Poznámky ze semináře Nová norma pro vnitřní kanalizaci (II)

Datum: 15.5.2003  |  Autor: Ing. Dagmar Kopačková

Následující text je pokračováním přepisu zvukového záznamu, který byl pořízen na semináři Nová norma pro vnitřní kanalizaci v Brně 10.4.2003. První část článku se zabývala souvislostí nové české normy a normy ČSN EN 12056 a změnami pravidel pro vnitřní splaškovou kanalizaci. Následující druhá část se zabývá dešťovou kanalizací a kanalizačními armaturami.

Doporučené doplnění:

3. přednáška - Odvádění dešťových vod - Ing. Miroslav Hartl

Původní norma se zabývala pouze vnitřním dešťovým potrubím a návrhem vtoků. Problematika odvádění dešťových vod však zahrnuje i navrhování vnějších dešťových odpadů. Této problematice se ČSN EN 12056 věnuje a zabývá se rovněž klempířskými výrobky, které dosud v ČR řešily pouze normy stavební a norma pro klempířské práce. Nyní je tato problematika součástí norem pro vnitřní kanalizaci.

  1. Jednotná a oddílná soustava: v jednotné soustavě se splaškové a dešťové odpadní vody nespojují uvnitř objektu, ale pouze vně a následně mohou být odváděny jednotnou soustavou. Tento požadavek nelze dodržet za všech okolností, proto jsou v nové národní normě doplněna řešení pro výjimečné případy:
    • pokud vypočtená hodnota odtoku nepřekročí 1 l/s, pak se může provést spojení dešťových a splaškových potrubí uvnitř objektu
    • pokud hranicí nemovitosti je obvodová zeď, pak je možné provést spojení dešťového a splaškového potrubí před hlavní čistící šachtou na výstupu z budovy
  2. Výpočet odtoku dešťových vod: v podstatě zůstává bez velkých změn. Drobné odlišnosti:
    • Byla sjednocena intenzita deště pro gravitační a podtlakové systémy na hodnotu 0,3 l/s.m2 pro střechy nebo plochy, které hrozí objektu zaplavením.
    • Součinitel odtoku - tabulka byla upravena a rozšířena. Objevují se zde hodnoty pro střechy s propustnou vrstvou větší než 10 cm. Součinitel odtoku je 0,5.
    • Evropská norma umožňuje zohlednit i účinek větru. Může se zohlednit déšť, který je hnán pod úhlem 26°, případně kolmo ke střeše, pak je uvažován celý průmět střechy.
    • Dále umožňuje zohledňovat déšť, který naráží na svislou plochu a po ní odtéká na odvodňovanou střechu.
    • Výpočet účinné plochy je prakticky shodný - uvažuje se půdorysný průmět.
  3. Dimenzování dešťových potrubí. Min. světlost je DN 70, jmenovitá světlost se určuje v závislosti na hydraulické kapacitě. Pro stanovení hydraulické kapacity je uvažován stupeň plnění 0,3 (Evropská norma uvažuje i stupeň plnění 0,2 a 0,33, v ČR není dovoleno).
  4. Dimenzování vnějších dešťových odpadů - tj. nová část! Stanovení jmenovitých světlostí se provádí podle tabulky (hydraulická kapacita a tomu odpovídající jmenovité světlosti). Pokud se výtoky ze střešních žlabů opatří sítkem nebo jiným podobným způsobem, pak se musí návrhové množství ze střešního žlabu vynásobit součinitelem 0,5.
  5. Zalomení potrubí. Pokud je na dešťovém potrubí zalomení větší nebo rovno než 10°, tak se navrhuje stejně jako svislé potrubí. Pokud je zalomení menší než 10°, pak se vodorovná část navrhuje jako svodné potrubí se stupněm plnění 70%.
  6. Technické požadavky. Některé vycházejí ze stávající normy, tj.
    • Ze střešních vtoků a výtoků ze střešních žlabů nesmí unikat zápach a nesmí obtěžovat přilehlé prostory.
