se zástupcem provozovatele (majitele) místního vodovodního systému.

Poděkování

Příprava a prezentace příspěvku proběhla v rámci výzkumného projektu TA 02020184 Zajištění jakosti pitné vody při zásobování obyvatelstva malých obcí z místních vodních zdrojů za podpory technologické agentury ČR.

 
Komentář recenzenta
RNDr. Zdeněk Zýma G-servis Praha s.r.o.

Článek komplexně osvětluje problematiku rizik sucha a nouzového zásobování v malých vodárenských systémech a s jeho závěry souhlasím.

Plně se ztotožňuji s názorem autorů, že nezbytností při předvídání a řízení rizik exploatace zdrojů podzemní vody ve spojitosti se suchem je zajištění a vyhodnocení komplexního a aktuálního souboru vstupních dat (včetně delších časových řad) o vydatnosti zdroje a odebíraném množství podzemní vody, o vývoji hladin podzemní vody v exploatovaných a nejlépe i v pozorovacích nečerpaných objektech a o kvalitě odebírané podzemní vody.

Typové členění místních zdrojů považuji za odpovídající. Na zvážení dávám, zda by nebylo vhodné vrtané studny členit na objekty využívající „mělkou“ volnou zvodeň kvartérních sedimentů či zóny připovrchového rozvolnění hornin skalního podkladu a hydrogeologické vrty využívající hlubší napjaté kolektory podzemních vod s nadložním izolátorem. Oba typy se bezpochyby výrazně liší konstrukčně, svým tlakovým dosahem i mírou a způsobem řízení posuzovaných rizik.

K diskuzi je tvrzení, že doba zdržení podzemní vody v horninovém systému je faktorem, který výrazně ovlivňuje setrvalost vydatnosti zdroje a jeho odolnost vůči suchým periodám. Okamžitá vydatnost zdroje odpovídá tlakovým poměrům v jímané hydrogeologické struktuře. Dobu zdržení podzemní vody mělkých zdrojů bych s výjimkou studní v dosahu toku hodnotil jako vyšší než v řádu týdnů či prvních měsíců.

Dle studie rychlosti pohybu podzemních vod v připovrchové zóně krkonošského krystalinika (Martinec 1975 in Jetel et al. 1986) nejsou okamžité reakce vydatnosti pramenních vývěrů na vydatné srážky podmíněny rychlým postupem infiltrované srážkové vody od míst infiltrace k místu odvodnění, nýbrž projevem tlakových změn ve zvodněném systému. Měření obsahu tritia v pramenech v Modrém dole s maximální vzdáleností oblasti infiltrace 1 km prokázalo (i přes poměrně strmý reliéf), že na odtoku z pramene se podílejí z největší části vody infiltrované při tání sněhu před 2-4 lety, dokonce s určitým podílem vody staré 6 let (tzn. s dobou zdržení více let).

Citace :
  • Jetel J. et al. (1986): Vysvětlivky k základní hydrogeologické mapě ČSSR 1:200 000. List 03 Liberec, list 04 Náchod (část). ÚÚG Praha.
  • Martinec J. (1975): Subsurface flow from snowmelt traced by tritium. – Water Recources, 11, 3, 496 – 498. Washington.
English Synopsis
The risk of drought and emergency supplies in small water supply systems

1200 municipalities in the Czech Republic has no public water and residents are dependent on individual sources or municipal wells. According to the Law on Water Supply and Sewerage 2130 there waterworks operators to keep emergency supplies. More than 95 % of them relate to small communities.

 

Hodnotit:  

Datum: 23.5.2016
Autor: RNDr. Josef V. Datel, Ph.D., Ing. Anna Hrabánková, Zdeněk Pištora, Výzkumný ústav vodohospodářský TGM, v.v.i.,
Organizace: Asociace pro využití tepelných čerpadel
Recenzent: RNDr. Zdeněk Zýma G-servis Praha s.r.o.



Sdílet:  ikona Facebook  ikona Twitter  ikona Google+  ikona Linkuj.cz  ikona Vybrali.sme.skTisk Poslat e-mailem Hledat v článcíchDiskuse (žádný příspěvek, přidat nový)


Témata 2018

Tipy pro projektanty

technická podpora výrobců

Partneři - Voda, kanalizace

 
 

14.11.2018 konference TZB-info o bytových domech

Připravujete rekonstrukci bytového domu, děláte PENB nebo audit? Jak na úspory za energie a zhodnocení domu? Unikátní publikace pro účastníky. Těšíme se na vás v Praze.

Program a přihláška