Slapy, třetí stupeň Vltavské kaskády, vznikly na výrobu elektřiny
Slapská přehrada, třetí stupeň Vltavské kaskády, vznikla zejména kvůli výrobě elektrické energie. Velká akumulační nádrž páté nejobjemnější přehrady v ČR, která je s výkonem přes 140 MW čtvrtou nejvýkonnější vodní elektrárnou v zemi, umožňuje dlouhodobou regulaci vodního režimu ve Vltavě. Přehrada, která byla otevřena před 60 lety, 7. listopadu 1954, je díky své blízkosti k Praze dodnes vyhledávaným místem pro rekreaci.
Jezero přehrady o objemu 270 milionů m3 a s rozlohou 11,6 hektarů je vytvořeno betonovou gravitační hrází o výšce 65 m. Jezero je dlouhé 44 kilometrů a dosahuje až k obci Kamýk nad Vltavou, kde se pak nachází další stupeň Vltavské kaskády, přehrada Kamýk. Vodní hladina na Slapech je nyní o 35 metrů výš než původní koryto Vltavy.
První návrhy na vybudování přehrady spadají již do první republiky, přípravné práce ale začaly až v červenci 1949. Na 360 metrů dlouhý obloukový tunel pro převedení vody od staveniště se začal plnit v únoru 1951 a v roce 1952 začala stavba samotné přehrady. Napouštění pak začalo v dubnu 1954, v červenci 1954 údajně zachránily Slapy před povodní Prahu, když zachytily v téměř prázdné přehradě valící se masy vody. Turbíny byly zprovozněny v roce 1955 a celá výstavba díla skončila v roce 1957. Na celé těleso hráze bylo zapotřebí 374.320 m3 betonu.
Na hrázi se nacházejí čtyři korunové přelivy o šířce 15 m, které dokážou převést až 3000 m3 vody za sekundu. Průměrný průtok je 84,7 m3 za sekundu. Na stoletý průtok, který činí 2503 m3 za sekundu, není přehrada stavěná, v historii ho zažila jen jednou, při katastrofálních povodích v roce 2002. Tehdy zde průtok dosahoval 3100 m3 za sekundu, vodní dílo to ale přežilo bez větších potíží. Vodní elektrárna, která se nezvykle nachází v tělesu hrázi byla vybavena třemi Kaplanovými turbínami o výkonu 144 MW. Průměrná roční výroba je kolem 300 GWh. Elektrárna byla v letech 2010-2011 rozsáhle zmodernizována, což zvýšilo výroby elektřiny asi o deset GWh za rok.
Nádrž je hojně využívána k rekreaci díky dobré dostupnosti z Prahy a čistší a teplejší vodě, než má například nedaleký Orlík. Před zatopením nádrže byl proveden podrobný průzkum dotčeného území a řada drobných historických objektů se přesunula nad úroveň zátopové čáry. Je to i případ sloupu z roku 1643 a sochy svatého Jana Nepomuckého z roku 1722, který měl sloužit k ochraně plavců. Památky připomínají také pokusy o splavnění bývalých nebezpečných Svatojánských proudů a úpravy řečiště prováděné v 17. století strahovským opatem Kryšpínem Fukem z Hradišťka.