    • Vnitřní dešťové potrubí má být vedeno pokud možno svisle. Nezbytné zalomení je třeba provést pomocí kolen pod úhlem 45° od svislice. Při větším zalomení se použije koleno např. 87,5° a přechod do ležatého potrubí pomocí dvou kolen 45° nebo přechodového kolena.
    • Vedení potrubí v místnostech, kde by hluk při proudění vody obtěžoval vnitřní provoz: v těchto místnostech nesmí být překročena max. dovolená hladina hluku, která je požadována normou ČSN ISO 717 a příslušnými právními předpisy.
    • Umísťování čistících tvarovek: ve svislém potrubí 1 m nad podlahou nejnižšího podlaží jako doposud.
    • Lapače střešních splavenin se nesmí používat na vnitřní dešťová potrubí.
    • Výjimečně lze spojovat dešťové a splaškové odpady za podmínek: pokud je nemovitost napojena na jednotnou síť stokové soustavy. Splaškové odpadní potrubí musí být vždy opatřeno hlavním větracím potrubím. Dešťový odtok může být max. 0,3 l/s, tj. odpovídá ploše do 10 m2.
  7. Odvodňování střech - technické požadavky (dle ČSN EN 12056, část 3).
    • Při odvodňování je třeba zohlednit únosnost střechy. Systém odvodňování musí být řešen tak, aby se na střeše nezdržovala voda, která by mohla způsobit přetížení střechy.
    • Svodné dešťové potrubí by nemělo mít menší světlost než DN 100.
    • Pro ploché střechy, které jsou ohraničeny atikami, by se měly navrhovat min. 2 střešní vtoky, případně navrhnout 1 střešní vtok a nouzový přepad, a to pro každou samostatnou část. Pro ploché střechy s atikami by se měly vždy navrhovat nouzové výtoky nebo nouzové přepady. A to samostatným potrubím nebo úpravou v atice.
    • Svislá dešťová potrubí by neměla být zabetonována nebo zazděna do nosných konstrukcí. Toto neplatí pro dešťové potrubí, které je uloženo ve stropní konstrukci.
    • Vnitřní dešťová potrubí by měla odolávat tlaku, který by mohl vznikat v důsledku ucpání potrubí.
    • Izolace potrubí: vnitřní dešťová potrubí - nebezpečí rosení - nutné izolovat.
    • Požadavky pro objekty v územích s vyššími mrazy: zabezpečení střešních vtoků vyhříváním, příp.zabezpečit střešní žlaby elektrickými kabely apod., případně pokud dešťové odpadní potrubí prochází venkovním nechráněným prostorem, je třeba je opatřit vyhříváním, event. vyhřívání celého potrubí.
    • Zatravněné střechy: střešní vtoky umístěny a řešeny tak, aby byla možná jejich kontrola a čištění.
    • Podtlakové systémy: sací účinek musí být vyvolán tak rychle, aby na střeše nedocházelo ke zdržování vody. Gravitační kanalizace, na kterou je podtlaková část napojena, musí být navržena tak, aby množství odváděné podtlakovou kanalizací bylo odvedeno i kanalizací gravitační. Trouby a tvarovky musí odolávat tlakovým podmínkám podtlakové kanalizace. Ležaté potrubí je navrhováno s nulovým spádem a rychlost musí být taková, aby se zabránilo usazování nečistot. Max. světlost je 32 mm. V místě přechodu ležatého potrubí při napojení na svislý odpad je možno i zmenšit světlost max. o 1 stupeň ve směru průtoku (např. stoupačka DN 100, vodorovné potrubí 125). Nutno dbát, aby konečné provedení odpovídalo projektové dokumentaci, protože správná funkce je závislá na hydraulickém výpočtu (nutné změny během stavby je nezbytné výpočtem zkontrolovat).
  8. Navrhování žlabů. Návrh dle ČSN EN 12056 není jednoduchý a zabývá se především posouzením žlabů. Norma rozlišuje 2 druhy žlabů:
    • podokapní, nadřímsové apod., u kterých není nebezpečí vyplavení objektu
    • žlaby mezistřešní, u kterých při zabránění odtoku vody hrozí nebezpečí vyplavení objektu

    Dále norma rozlišuje při návrhu tvary žlabů (kruhový, čtvercový apod.) a návrh z hlediska délky žlabu. Uvažuje krátký žlab (délka do 50 násobku návrhové hloubky) a dlouhý žlab (délka větší než 50 násobek návrhové hloubky).
    Střešní žlaby se sklonem do 3 mm/m se navrhují jako žlaby bez sklonu. Odtok se stanoví výpočtem nebo pomocí grafu. U dlouhých žlabů je nutné zohlednit i bezpečnostní koeficient, návrhový odtok a součinitel odtoku, který je závislý na poměru délky žlabu a sklonu žlabu. U mezistřešních, zaatikových a zvláštních žlabů je třeba zohlednit další faktory.
    Při osazení síta do výtoku ze žlabu je nutné uvažovat součinitel, který snižuje výtokové množství o 50%.
    Při výpočtu odtokového množství ze střešního žlabu je nutné znát tvar žlabu, který je pro odtokové množství podstatný, a zohlednit tlakovou výšku.

    Poznámka z diskuse k této přednášce: hodnota 0,03 l/s.m2 je hodnota průměrného 5 minutového deště a je nutno ji bezpodmínečně dodržet u objektů s nebezpečím zaplavení (voda nemůže odtéci jinak než kanalizací, např. atriové domy, dvory apod).
    Pokud se řeší např. areálové kanalizace, kde voda může odtéci po terénu a nehrozí zaplavení objektu, je třeba uvažovat např. pro Brno 161 l/s.ha (2 letý 15 minutový déšť). Nyní se uvažuje o přehodnocení těchto hodnot pro návrh stok s ohledem na přívalové deště.


4. přednáška - Ochrana proti zpětnému vzdutí - Ing. Zdeněk Žabička

  1. Ochrana proti zpětnému vzdutí. Suterénní prostory, které jsou pod úrovní kanalizace nebo by mohly být z kanalizace zaplaveny při jejím vzdutí, musí být řešeny způsobem podle ČSN EN 12056 (přečerpání). Zpětná klapka může být použita v případě, že špatnou funkcí klapky nedojde ke škodám nebo investor si je rizika zaplavení vědom. Nejlepším řešením je však umístění ZP výše. ZP nad úrovní zpětného vzdutí se nesmí zapojit do přečerpávacího zařízení. Předpokládá se úroveň zpětného vzdutí jako úroveň terénu. Smyčka čerpacího zařízení musí být 0,5 m nad úroveň zpětného vzdutí.
  2. Technické požadavky na čerpací stanice.
    • Umístění čerpacích stanic. V normě je definován prostor pro umístění.
    • Zdvojení čerpadel je požadováno pro objekty, kde není možno připustit výpadek čerpání.
    • V normě ČSN EN 12056 je podrobně uveden způsob návrhu čerpací stanice.
    • Pozn.: zejména u malých čerpacích stanic k jednotlivým ZP je nutné přesně započítat vliv změn tras potrubí.
  3. Uvedení do provozu. Požadavky pro investora musí předat montážní firma (požadavky na obsluhu a údržbu, včetně požadavků na četnost údržby). Vhodná smlouva o pravidelné údržbě.
  4. Podlahové vpusti. Ne v místnostech s nebezpečím zamrznutí, v garážích, v místnostech s nebezpečím podtlaku apod. Průtočná vpust - musí být ve stejné místnosti jako je ZP, ze které odvádí průtočná vpust odpadní vodu.
  5. Stupadla nesmí zasahovat do světlého průřezu vlezového otvoru (platí pro kruhový i čtvercový). Nutno použít kapsová stupadla nebo se musí vstupní komínek rozšířit tak, aby poklop byl menší než vstupní prostor vlezu a stupadla byla mimo profil vlezu.
  6. Umístění vstupní šachty - pouze v prostorách, kde je nad poklopem světlá výška minimálně 1,6 m s ohledem na možnost vlezu!
  7. Čistící šachty nesmí být v garážích a uvnitř budovy v prostoru stání vozidel.
  8. Lapáky tuku - nesmí být zatěžovány jinými vodami než kontaminovanými, pro které je lapák určen. Jiné odpadní vody nesmí být přes lapák vedeny. Lapák tuku nesmí být umístěn v budově. S ohledem na hygienická pravidla (odstraňování kalů a tuků a odstranění pachů z provozu).
  9. Údržba - norma stanoví povinnou údržbu kanalizačních armatur. Pokud je na kanalizaci přivětrávací hlavice, majitel (investor) by měl 2x za rok provést kontrolu funkce (nefunkční přivětrávací hlavice je příčinou pronikání zápachu do budovy). Lapače střešních splavenin rovněž potřebují pravidelné čistění. (Pokud je lapač ucpán, dešťová voda vytéká z plechové části potrubí po fasádě, v zimě lapač zamrzne a dochází k roztržení plechové trubky.)
  10. Zkoušení kanalizace. Dle ČSN 75 6760. Prohlídka před zkouškou a vlastní zkouška (zkouška vodou a plynem). Zkouška vodou není problém a je podrobně v normě popsána na svodné potrubí. Zkoušení připojovacího a odpadního potrubí je problematické. V nové národní normě je stanovena tato zkouška pouze na vyžádání. Pokud investor vyžaduje, montážní firma stanoví cenu této zkoušky.
    Provedení zkoušky: po utěsnění všech vývodů se provede natlakování vzduchem (podobně jako u plynovodu) a měří se úbytek tlaku. Pokud úbytek překročí normou stanovenou hodnotu, pak se pěnotvornou hmotou zjišťuje místo úniku. Provedení tlakové zkoušky je drahé.
    Zkušenost z praxe: při jednom projektu byla prováděna tato zkouška a dýmovnicí nefungovala vůbec, protože se kouř šíří po celém objektu. Poté se zkouška prováděla merkaptanem (z plynárny), který se kápl do potrubí. Zápach se rozšířil po celém objektu bez možnosti najít místo úniku. Nakonec se od zkoušky upustilo. V normě proto není zkouška plynotěsnosti předepsána a je pouze na vyžádání.
    Poznámka Ing. Žabičky: " ...nevím, zda bych si troufl jako realizační firma vzít zakázku, kde investor vyžaduje zkoušku plynotěsnosti."
  11. Platnost norem obecně: pokud investor požaduje něco, co je neobvyklé nebo je proti duchu normy nebo proti znění normy: možné realizovat za předpokladu, že investor podepíše, že byl upozorněn na rozpor s normou a na konkrétním netypickém řešení trvá. V tomto případě nemůže následně investor projektanta žalovat u soudu. (Normy jsou nezávazné, ale platné.) Do dokumentace je třeba provést výčet použitých norem. Vhodné by bylo i včetně platnosti.


5. přednáška - Normy pro odlučovače lehkých kapalin a pro lapáky tuku - Ing. Karel Plotěný

Normy pro odlučovače lehkých kapalin

  1. EN 858-1: pravidla pro výrobky. V oblasti norem pro odlučovače lehkých kapalin byly převzaty i evropské normy jako ČSN EN 858-1, která je platná od 10/2002. Protože nebyl dostatek financí, byla norma nejdříve vydána vyhlášením (tedy bez překladu). V současné době je překlad již hotov. Část 1 je výrobková, část 2 normy je projekční. ČSN EN 858-2 je v současné době jako prEN tj. v přípravě. Po schválení evropské normy vyjde i jako ČSN EN.
    Část 1 je určena pro výrobce a podle této části probíhá prohlašování shody výrobku. V této části jsou uvedeny požadavky na materiál, statiku, systém řízení jakosti, předepsaná dokumentace k výrobku a zkoušení typu zařízení. Zkoušení typu zařízení probíhá směsí LTO s koncentrací 5.000 mg/litr a měří se výstupní koncentrace. Pokud je výstupní koncentrace do 5 mg/l, tak je odlučovač zařazen do třídy 1, pokud je výstupní koncentrace do 100 mg/l, tak je odlučovač zařazen do třídy 2. Tyto hodnoty nesouvisí s reálnými hodnotami naměřenými na lokalitě. V praxi za reálných podmínek jsou naměřovány např. 0,8 mg/l apod. Nyní se v legislativě stále objevují podmínky měření odtokových hodnot po umístění. Nejsou ovšem stanoveny přesně a proto se v praxi neprovádí.
    V praxi je snaha o prosazení výrobkových charakteristik: pokud jsou při zkoušce typu výrobku naměřeny hodnoty do 5 mg/l, pak po umístění na lokalitu se předpokládá, že tyto hodnoty dodrží i v reálných podmínkách a další měření se neprovádí. Nutno ještě v legislativě dopracovat. Výsledkem zkoušek je zařazení do třídy 1 nebo 2. Vodohospodářské orgány stanoví k tomu odpovídající požadavky. Odlučovač musí mít také dostatečnou skladovací kapacitu pro odloučenou látku (10-ti násobek jmenovité velikosti). Pokud je na odlučovači automatické uzavírací zařízení (to je ve většině případů), tak by se mělo odzkoušet.
  2. Obtok odlučovače - je zařízení, které slouží k převedení havarijních přítoků. Tj. množství vody, které je až nad jmenovitou velikost odlučovače. Např. pokud navrhujeme odlučovač na 160 l/s a tedy odlučovač 6 a v reálném případě poteče 300 l/s, obtokem mohou procházet vody, které jsou nad počítaných 160 l/s. Obtok nemůže sloužit ke snížení ceny odlučovače tím, že je přes něj vedena část odpadní vody.
  3. Navrhování odlučovačů je v EN 858-2. V normě je stanovena volba jmenovité velikosti odlučovače a jmenovité velikosti kalového prostoru. Návrh je ve dvou krocích: 1. posouzení kalového prostoru, 2. správná jmenovitá velikost - bezrozměrné číslo, které závisí na odtoku, na druhu použitých lehkých kapalin a na technologii (výpočet z dešťového + z technologického průtoku + koeficienty). Průtok dešťových vod se počítá klasicky (odtok z plochy, tj. intenzita 15 min. deště x plocha x odtokový koeficient), proto při návrhu jmenovité velikosti pro zařízení, kde jen prší, velikost odpovídá průtoku (odtoku) z tohoto zařízení. Pomocný SW pro výpočet na: www.asio.cz.
  4. ČSN 75 6551. Byla původně v kolizi s evropskými normami, proto byla upravena a navazuje na připravovanou 852-2. Podle této ČSN 75 6551 se může navrhovat do doby, než vstoupí v platnost ČSN EN 852-2. Kromě dimenzování i řešení atypických případů (např. řešení dešťových vod z dálničních ploch). Při návrhu je nutné zohlednit velikost kalového prostoru. Např. u parkoviště, kde je odlučovač 100, musí být velikost kalového prostoru 100 x větší, tj. min. 10 m3. Mytí autobusu 200 x velikost, parkoviště stavebních strojů 300 x velikost. U vícenádržkových odlučovačů: 1. část kalový prostor viz předchozí, 2. prostor je odlučovací. V současné době spíše jednonádržové.
  5. Sorpční filtry. Dle ČSN 75 6551 - v příloze je uveden postup pro dimenzování min. sorpčních filtrů pro zajištění dlouhodobého provozu. Zásady návrhu: sorpční filtr až na odlučovač třídy 1 dle ČSN EN 858-1. Tj. odlučovač zajistí dostatečné předčištění.
  6. Dynamická a (statická) sorpční aktivita. Je třeba vycházet z dynamické sorpční aktivity, tj. kolik je schopen sorbent zachytit při průtoku vody (v minulosti se často používala sorbční aktivita, která se zjišťuje ponořením sorbentu do nádoby s ropnými látkami a po vytažení se zjišťuje, kolik v sorbentu zůstalo). Pozor na záměnu!! Dynamická sorbční aktivita je výrazně menší!!
  7. Dvouplášťové odlučovače: jsou prováděny tak, že vnitřní prostor obsahuje samotnou technologii a vnější plášť slouží pro ochranu odlučovače. Mezi jednotlivými plášti je rovnou provedena výztuha. Urychlení výstavby + využití výhody plastů - odolnost proti vnitřní a vnější korozi (např. hladové vody apod.).

Lapáky tuku

  1. prEN 1825-1 (výrobková norma). Udává požadavky na konstrukci, materiál apod. Slouží pro výrobce k prohlášení shody výrobku. Stanoví i způsob přiřazení jmenovité velikosti k výrobku, pro klasické i dělené lapáky tuku. Nové se používají jako jednonádržové. Jmenovitá velikost: posouzení rozměrů (v normě min. rozměry pro deklarované množství pro odlučovací a kalový prostor) a zkouška jako u odlučovače lehkých látek. Voda o koncentraci 5.000 mg/l, pokud na výstupu je do 15 mg/l, pak vyhovuje této normě.
  2. EN 1825-2 (i ČSN EN 1852-2) pro návrh zařízení. Výpočet jmenovité velikosti se provádí: z velikosti objektu (počtu jídel) a ze zařizovacích předmětů (počet, současnost, vypouštění). Pro návrh jmenovité velikosti lapáku se uvažuje méně příznivější z těchto dvou čísel. Důležitý je pro výpočet průtok a koeficienty (hmotnost tuků, teplota a čistící prostředky). V této normě jsou i všeobecné požadavky na projektování (např. nelze přes lapák odvádět splaškové a dešťové vody bez kontaminace tuky, nebo vody s kontaminací ropnými látkami), lapák co nejblíže zdroji, aby se nezanášela kanalizace. Neměl by být v uzavřených prostorách a v blízkosti větrání a klimatizace (nebezpečí zanášení pachů při údržbě lapáků). Lapák tuku musí být odvětrán větracím potrubím nebo zvláštním potrubím, např. po fasádě. Neměly by se používat drtiče. Jejich použitím se rychle vyčerpá usazovací schopnost (kalový prostor) a podstatně se zhorší účinnost lapáků. Požadavek i na přípravky. Se zlepšováním vlastností mycích prostředků (emulgační vlastnosti) se zvyšují problémy na lapácích. Ke splnění požadavků kanalizačních řádů je pak jedinou možností zvětšit množství vody, aby bylo dosaženo požadovaných hodnot. V Německu jinak (opět výrobkový přístup): pokud je použit odlučovač, který odpovídá normě, považuje se jeho použití za splnění kanalizačních řádů aniž by se provádělo měření. Dá se předpokládat i u nás v budoucnu prosazení podobné praxe.
    U jednotlivých čistících prostředků se sleduje nejen emulgační schopnost (účinnost mytí), ale i doba, za kterou se emulgační schopnost ztratí a je možné tuky zachytit na lapáku. Při zkouškách bylo zjištěno u některých přípravků číslo vyjadřující emulgaci 994, u jiných např. 40. Po 10 minutách u druhého typu se 40% emulgačních látek rozpadlo a byly zachyceny na lapáku, u prvního prostředku se nerozpadlo nic a zadržení na lapáku je problém. Je vhodné najít kompromis mezi dobrým mytím a celkem dobrými deemulgačními schopnostmi.
  3. Umístění. Nadzemní do technických podlaží.
  4. Automatické lapáky - odsávání obsahu a vypláchnutí a dopuštění čistou vodou bez otevření lapáku. Výhodné pro zajištění hygieny prostor i pro obsluhu. Čerpání přímo do fekálního vozu nebo do potrubí, které končí na fasádě domu a fekální vůz se připojí. Dopuštění vody se pak provádí ručně.

Lapáky škrobu

  1. Na lapáky škrobu neexistuje norma, ale škrob může být v kanalizaci velkým problémem, podobně jako tuky. Zejména v čistírnách odpadních vod tím, že při rozkladu má škrob velkou potřebu kyslíku a tím vytváří v kanalizacích anaerobní prostředí a tím může docházet ke korozi a hygienickým problémům apod.
  2. Zásady - (z německé literatury) na průtok 1 l/s by měl být objem lapáku cca 700 l. 1 porce brambor v hotelu je cca 1 kg a 1/3 při škrabání jsou slupky. Rozdíl mezi mechanickým lapákem škrobu a tuku je v tom, že škrob je těžší než voda, tj. na škrob nelze použít lapák tuku. Lapák škrobu má jinou konstrukci! V lapáku škrobu musí být zařízení k rozrušení usazené vrstvy škrobu (nejčastěji skrápěcí zařízení). Podobně jako u lapáků tuku, jmenovitá velikost koresponduje s průtokem. (Pokud např. použijeme lapák tuku 2, znamená to, že protékají 2 l/s, nebo za den se zpracuje cca 1.000 kg brambor, nebo tj. 300 porcí a očekáváme 1400 l minimálně.)


Poděkování sponzorům:
ASIO, spol. s r.o., Ekoplastik a.s., GEBERIT, spol. s r.o., HL HUTTERER & LECHNER GmbH, KSB-PUMPY + ARMATURY spol. s r.o., OSMA zpracování plastů, OSTENDORF & MAZETA, s. r. o. a SANITEC s.r.o..

Poděkování sekretariátu Společnosti pro techniku prostředí a portálu TZB-info.

Kontakty na přednášející:

odborný garant
Ing. Kopačková
dagmar.kopackova@topinfo.cz
Ing. Žabička zabicka@zabicka.cz
Ing. Vrána jakubvrana@volny.cz
Ing. Hartl mhartl@geberit.cz
Ing. Plotěný asio@asio.cz

Na semináři byl rozdán účastníkům český výtah z normy ČSN ENV 13801, která je vydána jen vyhlášením ve věstníku, tj. v ČSNI není k dispozici v ČJ.

 

Hodnotit:  

Datum: 15.5.2003
Autor: Ing. Dagmar Kopačková   všechny články autora



Sdílet:  ikona Facebook  ikona Twitter  ikona Blogger  ikona Linkuj.cz  ikona Vybrali.sme.skTisk Poslat e-mailem Hledat v článcíchDiskuse (1 příspěvek, poslední 16.02.2010 13:38)


Projekty 2017

Partneři - Voda, kanalizace

logo GRUNDFOS
logo NICOLL ČR
logo AUSTRIA EMAIL
logo ASIO
logo WAVIN EKOPLASTIK
logo MEA
 
 

Aktuální články na ESTAV.czPoškození vodou je nejčastějším typem poškození majetkuVazby cihelného pohledového zdivaRealizace podlahy v garáži aplikací epoxidového nátěru na betonové podlahyJak správně dešťovou vodu využívat, jak na údržbu a montáž nádrží? – V.